Systémy univerzitního vzdělání v Evropě — dvě vybrané země — jejich srovnání

Úvod

Systém vzdělávání je nedílnou součástí našich životů. Vzdělání čeká i naše děti, které v budoucnu potkají daleko lepší možnosti, než máme my, a nás potkaly daleko lepší možnosti, než měli naši rodiče a prarodiče. Termín „povinná školní docházka“ chápeme jako povinnost dítěte navštěvovat základní školu. Důležité je přiblížit si pojem vzdělání, které bylo výše již zmiňováno. Vzdělání definujeme jako souhrn získaných znalostí, kterých dosáhneme pomocí výuky na školách různých úrovní. Jaký je rozdíl mezi vysokou školou a univerzitou?

„Pokud jde o typ, může být vysoká škola buď univerzitní, nebo neuniverzitní. Nezáleží přitom na tom, zda jde o vysokou školu veřejnou, státní nebo soukromou. Skutečností ovšem zůstává, že většina veřejných vysokých škol a obě státní vysoké školy jsou univerzitního typu, přičemž ze 44 soukromých vysokých škol, jejichž seznam vede Ministerstvo školství, jsou univerzitními pouze tři.

Zatímco univerzitní vysoká škola může uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, vysoká škola neuniverzitní uskutečňuje zejména bakalářské studijní programy a jen výjimečně studijní programy magisterské. Vysoká škola neuniverzitní nemůže používat označení univerzita a nemůže se členit na fakulty (srov. ustanovení § 2 odst. 3–5 zákona o vysokých školách.).“[i]

Oblast vzdělávání můžeme rozdělit do několika kategorií, jimž jsou:

I. primární vzdělávání

II. sekundární vzdělávání

III. terciální vzdělávání

IV. celoživotní vzdělávání

Terciální vzdělání je dobrovolné a navazuje pouze pod podmínkou úspěšného ukončení úplného sekundárního vzdělání, zakončené maturitou. Na základě maturitního vysvědčení mohou studenti podávat svoje přihlášky na vysoké školy a vyšší odborné školy.

ČESKÁ REPUBLIKA

Věk

Věk pro studium na vysokých školách v České republice není nijak stanoven. Student střední školy může například opakovat z různých důvodů ročník, a tudíž nemusí přesně zahájit následující studium ve stejném věku, jako jeho vrstevníci. Odhadovaný věk vysokoškoláků je tedy okolo 19 let, ale to samozřejmě není rozhodující. Studovat mohou i dospělí lidé při zaměstnání, či starší generace, které mají možnost navštěvovat Univerzitu třetího věku.

Podmínky k přijetí na VŠ

Základní podmínkou přijetí ke studiu na vysoké školy či univerzity je maturitní vysvědčení, tedy řádně ukončené středoškolské vzdělání. V případě výborných školních výsledků je student zvýhodněn v podobě přijetí na vysokou školu bez přijímacích zkoušek — platí v případě veřejných vysokých škol i státních vysokých škol. Pravidla přijímacího řízení si každá vysoká škola či univerzita určuje sama dle svých požadavků.

Rozdělení VŠ/ typy

Rozlišujeme několik typů vysokých škol, které jsou rozdělovány podle zřizovatele.

a) soukromé

b) veřejné

c) státní

Výše uvedení pojmy si následně vysvětlíme.

„Soukromé vysoké školy jsou právnické osoby, jimž ministerstvo udělilo státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola (podle §39 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů). Jejich činnost specificky upravují §39–43 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů“.[ii]

Například: Metropolitní univerzita v Praze, Vysoká škola obchodní v Praze, Škoda Auto vysoká škola v Mladé Boleslavi atd…

„Veřejné vysoké školy jsou zřizované zvláštním zákonem. Kompetence vůči nim podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, vykonává Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy“.[iii]

Například: Univerzita Karlova.

„Vysoké školy zřízené zvláštním zákonem, které jsou podle §94–95 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v kompetenci Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany“.[iv]

Například: Univerzita obrany v Brně.

Formy studia

Formu studia chápeme jako typ vyučování, který se dělí na

I. prezenční studium

II. distanční studium

III. kombinované studium

Prezenčním studiem chápeme denní studium.

Distančním studiem rozumíme studium elektronickou formou, kdy student není povinen navštěvovat danou instituci osobně, ale kontakt s profesory probíhá převážně přes internet. Tímto způsobem může posluchač vysoké školy zároveň studovat i při zaměstnání .Výuka se odlišuje od kombinovaného a prezenčního studia tím, že student si veškeré prezentace stahuje přes výukové systémy či je dostává e-mailem od profesora vyučujícího daný předmět a vše tedy probíhá formou samostudia.

Kombinované studium (dříve tzv. dálkové) je typ výuky, kdy studenti vykonávají své zaměstnáni a přitom studují, tudíž výuka neprobíhá každý den, ale například jednou týdně.

Každý student si může vybrat kombinovatelnost oborů — jednooborová či dvouoborová.

Délka studia — tituly

“Vysokoškolské studium se zpravidla ve světě rozděluje na tři samostatné stupně, úrovně, vzdělání (studijní programy): bakalářské (bachelor’s degree) — magisterské (master’s degree) — doktorské (doctor’s degree, doctoral degree, doctorate), doktorát zde tedy představuje nejvyšší možný stupeň vysokoškolského vzdělání dosažený studiem (8 v ISCED) a je požadavkem pro práci na univerzitě jako profesor, pracovník ve výzkumu, či vědec, v mnoha oborech. V Evropě uvedené členění v 90. letech 20. století sjednotil tzv. Boloňský proces, což byl proces, kterým se označovala mezinárodní harmonizace v oblasti vysokoškolského studia — příčinou jeho zavedení byla porovnatelnost v jednotlivých zemích, určitá standardizace v této oblasti, resp. také usnadnění studia na jiné vysoké škole v zahraničí — důsledkem pak bylo mj. zavedení těchto stupňů studia, tří cyklů, nebo přechod na tzv. kreditový systém (European Credit Transfer and Accumulation System, tedy ECTS).[3] Orientačně lze uvést, že bakalářské studium trvá většinou tři roky (3–4), případné navazující magisterské studium další dva roky (1–3), a právě doktorské studium pak zpravidla další čtyři roky (3–4) na vysoké škole,[3] nicméně studium nezáleží primárně na letech, ale právě na získaných kreditech (např. v ČR pro Ph.D. je třeba většinou získat 240 kreditů, tedy 60 ECTS za akademický rok).

Požadavky pro získání Ph.D. jsou odlišné v závislosti na zemi, instituci a časovém období udělování. Během studia, které vede k nabytí této kvalifikace, bývá takovýto student často označován jako doktorand (doctoral student) či PhD student (event. též doctoral candidate, Ph.D. candidate). Uchazeč o Ph.D. musí předložit projekt, svou práci — disertaci, často obsahující výsledky originálního výzkumu, který je v principu natolik hodnotný, aby mohl být uveřejněn v recenzovaném časopise. V mnoha zemích takovýto kandidát musí obhájit tuto práci před komisí zkoušejících odborníků jmenovaných univerzitou.”[vi]

Zdroj: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Známkování

Každá škola má jiný hodnotící systém. Některé školy mají známkování číselné (jednička je nejlepší možná známka), jiné známkují písmeny (př.: Masarykova univerzita v Brně).

Zdroj: Wikipedie
Zdroj: Masarykova univerzita v Brně

Typy zkoušek

Typy zkoušek jsou následující — ústní zkouška, písemná zkouška, kombinace ústní a písemné zkoušky, kolokvium, zápočet.

Zvláštnosti/ rozdíly

Studenti vybraných vysokých škol a univerzit mají za povinnost při studiu splnit odborné praxe, které jim slouží jako příprava na budoucí povolání při studovaném oboru. Studenti mají na výběr z několika možností, ja praxi vykonat. Pomocnou ruku podává jejich škola se seznamem vybraných institucí, se kterými VŠ či univerzita již dlouhodobě spolupracuje. Pokud si student ze seznamu nevybere, může si po domluvě s garantem odborných praxí zvolit jinou instituci, o které by měl být dostatečně informován předem (například zda je možnost přijetí praktikantů). Pokud ani jedna z výše zmíněných variant není možná, nabízí se poslední eventualita, která je pravděpodobně výhodnější nejen z finančního, ale i časového hlediska. Studenti mohou při svém studiu pracovat v oboru, tudíž jim v tomto katedra vychází vstříc, takže práce v oboru může být uznána jako odborná praxe.

RUSKÁ FEDERACE

Systému univerzitního vzdělání v Rusku

Věk

Průměrný věk studentů na VŠ a univerzitách je mezi sedmnáctým až osmnáctým rokem. Žáci s výborným prospěchem mohou po ukončení základní školy (tj. kolem čtrnáctého až patnáctého roku) vynechat střední školu a mohou se ihned přihlásit na vysokou školu či univerzitu.

Rozdělení VŠ/ typy

- soukromé

- veřejné

Stejně tak jako v České republice, umožňuje Rusko výběr ze soukromých, veřejných vysokých škol a univerzit. Na území Ruské federace není velký výskyt soukromých vysokých škol.

Formy studia

- prezenční

- dálkové

Opět můžeme vidět, že formy studia jsou stejné v obou zemích.

Délka studia — tituly

Studenti se mohou rozhodnout, zda chtějí studovat bakalářský program, trvající čtyři roky a poté navazující magisterský program (pro získání titulu magistr je třeba pokračovat v dvouletém magisterském studiu), nebo zda chtějí získat diplom specialista, který trvá v rozmezí pěti až šesti let. Pro pokračování na vysoké škole může absolvent studovat další tři roky. Při jejich úspěšném dokončení dosáhne titulu kandidát nauk (podmínkou je diplom z magisterského studia nebo studia specialisty).

Zdroj: Česká zemědělská univerzita

Známkování

Systém univerzitního vzdělávání uděluje známky tradičním způsobem, tedy opačně, než je zvykem v České republice. Nejlepší možná dosažená známka je pět a nejhorší známka je jedna.

Typy zkoušek

Zkoušky dělíme na kolokvium a zápočet.

Rozdíly

- celostátní zkouška

Dříve mohli studenti vysokých škol a univerzit studovat pouze po předložení vysvědčení o absolvování střední školy. Od roku 2001 musí studenti kromě předložení vysvědčení splnit celostátní zkoušku tzv. Sjednocené národní zkoušky — poté se mohou zapsat na jakoukoliv univerzitu po celé federaci.

Závěr

Závěrem bych chtěla podotknout, že při srovnání univerzitních systémů v České republice a v Rusku, nejsou téměř žádné rozdíly. Univerzitní systémy jsou si velmi podobné. Diference můžeme zaznamenat především ve věku studentů v Ruské federaci. Žák s výborným prospěchem může „přeskočit“ střední školu a jít studovat přímo na vysokou školu či univerzitu, což jistě slouží jako velká motivace pro tyto mladé studenty. Dalším výrazným rozdílem je opačné známkování studentů univerzit a vysokých škol, kde Rusko upřednostňuje tradiční způsob hodnocení. Jako největší rozdíl mezi porovnávanými zeměmi řadím celostátní zkoušku z matematiky, zeměpisu, biologie, ruského jazyka a dalších předmětů, které ruští studenti vykonávají každý rok již od základní školy. Jinak jsou si obě země v získání vzdělání velmi podobné a co do kvality, jsou na velmi vysoké úrovni.

Zdroje

Povinná školní docházka. Wikipedie [online]. 5. 10. 2017, , 1 [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Povinn%C3%A1_%C5%A1koln%C3%AD_doch%C3%A1zka

Vzdělávání, vzdělání a kvalifikace. In: ManagementMania.com [online]. Wilmington (DE) 2011–2017, 06.07.2016 [cit. 31.12.2017]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/vzdelavani-a-kvalifikace

Soukromé vysoké školy: Seznam vysokých škol [online]. [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: https://student.finance.cz/vysoke-skoly/soukrome-vysoke-skoly/

Akreditační databáze FF UK [online]. [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: http://akredb.ff.cuni.cz/akreditace-public?destination=akreditace-public

Studijní a zkušební řád FF UK z 8. 7. 1999 [online]. [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: https://www.ff.cuni.cz/fakulta/predpisy-a-dokumenty/studijni-predpisy-a-rady/studijni-a-zkusebni-rad-2/

Vzdělávací systém v ČR [online]. [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: http://michalslavik.wz.cz/vzdelavaci_system_v_cr.htm

Asociace knihoven vysokých škol ČR: O Asociaci. AKVS [online]. 2017 [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: http://www.akvs.cz/o-asociaci/

Typy knihoven [online]. [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=5997

Ruská federace: Inkluzivní škola [online]. OPPA [cit. 2012–01–23]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/ruska_federace_dbkvs.pdf

Jak se ruští občané přizpůsobují na český školský systém [online]. 14. 03. 2017 [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/doku.php?id=jak_se_rusti_obcane_prizpusobuji_na_cesky_skolsky_system

Knihovny v České republice: Univerzitní knihovny [online]. 23.11.2017 [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: http://www.knihovny.net/default4.htm

BĚHOUNEK, Jakub. Komparace pojetí, cílů a obsahu standardů vyspělých států z hlediska ICT a IV — pro 2. st. ZŠ: Národní kurikulum Ruské federace a Slovenské republiky [online]. 2014 [cit. 2017–12–31]. Dostupné z: http://it.pedf.cuni.cz/strstud/edutech/2014_Behounek/

[i] KUDROVÁ, Veronika a Jiří SMRČKA. Typy a druhy vysokých škol: Typy vysokých škol [online]. 2013 [cit. 2018–01–08]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/praf/ps13/pravo_vs/web/04.html

[ii] KUDROVÁ, Veronika a Jiří SMRČKA. Typy a druhy vysokých škol: Soukromá vysoká škola [online]. 2013 [cit. 2018–01–01]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/praf/ps13/pravo_vs/web/04.html

[iii] KUDROVÁ, Veronika a Jiří SMRČKA. Typy a druhy vysokých škol: Veřejná vysoká škola [online]. 2013 [cit. 2018–01–01]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/praf/ps13/pravo_vs/web/04.html

[iv] KUDROVÁ, Veronika a Jiří SMRČKA. Typy a druhy vysokých škol: Státní vysoká škola [online]. 2013 [cit. 2018–01–01]. Dostupné z: https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/praf/ps13/pravo_vs/web/04.html

[v] Ph.D. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 4.1.2018 [cit. 2018–01–08]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ph.D.