Virtuální realita jako pracovní nástroj — why not?

Virtuální (VR), rozšířená (AR) nebo smíšená (MR) realita? Tyto technologie se v budoucnu mohou stát pro lidi součástí života tak jako je dnes chytrý telefon. A tak jak dnes navrhujeme pro web, mobil a tablet (protože to lidé používají), tak budeme navrhovat a vyvíjet i virtuální řešení. Bude to způsob jakým lidi začnou komunikovat nebo se učit hrát na piano.

Tento pátek (17.2.2017) jsme s pár lidmi z našeho GMC UX týmu vyrazili na výlet do Pardubického Symbia. Tam se konal UX jam (workshop) s názvem „VR jako pracovní nástroj“. Cílem bylo si prakticky vyzkoušet virtuální realitu, zjistit možnosti současných „brýlí“ — jaké mají senzory, kamery atp., a dozvědět se jaké jsou designové principy pro VR a co to vlastně znamená pro UXáře…

Úvod do virtuální reality

Na začátek nám Honza Husák, nadšenec do VR technologií, dal skvělý motivační úvod — co je VR, troška historie, využití, aktuální trendy až po výhody a nevýhody této technologie.

Během celého odpoledne si každý mohl vyzkoušet 2 druhy brýlí — Gear VR a Sony PlayStation VR (Tadeášovi díky za poskytnuté hračky).

Workshop

V druhé půlce setkání, jsme se vrhli na workshop, abychom si jako 2D designéři vyzkoušeli navrhovat i pro 3D virtuální svět. Workshop měl za cíl prozkoumat možnosti použití VR jako pracovního nástroje.

K výběru byla následující témata: 1. Virtuální meeting/workshop 2. Osobní pracoviště na cestách (hotel, vlak,…)

3. Práce v týmu na dálku (remote co-working)

Nakonec jsme se rozdělili do menších skupinek, a vrhli se na práci. V mém případě jsem byl ve skupině zabývajícím se tématem č.3, který zde budu popisovat…

Téma: Práce v týmu na dálku (remote co-working)

Na začátku jsme diskutovali problém, které chceme pomocí VR vyřešit. Jako UX designéři jsme si připomněli jak známe způsob komunikace s vývojovým týmem, který je fyzicky v místnosti kolem nás. Následně jsme si pak snažili představit, jak by vypadal tento způsob práce s použitím VR v případě geograficky distribuovaného týmu (někdo v Praze, jiný kolega v Londýně, atp.). Vznikly nám tak následující hypotézy…

Identifikovali jsme základní uživatelské potřeby:

  1. Chci mít pocit, že jsem společně s týmem i přesto že pracuji z domu
  2. Chci slyšet ostatní kolegy v „místnosti” (např. aby mi při vývoji něco neuniklo)
  3. Potřebuji také pracovat v klidu (režim „do not disturb”)
  4. Chci s někým mluvit, ale nechci rušit ostatní (meeting 2 a více lidí)
  5. Potřebuji ostatním sdílet obrazovku, aby mohli vidět co dělám, o čem mluvím, atp. (případně někdo sdílí obrazovku mně)
  6. Chci sdílet s ostatními co kreslím na tabuli/papír

Návrh řešení

Při návrhu jsme se snažili zohlednit, abychom plně využili potenciál VR. Představili jsme si prostor, kde uživatel vidí svou pracovní plochu (např. Axure, Sketch, Mail, atp.) a zároveň má pocit, že kolegové jsou v místnosti s ním. To jsme se rozhodli vyřešit pomocí 3D avatarů, kteří jsou umístěni za pracovní plochou. Tyto osoby by byly primárně nezaostřené, aby nerušily koncentraci na práci.

Neřešili jsme úroveň detailů místnosti nebo osob. Dle mého názoru, by klidně tato virtuální kancelář (prostor) mohla vypadat 100% realisticky a záleželo by jen jestli koukám na svou pracovní plochu nebo kouknu přes „monitor” a volám na kolegu.

Výhodou VR je, že se snadno můžeme přiblížit realitě a proto si dovedu představit, že by se zobrazení okolního světa chovalo podobně jako lidské oko — na bázi zaostřování. Pokud koukám na pracovní plochu, okolí je rozostřené, a naopak.

Kdybychom se totiž rozhodli navrhovat méně realistiky, pak bychom zobrazili ostatní kolegy jen formou 2D avatarů. A tam právě vidím riziko, že by se taková zkušenost nemusela moc lišit od běžného monitoru s konferenčním hovorem na Skypu.

Položili jsme si také otázku — je VR vhodná na řešení zvoleného problému?

  • Nebudou uživatele bolet oči? Jak dlouho takto může pracovat aby to neohrozilo jeho zdraví?
  • Není lepší použít spíše technologii rozšířené (AR) nebo smíšené reality (MR)? Tam by uživatel viděl navíc i své vlastní okolí, neunavil by si tolik oči a byl by také navíc ukotven i ve své realitě.
  • Je to použitelné na běžnou práci? S použitím VR totiž uživatel neuvidí fyzickou klávesnici!?

Bohužel nám nezbyl čas na další iterace, kde bychom měli možnost to trošku víc doladit.

Prezentace návrhů

Na konci jsme si jednotlivá řešení prezentovali navzájem. Bylo hezké zjištění, že by se naše téma vzdáleného pracoviště dalo snadno propojit s tématem druhé skupinky Virtuální meeting/workshop.

Druhá skupinka se nebála vytvořit experimentální mock-up (zelená krabice s post-it lístečky). Ta měla za úkol demonstrovat, jak by se VR ovládala. Krabice se umístila na ruku a jednotlivé post-ity sloužily jako jednotlivé volby (např. chci kreslit, …)

Další studium a praxe

Pro UX designery, již existuje mnoho zdrojů informací a „guidelines“ pro návrh UX/UI pro VR kde například pomůže tento rozcestník.

Pro zájemce, kteří by si chtěli VR vyzkoušet, je zde možnost navštívit hernu HOLODECK, kterou Honza Husák provozuje v Hradci Králové. Po workshopu jsem byl příjemně naladěn se o tématu dozvědět více, takže už vzniká myšlenka, že si tam dáme asi brzy „UX týmovku“!

Závěrem

Navrhovat UX pro VR vás nutí přemýšlet jinak než jste zvyklí ve světě 2D. Zvažujete například zda necháte uživatele otáčet hlavou nebo musíte pohlídat aby nenarazil do fyzické zdi, při pohybu ve volném prostoru. Zjistíte také, že pracovat rukama ve vzduchu jako Tom Cruis ve filmu Minority Report, není až tak snadné — po chvíli vás začnou pěkně bolet ruce :-)

Při návrhu mě také napadaly myšlenky — a kdo říká, že ve VR to musí vypadat jako klasická kancelář? No prostě se mi na virtuální realitě líbí to, že se nemusíte při návrhu tolik omezovat.

Za největší výhodu VR považuji to, že můžete vytvářet uživatelské interakce, které mohou být přirozenější pro člověka, než jaké nabízí monitor, klávesnice a myš.

Za pozvání na workshop děkujeme Marcelovi.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.