Jak se nastupuje do zaměstnání v době koronaviru? Zeptali jsme se našich nových kolegů
Současná doba není pro nikoho lehká. Home-office, ztráta osobního kontaktu s kolegy, děti na online výuce. S čím vším se však musí popasovat člověk, který chce s nejrůznějších důvodů změnit práci? Jaké jsou rozdíly oproti „normální“ době? A jak vypadá zaškolení a onboarding? I na tyto otázky jsme se zeptali našich nových kolegů, kteří se k nám připojili v nejtužší fázi pandemie.
Mohli byste se nám krátce představit a říct, na jaké pozici pracujete?
Jana Vyroubalová: Pracuji na pozici softwarové inženýrky a do Thermo Fisheru jsem nastoupila nedávno, takže ti spíš řeknu, co budu dělat 😊. Mým úkolem bude vyvíjet modul, který na vstupu dostává data ze senzorů a následně uživateli na výstupu zobrazuje požadovaný obraz.
Jiří Hubáček: Já jsem nastoupil ještě později než Janča, konkrétně pracuji na pozici výrobní systémový inženýr na mikroskopech typu Helios, které v sobě kombinují elektronový a iontový svazek. V současné době jsem na praxi ve výrobě, což je klasická část zaškolení, kterou prochází každý nováček na oddělení výrobního engineeringu. Jsem za to rád, protože dostávám jasnější představu, co bude náplní práce. Mým úkolem bude řešit různorodé problémy, které mohou v průběhu výroby nastat, a budu fungovat jako “spojka” mezi různými odděleními — typicky mezi R&D, výrobou, sourcingem a dodavateli.
Oba dva jste nastoupili do Thermo Fisheru v průběhu nejtěžší fáze pandemie, kdy byly restrikce nejpřísnější. Jak se v takové době mění zaměstnání? Co všechno je jinak oproti “normální” době?
Jirka: Já jsem byl ke změně zaměstnání donucen okolnostmi, 10 let jsem pracoval v jiné mezinárodní firmě, která se ovšem rozhodla k reorganizaci a propustila členy inženýrského týmu. Dnes to hodnotím pozitivně. Rozhodnutí změnit práci není jednoduché. Říká se, že existují tři pilíře, přičemž pokud je člověk spokojený alespoň se dvěma, tak nemá tendenci měnit práci. Prvním je samotná náplň práce, druhým je finanční ohodnocení a třetím je kolektiv. Já jsem měl v předchozím zaměstnání splněné v podstatě všechny tři, ale po pravdě už to chtělo změnu, která by mě posunula dál.
Co se týče samotného procesu hledání zaměstnání a výběrového řízení — prošel jsem několika pohovory, takže můžu hodnotit. Vždy jsem byl rád, pokud si mě alespoň na jedno z kol pozvali osobně. Mně osobně to vyhovuje víc. Zažil jsem i jeden online pohovor, během kterého měl hiring manažer špatné připojení. Což nebyla moje chyba, ale člověku to na jistotě nepřidá. Toto vnímám jako největší změnu oproti “klasické” době. Při online pohovoru nevidíte všechny reakce lidí, jejich řeč těla a nemáte možnost vnímat atmosféru a energii budoucího pracoviště.
Jana: V mém případě nešlo o klasickou změnu zaměstnání, ale o návrat z mateřské. Snažila jsme se najít pracovní místo, na kterém bych mohla zůstat delší dobu. Před mateřskou jsem pracovala hlavně při studiu, šlo převážně o částečné úvazky. Po dokončení vysoké školy jsem krátce nastoupila do korporátu, ale pak přišlo těhotenství a práce šla postupně stranou. Po mateřské jsem chtěla najít hlavně stabilní a perspektivní práci, která by mě současně bavila, a kde bych mohla více využít svoje zkušenosti a dovednosti. Nicméně do samotné změny zaměstnavatele jsme nebyla tlačena tolik, jako třeba Jirka. U mě to bylo spíše o nějaké dlouhodobější perspektivě. Proto jsem šla do výběrových řízení i přes současnou dobu.
Co vás přesvědčilo k tomu, abyste se ucházeli o místo v Thermo Fisheru? A v čem to Thermo Fisher nakonec “vyhrál”?
Jirka: Bylo to poměrně jednoduché rozhodování. Když jsem začal hledat novou práci, rozmýšlel jsem se, kam se vydám. Přece jenom 10 let u jednoho zaměstnavatele je poměrně dlouhá doba. Moje předchozí role byla řekněme technologicko-manažerská. Z půlky jsem řídil lidi a z druhé půlky pracoval se samotnou technikou. Při hledání práce jsem zvažoval, zda se rozhodnout spíše pro projektové řízení, nebo se vydat čistě technickou cestou. Nakonec jsem se vydal tím druhým směrem. Když se pak člověk podívá po Brně a zhodnotí, jaké jsou tady technologické firmy, vypadnou mu z toho v podstatě jasní kandidáti. Větších firem, které dělají s high-tech technikou a mají špičkový vývoj, u nás není tolik. Rozhodnutí padlo na Thermo Fisher, protože já osobně ho vnímám jako technologickou jedničku.
Rozhodnutí padlo na Thermo Fisher, protože ho vnímám jako technologickou jedničku.
Jana: U mě padlo rozhodnutí pro Thermo Fisher na základě několika parametrů, na kterých mi záleželo. Mohla jsem si vybírat z několika nabídek, přičemž některé byly opravdu zajímavé a některé byly i podobné. Thermo Fisher vyhrál ve většině faktorů, byť někde to bylo hodně těsné. Především hrála roli náplň práce a samotná oblast, ve které bych pracovala. Zajímá mě totiž robotika a programování v C++. Druhým důvodem byl samotný produkt. Elektronové mikroskopy Thermo Fisher jsou celosvětově známé a jsou hodně vidět. Dále se mi líbila flexibilní pracovní doba, což je pro mě hodně důležité, protože mám dvě děti. Už na pohovoru bylo cítit, že se s lidmi v Thermo Fisheru dá domluvit. Vždycky je to totiž o lidech. Posledními důvody byly samotná finanční nabídka a doporučení od mých kamarádů, kteří sami v Thermo Fisheru pracují.
Rozdíl byl také v samotném výběrovém řízení. Po skončení pohovoru mě jeden manažer provedl firmou, ukázal mi mikroskopy a všechno mi velice hezky vysvětlil. Skvělí byli i manažeři u samotného pohovoru. Jeden z nich se mnou mluvil opravdu jako rovný s rovným, na nic si nehrál a byl velmi lidský. Druhý manažer na mě zase působil dojmem odborníka, od kterého se budu moct řadu věcí naučit. Ze všech těchto věcí jsem vydedukovala, že tým lidí v Thermo Fisheru funguje a že to je přesně to, co hledám.
Jirka: Já jsem na Thermo Fisher taky dostal doporučení od kamaráda, který tu pracuje. Respektive on doporučil mě skrze Referral program. Získal jsem od něj spoustu užitečných informací, nejenom o technologiích, ale taky o firemní kultuře a kolektivu.
Jak vypadalo výběrové řízení a pohovor?
Jirka: Moje výběrové řízení mělo tři kola. V tom prvním jsem mluvil s personalistkou Sašou, která se ptala spíše na obecné věci — co očekávám a co mi firma může nabídnout. Další kolo už bylo technické, přítomni byli dva manažeři, jeden za mid-range mikroskopy a druhý za high-end. Oba dva v tu dobu hledali podobné profily kandidátů. Samotný pohovor mě bavil. Manažeři byli v podobné věkové kategorii, jako jsem já, takže se to celé neslo v takovém uvolněném duchu. Ptali se mě na různé otázky — převládaly technické a profesní, ale zajímaly je i osobnostní rysy a bylo vidět, že se snaží najít člověka, který zapadne do týmu. Celkově bylo znát, že ten pohovor mají dobře připravený. Poslední kolo bylo s “šéfy šéfů”, s Petrem Horákem za výrobu a s Tomášem Chloupkem za výrobní engineering. Před finálním kolem jsem měl zrovna týden volno, takže jsem měl hodně času na přípravu, ale nakonec to ani nebylo potřeba. Oni dva se již neptali na technické otázky, ale zajímalo je, jak bych řešil krizové situace, jak bych přistupoval k řešení toho či onoho problému. Naštěstí jsem v tomto ohledu měl poměrně hodně zkušeností z přechozí práce. Pohovor dopadl dobře a ještě ten den mi volala personalistka a plácli jsme si.
Jana: Můj pohovor se skládal také z několika částí. Na začátku byla ukázka produktů, pak nějaký technický test a angličtina. Z technického testu jsem cítila, že není ani tak důležité, co konkrétně umím a jaké technologie ovládám, jako spíše jak o věcech přemýšlím. To oceňuji i s ohledem na ostatní pohovory, kde pokud jsem nějakou technologii neznala nebo neuměla, tak to většinou znamenalo stopku. V Thermo Fisheru mi řekli: “To vůbec nevadí, to se dá doučit.” Důležitou součástí pohovoru bylo také vyjasnění představ a podmínek obou stran.
Předpokládám, že je asi zvláštní nastoupit do nového zaměstnání, do kterého řada lidí fyzicky nechodí. Jak probíhá onboarding a vaše zaškolení?
Jana: Onboarding mě mile překvapil. Na začátku musí člověk projít řadou školení, na druhou stranu většina z nich je opravdu zajímavá, protože samotný produkt je zajímavý. Dále oceňuji, že v Thermo Fisheru pracuje celá řada ochotných lidí, kteří vám vždy se vším pomůžou a poradí. Neřeknou: “Nemám čas, nevím.” Každý se snaží pomoct.
Vzhledem k současné covidové době na našem oddělení platí, že nemusíme — ale můžeme — chodit do práce. Já si mohu následně vybrat, co mi vyhovuje víc. Je to samozřejmě taky o týmu a o náplni práce, ale u nás na SW vývoji pracuje většina lidí z domu.
Mohlo by se zdát, že kvůli koronaviru budou lidé ztrácet kontakt s ostatními kolegy, ale u nás tomu tak není. Můj manažer se nás velice aktivně snaží spojovat. Scházíme se i neformálně, byť online. Každý pátek máme společné snídaně. Máme také nejrůznější teambuildingy, v současné době probíhá třeba do Práce na kole, kde proti sobě soupeří různé týmy v rámci firmy.
V Thermo Fisheru pracuje celá řada ochotných lidí, kteří vám vždy se vším pomůžou a poradí. Neřeknou: “Nemám čas, nevím.” Každý se snaží pomoct.
Jirka: U mě je to trochu jinak, protože pracuji na oddělení výrobního engineeringu a v současnosti jsem na praxi ve výrobě. Za to jsem hrozně rád! Už při pohovoru jsem se ptal, jestli mi bude umožněno chodit do práce, protože už jsem měl z home-officu trochu ponorku. Dělá mi dobře, když můžu poznávat nové lidi, mluvit s nimi, třeba i na nepracovní témata. Když za člověkem fyzicky přijdete, máte okamžitě jeho pozornost. To home-office nikdy nenahradí. Na druhou stranu úplně chápu, že někomu home-office vyhovuje víc. Kdybych měl děti — jako má Janča — tak bych si taky bral jeden až dva dny v týdnu home-office. V současné době ale chci chodit fyzicky do práce co nejvíc to půjde. Lépe tak “nasávám” všechny potřebné informace.
Jinak se podepisuji pod to, co řekla Janča o lidech. Nikdo se na mě nikdy špatně nezatvářil, když jsem za ním přišel s prosbou o radu. Z atmosféry jsem nadšený, byť hodně lidí pracuje z domu, takže chodby nejsou zrovna dvakrát plné.
Jana: Já bych chtěla k tomuto tématu dodat ještě jednu věc. Mám dvě děti a poslední měsíce byla zavřená školka. Takže jsem ani reálně nemohla chodit fyzicky do práce. Byla jsem proto velmi ráda, že pracovní čas si mohu velice dynamicky uzpůsobovat podle sebe.
Co byste doporučili lidem, kteří v současné době uvažují o změně zaměstnání nebo si nějaké zaměstnání sami aktivně hledají?
Jirka: Budu mluvit za sebe — když jsem se před rokem dozvěděl, že budu končit v práci, Covid byl novinka a všichni jsme se ocitli v prvním lock-downu. Všechno bylo nejisté, trh práce se v podstatě zastavil. Dnes je situace jiná. Firmy znovu nabírají, investují, příležitostí je mnohem víc. Záleží ale na segmentu — já osobně bych si hodně rozmýšlel, jestli přijmu nabídku například z automobilového průmyslu. V tomto má Thermo Fisher obrovskou výhodu. Dělá produkty, které jsou mimo jiné zapojeny do přímého boje s Covidem, takže současnou situaci zvládá na výbornou.
Co se týče samotných doporučení pro kandidáty — radil bych mít dobře zpracované CV, ideálně přiložit i motivační dopis. Je s tím spojeno více práce, ale firmy to dle mého názoru ocení. Dále bych doporučil si zjistit co nejvíce informací o firmě — z webových stránek, ze sociálních sítí, z médií, od kamarádů.
Jana: Já tedy motivační dopisy nepíšu 😊. Ale v mém případě je to také dáno oborem, protože softwarových vývojářů je na trhu pořád velice málo. Obecně bych doporučila se nebát a přijít na pohovor. I když si třeba nejste jistí, jestli se na danou pozici 100% hodíte. Nikdy totiž nevíte, co manažer potřebuje a koho hledá. Ne všechno se dá vměstnat do pracovního inzerátu. Člověk může být vynikajícím expertem ve svém oboru, ale pokud se s ním špatně komunikuje a nezapadá do týmu, není pro firmu zas takovým přínosem. Těch faktorů je spousta a pokud na pohovor nepřijdete, nezjistíte to.
Dále je potřeba mít jasnou představu, co chci, co hledám a co za to očekávám. Vše je výsledku o vzájemné domluvě. Kandidát by určitě neměl být tím, kdo si diktuje podmínky, na druhou stranu během pohovoru doporučuji mluvit na rovinu a nebát se.
Jirka: Souhlasím s Jančou, že je potřeba, aby člověk věděl, co chce. Zároveň je ale velmi důležité projevit zájem a nadšení. Elektronová mikroskopie je neuvěřitelně zajímavý obor, já sám jsem o ní dělal diplomovou práci. Nabízí nepřeberné množství příležitostí pro lidi z nejrůznějších oborů.
