Přes den vyvíjejí mikroskopy, po večerech vyučují C#. Představujeme naše softwarové manažery-lektory Czechitas
Všichni tři vedou R&D týmy, které vyvíjejí software pro špičkové elektronové mikroskopy. Krom toho se rozhodli svoje vědomosti předávat a vyučují kurzy C# v rámci Czechitas. Přečtěte si rozhovor s našimi manažery Jardou Kadlecem, Honzou Kratochvílou a Vítkem Kloučkem, ve kterém se dozvíte, co je na lektorování baví, jak hodnotí účastnice kurzů a proč vzdělání z jiného oboru nemusí být na škodu.
Mohli byste se nám na začátek krátce představit?
Jarda: Já jsem začal programovat už na střední a přes různé jazyky jsem se dostal až k C#, u kterého jsem nakonec zůstal. Prošel jsem si cestu od vývoje jednoduchých webových a herních aplikací, přes simulátory pro ozbrojené složky a integrovaný záchranný systém až po vývoj softwaru pro elektronové mikroskopy. Programování mě baví a doufám že mi to vydrží J. V Thermo Fisheru pracuju sedm let, začínal jsem na pozici vývojáře a dnes mám jako SW manažer na starosti mezinárodní tým.
Honza: Já pracuji jako vedoucí softwarového týmu, který má na starost vývoj softwaru pro skenovací elektronové mikroskopy. Do Thermo Fisheru jsem nastoupil před 14 lety rovnou po škole, tenkrát na pozici systémového inženýra, což je člověk, který zodpovídá spíše za hardwarovou část mikroskopu. Postupně jsem se přesunul do softwaru, protože tam mi práce připadala kreativnější.
Vítek: Stejně jako v případě Honzy, je Thermo Fisher můj jediný zaměstnavatel, ačkoli jsem nastupoval v době, kdy se ještě firma jmenovala FEI. Programuju primárně v C#, dřív jsem se zabýval i C++. Za těch 12 let za sebou mám spoustu zajímavých projektů, tři roky jsem pracoval v naší pobočce v Hillsboro v USA. Už na univerzitě jsem vedl seminární skupiny a učení mě vždycky bavilo, takže jsem se postupně dostal až k lektorování v rámci Czechitas.
Vítek to nakousl — všichni tři jste zapojení do kurzů Czechitas. O jaké kurzy se jedná? Co konkrétně jste na kurzech vyučovali?
Jarda: Všichni tři učíme kurzy základů programování v jazyce C#. Vedeme kurzy 1 a 2, které v Praze učí Martina Nemethová. Od ní máme osnovu a materiály, a tak měla výrazný vliv na způsob, jakým k výuce přistupujeme. Jednička je určena pro úplné začátečníky, předpokládáme, že účastnice mají nulovou znalost programování. Vysvětlujeme tedy úplné základy, které se snažíme podat zábavnou formou — v našich kurzech potkáte dinosaury, auta, sušenky apod. Atmosféra je přitom fantastická. Sám mám srovnání s vysokou školou, na které jsem také učil. Na Czechitas kurzech je cítit obrovská snaha, lidé se zapojují a komunikují. To člověka úplně jinak motivuje, protože vidí, že lidé to oceňují.
Honza: Já bych doplnil, že první kurz trvá běžně od září do prosince. Účastnice se na něm naučí základy práce s proměnnými nebo přiřazování textových řetězců. Na konci jsou schopné napsat vlastní grafickou aplikaci typu kalkulačka ve Windows. Je skvělé sledovat tenhle rychlý postup.
Jak hodnotíte účastnice kurzů? Překvapilo vás něco?
Honza: Podtrhl bych to, co řekl Jarda. Na Czechitas vidíte obrovskou snahu se něco naučit a někam se posunout. Tahle motivace je za mě to nejdůležitější.
Vítek: Bohužel naše kurzy musely kvůli covidu vždy proběhnout v online prostředí, což s sebou nese známé komplikace. Jako lektoři jsem se museli více snažit účastnice rozmluvit a získat od nich nějaké reakce. Ale právě v tomto byly kurzy Czechitas skvělé. Když už se účastnice rozmluví, tak se aktivně ptají, dokonce mě i několikrát opravily.
Honza: Ještě bych možná doplnil jednu věc, a to je samotná organizace kurzů. Lekce vede hlavní lektor, nicméně vedle něj se kurzů účastní i celá řada tzv. koučů, kteří pracují s účastnicemi v menších skupinkách a pomáhají, aby všechny účastnice stačily a plnily průběžné úkoly. Zároveň jim dávají průběžnou zpětnou vazbu na domácí úkoly. Tenhle osobní přístup je podle mě zkrátka skvělý.
Jarda: Je pravda, že práce koučů dělá hrozně moc, především pak jejich přístup. Pokud účastnicím poskytnou dobrou zpětnou vazbu, ještě více je namotivují. Zároveň je důležité si uvědomit, že kurzy Czechitas spojují neuvěřitelně rozmanitou skupinu lidí. Ať už se to týká věku, povolání, čehokoliv jiného. Když se v rámci online hospod ptáme, čím se ty holky živí, jsme hodně překvapení. Potkáte tam studentky ze střední, maminky na mateřské, padesátnice s třicetiletou praxí. Je to vážně neskutečné.
V letošním roce k nám nastoupilo několik nových kolegyň, které prošly těmito kurzy. Některé z nich jsou přímo ve vašich týmech. Na jakých pozicích pracují a čemu se věnují?
Honza: Ke mně do týmu nastoupila Lenka, která pracuje na pozici juniorního softwarového vývojáře. V současné době dokončuje svůj tréninkový projekt, který jsme jí vymysleli na míru, aby se ještě více zdokonalila ve věcech, které v Thermo Fisheru potřebujeme. Dále se bude věnovat vývoji automatických algoritmů na seřizování mikroskopu, což znamená zpracování obrazu, funkce na zpracování obrazu, ovládání hardwaru pomocí softwaru.
Vítek: My máme v týmu jednu absolventku velice krátce. Nastoupila na pozici softwarového testera/vývojáře. Zrovna u ní se hezky potkaly její očekávání ohledně kariérní změny a potřeby našeho týmu. Ač má vystudovanou ekonomii, má za sebou dobrou zkušenost s testováním softwaru. Naše domluva je taková, že ze začátku bude fungovat v pozici testera. Až nabere potřebné znalosti z elektronové mikroskopie, přejde na vývojářskou pozici. Je důležité si uvědomit, že v našem případě je těch informací, které musí nováček pobrat, opravdu hodně. Elektronová mikroskopie je neuvěřitelně komplexní obor a nikdo neví všechno, na žádné škole vás to nenaučí. Tohle si vezme svůj čas, na což je testerská role ideální. Zároveň navštěvuje vývojářské kurzy, které jsme ji jako firma poskytli nad rámec jejího vzdělání z Czechitas. Poté by se měla zapojit do vytváření automatizovaných testů a přímo do programování naší aplikace Tomography.
Jak zapadly do týmů?
Honza: Skvěle :-)
Vítek: Určitě dobře. Jak už jsem říkal, v našem případě si to hezky sedlo. Získali jsme člověka, který už má nějaké zkušenosti se softwarovým vývojem, respektive s testováním. Potom, co jsme ji v rámci týmu zaškolili, začala samostatně pracovat na svěřených úkolech. Jelikož je do toho opravdu zapálená a chce se učit nové věci, tak věřím, že vše půjde dobře a brzy získáme novou vývojářku. Aspoň v to doufám :-)
Jarda: Musím potvrdit, co říkají kluci. Ačkoli já osobně žádnou absolventku Czechitas zatím v týmu nemám, myslím, že jsou u nás spokojené. A nejenom kvůli kantýně. :-)
Co byste doporučili lidem, kteří uvažují o kariéře v oblasti softwarového vývoje? Kde mají začít?
Honza: To je těžká otázka. Na internetu je obrovské množství materiálů a všemožných kurzů. Nicméně tahle široká nabídka je zároveň výhoda i nevýhoda. Pro laika může být obtížné oddělit důležité od méně důležitého. Proto bych právě doporučil kurzy jako jsou Czechitas, které jsou vedené odborníky z praxe a zároveň jsou postavené na osobním přístupu. Lektoři ví, čím se dá v oblasti programování živit a co je důležité pro praxi. Jinými slovy nezatěžovat zbytečnou teorií a věnovat se věcem, které vás opravdu posunou směrem k vytyčenému cíli.
Když už si najdete takový kurz, tak zbývá se toho nebát a jít do toho po hlavě. Nedbat na dílčí neúspěchy a dát tomu čas. Je to stejné, jako když se učíte cizí jazyk. Je potřeba se tomu věnovat, obětovat dlouhé hodiny, protrpět počáteční neúspěchy. Když člověk vytrvá, postupně získá jistotu a spoustu věcí začne dělat automaticky. Moje hlavní rada tedy zní: nenechat se odradit.
Vítek: Konkrétně Czechitas mi v tomto směru přijdou jako neuvěřitelné prostředí, protože pokud se člověk do některého z jejich kurzů dostane, tak kolem sebe najednou uvidí spoustu úplně úžasných příkladů. Potkáte tam právničku, která si řekla, že by ji více bavily weby. Jde na kurz, zdokonaluje se a postupně sama takové kurzy vede. A takových příkladů je bezpočet. Potkáte tam lidi, kteří si v určité fázi své kariéry řekli, že by je mohlo bavit něco jiného, nebáli se, dali do toho tu vůli a šli si za tím.
Jarda: Já bych k tomu možná dodal, že konkrétně Czechitas jdou hodně po té pragmatické stránce programování, což není u všech kurzů běžné. Některé kurzy na internetu obsahují velké množství teorie, což je super, pokud jste zkušenější vývojář. Pro lidi, kteří s programováním začínají úplně od nuly, je lepší využívat příklady, které mohou přímo aplikovat. Nepotřebují znát dvacet druhů kolekcí, protože ze začátku budou používat jednu až dvě. Plus ty úkoly musejí být zábavné, neměly by nudit, a měly by mít reálné výstupy. Každému udělá radost, když může výsledek své práce někomu ukázat. Pak je to už jenom o tom vytrvat. On konec toho tunelu není zas tak daleko, jen to chce odvahu, se k němu dostat. Je to jak s běháním. Ze začátku všechno bolí, člověk to chce vzdát. Postupem času se to ale zlepšuje a na konci jste schopní uběhnout desítky kilometrů za den.
A pokud už člověk programovací znalosti má? Proč by měl uvažovat nad prací v Thermo Fisher Scientific? V čem pro něj může být zajímavá právě elektronová mikroskopie?
Jarda: Myslím, že naše práce je neuvěřitelně zajímavá. Pracujeme na věcech, které mají šanci posunout lidstvo zase o kousek dál. Mě osobně nikdy nezaujaly třeba aplikace z oblasti bankovnictví nebo databázové systémy. Vím, že jsou také důležité, ale u nás člověk přímo vidí, že naše mikroskopy pomohly s výzkumem viru, zdokonalil se díky nim nějaký důležitý materiál, vyrobil se nový čip. Se zákazníky, kteří na těchto objevech pracují, jsme přitom jako vývojáři v přímém kontaktu a společně pracujeme na řešeních, které využijí ve své práci. Téměř každý náš produkt je tak do určité míry unikátní. Pokud je někdo podobného ražení jako já, tedy chce pracovat v high-tech oblasti a baví ho věda a pokrok, tak pro něj bude Thermo Fisher skvělá firma.
Honza: Já bych vyzdvihl spojení softwaru a hardwaru. Díky softwaru u nás řešíme reálné fyzikální problémy, ovládáme součásti mikroskopu nebo napětí v elektronovém tubusu. Výsledky naší práce jsou dost konkrétní, člověk si ně může „šáhnout“. Není to jen o ťukání do klávesnice a tvorbě nějaké virtuální aplikace, u nás je fungování softwaru vidět, protože často se na mikroskopu něco i fyzicky pohne.
Jarda: Poslední věc, která stojí za zmínku, jsou naši lidé v Brně. Pokud chcete pracovat ve firmě, které se ke svým zaměstnancům dobře chová a lidé v ní jsou vůči sobě féroví, jste u nás správně. Po lidské stránce bych neměnil. A pak máme samozřejmě skvělou kantýnu :-)
