Chtěl jsem pracovat jen tři dny v týdnu a teď jsem rád, že mám vůbec nějaké volno

David Švejda, kterému kamarádi neřeknou jinak než Dejzy, je UX/UI designér, ilustrátor i velký milovník Lega. Studoval v rodné Praze na Obchodní akademii Svatoslavova. Pracoval za barem, v castingové společnosti, u filmové stavby… a všude vydržel zhruba rok či dva. Pak dostal příležitost v Seznamu jako UX designér a strávil tam 12 let. Mapy.cz nebo Seznam Email měly dlouho tvář, kterou jim Dejzy vdechnul. Úkoly v Seznamu mu ale po dvanácti letech nedávaly dost svobody a tvůrčího prostoru, a proto místo, kde se o designu hodně naučil, opustil. Krátce po odchodu ze Seznamu, založil se svým kamarádem Jakubem Goldmannem agenturu. Pojmenovali ji Švejda-Goldmann a David v ní zastává roli Art Directora. K rozhovoru nad několika dlouhými espressy jsme se potkali v jednom z prvních horkých červnových dnů v Davidově “druhé kanceláři”, tedy v oblíbené kavárně Swim.

Překvapuje mě, že jsi studoval obchodní akademii. Jak jsi se k tomu dostal a bavilo Tě to vůbec?

Moc rád tvořím a stavím, chtěl jsem proto na stavební průmyslovku, ale doktoři mi ji zakázali. Obchodní akademie byla prý přijatelnější. Popravdě mě ale moc nebavila. Občas přemýšlím, co mi vlastně dala. Ale jo, naučil jsem se tam psát všemi deseti, což se občas hodí. (usmívá se)

Jak ses s obchodní akademií dostal na pozici UX designéra, nebo tenkrát se tomu asi spíš říkalo grafik, do Seznamu?

Nastupoval jsem do Seznamu jako grafik samouk. Neměl jsem praxi, nic, jen šéfa, který mi dal příležitost. Tenkrát mne přijímal Emil Hampejs. Jsem rád, že ve mně viděl nějaký potenciál. Moje druhé pracovně osudové setkání na sebe nenechalo dlouho čekat. Brzo jsem za šéfa měl Karla Pětruchna, který mě toho o designérské práci naučil nejvíc, nejen tím, že mě povzbuzoval. Dodnes jsem mu za jeho přístup a čas, co mi věnoval, vděčný.

Co tě Seznam naučil?

Vlastně úplně všechno. Když nastupuješ jako úplný začátečník a za dvanáct let se dostaneš k návrhům vlastního mapového klíče, nebo k návrhům vzhledu a fungování služeb, které využívají stovky tisíc Čechů denně, je to super. Dostal jsem zkrátka šanci, měl jsem štěstí na kolegy a šéfa, který mě moji profesi nejen naučil, ale i navedl tak, abych mohl být ještě lepší. Teď už můžu říct, že něco umím, ne jako tenkrát při pohovoru do Seznamu.

Zmínil jsi Mapy.cz. Jejich mapový klíč jsi navrhoval ty. Bez tvé práce by mapy nebyly dneska tím, čím jsou…

Takhle bych to asi úplně neřekl, ale asi to je dost možné. Mapový klíč byl jedním z mých prvních větších a důležitých úkolů, které jsem mohl samostatně zpracovat. Spolupracoval jsem s výborným produkťákem, inspiroval jsem se také zahraničními mapami a navrhl mapový klíč, který byl funkční řadu let, i když teď už jsou Mapy jinde, než když jsem je předával. Pořád svoji práci pro Mapy považuji za skvělou.

Jak se odchází ze společnosti (ze Seznamu) po dvanácti letech?

Vlastně jsem odcházel docela rád. Měl jsem toho už tak nějak plné zuby. Nebavilo mě sám po sobě designově předělávat jednu konkrétní službu už po několikáté. To už i na mě bylo trochu moc. Když k tomu přidáš dvanáct let pro jednoho zaměstnavatele, bylo jasné, že stejně jako se musel produkt posouvat dál, i já se potřeboval posunout a změnit prostředí.

Můj sen se plní tím, co dělám

Je pochopitelné, že se člověk potřebuje rozvíjet a někdy to znamená opustit i práci, co člověku hodně dala. Kam ses tedy posunul a co děláš teď?

Chvíli po odchodu ze Seznamu jsem se připojil ke svému výbornému kamarádovi a ex-kolegovi ze Seznamu. Založili jsme spolu malou agenturu. Malou, protože kromě nás dvou v ní jsou další tři kolegové, spolupracovníci. Pracujeme na velice zajímavých projektech z oblasti webového designu. Konkrétně třeba na obsahových webech, máme za sebou řadu návrhů fintechových služeb nebo medtech řešení. Právě teď navrhujeme Aktuálně.cz, nedávno jsme odevzdali nový web pro Forbes… Musím říct, že máme opravdu zajímavé klienty z různorodých a náročných odvětví.

Když se teď ohlédneš, nechybí Ti práce v Seznamu?

Neměnil bych. Jeden z mých důvodů odchodu ze Seznamu bylo, že jsem už nechtěl pořád dokola pracovat na těch samých službách. Odchodem jsem získal rozmanitost, která mi dříve chyběla. To je hlavní rozdíl a toho si spolu s tvůrčí svobodou na své současné práci nejvíc cením.

Co ti přinesla práce pro Švejda-Goldmann nového?

Nejdřív jsem si nedokázal vůbec představit, že budu mít agenturu. Vlastně jsem hlavně chtěl mít hodně volna. Chodit do práce jen tři dny v týdnu a zbytek kreslit, ilustrovat vlastní knížku… Plány to byly smělé. Teď ale máme docela dost práce. Naštěstí mě taky dost baví. A co mi naše agentura přinesla? Pro mě je to všechno nové. Práce s novými klienty a značkami. Musíš si neustále zvykat na nové přístupy, poznáváš různé lidi… Násobně se mi otevřel prostor designově tvořit. Najednou jsem si mohl vyzkoušet nové způsoby práce, o kterých jsem věděl, že by mi například v Seznamu neprošly. Můžu si teď dovolit tvořit i více výtvarnější věci. Takže i když nepracuji tři dny v týdnu, vlastně se prací bavím.

To zní skvěle a jaká je vlastně tvoje role ve firmě, že si to takto můžeš zařídit?

Kuba mi přiřadil roli Art Directora. Já sám se tak vlastně necítím. Věřím tomu, že design i návrh služby by měly vznikat tak nějak dohromady a jsem rád, že to v naší agentuře taky tak funguje. Ale je pravda, že někdo musí mít to poslední slovo a zodpovědnost. A já mám zodpovědnost za všechny výstupy, které jdou ke klientovi. Takže se asi jako Art Director chovám. Jsem tedy art director. (opět se usmívá). Důležité pro mě je, že se to na každodenní práci vlastně nepozná. Pracuji s dalšími dvěma seniorními designérkami Ivetou a Zdeňkou, všichni tři kreslíme a já jim do toho ze své pozice prostě občas kecám.

Design je primárně funkce a pak až vzhled

Jak si mám představit práci designéra? Co vlastně přesně děláš? Asi se Ti bude stávat, že si lidé pod titulem designér představují různé věci…

Nemám rád nabubřelost, která kolem webového designu panuje. Nejsem člověk, který by se obklopoval termíny a směry či systémy podle učebnic. Místo buzzwordů razím to, že jako designér potřebuješ selský rozum, stejně jako cit a vnímavost k potřebám klienta i uživatele. Musíš se nastavit na to, že dobrý design není hotový hned. Je to hodně práce. Musíš nachystat nespočet návrhů, které ti klient bude připomínkovat a ty se budeš mnohdy opakovaně vracet zase na začátek. Chce to trpělivost. Mně pomáhá si i připomínat, jak je design důležitá věc. Design je podle mne primárně to, jak daná věc funguje až pak to, jak například daný web vypadá. Proto se musí primárně začínat od funkčnosti.

Máš nějaký osvědčený postup, kdy ti jde designérská práce nejlépe od ruky? Co potřebuješ pro to, abys udělal návrh co nejrychleji a nejlépe?

Potřebuji klid a čas. To tedy v praxi znamená minimálně dvě hodiny soustředěného času v kuse. Už když si doujasňujeme s klientem zadání, přemýšlím dost vizuálně. Tím už se vlastně připravuji na návrh. Ale abych dotáhl nápad k dokonalosti, jsou pro mne klid a čas klíčové.

Používáš při kreslení nějaké předdefinované šablony nebo si to všechno děláš/te sami, tedy na zakázku pro každého klienta?

To záleží. Většinou všechno děláme na míru — klienti to dokáží ocenit. A je pravda, že těch pár, kteří nepotřebují originál, nebo chtějí ušetřit, po nás chtějí, abychom po šablonách sáhli.

Kdybys měl popsat to, jak se mění trendy v online designu, co bys vypíchnul?

Všechno se zjednodušuje. Hlavní je obsah a design převážně zajišťuje funkčnost. Pomáhá lidem se v obsahu vyznat. Dobrý design tedy poznáš tak, že je pro uživatele přehledný, že ví, co má kde dělat a ničím zbytečným ho nemateš. Proto ani v našich současných projektech nehraje vzhled zase takovou roli. A proto i já sám — ač vizuálně založený — sleduji vizuální trendy už jenom velmi povrchně.

Jak se vlastně takové designové trendy sledují? Co pro to musíš dělat?

Moc rád si věci vymýšlím po svém, ale taky je pravda, že není pořád dokola třeba objevovat kolo. Když už někdo něco vyzkoušel a udělal, je super o tom vědět a použít pro inspiraci. Jsem možná svojí profesí trochu deformovaný, když si sednu k počítači, čtu a koukám, tak i přemýšlím o práci jiných designérů. Proto mám rád dribbble.com — je podobné inspirace plný. Nikdy neuškodí sledovat práci jiných designérů.

To jsou trendy a co tvoje vlastní zkušenosti. Jak bys definoval nejčastější nešvar, který mají klienti poptávající u vás design?

Klienti občas dělají naši práci — sami si služby designují. Neříkám, že to dělat nesmí, jen když si poptají nějaké řešení, měli by být schopni jej přijmout. Ale také to beru jako memento pro nás. Musíme naši práci klientům více vysvětlovat a víc s nimi o ní diskutovat. Jen tak budou lépe vědět, jak jsme k návrhu designu došli a chápat, proč co a jak děláme.

Co je naopak nešvar designérů?

Největší chybou designéra je, když přestane naslouchat uživateli. Když zapomeneš na lidi a ctíš jen názory svého klienta, je z tebe pastelka a ne designér. Na to si dávám velký pozor. A to i přes to, že z pozice spolumajitele agentury občas musíš balancovat a tvrdou pravdu říkat tak, aby se nikdo neurazil.

Máš ještě nějaké nesplněné pracovní přání?

Chtěl bych se vrátit k tomu, co jsem měl původně v plánu… — pracovat jen tři dny v týdnu. Takže to musím vymyslet tak, aby to šlo. Ale ze své pozice si to musím vymyslet sám. Když se mi to povede, dám vědět. (usmívá se) Ale vzhledem k tomu, že pracujeme se zajímavými klienty a děláme zajímavou práci, zas tak nutně čtyři dny volna týdně nepotřebuji.

Ale na nějaký relax i v práci, která Tě baví čas potřebuješ. Co nejčastěji děláš ve chvílích volna?

Kreslím, jsou období, kdy maluji každý den (poznámka redakce: Většina Dejzyho věcí je na Instagramu www.instagram.com/dejzysevraci/). Taky stavím Lego. Pak mě ještě baví focení. A občas i pečení sladkostí.

ptala se Irena Zatloukalová

Davidova nejoblíbenější barva je modrá. Oblíbenou značku papíru na kreslení a malování nemá, ale za to momentálně jede ve značce tužek Molotow. Jeho nejoblíbenějším jídlem i pitím je pivo.

Více o Davidovi a jeho práci:

www.linkedin.com/in/kurje
www.instagram.com/dejzysevraci
www.svejda-goldmann.cz