Vedneměsíčník
Published in

Vedneměsíčník

„Neetický“ zázrak aneb dítě ze zkumavky

Průkopníkem metody IVF (in vitro fertilizace — oplodnění vajíčka a spermie mimo tělo) a ET (embryotransfer — vložení embrya do těla) byl britský fyziolog Robert G. Edwards a porodník a gynekolog Patrick G. Steptoe. Jejich první pokus o umělé oplodnění v roce 1972 dopadl neúspěšně — mimoděložním těhotenstvím. Následně v roce 1978 přivítali na svět první dítě jménem Luisa Brownová. Jejich úspěch lidé považovali za zázrak, z dívky se stala senzace a Edwards v roce 2010 získal Nobelovu cenu v oboru lékařství a fyziologie.

Tehdejší Československo neoplývalo moderními prostředky a potřebným vybavením jako Západ, a proto tým lékařů v čele s prof. MUDr. Milanem Dvořákem, DrSc., a s prof. MUDr. Ladislavem Pilkou, DrSc., zvolili přírodnější metodu GIFT (vložení vajíčka a spermie do vejcovodu, kde dojde k oplodnění). První přenos proběhl již v roce 1981 a následovaly čtyři desítky neúspěšných pokusů. Dne 4. listopadu 1982 bylo ve Fakultní nemocnici v Brně oznámeno narození prvního miminka za pomoci asistované reprodukce nejen v tehdejším Československu, ale i ve střední a východní Evropě. Šlo o 51 centimetrů dlouhého a 3,6 kilogramů těžkého chlapce, jehož identita dodnes zůstala anonymní. Od narození prvního dítěte uběhlo 44 let, během kterých došlo ke značnému pokroku v metodách asistované reprodukce. Byla vyvinuta kryokonzervace. Jedná se o zamražení embryí, které má za cíl uchovat embrya ve speciálních kontejnerech s tekutým dusíkem na několik desítek let. Kryokonzervace je ale například zakázána v Itálii. Důsledkem toho došlo k zvýšení reprodukční turistiky v Česku, cizince sem láká také poměrně nízká cena.

Ženám, které podstupují umělé oplodnění, hrozí mimoděložní těhotenství, vícečetné těhotenství či u injekčních stimulací OHSS. Ovariální hyperstimulační syndrom je reakce ženského těla na nadbytek ženských pohlavních hormonů projevující se bolestivostí zvětšených vaječníků, ve výjimečných případech hrozí trombóza nebo cévní mozková příhoda. Dalšími následky léčby mohou být psychické výkyvy, které ovlivňují pracovní, sociální i sexuální život. Pacienti si procházejí „emoční horskou dráhou“, v jeden čas mají naději a touhu, vzápětí ale přichází zklamání spojené s propadem. Přestože dochází k technickým pokrokům v diagnóze, terapii a psychycké podpoře se často nevěnuje dostatečná pozornost.

Výzkum umělého oplodnění je kontroverzní a vzbuzuje emoce od samého počátku. Církev dodnes shledává IVF za nemorální (porušení manželské lože) a v souvislosti s tím vzniká řada etických otázek ohledně likvidace nadbytečných embryí, výběru pohlaví potomka, výzkumu kmenových buněk, možnosti klonování či věkové hranice. Věkové omezení u žen v České republice pro podstoupení IVF je 49 let. Důvodem je zásadní klesání plodnosti a zvyšující se rizika zdravotních a genetických poruch u žen po 35. roku života. Ve světě je tato hranice ale značně posunuta, nejstarší matka Mangayamma Yaramatiová porodila dvojvaječná dvojčata ve svých 74 letech. Metoda asistované reprodukce přivedla na svět 8 milionů dětí, umožnila mikromanipulaci (odebrání mitochondriálního DNA v zájmu eliminace přenosu genetické vady), možnost náhradního mateřství („pronájem dělohy“), oplodnění ženy bez partnera či oplodnění ženy s využitím spermií zemřelého. Na otázku, kde je hranice etičnosti v rámci umělého oplodnění, si tedy každý musí odpovědět sám.

text: Terezie Machová, foto: učebnice Bioléčiva (Vydavatelství VŠCHT Praha)

--

--

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store