Můj rok s Bikram jógou

Vedneměsíčník
Vedneměsíčník
Published in
3 min readMay 17

--

Taky se vám stává, že přijde jaro a vám se zdá, že se vám něco stalo se šatníkem? Ne snad, že by vám zmizely věci, jenom některé zkrátka nemůžete úplně dopnout. To byl přesně i můj případ. Psal se březen roku 2022 a já jsem seděla se svojí kamarádkou na lavičce před divadlem. Sluníčko už pěkně hřálo a úplně vybízelo odhodit tlusté zimní bundy a vytáhnout nějaké odlehčené kousky. No jo, ale co dělat, když jste o Vánocích spořádali asi tak tunu cukroví a nemáte peníze na to, zcela obměnit svůj šatník? No, na co máte kamarádky? Ta moje, Eliška, přišla okamžitě s nápadem. Jaru, co kdybychom zkusily Bikram jógu? Proč ne? Nikdy jsem to nezkusila, znala jsem to pouze z vyprávění. A tak jsme druhý den vyrazily.

Eliška už byla o něco zkušenější, takže mi radila, co si mám vzít s sebou. Prý mi stačí pouze kraťasy a sportovní podprsenka. Dobrá, tato jóga se cvičí v místnosti vytopené na 42° C, takže to dávalo smysl. Ale přece jenom, takhle odhalená? Na místě jsem zjistila, že jsou tu i nějací muži. No, naštěstí jsem si přibalila i tričko. Ještě aby mě tady někdo okukoval. Tak, rychle do vyhřáté místnosti a začínáme. Tak horko je tu teda parádní. Sotva funím, a to jsme ještě nezačali. A už přichází naše instruktorka a teď už opravdu začínáme.

Taky jste si mysleli, že jóga je taková pohodička, kde si člověk za zvuku meditační hudby jenom pomalu protahuje tělo? Já sice nevím, kde jsem k takové představě přišla, ale již po pěti minutách mi bylo jasné, že byla naprosto mylná. Instruktorka začala ihned rozdávat příkazy, jak si správně stoupnout, které svaly zatnout, jak správně dýchat, co si kontrolovat v předním zrcadle, aby člověk byl opravdu v té správné poloze a zapojoval ty správné svaly, až mi z toho šla hlava kolem. A to doslova. Nechybělo moc a skácela jsem se na zem. Před očima se mi dělaly mžitky, hlava se mi točila a pot ze mě jenom lil. Naštěstí jsou tam na tuto situaci zvyklí a umí poradit, jak s tím pracovat. Takže hezky sednout na zem a pomalé nádechy a výdechy nosem. Za chvíli můžu pokračovat. No ještě že tak. Lekce byla poměrně drahá, tak to tady přece neprosedím. Ale to horko je fakt příšerný.

Po padesáti minutách intenzivního cvičení v různých polohách vestoje, které jsem samozřejmě nezacvičila ani z poloviny, protože moje tělo bylo ztuhlé a neohebné, přišel dvouminutový odpočinek v lehu na zádech. Super, konečně něco, co zvládám dokonale. Ale dvě minuty jsou pryč jako voda a my pokračujeme polohami na zemi. A zase všemožné protahování, natahování, přetáčení. Nakonec jsem těch devadesát minut nějak zvládla.

Odcházela jsem s pocitem, že tady jsem byla naposled. A jen tak mimochodem, na nějaké „okukování“ člověk opravdu nemá čas ani sílu. Po dvou dnech jsem si řekla, že to přece tak zlé nebylo a že bych to mohla zkusit znovu. Nakonec, po jednom zážitku přece nehodím flintu do žita. A tak jsem šla a chodím dodnes. Dokonce jsem se přihlásila na jarní výzvu Bikram jógy, která spočívala v tom, že jsem musela jít cvičit pětkrát v týdnu po dobu čtyř týdnů, a dala jsem to. Postava se mi začala krásně rýsovat, moje tělo je pěkně posílené a ohebné, ale hlavně mě přestala bolet záda, což jsem při svém povolání hudebnice dost ocenila.

A co myslíte? Dnes běžně cvičím v kraťasech a sportovní podprsence. Co je ovšem nejdůležitější, překonala jsem samu sebe, nejenom tenkrát na začátku, ale vlastně v každé další lekci. Protože v józe máte pořád prostor pro zlepšování a posouvání svých hranic. A to je pocit k nezaplacení!

text Jaroslava Procházková, foto Jared Rice (Unsplash)

--

--