Komunikace od doby ledové po jiné dimenze
Náš jazyk ovlivňuje to, jak myslíme. Je naprosto zásadní pro naše chápání světa. Odborně se tomu říká “lingvistická relativita”. Není to jenom mluvený jazyk, kterým komunikujeme. Ani si to neuvědomujeme, ale denně používáme mnohem více řečí. Nemluvíme totiž jen ústy, neposloucháme jen ušima. Nemyslím tím jen jazyk nonverbální neboli řeč těla. Způsobů komunikace je mnohem více. Mluvení je jen jedním z nich a není vždy tím nejvhodnějším. Svět naší komunikace je velmi pestrý. Je mnohem fantastičtější, než si mnozí z nás kdy uvědomili. Jaké další jazyky to jsou? Jak a v čem nás ovlivňují? Vezměme to popořadě.
Mluvené slovo
Mluvená řeč je pro většinu z nás primárním komunikačním prostředkem, a proto nás nejvíce ovlivňuje. Jak už bylo řečeno — ovlivňuje přímo to, jak myslíme. Kultury, jejichž jazyky nemají přesné označení pro počet, které nedokáží přesně definovat množství, porovnat hromádku vlevo s hromádkou vpravo, nemohou vytvořit složitější algebru. Proto ani nikdy nemohou stvořit složitější technické systémy. Jejich jazyk je svazuje (ať už v dobrém, či ve zlém), v jejich způsobu života.
V řeči se odráží způsob života daného etnika, jeho myšlení. Když se tuto odlišnou řeč naučíme, v rozdílech uvidíme kousky jiné životní zkušenosti. Poznáme slova a obraty, které se lépe hodí pro vyjádření určité reality. Nahlédneme do duše jiného národa, do jiné minulosti.
Nemusíme jít ale nikam daleko. Stačí si vzít třeba finštinu. Jazyk, ve kterém chybí slovo “prosím”. Slovo, které je pro většinu z nás, ať už je naše mateřština jakákoliv, v mezilidské komunikaci tak zásadní. Jeho absence, spolu s absencí slov “on” a “ona” je vysvětlována tím, že Finové ve svém drsném způsobu života měli jen málo času na klábosení nebo nějaké jemné sociální dovednosti. Finové ale nejsou hrubí lidé, jak by se mohlo zdát. Mohou být tišší a odtažití při prvním kontaktu. Když je však poznáte více, zjistíte že v jádru jsou jako my všichni. No a když opravdu chtějí být jemní, vypomohou si souslovím “mohl bys” spolu s měkkostí v hlase. Mám zkušenost, že mladší generace absenci slova vnímá a v mluvě jej občas nahrazuje anglickým slůvkem “please”. Každopádně tato drobnost, absence pouhých 3 slov, nám ukazuje velikost odlišné historické zkušenosti jednoho národa.
Skutečně odlišné jazyky ale přichází se skutečně odlišnými etniky. Neboli s lidmi, kteří žijí (nebo žili) výrazněji jinak než já a vy. Pod jiným etnikem si můžeme představit lidi, jež žijí (či žili) ve výrazněji jiném a většinou užším vztahu s přírodou. Říkáme jim indiáni, domorodé národy, kmeny.
Jedním z nejzajímavějších jazyků, ke kterému jsem se dostal, je jazyk kmene Yamanů (či Yahganů, v názvu není jednota). Kmene, který po 7 000 let, spolu s několika dalšími, obýval nejjižnější cíp Ohňové země. Ano, bohužel obýval. Yamanové již vymřeli. Jejich jazyk byl naštěstí na počátku 20. století zachycen v, několikrát ztraceném a opět objeveném, slovníku misionáře E. Lucase Bridgese, který s Yamany pobýval v letech 1869 až 1898. Za tuto dobu se naučil plynně yamansky a vytvořil fonetický slovník jejich jazyka. I když už jsou tito lidé a jejich způsob života pryč, bohatost jejich řeči odhaluje, jak žili a přemýšleli. Jejich slovník zachycuje 32 000 slov. Pro srovnání — angličtina má nyní zhruba 130 000 aktivně užívaných výrazů.
Většina yamanských slov se přitom soustředí kolem sociálních vztahů, přemisťování na kanoi a také kolem jídla. Jen pro rodinné vztahy měli Yamanové přes 50 výrazů. Jejich slova jsou výjimečná tím, že naprostá většina z nich zachycuje složitější či komplexní děje. Několik příkladů:
- kaiyerri i: Vystoupit na povrch a způsobit proudění vody, či její zvlnění, tak jako tuleň, ryba, nebo pták když stoupá odspodu.
- dop-a: Doprovodit nebo jít s oštěpařem za účelem mu pomoci, jako žena když pádluje, nebo jednoduše jej doprovázet abychom získali část toho, co získá on.
- kagiy-a: Jít, přijít nebo se dostat z východu na místo daleko na západě a vyhodit kotvu.
- das-a: Jít nebo přijít na místo, kde se nachází žena z nějakého nepatřičného důvodu.
- ium-a: Trhat a rozhazovat, vykusovat a užírat, tak jak to dělají psi se srstí zvířat, když je trhají.
- dga-rdgu: Vzít do rukou hodně věcí a odhodit je tak, jako když chceme, aby se o ně poprali chlapci.
Již z několika slov se do mysli derou představy života a myšlení těchto lidí. I když už jsou pryč, tak jako bychom jim rozuměli. Jen z pročítání jejich slovníku by se daly napsat příběhy.
By–kognitivní přístup
Problémem s takto odlišnými jazyky (s odlišností kultur) je, že nemůžeme definovat přesný překlad mnohých slov bez většího vhledu či poznání dané kultury. Význam slov je utvářen společnou zkušeností. Proto je tak zásadní koncept “by–kognitivního přístupu“. Neboli držení dvou mentálních modelů vidění světa v mysli naráz.
Velice hezky o tomto principu mluvil známý antropolog a spisovatel Jeremy Narby, na skupinové přednášce “Science meets tradition”, která se uskutečnila na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze v listopadu 2018. Pan Nearby vyrostl ve Švýcarsku a Kanadě a studoval na Canterbury a Stanfordu. Tedy na západě. Hned po dokončení studií odjel do peruánské Amazonie, kde dlouhá léta žil s kmenem Ašaninka (Ashaninka). Má tedy přímou zkušenost s životem ve dvou zcela odlišných civilizacích. Jako příklad uváděl výraz “yuxin”. Tento výraz označuje duchovní či živoucí sílu, jež proniká skrze vše živé. Přičemž v rostlinách, zvířatech a lidech dochází k její “manifestaci” ve formě určitých bytostí.
Výraz “yuxin” lze snadno přeložit jako “neviditelný”. A tak Evropané a Američané, z pozice své kultury, snadno přisuzovali tomuto výrazu slovo “duch” či “duše”. Překlad výrazu ale není tak prostý. Význam slova je proměnlivý. Mění se dle okolností. Bytosti obývající rostliny, zvířata a lidi mohou být někdy viditelné. Dále se označení mění i geograficky. Někde je o bytostech, jež obývají lidi, více referováno jako o duších, ale jinde zase jako o kouzelných bytostech. Yuxin je ale také celá samostatná dimenze. Zcela jiný svět, do kterého lze vstoupit při požití určitých psychedelik. Například ayahuasky.
Poznání opravdového významu slova Yuxin, nám najednou otevírá velký svět, který bychom snadno shrnuli ze stolu špatným překladem tohoto slova. Svět a skutečnosti, které se teprve v posledních desetiletích a zejména letech, dostávají do našeho mentálního prostoru. Nemusíme přitom s takto odlišným viděním světa souhlasit. Je však zásadní pro pochopení civilizací Amazonského pralesa.
”Jest znakem vzdělané mysli umět si pohrát s myšlenkou bez toho, aniž by ji přijala.” Aristotelés
Poznání dalších jazyků jde ruku v ruce s poznáním dalších kultur a s naší tolerancí k nim. Vede k otevřenosti mysli a srdce a k znalosti toho, že konflikty mezi kulturami a lidmi pramení z neznalosti a ignorace. Znalost dalšího jazyka nás proto činí ve všech ohledech lepšími a bohatšími lidmi. Otevírá nás a zlepšuje naše pozitivní vlastnosti. Empatii, porozumění, posiluje naši nekonfliktnost, schopnost rozhodovat se a řešit krizové situace.
Čas a prostor
Jazyky ponejvíce ukazují svou rozdílnost tím, jak pracují s prostorem a časem. Tím, že všichni lidé žijeme v čase, který plyne, říkáme, že náš čas je lineární. To se odráží ve všech našich jazycích. Čas plyne od jednoho bodu k druhému. Naše jazyky se ale liší v tom, jak toto plynutí popisují. V euroamerickém světě se říká, že čas ubíhá zleva doprava. Minulost je vlevo, budoucnost vpravo. V arabském světě ubíhá čas zprava doleva. V Číně se o čase zase mluví tak, že plyne shora dolů. Což koresponduje se směrem psaní.
S většími rozdíly se opět setkáme u domorodých národů. Pro lidi kmene Yupno z Papuy-Nové Guiney čas plyne do kopce, proti směru toku řeky. Členové kmene ukazují minulost či budoucnost dle toho, jak jsou směrem ke kopci natočení. Zajímavé je, že když jsou v interiéru, tak minulost je vždy směrem ke dveřím. Nehledě na to, jakým směrem je dům natočen. Pro Aborigince zase čas plyne z východu na západ.
Použití jazyka pro nelineární plynutí času v lidské existenci bylo výborně ukázáno ve sci-fi filmu Arrival (dle povídky Story of Your Life od Ted Chiang). Naučení se tohoto jazyka umožnilo hlavní hrdince vidět budoucnost. Toto bohužel žádný z našich jazyků neumí. :)
Avšak jiná práce s časem v našich jazycích existuje. Takovým jazykem je například jazyk znakový. Jsou situace, kdy vyjadřuje více jevů najednou. Jde o takzvanou simultánnost. Znaky či slova nejsou kladeny za sebe, ale najednou je vyjádřena celá složitost nějaké skutečnosti či děje. Důležitá poznámka: byť existuje mezinárodní znakový systém, tak přirozeně primárním jazykem neslyšícího příslušníka každého národa je jeho národní znakový jazyk. Mluvený jazyk je až jazykem druhým.
V tom, jak je daný děj zaznakován, vyčteme, jak rychle auto jede. Jestli akceleruje či brzdí. Jakým směrem jede. Mimo znakování rukama je nezbytnou informací i mimika znakujícího, která zprostředkovává emoci spojenou s danou situací. Jde o velké množství informací, předávaných simultánně, neboli najednou. Proto tlumočení znakového jazyka do mluvené řeči trvá vždy déle než stejná skutečnost řečená ve znakovém jazyce.
Znakový jazyk má více specifik. Zajímavou odlišností od mluvených jazyků je například potřeba ukotvení v čase a prostoru. Znamená to, že pokud chci mluvit o nějaké skupině lidí, třeba o přátelích a o tom, co si povídali, musím je nejdříve rozmístit do pomyslného prostoru. Pak na osoby v pomyslném prostoru pouze ukazuji. Už neříkám “Petr říkal Pavlovi”. Jen ukážu z bodu, kde je umístěn Petr, do bodu, kde je umístěn Pavel.
Nebo když mluvím o nějakém ději. Například o tom, co se stalo před Kristem, a co po Kristu. Vytvořím pomyslnou časovou osu v prostoru a ukážu na bod definující v časové ose Krista. Pak už jen ukazuji na pomyslné lince před či po Kristu dle toho, kdy se daná událost stala. Ohledně vnímání prostoru je zajímavé, že jazyky přírodních národů s ním pracují podobně, jako jazyk znakový. Je pro ně důležité vnímat a v komunikaci uvádět, odkud kam se kdo pohyboval.
Velmi zajímavou osobní zkušeností u znakového jazyka pro mne bylo vidění znaku pro DNA a pak pro RNA. Věděl jsem, že DNA je “Deoxyribonukleová kyselina” ve tvaru dvojité šroubovice. Věděl jsem, že RNA je “Ribonukleová kyselina”. Vždy jsem chápal, že RNA je součástí DNA.
Co mi ale nikdo nikdy neřekl, a ani mi to nikdy nedošlo z názvosloví, je skutečnost, že RNA je jedna část šroubovice DNA. Šlo o osobní zkušenost, kdy pro mě byl znak mnohem pochopitelnější než mluvené slovo.
Obrázky
Obrázky jsou často pro předání informace mnohem efektivnější než mluvené slovo. Představte si, že by vám vaši známí namísto ukazování fotek z dovolené každou fotografii popisovali. Ta nuda by byla mnohem intenzivnější a delší. Nebo takové nakupování online. Kdyby zboží v e-shopu bylo jen popsané a ne vyobrazené. Kolik času by nám trvalo se v nabídce vůbec vyznat. Textový Pinterest či Instagram by možná fungoval jako recese, ale ne jako mainstream. Obrazová komunikace pro nás byla a je zcela zásadní.
Věděli jsme, že všechny abecedy moderních jazyků se postupně vyvinuly ze znaků pro počítání a z piktografických vyobrazení reálných objektů zhruba před 5 000 lety. Ale teprve nedávný výzkum Genevieve von Petzinger započatý v roce 2007 dokládá existenci pravěkého grafického komunikačního systému, který byl tím pravým prvopočátkem psané komunikace. Tento systém sestává z 32 geometrických znaků, které se objevují spolu s reálnými vyobrazeními lidí a zvířat. Přičemž tyto abstraktní znaky jsou užívány zhruba 2x častěji než reálná vyobrazení.
Tento pravěký systém se v Evropě objevuje před 45 000 lety, během poslední doby ledové. Systém ale nemohl vzniknout najednou. Musel mít čas se vyvinout. Což znamená, že jeho kořeny jsou ještě mnohem starší. Tato psaná komunikace pomocí propojování obrázků s abstraktními znaky fungovala v Evropě přes 30 000 let. Po tuto dobu se udrželo 65 % znaků. Vznikaly i znaky čistě lokální, vyskytující se jen na určitém území. Podobně tomu je u nářečí.
Nemohu v tomto ohledu nepomyslet na komiks. Jak nejdříve bojoval o to, aby byl uznán právoplatnou literární formou. A nyní bojuje o to, aby byl uznán jako jazyk. Komiks totiž zcela nenaplňuje lingvistické definice pro jazyk. To, proč by v případě komiksu zřejmě mělo dojít k jinému pohledu či úpravě těchto definic, popisuje Hannah Miodrag v knize “Komiks a jazyk: Rekonstrukce kritického diskursu dané formy (Comics and Language: Reimagining Critical Discourse on the Form). Zejména pokud uznáváme, že veškeré umění je jazykem. Univerzální jazyk lidstava skrze čas, komunikující od prostých sdělení, až po složité emoce.
Přemýšlím, po jakém způsobu komunikace či jazyku by dnešní lidstvo sáhlo, kdyby potřebovalo komunikovat univerzálně. Se všemi lidmi najednou. Univerzální jazyk vidím právě ve formě komiksu. Jako nejlepší příklad mě napadá IKEA manuál. I bez textu mu všichni rozumí. Dalším příkladem jsou “meme”, obrázkové manuály a mnohé další.
Komiks vnímám jako přechodník mezi psaním a vizuálním zachycením znakového jazyka. V jednom obrázku, panelu, či na jedné stránce, je zachyceno mnohem větší množství informací, než bychom tam vtěsnali psanou formou. Ještě větší integraci obrázků do naší komunikace přinesly technologie. Ikony a piktogramy jsou nezpochybnitelný a univerzální vizuální jazyk, který zde zřejmě dlouho zůstane. Grafická forma existovala na počátku psané komunikace, v jejím průběhu, a je zde stále. Nyní v mnohem bohatší a propracovanější verzi.
Ten pravý jazyk pro daný moment
To, jaký komunikační systém je použit, přímo determinuje, zda jsme vůbec schopni určitou informaci přijmout či vyjádřit.
Opisování skutečnosti
Síla i slabost vyjadřování slovem je v tom, že opisují zkušenost. Společnou pro určitou skupinu lidí. Čím více se naše osobní zážitky a zkušenosti liší od společné zkušenosti, tím hůře se nám vyjadřují, předávají. Příkladem extrémního osobního zážitku je osvícení. Můžeme jej pouze přiblížit na základě analogií. Plně předat jej nelze.
Přílišná složitost
Pracujeme-li s velmi složitými informacemi, či s velkým množstvím informací, v kterých se nemůžeme vyznat, použijeme vhodnější komunikační prostředky. Neboli jazyky, které tyto složitosti zpřístupní na úroveň, na níž jsme vůbec schopni nad nimi přemýšlet a komunikovat o nich. Převedením informací do jiného jazyka v nich nalezneme skrytou logiku.
Konkrétním příkladem jsou matematické či fyzikální rovnice. Jde o jazyky, které mají své vlastní znaky a zákonitosti skladby vět. V určitých případech se bez nich jednoduše neobejdeme. Je pak jedno, jestli jste Arab, Mexičan či Japonec. Můžete stát společně před tabulí, neumět jazyk svého kolegy a hodiny, dny, týdny řešit velmi složité problémy ve svém společném jazyce matematických rovnic. Jiný společný jazyk se pak samozřejmě hodí pro komunikaci nejenom o matematice. Rovnice jsou tedy jazykem pro konkrétní účel.
Stejně tak i mapy či vizualizace dat. Oboje je naprosto nezbytné pro pochopení určitých informací. Krásným příkladem propojení map a vizualizace dat, je práce organizace Lékaři bez hranic. Konkrétně se toto propojení ukázalo jako jediným možným jazykem při jednání s úřady, při epidemii Eboly v Kongu 2018. Dokud byla komunikace pouze verbální, nikdo nechtěl nic dělat. V momentě, kdy byla do komunice vnesena vizualizace postupu epidemie na mapě, bylo vše pochopeno a konečně se začalo něco dít. Bylo jen potřeba zvolit adekvátní jazyk.
Emoce
Naše emoce můžeme popsat. Ale dříve než to uděláme, prozradí nás řeč našeho těla, naše tvář. Emocionální jazyky se učíme. Primárně v naší rodině. Učíme se milovat a dávat to najevo. Učíme se vnímat, vnitřně prožívat. Ať už emoce přímé nebo zprostředkované. Jako třeba hudbu. Tento jazyk pak vnášíme do svého vztahu, kde emocemi komunikujeme s naším partnerem. Spolu pak vytváříme jazyk nový, který předáváme našim dětem.
Logika
Esherova nekonečná schodiště se zdají být pouhou hříčkou perspektivy. Avšak logika v nich zobrazená je za určitých podmínek platná. Například při hře kámen, nůžky, papír. Začneme-li u kamene, shodneme se, že papír je více než kámen. Poté, že nůžky jsou více než papír, a pak že kámen je více než nůžky.
S přímou logikou, že pokud je jedno více než druhé, dospějeme k faktu, že kámen, kterým končíme tuto logickou řadu, je o 3 úrovně silnější než první kámen. Neb přeci porazil nůžky, které nejdříve porazily papír co porazil první kámen. Musí tedy být silnější. Tak tomu ale není. Je to cirkulační hierarchie, která může nekonečně stoupat či klesat. Této logice pak odpovídá právě vyobrazení pomocí Esherova shodiště.
Jde o vytvoření reality, která je referenčním bodem pro posuzování daných skutečností. Vytváření takovýchto systémů definuje takzvaná kalibrační symetrie (Gauge Symmetry).
Nejlepší způsob
Jsou případy, kdy jediným možným, plně komplexním a zcela upřímným vyjádřením informace je použití jiného jazyka než mluveného slova či jeho zápisu. Příkladem je obrázek níže. Jde o zobrazení 3D objektu ve 4D prostoru. Přesněji jde o zobrazení planety Země skrze Hopfovy fibrace (ne vibrace).
Vzniklo v 70. letech jako spojení matematiky, diferenciální matematiky a teorie částic. Bylo vytvořeno na základě konverzace, kdy matematik James Harris Simons a teoretický fyzik Yang Chen-Ning hledali způsob, jak si porozumět. Jde o velmi složité vyobrazení, na které je třeba se chvíli dívat. Pokud nejste špičkový fyzik či matematik, nemáte šanci porozumět rovnicím, na kterých je obrázek založen. Po chvíli pozorování ale porozumíte logice prostoru, na který se díváte. Jen bude trochu těžší někomu jinému vysvětlit slovy, co jste právě viděli.
Celá sekce “Logika” inspirována podcastem : Joe Rogan Experience #1203 — Eric Weinstein.
Buďte laskaví, zvědaví a pochybujte
Má sestra je tlumočnice znakového jazyka a za manžela si vzala neslyšícího muže. Což mi do života přineslo vhled do komunity neslyšících. Byla to pro mne jedna za zásadních zkušeností ve vnímání toho, jak jazyk definuje to, jak myslíme. Kultura neslyšících je jiná. Je jiná proto, že neslyšící jinak komunikují, mají odlišný přístup k informacím, jejich jazyk a životní zkušenost je formuje jinak. Jde o národ v každém národě. I když je má sestra se svým manželem již 10 let, našich vzájemných odlišností si všímám neustále.
Jedna nedávná situace za všechny. Sestra někdy tlumočí sezení psychologů s neslyšícími klienty. Občas některý z nich vyplňuje test, který je následně evaluován ze strany psychologa. Zde přichází háček. Tím, že neslyšící mají jinou životní zkušenost, mají jejich odpovědi na některé otázky zcela jinou výpovědní hodnotu. Příklady:
- Máte pocit, že vás neustále někdo sleduje?
Neslyšící odpoví ANO / Samozřejmě že ano. V momentě, kdy neslyšící začnou znakovat, tak se na ně slyšící lidé začnou koukat. Jednoduše ze zvědavosti.
- Máte pocit, že jste osamělý/lá?
Velká šance, že neslyšící napíše ANO / Neslyšící mají obecně, skrze komunikační bariéru a velikost své komunity, větší problém nalézt si partnera. Neslyšící ženy pak více než neslyšící muži. Souvisí to s větším sociálním cítěním žen obecně. Slyšící žena přijme spíše neslyšícího muže než slyšící muž neslyšící ženu.
Psycholog, který nemá vhled do života komunity neslyšících a nezná specifika jejich komunikace, pak test velmi snadno vyhodnotí nepřiměřeně či v rozporu s realitou. Toto bohužel platí pro velkou část psychologů. Neví to, že neví. Smutné je, že testy nevyplňují jen dospělí, ale i děti. Nemusíme jezdit daleko do amazonské jungle, abychom zjistili, že odlišné kultury žijí vedle nás a že máme problém si porozumět i tady doma.
“Jazyk je systematickým prostředkem komunikace.”
Skutečnost je taková, že všichni jsme v nějakém ohledu minoritou. Záleží jen, jak se na společnost podíváme. Vždy, když si společnost uvědomí, že její část je nějak znevýhodněna a toto znevýhodnění eliminuje, benefitují z toho pak všichni. Tomuto jevu se říká “curb-cut effect”.
V momentě, kdy vytvoříme nájezdy na obrubník pro vozíčkáře, přímo z toho benefitují staří lidé s vozíky, zásobování obchodů, maminky s kočárky. Titulky v televizi zas oceníme v hlučném baru, když chceme sledovat zápas, a tak dále. Těchto šikovných věcí kolem nás je spousta. Ulehčují nám život a nikdy by nás nenapadlo, že byly vytvořeny pro určitou minoritu. Uvědomění si a reflektování kulturně-komunikačních rozdílů je krokem, ze kterého může benefitovat celá společnost.
Na světě je 5 až 7 000 mluvených jazyků. Záleží, jak definujeme nářečí. Každý týden přicházíme o 1 z nich. Přicházíme tak o unikátní vidění a chápání světa. Jedno africké přísloví zní “když zemře starý člověk, vyhoří knihovna”. V případě ztráty jazyka to platí mnohonásobně více. Na druhou stranu zde vznikají a rozvíjejí se jazyky jiné.
Potěší mne zpráva o tom, jak se lingvistická relativita promítá do programovacích jazyků, a ty jsou jednodušší, efektivnější. Více mne ale potěší, když se dozvím o poslední žijící babičce indiánského kmene, jež 10 let pracuje na slovníku svého národa. Přitom věřím, že oboje nám jednou v budoucnu bude k užitku.
Komunikace může být komplikovaná a těžká. Učíme se ji celý život a občas nám dělá vrásky. Pokud se ale mezilidská interakce povede, může být jedním z nejkrásnějších zážitků v našem životě. Situace, kdy nás druhá osoba nepoučuje, ale laskavě vysvětluje svůj pohled či znalosti, anebo skutečně poslouchá, co chceme říci. Situace, kdy dva lidé spolu nebojují o to, kdo má pravdu, nebo kdo je chytřejší. Tehdy můžeme pocítit skutečné fyzické potěšení.
Abychom tohle mohli zažít, potřebujeme jeden druhého. Chce to čas. Kultivovat svou osobnost a naučit se principy komunikace trvá. Jakmile ale takovouto diskuzi zažijeme, zůstane to v nás. Víme, co je vrcholem komunikace a jak vypadá. Snažme se spolu takto mluvit. To je to, co potřebujeme. Co jsme vždy potřebovali.
Tomáš Q Procházka: Jsem Komunikační a Grafický Designér. Většinou mě můžete vidět jak neustále něco čtu o vývojové psychologii nebo poslouchám Podcasty o historii. Baví mě stále se něco dozvídat a objevovat souvislosti.
