Bezdomovectví a služby knihoven — ukázky služeb a přístupů v zahraničí a u nás

Michaela Šourková

17. října 2017

V tomto referátu se zabývám tématikou bezdomovectví ve spojitosti s knihovnami a jejich přístupem k této problematice. Pojem bezdomovectví většinou vyvolává v lidech nevábné představy zarostlých mužů, kteří pospávají na lavičkách v centrech měst a obtěžují své okolí nevábným zápachem a svojí samotnou přítomností. Jak jsem se však mohla během tvorby tohoto referátu dozvědět, tyto situace bývají konečným vyústěním dlouhodobě neřešených problémů, kterým je třeba předcházet. Nejprve bych zde ráda definovala, kdo vlastně bezdomovci jsou, z jakých důvodů přišli o stálé bydlení, a jak velká je pravděpodobnost, že se jim podaří se navrátit zpět do normálního života. Dále bych ráda rozebrala rozdíly přístupu knihoven k bezdomovectví a uvedla konkrétní případy. Závěrem referátu navrhuji možnosti a vize, jakým způsobem by mohla vzniknout spolupráce mezi lidmi bez domova a knihovnami. Informace pro psaní této práce jsem čerpala především od organizace Denní centrum Valdštejnská v Liberci, které funguje jako denní centrum pro lidi bez domova, od Krajské vědecké knihovny Liberec a dále pak z literatury, kterou uvádím v seznamu na konci práce.

1. Kdo je to bezdomovec?

Po položení této otázky nám internet nabízí množství různých definic, podle kterých si člověk může “snadno” vytvořit obrázek, kdo to vlastně bezdomovec je. Podle občanského právního řádu “Jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůže, nebo nechce užívat a nebo takový domov užívá protiprávně. Domov v této definici chápeme obecně jako místo, kam jeho uživatel může de-iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Podle zákona jde o osoby společensky nepřizpůsobené a péči o ně vymezuje zákon O sociálních službách (Zákon 108/2006).” (1)

Server Wikipedia definuje pojem bezdomovec takto: “Člověk bez domova neboli bezdomovec je někdo, kdo nemá domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší. Termín bezdomovectví pak označuje způsob života této osoby a existenci tohoto jevu.” (2). Bezdomovectví zasahuje nejrůznější skupiny lidí, jmenovat můžeme mladé dospělé, kteří vyrůstali v ústavech a dětských domovech a nezvládají se starat o vlastní bydlení. Mohou to být senioři, kteří se “na ulici” dostali především kvůli finančním problémům a chudobě (neustálé zvyšování nájmů a zvyšování částek pro složení kauce na byt). Mezi bezdomovce patří také lidé se závislostmi na drogách, alkoholu nebo gamblerství. Jmenovat můžeme i skupinu lidí po výkonu trestu, jejichž začlenění zpět do společnosti je složité především kvůli záznamu v trestním rejstříku (problém nastává například při hledání práce).

Bezdomovectví většinou bývá problémem větších měst, na vesnicích tento jev není příliš obvyklý.

2. Statistiky

Zatím nejaktuálnější statistika, která podává přehled o tom, kolik lidí na území ČR je bez domova, byla provedena Českým statistickým úřadem ve spolupráci se Sdružením azylových domů ČR a s Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR v roce 2012 (3). Sčítali se však jen ti lidé, kteří navštěvují azylová nebo nízkoprahová denní centra, noclehárny nebo domy na půl cesty. Celkem bylo ten rok označeno jako člověk bez domova 11 496, přičemž nejvíce lidé bez domova se vyskytovalo v Moravskoslezském kraji (2574). Ze statistiky vyplývá, že typickým bezdomovcem je muž okolo padesáti let, svobodný nebo rozvedený, s výučním listem. Od sčítání však uběhlo již pět let, data tedy nejsou aktuální a ani nevíme, jak velkou složku tvoří lidé, kteří nevyužívají žádnou ze sociálních služeb.

3. Jaké jsou hlavní příčiny ztráty domova?

Spektrum příčin může být široké a situace, kdy se lidé nachází bez domova, je většinou konečným vyústěním déle trvajících sociálních, finančních a v některých případech i zdravotních problémů. Základní problém, který však najdeme u většiny lidí bez domova, je absence rodiny a zázemí, ve kterém by mohli vést normální život. Obvykle v životě těchto lidí došlo k rozpadům vztahů (rozvody, přerušení komunikace s rodinou), vyrůstali v ústavním prostředí nebo v nevyhovujícím prostředí, které dobrovolně nebo nuceně opustili. U těchto lidí je velice často společná také absence finanční gramotnosti. Z těchto důvodů je pro ně návrat do společnosti mnohem více obtížný, protože i když si tento člověk najde práci, s finanční odměnou za ni neumí hospodařit tak, aby zlepšil svoji situace. Tito lidé neměli příležitost se naučit, jak s financemi zacházet, často bývají zadlužení a chybí jim motivace pro podniknutí kroků k vyřešení problémů.

4. Jaká je pravděpodobnost zpětného zapojení se do normálního života?

Začleňování lidí bez domova zpět do společnosti bývá velice obtížné. Úspěšnému začlenění předchází dlouhý proces, který začíná od nejnutnější hmotné výpomoci (strava, ošacení, základní hygienické potřeby), pokračuje dále přes případnou lékařskou pomoc, tvorbu dokladů a hledání ubytování (nabízí se azylové domy a noclehárny). Dále přichází na řadu hledání práce, tvorba žádosti o sociální dávky nebo důchod. Tento proces je velmi zdlouhavý a lidé často ztrácejí motivaci zapojit se znovu do pracovního procesu. V některých případech i po dosažení trvalého ubytování vznikají problémy spojené především s neschopností klienta si bydlení či práci udržet. Často tedy i u vyřešených případů dochází k opětovné ztrátě domova nebo dokonce i k dobrovolnému odchodu na ulici především kvůli psychickým problémům člověka (někteří lidé se například zpět v normálním životě cítí osamoceně a volí návrat k bezdomovectví).

5. Jaký je přístup knihoven k problematice bezdomovectví?

Knihovny v České republice jsou dle zákona O knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb “…zřízením, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven.” (4) Knihovny však k problematice bezdomovectví zaujímají rozdílný přístup. Podle výpovědi Krajské vědecké knihovny v Liberci: “ Prostory knihovny jsou přístupné všem bez rozdílu, to znamená i lidem bez domova — ale za podmínek, že dodržují pravidla uvedená v knihovním řádu, tzn. že se chovají v souladu se základními společenskými pravidly (nezapáchají, jsou čistě oblečení), neobtěžují ostatní, nejsou pod vlivem (alkoholu, drog), nehlučí,… — pokud tato pravidla nedodržují, jsou vykázáni z knihovny.” Knihovna v Liberci neposkytuje bezdomovcům žádné nadstandartní služby a jejich přítomnost v knihovně je tolerována v případě, kdy neomezují ostatní návštěvníky. Sama bych tento přístup nazvala neutrálním, kdy bezdomovci nejsou již předem z prostor knihovny vykázáni, ale knihovna nevytváří další možnosti spolupráce nebo pomoci těmto lidem. Paradoxem však je, že mnoho bezdomovců (kteří zároveň využívají služeb Denního centra Valdštejnská o několik ulic dál), knihovnu navštěvuje. Ve většině případů sice nevyužívají absenční knihovní služby a nemají zřízený čtenářský průkaz, často ale navštěvují čítárnu, kde si čtou denní tisk, vyřizují si elektronickou poštu a používají internet, někteří využívají knihovní prostory jako útočiště před nevlídným počasím.

Naopak aktivně přistupuje k problému bezdomovectví mnoho knihoven v zahraničí (především ve Spojených státech amerických). Uvádím několik příkladů:

Městská knihovna v San Franciscu (5) se stala první knihovnou ve Spojených státech, která poskytuje služby sociálního pracovníka. Ten poskytuje bezdomovcům informační a poradenské služby. Knihovna také spolupracuje s organizací The San Francisco Homeless Outreach Team, která těmto lidem poskytuje další služby (hmotné zajištění, vzdělávání, podpora při hledání ubytování…).

Veřejná knihovna v Dallasu je zapojena do projektu Homeless Engagement Initiative (6), který již od roku 2013 poskytuje osobní asistenci při hledání práce, bydlení, možnosti stravování a ošacení. Také pořádá knihovní programy zaměřené na sociální interakci a začlenění bezdomovců do společnosti. Poskytuje lidem bez domova také volnočasové aktivity jako bezplatné lekce hraní na hudební nástroje, promítací večery nebo komunitní fóra. Organizují také rádiové vysílání s tématikou bezdomovectví, které pomáhá lidem pochopit tuto problematiku a odbourat předsudky.

Homeless Engagement Initiative Dallass

Městská knihovna v Ljubljaně nabízí pomocnou ruku při hledání práce všem osobám sociálně znevýhodněným, studentům a také bezdomovcům pod hlavičkou “The Ljubljana City Library Employment Information Service (EIS)” (7). Nabízí zdarma jak informace ohledně problematiky nezaměstnanosti, tak i volné počítače a možnosti vytisknout si všechny potřebné dokumenty jako jsou CV, přihlášky či motivační dopisy.

6. Možnosti a budoucí vize

Dle mého názoru by knihovny měly do budoucna zvážit zaměstnání sociálních pracovníků, a tím rozšířit portfolio svých služeb především v oblasti vzdělávací a komunitní.

Jako největší možnou pomoc knihoven lidem bez domova vidím poskytování informačních služeb. Knihovna by měla být jedním z míst, kam lidé bez domova mohou zajít, a získat pomoc při řešení jejich aktuální situace (informace, kde mohou přespat, najíst se, ošatit, příkladem může být již výše zmíněná knihovna v Dallasu) i při řešení životní situace z dlouhodobého hlediska.

Knihovny mohou nabízet spolupráci na zlepšení informační a finanční gramotnosti těchto lidí, popřípadě poskytnutí základního právního poradenství. Denní centra a sociální pracovníci řeší v určitém okamžiku problém, jak sehnat lidem bez domova práci. V dnešní době elektronické komunikace se tato činnost neobejde bez elektronického zaslání životopisu (nejlépe z vlastního emailu). Knihovny by v této činnosti mohly poskytovat poradenství, stejně jako pomoci lidem bez domova vyhledat informace, které potřebují například při podání žádosti o sociální příspěvky, bydlení, apod.

Další z možností, by také mohla být psychologická poradna, ve které by se lidé bez domova mohli scházet a svoji situaci řešit nejen z praktického, ale i psychologického hlediska. Knihovna by pro tyto lidi mohla pořádat přednášky, které by měly za úkol návštěvníky motivovat a duševně je podpořit.

Knihovna by měla fungovat také jako prostředník mezi lidmi bez domova a všemi ostatními návštěvníky a bourat sociální předsudky, které mezi lidmi panují. Mohla by být místem, kde dojde k vzájemnému porozumění a setkání s lidmi, jejichž nápady by mohly pomoci situaci bezdomovců řešit. Velice často stačí jen malá osvěta mezi čtenáři, aby se odbouraly předsudky a nacházela se nová řešení. K tomu by mohl posloužit například již rozjetý projekt Živá knihovna (8), ve kterém lidé z nejrůznějších prostředí sdílí své příběhy formou vyprávění s ostatními čtenáři.

Upoutávka na projekt Živá knihovna

Aby knihovna mohla lidi bez domova jakkoliv podporovat, potřebuje mimo jiné další finanční prostředky. Většina knihoven funguje jako příspěvkové organizace a peníze na její fungování poskytuje město nebo kraj. Je tedy mimo jiné potřeba, aby knihovny získaly od vyšších instancí (nebo jiných dárců) potřebné finanční prostředky, které by mohly pokrýt výdaje, které jsou pro provoz služeb pro bezdomovce nutné.

Závěr

Závěrem této práce bych chtěla říct, že všechny výše uvedené možnosti, jak by se knihovna mohla zapojit do pomoci lidem bez domova, jsou až druhým krokem na cestě, které musejí knihovny v této problematice podniknout. První krok, který je nutný udělat, je změna přístupu knihoven (respektive jejich zaměstnanců) k bezdomovcům obecně. Český internet je přeplněný bulvárními články o tom, jak problémové je pro knihovny zimní období, kdy se podnapilí bezdomovci snaží dostat do knihovny, aby se zde ohřáli, a jak nepříjemná je snaha o jejich následné vykázání. Jak bylo uvedeno v práci Fenomén bezdomovectví a knihovny (9), vedoucí knihoven by si měli rozmyslet, zda-li se pouze chtějí zbavit problému (bezdomovce trpět a doufat, že buď sám rychle odejde, nebo udělá něco, za což si vykázání zaslouží) a nebo chtějí těmto lidem opravdu pomoci.

Použitá literatura

1. 1  ČESKO. fragment #f3009618 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2017 [cit. 20. 10. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#f3009618

2. 2 Bezdomovec. Wikipedie otevřená encyklopedie [online]. 2017 [cit. 2017–10–20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bezdomovec

3. 3ALENA, Géblová. Kolik u nás žije lidí bez domova? Statistiky a my [online]. 2012, 2012(10), 6 [cit. 2017–10–20]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20555401/1804121006.pdf/deb3ff2a-cf7b-4bb1-bd2d-e15eb4b4d5d1?version=1.0

4. 4 ČESKO. fragment #f2217549 zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). In:Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010–2017 [cit. 20. 10. 2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-257#f2217549

5. 5Public Libraries Add Social Workers and Social Programs. The New Social Worker [online]. Metro Publisher™, 2017 [cit. 2017–10–20]. Dostupné z: http://www.socialworker.com/feature-articles/practice/public-libraries-add-social-workers-and-social-programs/

6. 6 Homeless engagement initiative [online]. Dallas: WordPress [cit. 2017–10–20]. Dostupné z: http://dallaslibrary2.org/homeless/

7. 7 The Employment Information Service. Ljubljana city library [online]. Ljubljana, 2017 [cit. 2017–10–24]. Dostupné z: http://eng.mklj.si/index.php/special-services/item/1140-the-employment-information-service

8. 8TIKALOVÁ, Jana. Projekt Živá knihovna. Ikaros elektronický časopis o informační společnosti [online]. 2007, 11(9) [cit. 2017–10–20]. Dostupné z: https://ikaros.cz/projekt-ziva-knihovna

9. 9ZOUFALÁ, Kateřina. FENOMÉN BEZDOMOVECTVÍ A KNIHOVNY. Sdruzeni Knihoven CR Ustredni Knihovnicka Rada: Knihovny Soucasnosti 2012 [online]. 2013, , 140–147 [cit. 2017–10–20]. ISSN 18056962.

10. Naděje Liberec [online]. Naděje, 2017 [cit. 2017–10–20]. Dostupné z: https://www.nadeje.cz/liberec

11. International Federation of Library Associations and Institutions. DRAFT: IFLA Guidelines for Library Services to People Experiencing Homelessness [online]. International Federation of Library Associations and Institutions, 2017, , 143 [cit. 2017–10–24]. Dostupné z: https://www.ifla.org/files/assets/lsn/projects/homeless/draft-guidelines-homeless-call-for-review.pdf