Vedneměsíčník
Published in

Vedneměsíčník

Není to tak, že bych si lehnul na gauč a byl v pohodě, protože Pán se stará, říká Josef Prokeš ke své knize

Dobrosrdečný, laskavý, odhodlaný, obětavý a vstřícný. Toto jsou jen některé z vlastností, kterými známí Josefa Prokeše popisují jeho osobu. Josef je knězem českobudějovické diecéze, skaut, youtuber a i spisovatel. V roce 2019 vyšla jeho první knížka Pán se stará. Během koronavirové krize, kdy byly zavřené kostely, se Prokeš spojil spolu s dalšími pěti kněžími a sepsali knihu U ambonu, jejíž obsah se zakládá na každodenním komentování evangelijního čtení. A letos vydal své třetí dílo, knihu Novéna k svatému Josefovi.

V tomto článku bych se však chtěla věnovat jeho první knize, Pán se stará, která je z jeho děl tím nejznámějším. Už ani nevím, jak se ke mně kniha Pán se stará dostala, ale pamatuji si, že po jejím přečtení jsem byla nadšená. Jak řekl Vojta Blažek, spirituál Biskupského gymnázia a zároveň kněz českobudějovické diecéze: „Není to jenom knížka o životním stylu nebo nějaký příběh, ale dílo nabízí určitou hloubku a zároveň velmi nízkoprahově podanou, že čtenář nemusí být nutně člověk kdovíjak vzdělaný v teologii a ve víře, aby tomu rozuměl, aby mu to něco dalo. Je to fakt prostě napsané pro každého.“

V knížce se objevuje spousta krásných momentů, ale také těch, které odhalují bolest, či situace, které nešly zcela podle plánu, přesto je autorovo vyprávění plné naděje a optimismu a ve všem vidí jisté světlo. V textu se vyjadřuje k velmi zajímavým tématům, a to od Bohem nevyslyšených modliteb přes lidské nedostatky až po otázku rozhodování se v těžkých situacích.

Josef rovněž jednu dobu sloužil na postu školního spirituála Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích, o tom se ve své knize také zmiňuje. I proto mi přišlo zajímavé zeptat se jak nynějších studentů, tak absolventů a učitelů na Bigy, jak vlastně jeho osobu vnímají. „Je to jedna z nejsilnějších osobností, co jsem za svůj život potkala.“ To je jedna z vět, které padly mezi odpověďmi a utkvěla mi v paměti, aniž bych znala příběhy, které za těmito slovy stály.

Další studentka odpověděla: „Já si fakt hrozně vážím toho, co pro lidi dělá, třeba i pro skauty. Je prostě hrozně hezký vidět, že se někdo snaží udělat si čas na to, aby se věnoval mladým lidem a skautům. A ty programy od něj jsou… zkrátka wow.“

A nakonec přidávám citaci jedné z jeho pedagogických kolegyň v době působení na Bigy: „Při prvním setkání jsem byla trochu překvapená, protože byl dost odlišný od kněží, které jsem do té doby znala. Je to však člověk, který si dokáže svou energií, přístupem k životu a k víře získat důvěru lidí. Jeho odvahu do života velmi obdivuji.“

Ze všech odpovědí bylo jasné, že Prokeš je obdivuhodná a naprosto jedinečná osobnost, a tak jsem se nemohla dočkat vlastního osobního setkání. Naštěstí si na mne v jinak velmi pestrém rozvrhu našel čas, který věnoval vyprávění a zodpovídání mých otázek.

Jak byste vysvětlit laikovi slovní spojení, jímž jste knihu pojmenoval, Pán se stará?

To spojení pochází z příběhu ze Starého zákona, když Abrahám prožije s Bohem velkou zkoušku. A po prožití tady toho hodně těžkého období, kdy má překonat svoje sobectví, uzavřenost, strach, se na to vše zpětně kouká a vidí, že Bůh v tom byl celou dobu nějakým způsobem přítomný a že se o něj staral. A prohlásí: „Pán se stará.“ Takže to není tak, že bych si lehnul na gauč a řekl si, že je to v pohodě, protože Pán se stará. Ale je to zkušenost, že lidský život je šťastný, když ho otevřeme, když dokážeme na sebe zapomenout a vyjdeme směrem k někomu druhému.

Komu byste její přečtení doporučil?

No, to je dobrá otázka. Snažil jsem se, aby byla co nejvíc srozumitelná pro všechny, i když si teda uvědomuji, že to stále není ideální. Určitě používá jazyk křesťanský, ale pravdou je, že mám taky zpětnou vazbu i třeba od nekřesťanů, že jim ta kniha něco dala. Snažil jsem se, aby to bylo co nejvíc otevřené. Zároveň by to ale mohlo být daleko otevřenější. Celá práce je vlastně komentář k jednomu textu papeže Františka. Tím jsem byl samozřejmě hodně svázaný, to tě hodně staví do toho, že prostě seš uprostřed křesťanské víry a musíš trochu používat ten slovník, ale rozhodně jsem se snažil, aby po té knížce mohl sáhnout i třeba člověk, který nechodí do kostela.

Proč by se podle Vás měli mladí zajímat o křesťanství?

Křesťanství je hodně strhující náboženství. Hodně zajímavé a dynamické. Nenechává člověka v klidu, dává mu odvahu žít hodně pozoruhodným životem. Myslím si, že u nás v Čechách nebo vůbec v Evropě je křesťanství hodně zaprášené, asi i církev z něj dělá takový muzejní exponát, kde ho dáváme do vitríny. Ostatní pak jenom tak chodí kolem a koukají na ty památky, ty babičky, ty studené kostely. Ale křesťanství je fakt něco horoucího, co proměnilo planetu. A mnoho lidí pro to dokázalo obětovat úplně všechno. Pro mě je křesťanství strašně kreativní náboženství, protože počítá s Bohem. Nejen s tím, že je přítomný, ale že je i ve mně, v podobě jakési tvořivé jiskry, která všemu dodává takové boží světlo.

Nemáte obavu, že se víra postupně z života lidí vytrácí?

Vůbec ne. Pro mě víra není něco nad nebo mimo, jakože se prostě najím, napiju, a když teda už nemám, co dělat, tak začnu věřit. Pro mě je víra otázkou lidství. Já si fakt jen myslím, že si církev teďka pouze nedokáže najít slovník světa a že svět hledá odpovědi ohledně duchovních věcí, ale ne u církve. A v momentě, kdy se to potká, tak jsem přesvědčený, že to zarezonuje.

Je cílem církve, aby všichni lidé byli křesťané a věřili v Boha?

Pokud by to tak bylo, tak se jí to zásadně nedaří. Tak je to teda fakt propadák. Ježíš, když se k tomu dostává, říká, že hlavní cíl církve je, aby byla solí. No a soli není úplně moc, že ano? Počet není to důležité. Blbé je, když my ty lidi někdy odrazujeme, když jsme nevěrohodní, nebo když si lidi myslí, že jsme podvodníci, kteří pořád chtějí jenom majetek. A třeba to tak někdy je, protože samo by se to asi nevymyslelo, že jo? Každopádně bych řekl, že cíl církve je dávat naději světu. Ale ta naděje není z nás, z toho že my to tady skvěle umíme, ale z toho, že Bůh miluje svět až tak, že dal svého syna a ten pro nás zemřel. A to není zpráva nebo informace, ale je to životní styl. Žiji s tím, že vím, že mě někdo má rád, a že i když můj život je těžký, tak je tu nějaká naděje.

Blíží se Vánoce, těšíte se? Jak je vnímáte?

Ano, na Vánoce se těším. Ježíš se narodil v Betlémě ve stáji. Děti se nerodí normálně ve stáji, a přesto se tam Ježíš narodil, protože nebylo nic jiného. Ona to vlastně byla docela krize, a přesto se Ježíš narodil. To nám ukazuje, že Bůh nepotřebuje ideální podmínky na to, aby se stalo něco dobrého, takže i když budou covidové restrikce, i když je v naší společnosti hodně rozdělení, hodně bolesti, tak ta naděje tu stále je, skrz toho Boha, který přichází a klepe na srdce každého člověka, i když se jeho život může podobat stáji nebo krizi.

Jak kniha, tak její autor mě velice mile překvapily, a pokud vás zajímají odpovědi na otázky týkající se duchovních záležitostí nebo byste si jenom rádi přečetli zase něco jiného než Harryho Pottera či povinnou četbu do školy, tak vám mohu knížku Pán se stará vřele doporučit.

text Elishka Kazem Tabrizi, foto Martin Rozboud

--

--

--

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store
Vedneměsíčník

Vedneměsíčník

More from Medium

ECC client testimonial from Anfi compensation claimant Keith Newman

Urban Go

SEVENSEAS Travel Magazine — March 2022 — Issue 82