Co nám škola (ne)dala?

Mnoho z vás určitě zažilo situaci, kdy jste ukončili vzdělání na střední či vysoké škole a nevěděli jste co dál se životem. Během školní docházky se do vás učitelé snažili nahustit všemožné informace. Některé pro vás byly zábavné, jiné vás vůbec nebavily a chtěli jste, aby hodina co nejdříve skončila. Co nás ovšem škola naučila do praktického života? Je skutečně škola přípravkou na život? Nebo je to jen obrazné pojmenování, které se liší od reality? Na to se můžeme podívat z několika pohledů.

Ať si říká každý, co chce, ale náš vzdělávací systém je starý. Ve své podstatě se způsob učení nezměnil od počátku povinné školní docházky. Ano, máme moderní technologie, díky kterým je učení snazší a přístup k informacím otevřenější. Ale zde přichází zásadní problém. Co jsou ty informace, co nám škola dává? Dle mého názoru je na školách jeden z nejpraktičtějších předmětů ekonomika. Naučíte se základy o tom, jak funguje náš finanční systém, daně nebo hospodaření s penězi. Tento předmět se ovšem nevyučuje na všech školách. Teď ovšem nechci říct, že ostatní předměty jsou zbytečné. Chci se spíš zaměřit na to, proč není ve školách vneseno do vzdělávání trochu praktických věcí a proč nás vlastně škola učí, že základní pilíř nauky je se něco naučit nazpaměť a zopakovat to. To z nás nedělá vzdělané lidi, kteří budou mít svou vlastní cestu a vůli po ní jít. To z nás dělá zombie, které se stanou obětí jistých vykořisťujících zaměstnavatelů, kterých je i dnes bohužel hodně. Jelikož škola do nás celou dobu vtlouká, že papouškovat, stát v řadě a být potichu je správný způsob jak žít svůj život, pak vzniká to, že méně uvědomělí lidé, skončí ve špatně placené práci a ještě rádi skloní hlavu před šéfem. Ano, šéf by měl být respektován, ale zároveň by měl se svými zaměstnanci jednat jako se sobě rovnými. Protože skutečný šéf lidi vede, ne komanduje. Je to stejný princip jako u armády, která fungovala ve středověku. Málokterého krále lidé následovali, pokud nevedl bitvu spolu se svými vojáky a nebojoval po jejich boku. Dnes se najdou lidé, kteří berou školu smrtelně vážně a snaží se dostávat samé jedničky i za cenu, že ztratí sociální život či možnost k zábavě. Je to samozřejmě jejich volba, ale důležité je do takového koloběhu nezabřednout a nemyslet si, že pokud se budeme takhle snažit v reálu, tak budeme okamžitě povýšeni a dostaneme tu nejlíp placenou práci. Takhle to bohužel nefunguje.

Ale jak se od takového přemýšlení oprostit? Nutné je najít rovnováhu. Přílišná svobodomyslnost taky není úplně dobrá. Všeho moc škodí. Ovšem důležité je si jít za svým a vyhledávat vědomosti, které my považujeme za užitečné. Připravovat se sám na skutečný život a nečekat, že nás všechno naučí pouze škola. Dobré je se ptát zkušenějších lidí, ať jsou to rodiče, známí či kolegové. Obraťte se na ně o radu do života, protože takových není nikdy dost. Jednou ty rady můžete sami předat dalšímu pokolení.

Co říct na závěr? Neskončete u informací, které nám předala škola. Protože se často můžete spálit a zjistit, že vlastně nejste připraveni na realitu. Hledejte, objevujte, zjišťujte. Nikdy se nepřestaňte rozvíjet a sebevzdělávat. Krása je v tom, že nikdy nemůžete vědět všechno a vždycky je něco, co vás může překvapit.