Igelitku nepotřebuješ!

Poslední dobou jsem se začala víc zajímat o tom co vlastně vyhazuju do koše, že sice třídím odpad, ale že by třeba nějaký ten odpad ani nemusel být.

Třeba plasty.

Ráno jdu do práce a kupuju džus v plastu, k tomu jablko a banány, které házím do igelitového sáčku a možná ještě nějaký ten koláček, který putuje už do třetího sáčku. Odpoledne odcházím na badminton a kupuju si další petku s neperlivou vodou. Po badmintonu jdu nakupovat hadříky, které dostávám v igelitové tašce, kterou doma pečlivě uschovám ke všem taškám, kterých tam je hromada. Ruku na srdce, máte taky takovýhle místo doma? Skříňka pod dřezem, šuplík v obýváku nebo místo ve špajzu, který je narvaný igelitkama.

A pak si řikám, co se s těma igelitkama vlastně jednou budu dělat?

Ten článek o novém světadílů z plastů obletěl svět, takže jste ho asi nepřehlédli, ale kdo se nad ním doopravdy zamyslel, že? Ono spousta lidí si myslí, že se je to netýká, páč co oči nevidí, znáte to.

Jenže ono se nás to tak trochu (docela dost) týká. Kdyby si každej člověk místo každodenního kupování pet lahví, raději natočil vodu kohotkovou a místo igelitky nosil plátěnku, hnedka by se žilo líp. Samozřejmě, že to není takhle jednoduchý, ale když začnete tímhle malým krokem, uděláte víc, než když na to hodíte bobek a budete dělat, že se vás to netýká.

Tak dejte do pláťenky láhev s vodou a vyražte ven, příroda vám bude vděčná.

P.S. Jo a třiďte ten odpad!