Udělejme si trochu pořádek! Designové přístupy, rámce a frameworky, metodiky, metody a techniky…

Design — co že to vůbec děláme?

Jako produktoví designéři neustále kloužeme na vertikální ose nahoru a dolů s měnící se úrovní podrobnosti a abstrakce, podle toho, jaký typ problému před námi momentálně stojí. Někteří z nás se zaměřují třeba jen na detail (typické pro UI designéry), někteří zůstávají v hi-level režimu (typické pro product managery).To přináší spoustu termínů a pojmů, které není vždy snadné dobře pochopit a zařadit. Pokusme se udělat si pořádek v základní hierarchii činnosti designérů.

Od abstraktních idejí ke konkrétním výstupům

1. Přístup (ke světu, který tvoříme)

aneb Takřka filozofická úroveň abstrakce

Přístup si můžeme představit jako soubor hodnot, či kritérií, kterým budeme posuzovat náš design.

Typické příklady přístupu jsou například:

• Human-centered
• User-centered
• Business-centered
• Sustainability
• Usability…

Tvrdě user-centered navržené nové Ferrari tak například nemusí být vůbec human-centered, pokud si do kontextu kritérií přidáme chodce či cyklisty…

2. Framework, rámec

aneb Naše víra v to, co nás vlastně k výsledku dovede

Frameworky typicky definují způsoby, jak se k problémům přistupuje. Určují obecnou sadu předpokladů, které nás v rámci rámce povedou k dobrému výsledku.

Například:

• Že se má uživatelsky testovat (ale neříká konkrétně jak)
• Že se vyplácí zadání redefinovat (ale opět blíže nespecifikuje způsob)

Takové příklady frameworků mohou být:

• HCD
• design-thinking
• Double Diamond
• Agile…

3. Metodika

aneb Kuchařka — popis, postup

Metodiku si představte jako ucelený systém toho, jak uchopit problém a propracovaným systémem na sebe navazujících metod se dobrat kompaktního výstupu.

Mezi takové bychom mohli počítat:

• Design Sprint
• Design Sprint 2.0 ← přečtěte si, jak to učíme
• Kanban…

4. Metody a techniky

aneb Každodenní best practises designéra

Konkrétní metody jsou nespočetná množina taktických způsobů, které jsou metodám podřízené. Zřídkakdy používáme všechny. Jejich smyslem je zpracovat nebo ověřit jeden izolovaný konkrétní krok na cestě k řešení.

Ochutnejme z v podstatě nevyčerpatelného seznamu činností:

• Crazy 8
• Uživatelské testování
• User interviews
• Stakeholder mapping
• Persony…

5. Moment… a kde je vlastně „ten“ design?

aneb Kdo to vlastně nakonec nakreslí?

Zvláštní že? Prošli jsme si hierarchii práce designérů a nějak se nám z procesu designu ztratilo to vlastní designování. Ono „kreslení” si totiž můžeme představit jako výstup — tzn. jako definovanou podobu hodnoty, nikoliv kategorii nebo krok procesu.

Příklady takového výstupu:

• Wireframe
• User Interface (!)
• Sdílený dokument…

Všude od shora dolů můžeme od lidí zapojených do designérského procesu můžeme očekávat různé výstupy. Výstup je výsledek, ale není to v algoritmickém pohledu na věc krok procesu.

Co z toho vyplývá?

Všechny popsatelné designérské kroky a rozhodnutí, (v naší pyramidě 1–4), jsou nějakým způsobem měřitelné. Dá se popsat jejich účelnost, dá se vybrat jejich rozsah. Kvalitu je však potřeba ohlídat také ve výstupu, který je zcela na konci každého procesu.

Kvalita výstupu má však pro celek význam zcela zásadní.

Četl jsem kdysi zajímavý fakt o spojování materiálů v reálném světě: Narozdíl od jiných spojení jako jsou například nýtování, šroubování, kde se dá poměrně přesně definovat jeho kvalita a pevnost apod. stojí trochu stranou svařování. To se (totiž) nepozná dříve než v reálném použití a jeho jakost je dána prací konkrétního svářeče. Stejnou péči jako dáváme výběru architekta i projektantů (tedy v oblasti digitálního designu například strategickému UX), dávejme i lidem, kteří jsou odpovědní za výstup, který je nesnadno podchytit teoreticky či procesně.

Jsme internetoví designéři. Pomáháme firmám s re-startem digitálních produktů: webdesignem, aplikacemi, zlepšením konverze, stručnými užitečnými průzkumy. #webdesign #UX Švejda Goldmann.