Participace

http://www.publicdomainpictures.net/view-image.php?image=85761&picture=diverse-hands-painting , zveřejněný pod licencí CC0 Public Domain

Participace znamená být aktivní, spolurozhodovat, podílet se na něčem a (s někým) spolupracovat. Také ji můžeme také popsat jako odpovědnou účast zainteresovaných osob na pravomoci rozhodovat o své přítomnosti a budoucnosti.

Prakticky participace znamená nebýt v pasivní roli, ale vyvíjet nějakou aktivitu. Mezi významově příbuzné termíny patří kooperace, hlasování, účast… (1)

Můžeme rozlišovat mezi směry, formami a stupni participace a mírou dobrovolnosti participace.

K participaci zdola dochází tedy nejprve k naslouchání hlasům méně privilegovaných a jejich potřebám, což vede k vytvoření podmínek pro přímou účast.

Participace shora postupuje obráceně, nejprve jsou společně vytvořeny podmínky pro participaci a teprve poté dochází k vyjadřování.(2)

Osm stupňů občanské participace podle Sherry Arnstein:

(První dva stupně se za participaci považovat nedají, poslední tři jsou naopak utopické.)

https://www.flickr.com/photos/planspark/9247960357 , licence CC BY-NC-SA 2.0, autor Sherry Arnstein

Kromě směrů, stupňů a forem participace můžeme participaci dělit podle řady dalších kritérií, jako je třeba kritérium závaznosti (nezávazná participace, spočívající spíše ve vzájemné informovanosti rozhodujících a účastníků, a závazná participace, při níž je rozhodovací pravomoc vedoucích omezena ve prospěch práva účastníků participovat na rozhodování) nebo kritérium trvalosti (trvalá a příležitostná participace) nebo podle zaměření, organizační formy a cílů (budování kolektivní protiváhy současné moci / institucionalizovaná participace / vzájemná pomoc v rámci skupiny), případně podle toho, zda se na rozhodování účastní přímo ti, kterých se rozhodnutí jedná nebo jejich zástupci (přímá a nepřímá participace). (2)

Participativní knihovny:

Síť pražské městské knihovny ve svých pobočkách umístila boxy pro otázky a zlepšovací návrhy. Originální čtenářské příspěvky jsou spolu s odpovědmi knihovny vystavovány na nástěnce.
 
Především lokální knihovny vyhlašují ankety na různá témata (6), například které knihy by si čtenáři přáli vypůjčit, ale jde o málo využívanou a propagovanou možnost a s přihlédnutím k požadavkům dnešní doby je to trochu málo. Z vlastní zkušenosti mám dojem, že populárních titulů je ze začátku příliš málo a rezervační fronta dlouhá, a brzy po opadnutí zájmu je jich zase příliš mnoho. Řešením by byla nějaká forma digitální výpůjčky, protože pak se dostane řada na všechny zájemce, a v případě nezájmu pak neokupuje fyzický prostor.

Bohužel se nezdá, že by větší knihovny stály o to, aby se na akvizici nových titulů svými rozhodnutími podíleli jejich budoucí uživatelé. A to je velká škoda, protože každá kniha potřebuje svého čtenáře, stejně jako každý čtenář potřebuje svou knihu. (3)

Budoucnost:

Knihovny by se mohly stát místem ke sdílení vědomostí, technologií, zážitků, dovedností a nepotřebných věcí. (Viz též https://medium.com/uisk-library-services-today/knihovna-jako-m%C3%ADsto-sd%C3%ADlen%C3%AD-znalost%C3%AD-9a8274c00689)

Nejde o vzdálenou budoucnost, knihovna Goethe institutu už zkouší půjčovat na běžnou čtenářskou průkazku I věci, například sportovní vybavení, techniku atp…

A v pražské Hybernské se letos rozjel projekt Library of things, který se od Goethe institutu liší tím, že v běžném provozu ani není knihovnou, jde jen o půjčování věcí, které lidé potřebují jen příležitostně a jen by zabíraly místo někde na půdě.

Další vizí je reforma autorského práva, která dovolí digitalizovat a sdílet všechny soubory, takže každý registrovaný čtenář bude mít ve svém mobilu vše potřebné.

Knihovna jako budova nemusí nutně zaniknout, ale věnovat v zásadě jen komunitním akcím a poradenství.

Participativní média

V participativních médiích se především díky jejich povaze stírá hranice mezi konzumentem a tvůrcem, který může obsah shromažďovat, analyzovat a tvořit vlastní. Dotazy čtenářů se objevovaly i ve starých novinách, ale koho by v té době napadl třeba Youtube, na kterém se každý s minimálními náklady na vybavení a neomezován novinářskou etikou může stát hlasatelem. (4)

Tyto nové možnosti jsou nazývány termíny “citizen media a “user-generated content.”

Ve formě digitálního obsahu o čtenosti rozhoduje hlavně titulek a obsah, nikoliv zdroj, ty v rámci personalizované nástěnky na sociální síti splývají v jedno a mizí jak institut jasného autorství, důvěryhodnost a ochota za texty platit i schopnost rozlišovat.

Temnou stranou demokratického fungování participativních médií jsou hoaxy, propaganda a placení dezinformátoři. Všechny tyto problémy spolu souvisí v podobě Internetových “trolích farem”, které zaměstnávají především neúspěšné publicisty. Jejich hlavním úkolem je údajně přepisovat zprávy a pozměňovat v nich důležitá slova. Z povstalce se stává terorista a z teroristy aktivista. A lidé často uvěří, protože mají jen málo zkušeností s tím, že by byl někdo placený za šíření lží jako novinových zpráv. (5)

Zajímavým, a snad i funkčním konceptem participativního média par excelance je Global Press Institute.

Jeho zakladatelka GPI popisuje jako utopické mediální prostředí, nový experiment, který předznamenává novou éru médií bez inzerentů a bez dárců, kteří si za své peníze chtějí koupit právo ovlivňovat obsah. Financování probíhá prostřednictvím rozličné škály nadací.

Mezi další participativní média patří:

Participativní společnost

Je to především dostatečné množství volného času, co dává každému občanovi možnost spolupodílet se na veřejném prostoru. Kromě času jsou k dobrovolné participaci nutné i schopnost, ochota a zájem a vhodné podmínky. Bez liberalismu a demokracie je participace těžká až nemožná a v diktátorských a totalitních režimech se z dobrovolného spolupodílení stává povinnost přispívat prací na nějakém určeném cíli.

I v liberální a demokratické společnosti je ale běžná nedobrovolná participace v obecný prospěch. Jde například o placení přímých daní. Míra ochoty, se kterou občané platí daně, pravděpodobně souvisí s veřejnou důvěrou ve správce veřejného rozpočtu, tedy úředníky a politiky, ale nejde o dobrovolný příspěvek. Možnosti občanů rozhodovat o tom, co se s jejich penězi po odevzdání státu děje jsou silně omezené, šlo by to lépe. V ideálním případě by v Česku mohli být ochotni danit i majitelé firem, kteří v době netransparentního a neparticipativního zacházení s daněmi raději využívali služeb takzvaných daňových rájů.

I bez větších politických změn ve prospěch občanských práv se běžný člověk může na směřování společnosti podílet:

Podepsáním petice

Kontaktováním úředníka či politika

Napsáním článku o veřejné záležitosti

Darováním peněz konkrétní osobě, instituci či účelu

Dobrovolnictvím

Zapojením se do činnosti aktivistické nebo zájmové skupiny

Aktivní účastí v politice

Účastí na demonstraci

Spácháním teroristického činu

Je tedy participace bezvýhradně dobrá? Pokud zmiňovaný teroristický útok chápeme též jako participativní čin, je to jasné. Prosazování úzkého zájmu nějaké skupiny za pomoci násilí není obecně prospěšné.

Ale pokud vymezíme definici participace jako činnost s pozitivními společenskými dopady, pořád nejde o bezvýhradně dobrou myšlenku, záleží na míře dobrovolnosti. Je sice až absurdní srovnávat vězně těžícího uran v Jáchymově s dítětem nuceným zapojit se do odpoledního spánku nebo míčové hry, ale spojuje je nedobrovolné provádění něčeho, co se v té době považuje za všeobecně prospěšné navzdory utrpení jedince.

Protože největší rozvoj participace úzce souvisí s rozvojem technologií, především komunikačních prostředků, participace v digitálním prostoru s sebou nese menší zastoupení těch, kteří z nějakého důvodu nemají přístup k Internetu a chytrému zařízení.

Participace je nicméně nepostradatelným obranným mechanismem proti všeobecné pasivitě, nezájmu a neochotě nést zodpovědnost za svůj život.

Umožňuje vyjádřit se, sdílet nápady,přináší dobré výsledky mezioborové spolupráce a seberealizace jednotlivců.

Takže jsem více participace, ale s mírou.

Zdroje:

(1) https://www.merriam-webster.com/dictionary/participation

(2) Stange/Tiemann, Alltagsdemokratie und Partizipation, s. 217–219 https://theses.cz/id/y3kgy3/DP_Katerina_Velikova.pdf

(3)Ranganathan, Zákony knihovní vědy

(4) http://syndikat-novinaru-cr-z-s.webnode.cz/etika/kodex/

(5) http://www.independent.co.uk/news/world/europe/russia-us-election-donald-trump-st-petersburg-troll-farm-hillary-clinton-a8005276.html

(6) http://www.knihovna-rakovnik.cz/ankety/
 
 http://knihovnapouzdrany.webk.cz/poll/poll.html

(7) https://ictrevue.ihned.cz/c3-65378720-0ICT00_d-65378720-e-participace-jako-predvoj-e-demokracie