Co se skrývá za nápisem na zdi?
Existenci graffiti si většina lidí uvědomí, až když mají posprejovanou garáž. Jak tento „zločin“ vzniká? Co se těm nezbedným dospívajícím honí hlavou, když „ničí“ vše okolo sebe? Třeba nápisy jmen DOBS, REGIE, SHACK, ZUNER, ASK, RUS nebo NESERKYTKU pocházejí z Českých Budějovic. Tato jména na zdech možná potkáváte každý den cestou do práce nebo do školy a je to pro vás úplně normální, pro členy graffiti komunity je však každé dílo studijní materiál.
Jak se rodí tvůrce graffiti? Začátečník nejprve objevuje vlastní podpis (tag). Vymýšlí svou originální a nejlépe krátkou přezdívku. Může to být slovo, zkratka anebo kombinace písmen a číslic. Důležité je k tomu najít vyhovující styl abecedy. Než svůj tag napíše na veřejnost, musí být perfektní, aby se za něj nestyděl on, ani zbytek komunity. A pak je dobré začít s návrhy a skicami samotných děl (pieců). Ze začátku je třeba dělat jednoduché a lehko proveditelné návrhy a postupně přidávat. Následuje výběr sprejů, fix a ostatních prostředků a pomůcek. A hlavně myslet na ochranu, rukavice a respirátor, který slouží jak k blokování částic aerosolu, tak i skrývá identitu writera.
Skvělé je poznat zkušenější tvůrce graffiti (writery) a ptát se jich na rady. Při nelegálním malování si skupina vytipuje místo a řeší organizaci. Kudy se dá utéct, kde jsou kamery, jaké použít výmluvy v případě chycení, kdo bude mít co za funkci (hlídač, autor, pomocník, dokumentátor…). Pak následuje samotný akt, probíhající co nejrychleji, a následná dokumentace.
Proč to ale dělají? Jedním z důvodů je forma protestu, dalším je touha po osobitém projevu. Tvůrci vyjadřují, že nejsou pouhou loutkou systému. Writer žije dvojí život. Jeden život je škola nebo práce, ale druhý je veřejnosti neviditelný, protože se odehrává pod jinou identitou, skrytě. U dospívajících je důležité utvoření vlastního já, a proto je tvoření anonymní identity autora graffiti jedna z cest, jak dosáhnout osobnostního růstu. Velký důvod je také adrenalin, který je cítit z každého nelegálně provedeného nápisu. Ke graffiti také patří určitý životní styl, který je pro mladou generaci velice lákavý. Graffiti spadá do pěti elementů hiphopu. Deejaying (tvorba hudebních mixů), emceeing (rapování), beat boxing (vytváření zvuků pouze lidským hlasem), b-boying (breaking, druh pouličního tance) a právě graffiti writing.
V graffiti obecně platí, že čím kvalitnější, aktuálnější, originálnější a četnější dílo je, tím má větší hodnotu a prestiž. Velkou roli hraje místo, kde se dílo objeví. Čím nedostupnější, tím oceňovanější. Oblíbenými místy pro toto umění jsou dopravní prostředky, hlavně vlaky a metro.
Zástupci této subkultury se snaží řešit problematiku vandalismu s graffiti spojovanou. Žádají o vyhrazení městských legálních ploch, kde tvůrci mohou zkoušet malovat svá díla a zkrášlovat nevyužité kusy města. Tyto legální plochy („legály“) máme i v Českých Budějovicích. Oficiální legály najdete na Vltavě střed, u benziny OMV na Vltavském nábřeží a na zdi u Dynama. Zde malují pokročilejší, ale častokrát i sebevědomí začátečníci. Šikovní writeři jsou oslovováni na výmalbu míst, které by pravděpodobně podlehly graffiti komunitě (podchody, technologické stavby). Udělají zde jednotný motiv, který se líbí veřejnosti a poskytne tvůrci možnost si zamalovat.
Také Budějovický Majáles je již od začátku spjatý s oživováním veřejného prostoru. V průběhu předešlých let se v rámci Majálesu legálně vybarvil podchod u nádraží a prokoukla i Žižkovská kasárna. Na letošním Majálesu bude pomalovaná budka na půjčování knih, kterou budete moct navštívit na náměstí Přemysla Otakara II. Dalšími prvky graffiti budou také nejrůznější nápisy a transparenty. Budete se moci zúčastnit i graffiti jamu, kde budou vystupovat někteří writeři, kterých se můžete zeptat na jejich osobní příběhy, ale také na tipy a triky, jak na graffiti. Nečekejte však, že vám na vše odpoví, kvůli zachování anonymity.
„Město je betonová džungle. Proč ji nezpestřit? Z každé nudné věci lze vykouzlit extra umění,“ říká uvědomělý českobudějovický writer.
Proto se koukejme kolem sebe, oceňujme toto umění a snažme se mu porozumět.
text Anežka Konířová
