Kvůli jedné pitomé aplikaci jsem skoro přestal jezdit autem
„Tak lidečkové, mám neodbytnou potřebu se pochlubit, že od května doteď jsem na kole prošlapal po Ústí a několika dalších mí/ěstech přes 1000 kilometrů. Jasně, ono to vlastně nic moc není, ale na to, že na kole jezdím povětšinou do práce, což jsou zhruba 3 kilometry tam a tři kilometry zpět, že cyklovýlety podnikám hodně zřídka a že vlastně nejsem žádnej sporťák, to myslím není až tak málo. No a může za to jedna pitomá aplikace UrbanCyclers CZ, kterou jsem si u příležitosti Do práce na kole — Auto*Mat stáhnul. Omotala si mě kolem prstu do té míry, že třeba na nákup již jezdím pouze výjimečně autem, většinou to šlapu se starou dobrou GEMMA na hřbetě. Odhaduju, že se mi takhle oproti minulosti podařilo odbourat možná 80% jízd autem. V zimě to procento zase možná trochu klesne. V každým případě tuhle apku rozhodně nedoporučuju, anžto hrozí, že začnete trotlovat podobně jako já.“
Tenhle post na Facebooku nás zaujal natolik, že jsme se s jeho autorem, Janem Kvapilem, rozhodli udělat rozhovor. Věříme, že vás zaujme, pobaví a naladí pro jízdu na kole i v nadcházejících podzimních dnech.
Dobrý den, Honzo, díky za Váš pochvalný post na Facebooku. Potešil nás a rádi bychom s Vámi udělali rozhovor; takový malý medailonek jednoho „obyčejného UrbanCyclera“, který věříme, že bude inspirovat i další naše uživatele. Řekněte nám pro začátek, prosím, pár slov o sobě; co děláte, co Vás baví, co je pro Vás důležité, na jakém kole jezdíte...
Jsem akademický pracovník, pracuji na ústecké univerzitě. Čtyřicátník, žena, tři děti, pes, dvě kočky a brzy i pár slípek. Jsem aktivní v několika spolcích, jako je např. „okrašlovací spolek“ Středohoří sobě nebo protikorupční spolek Stop tunelům a pomáhám při záchraně dvou kaplí. Také jsem byl kdysi u založení spolku Ústím na kole, ale v něm se už delší dobu neangažuji. Vedle toho ale občas prožívám i příjemné lenošivé životní fáze.
Co se kola týče, mám asi 20 let starého Olprana, je to takový lehce zašpiněný, skřípavý a rozhrkaný šrot. Slouží ale spolehlivě, navíc není objektem žádné zlodějské vášně, takže jsem ochuzen o stres z kola ponechaného na ulici.
Jak dlouho aplikaci UrbanCyclers používáte a jak jste se o ní dozvěděl?
S aplikací jsem se seznámil letos na jaře v souvislosti se soutěží Do práce na kole, kdy jsme i u nás na filozofické fakultě vytvořili jeden, co do výsledků spíše podprůměrný tým.
Jak moc jste díky aplikaci změnil svoje dosavadní dopravní chování?
Chvíli jsme si na sebe museli zvykat, ale posléze se náš vztah vyvinul v jakýsi druh vášně. Netuším, jak se to odrazilo v samotné aplikaci, ale já určité změny zaznamenávám — „divním“. Na kole jsem po městě a do práce jezdíval již dříve, ale to musela být splněna spousta přísných povětrnostních a světelných podmínek. Po sžití se s aplikací se ovšem tyto podmínky výrazně zmírnily. Přestala mi vadit tma, zjistil jsem, že se dá jezdit i bez slunečního svitu a za mírného deště či mrholení. V každém případě jsem výrazně omezil jízdy autem, a sice jak do práce, tak třeba za nákupy. Díky aplikaci jsem oprášil svoji starou krosnu a opět vyrážím i na větší rodinné nákupy jak za starých „předautových“ časů na kole. Na určitý diskomfort si musí zvykat i rodina; výrazně jsem totiž omezil rozvoz do kroužků nebo na nádraží. Místo toho teď Ústí častěji brázdíme na kole, případně MHD, což se ne vždy setkává s nadšením, neboť třeba ústecká „liduška“ (dnes vlastně „zuška“) je v prudkém kopci.
V neposlední řadě jsem až teprve nyní konečně řádně docenil krádež předního kola, jíž jsem byl postižen před pár lety. Od kamaráda jsem náhradou dostal jiné, které je ale vybaveno rychloupínákem. Díky tomu, když nyní vyrážím autem na pracovní cestu třeba do Drážďan, rychlým chvatem a bez zašpinění rozkládám bicykl a vsouvám jej do vozidla, abych si za pár desítek minut užíval komfortu rozvinuté cyklistické infrastruktury. No prostě díky aplikaci jsem ještě divnější než dříve, což zřejmě nemalá část ústeckých řidičů proklíná (můj styl jízdy nelze označit jako ortodoxní a zcela předpisový), na druhé straně ale díky ní ubylo pár kilo zplodin a lehce se mi vyspravila fyzička. Ale ne moc, nikdy jsem nejezdil na výkon, těch pár „kiláků“ denně, co po městě najezdím, mi bohatě stačí ke štěstí.
Co je to hlavní, čím Vás aplikace motivuje k tomu, abyste jezdil na kole o tolik víc než předtím? Co Vás na ní baví?
Statistiky a pořadí v nich. Jako asi většina chlapců jsem soutěživý typ, takže sleduji, jak stoupám či klesám žebříčkem v počtu jízd nebo naježděných kilometrů. Snažím se posouvat i ve vrchařské nebo plošné kategorii.
Motivují Vás například odznaky, které můžete v aplikaci sbírat a využil jste je někdy (tj. výhody, které za ně můžete čerpat)?
Ale ano, také to sleduji a každý posun od bronzu ke zlatu mi pokaždé vlévá pár endorfinů do žil. Ty výhody rovněž sleduji, ale dosud jsem žádnou nevyužil, neboť do kamenných obchodů to mám z Ústí daleko a zatím vlastně ani nic moc extra nepotřebuji. Nevylučuji ale, že si jednou v některém z e-shopů nějakou slevu vyberu. K soutěžím se příliš neupínám, poněvadž vím, že statisticky stejně nic nevyhraji. Kdybych ale přesto někdy něco vyhrál, asi bych to nezahodil.
Něco, co byste chtěl vzkázat tvůrcům nebo komunitě uživatelů UrbanCyclers?
„Nakol!“ (variace na lyžařský pozdrav “skol!”)
Nakol i vám všem! Pokud byste s námi chtěli sdílet Váš osobní příběh o tom, jak Vám UrbanCyclers změnili život, napište na app@urbancyclers.com nebo svojí zkušenost sdílejte, stejně jako pan Kvapil, na facebooku s označením našich stránek.
