Vedneměsíčník
Published in

Vedneměsíčník

Erik Tabery má náš RESPEKT!

Pro někoho to může být neznámý člověk, pro jiného ikona české mediální scény. Řeč není o nikom jiném než o šéfredaktorovi jednoho z nejprestižnějších českých týdeníků, Eriku Taberym. Proč si tedy (šéf)redaktor Respektu náš skutečný respekt zaslouží? Přečtěte si.

Foto: Martin Volný

Jak vůbec vzniká Respekt? (předpokládáme totiž, že oproti našemu Vedneměsíčníku tam nějaké ty rozdíly budou)

Vždycky se na poradě domluvíme, abychom reagovali na nějakou aktualitu, něco důležitého, co se děje ve společnosti. Zároveň se snažíme, aby se tam vyskytoval nějaký podíl textů, u kterých víme, že jinde se vyskytovat nebudou a potřebují delší zpracování, např. reportáže ze zahraničí, které jsou pro Respekt velmi důležité. Snažíme se řešit otázky, o kterých víme, že se o ně česká společnost zajímá, ať už třeba ze sociálních sítí, nebo že nám je lidé napíšou. Obecně se v Česku zmenšuje tradice vyjíždění na zahraniční reportáže a o to víc se snažíme dělat věci jinak. Mým úkolem je třeba hlídat, aby se na jedné stránce nesešly všechny globální a historické „hrůzy“, ale abychom o světě zpravovali objektivně — pozitivně a negativně zároveň — což se také vždy nepodaří.

Co si obecně myslíte o českých mediích?

Naše média jsou velmi malá a je důležité na to nezapomínat. Můj velmi oblíbený zpravodaj je německý týdeník Die Zeit, který má v redakci cca 360 redaktorů, zatímco Respekt má asi 30, jen pro představu. Říkám to hlavně proto, abychom si uvědomili, jakou mají perspektivu česká média oproti světové úrovni. Jako příklad krásně slouží zahraniční reportáže Die Zeit, jejichž rozpočet pouze na zahraniční cesty je větší než celkový rozpočet Respektu. Česko jako postkomunistická země nemá peníze, tržní sílu a náš jazyk s malým počtem mluvčích také ničemu nepomáhá.Ale zase ať si jen nestěžuju. Pokud jde o obsah, snažíme se pokrýt veškeré světové dění, od politiky přes kulturu až po vědu, a snažíme se věnovat více oborům najednou, což je trochu náročnější. Naším hlavním cílem je, stejně jako u velkých světových médií, dělat to nejlíp, jak jen to jde.

Postavení médií na západ od nás je tedy výrazně lepší, jak je tomu ale směrem východním?

Obecně můžeme říct, že čím víc na východ, tím hůř. Neplatí to úplně, ale rozhodně to můžeme říct o veřejnoprávních médiích. K našim veřejnoprávním médiím mám sice své výhrady, ale v porovnání s Polskem, Slovenskem nebo Bulharskem jsme na tom určitě nejlépe. O Ukrajině a Rusku se ani nechci zmiňovat.

Zmínil jste, že se česká média učí od zahraničních. Jsou nějaké země, které se naopak učí od nás?

Respekt je velmi inspirativní pro slovenská média, dokonce od nás přebírají nějaké texty. Když jedu z Česka, kde čelíme neustálé kritice, na Slovensko, tak je to pro mě příjemná změna. Vztah k médiím vždycky komplikuje to, jakým způsobem píšete o domácí politice, takže možná proto nás má Slovensko radši. Důležitý je odstup, ale to se netýká jen médií, ale i politiky.

Teď zabrousíme trochu do minulosti, čím vším jste si prošel před Respektem?

Tak určitě bych měl začít základní školou v Českých Budějovicích, tehdy to byla Gottwaldova tuším (dnešní BiGy). Později jsme se přestěhovali do Prahy, kde jsemasi v 6. třídě začal psát do školního časopisu a říkal jsem si, že bych se chtěl novinařině věnovat. To bylo ještě za minulého režimu a nebýt revoluce, tak jsem se k žurnalistice asi vůbec nedostal,jelikož můj strýc pracoval ve Svobodně Evropě. Vystudoval jsem klasickou střední školu a žurnalistiku na vysoké, kam jsem se mimochodem dostal až napodruhé. Do Respektu jsem se šel zeptat kvůli nějakému článku k seminární práci a už jsem neodešel. Prostě jsem měl vždycky v klíčovou chvíli štěstí, nic jiného na tom nevidím.

Jak se tedy může člověk dostat na místo redaktora Respektu?

Pokud se uvolní místo, tak je mým úkolem najít někoho, kdo se zaměřuje na téma, které nám v Respektu chybí. Při výběru nikdy nerozhoduje vzdělání nebo zaměření dotyčného, ale spíš chuť pracovat, velká odevzdanost kvůli trávení velkého množství času v práci, hodně stresu a finanční odměna za to také není astronomická, i když si nemůžeme stěžovat. Tuhle práci musí dělat ti, které ta práce opravdu baví. V tomhle se Respektu podařilo vytvořit skupinu, kterou tvoří opravdu zkušený tým s upřímným zájmem. Já mám asi jako jediný šéf na této planetě za úkol své lidi brzdit, místo popohánět.

Máte hodně zájemců?

Zájem je úplně obrovský, především od lidí z jiných medií. Domnívám se, že důvodem je fakt, že Respekt je uvnitř svobodné médium. A díky 27leté tradici a kvalitě na zájmu neztrácí.

Leona Hájková

--

--

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store