Proč to proboha děláme

Tohle si často říkáme s každou novou výzvou, která se před námi objeví. A pak se to vždycky podá.

Dáša by to asi měla popsat za sebe (což snad udělá později), ale pokud to vůbec někoho zajímá, tak jsem si to alespoň pro sebe shrnul.

Prvním momentem bylo, když jsem si přečetl Travel Bibli, protože mě začalo hrozně zajímat digitální nomádství. První rok po studiu fotografie, hodně rozčarování a taky starostí, ale taky stálý dementně nízký univerzitní plat. První rok učení a “administrativní” starání se o Erasmus u nás na fakultě.

A tak jsme jezdili na kratší výlety do Londýna, Vídně, do Bulharska kamarádovi na svatbu. Vypadalo to jako zábava a byli jsme stále v safe zóně, jen na pár dní. Mezi tím jsem poslouchal podcasty Travel Bible a dojímal se nad jejich odvahou a soužil se nad tím, že to přece s mým charakterem osobnosti i práce nejde.

Do toho jsem si pak přečetl Hlubokou práci a Čtyřhodinový pracovní týden. Všechny tyhle knížky tvrdí, jak je změna životního stylu jednoduchá a je tam miliarda rychlorad, jak se vyhrabat z neustálého kolečka nadšení a vyhoření na každém po sobě jdoucím projektu. Nefungují všechny a ani některé nemusíte, možná i nemůžete nasadit. I tak je doporučuji všem, kteří mají dojem, že mu jeho bydlo není dobré. Pravděpodobně pro všechny, co dodělávají školu a chtějí dělat něco kreativního a bojí se života svých rodičů.

I proto jsem jel po 28. narozeninách do Nizozemí, kde jsme se s Anetou na otázku třicítky ptali všech, co jsme potkali (grafici, designéři, umělci, překladatelé). Tam asi padlo rozhodnutí, že učení středoškoláků a práce plná entusiasmu neodrážejícího se odměně na univerzitě momentálně nejsou úplně to, co by mě naplnilo. Taky zase nechci tvrdit, že se nevrátím učení. Je to zajímavá věc, ale netroufám si momentálně plně tvrdit vůbec nic, protože to zase nemusí za půl roku platit.

“Everybody knows nothing” Casey Neistat

Tady Casey, trochu Youtube preacher vám to vysvětlí.

No a pak zase Tim Ferriss, který hezky popsal, že svět je moc velký na to, aby ho člověk trávil v open office kanceláři.

Citáty by mi šly, ale hodně nechci být někde. Chtěl bych momentálně dělat smysluplnou práci, zkusit si něco, co jsem do teď neměl odvahu dělat. Kamarád Radek Timoftej jednou popsal, že lidem chybí životní cíle. A v tu dobu to zrovna eskalovalo, abych se dostal do spirály sebelítosti a házení chyby na systém. Blbost to byla. Prostě dělám, co se mi docela líbí, to co ne, snad eliminuju a nějak to dopadne (když ne, tak se můžu koupat v popelu a říkat, že chybovat se musí).

Pokud váš zrak doputoval až sem, díky, že jste si přečetli zajímavosti z mojí hlavy a poslechli rady, které rád rozdávám, ale sám je těžko realizuju. Jako všude po blogu platí, že pokus se vám něco líbí nebo nelíbí a chcete se mi s tím přiznat, dejte vědět.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.