Vedneměsíčník
Published in

Vedneměsíčník

Sexuální výchova?

Sex.

Činnost, ke které se dříve nebo později skoro každý z nás dostane. Sto milionů pohlavních styků se odehrává na Zemi kadou minutu. A sexuálně přenosnou chorobou se nakazí až 350 tisíc párů denně. Mezi nejčastější sexuální nehody patří spáleniny o koberec, zranění zad a vymknutí zápěstí.

Sex doslova zraňuje a zachraňuje lidstvo už po generace.

Lidé mají kouzelnou schopnost si kriticky vyhodnotit, co mají a nemají rádi –⁠ a pochopitelně se to může lišit. Jednou jsi dole, jednou nahoře, v pořádku, rád můžeš mít obojí. Stejně jako jakákoliv jinou činnost je třeba se sexu učit. Žádný učený z postele nespadl. Tak proč se o něm mluví tak málo? Proč je ve školách téma sex probíráno tak okrajově, proč se tak často stigmatizuje něco tak přirozeného? Není důvod se za sex a při sexu stydět, nebo ano? Víme toho o sexu dost? A pokud ne, odkud se to máme dozvědět?

Samozřejmě, některou teorii pochopíte až s praxí, ale je hezké nestavět dům od střechy. Sexuální výchova je téma, jehož obsah se liší v závislosti na věku daného jedince, dotýká se široké škály nejen tělesných procesů — jde od menstruace přes zamilovanost (taky chemická reakce) až po tělesné tekutiny.

Výchova začíná již v raném dětství, kdy je dítě seznámováno se svým tělem, a pokračuje až do smrti. V osobní rovině se odehrává takové poznání každý den. To není třeba extrémně popisovat, je náročné žít v neznámém těle, takže se stejně dostaneme do fáze, kdy ho musíme a jsme nuceni zkoumat a znát. Důležité je, abychom si to užívali. Tělo. Těla. K čemu jinému by takhle osobní vztah člověka k člověku byl?

Když odečteme fakt, že jde o čistě rozmnožovací akt, sex, který známe v 21. století, nám poskytuje mnoho prostoru pro kreativitu, stejně tak nám ale poskytuje mnoho prostoru pro to ještě ne úplně smazané stigma. Rozkoš nebo potěšení je něco, čemu se v širším i užším smyslu učíme každý den. Sex, vztah natolik intimní, že jsme doslova spojeni s druhým člověkem, není pouze fyziologickým aktem mezi mužem a ženou nebo kýmkoli jiným, ale představuje mnohem širší společenskou interakci.

Jsme jako generace schopni takových vztahů, jako byla společnost před sto lety? A bylo to před sto lety růžovější? Vztahy, ve kterých manželství vydržela od osmnácti let až do smrti, v nichž si byli dva lidé celoživotními sexuálními partnery, a v některých případech jedinými, se dnešní společnosti zdají patologická a přemrštěná. A co před dvěma sty? Tisícem? Když se vrátíme o několik století dál, například do antického Řecka, kde byla polyamorie velice častá, až běžná, a homosexualita byla v obecném konsensu čistší láskou než ta hetereosexuální, máme na mysli stále tu samou věc?

Pohled na lásku se různí a mění napříč staletími a stejně tak pohled na sex. Sexuální výchova by vždy měla následovat tendence společnosti. Stejně otevřeně jako se bavíme o hudebních trendech, bychom měli diskutovat o „trendech“ sexuálních –⁠ od asexuality přes transgender komunitu až po menstruační kalhotky. Pochopitelně se pod otevřenou diskuzí nemusí nutně chápat diskuze veřejná –⁠ každý máme své hranice soukromí. Tyto hranice jsou ale bohužel často vytyčovány okolím, a to na špatných místech.

K sexuální výchově máme asi každý, co říct. Co si myslí učitelé? A studenti?(Anketa je vypracována na základě názorů lidí z různých jihočeských škol.)

Sexuální výchova je součástí biologie člověka, která se vyučuje už v druhém ročníku osmiletého gymnázia –⁠ to znamená v nějaké sedmé třídě. Předmětem je stavba pohlavní soustavy, důraz se klade na seznámení s funkcí obou soustav a průběh těhotenství. Studenti jsou také podrobě seznámeni s metodami mužské a ženské antikoncepce. Na nějakou sexuální etiku nám osnovy neposkytují čas –⁠ sexuální výchova je červnová látka, někteří učitelé to ani nestihnou probrat. Na vyšším stupni, například ve druhém ročníku čtyřletého gymnázia, se výuka zaměřuje na upevnění znalostí pohlavní soustavy, tyto znalosti jsou prohloubeny o vznik nového jedince, důraz je kladen na průběh těhotenství. Otevřená diskuze je vedena o ukončení nechtěného těhotenství. Je promítán porod i potrat a je probírána i etika potratu jako takového. Samozřejmě je v rámci prohloubení znalostí možnost pořádat odborné přednášky se sexuology, ale přednášky, kterých jsem byla svědkem, byly vedeny skoro vždycky necitlivě.

Kateřina Drboutová, učitelka biologie

Ve škole jsme to probrali hodně stručně a tak, že všechno bylo spíše tabu. Doma máme s mamkou otevřenější vztah, takže díky ní a starším sourozencům jsem se dozvěděla vše potřebné. Já osobně si myslím, že v dnešní době se dá zjistit úplně všechno. Ne vždy zdravou cestou. Všeobecně si myslím, že ve výuce často chybí možnost otázek, bez toho, aniž by byl jedinec odsouzen.

Marianne, 18 let

Zkušenost se sexuální výchovou žádná. Ze základní školy jsem odešel dřív, než se sex stal něčím jiným než vtipně znějícím slovem, ale i střední jsem prošel bez jediný tři čtvrtě hodině věnovaný třeba alespoň antikoncepci. Určitě se nedozvídáme dost. Nemyslím, že sexuální výchova na školách, když už se koná, zachází dál než k pilulkám, prezervativům a možná třeba nějaký kapavce. Sexuální výchova by měla vysvětlit všechno od klitorisu k prostatě a od první menstruace po erektilní dysfunkce. Na to, jak je společnost zaměřená na sex, se žáci při nejlepším dozví, jak nandat kondom, ale taky je třeba naučit fyziologii a anatomii, vysvětlit problematiku sexuálních menšin a LGBTQA+, že souhlas není natrvalo a konečně i o potěšení z činnosti, proto to taky dělám, ne? Navíc bych se zastal toho, aby se každý naučil o všem, bez ohledu na pohlaví. Počet mužů, kteří nemají ponětí o menstruaci, je žalostný, natož aby našli bájný poštěváček.

Kryštof, 18 let

Sexuální výchova? Co to je? Na základní škole si vzpomínám na jednu jedinou hodinu s tímto názvem. Ale jak by se dalo čekat, moc výchovná nebyla. Ve třídě panoval posměch „alfa“ spolužáků, a kdokoliv by měl jakýkoliv dotaz, či kdyby projevil zájem, stal by se terčem též. Škoda. Během dalších čtyř let na střední škole neproběhla už žádná taková hodina. Asi se počítá, že mládež už vše ví. Opět, škoda. Myslím, že ve starším a vyspělejším kolektivu by mohla vypadat jinak, aby žáci měli ve svých 15–⁠16 letech v hlavě vše potřebné k vedení svého sexuálního života.

S rodiči ani kamarády jsem se o tomto nikdy nebavil. Ke všem svým znalostem jsem došel pomocí internetu. Myslím tím pročítání různých odborných článků, jak vše funguje, tak i tu horší, méně vhodnou a dosti zavádějící variantu. Pornografii. Myslím, že touto metodou se „vzdělávalo“ (smích) spousty mých vrstevníků. Není zdravá a vytváří spoustu iluzí, lidé pak mají jiná očekávání. Holky se bojí, předstírají rozkoš, snaží se muži vyhovět, zanedbávají své potřeby. Muži naopak jsou hrubí, snaží se být dominantní, sex vymáhají, občas násilím, nezajímá je partnerka, je to pouze sexuální objekt jejich uspokojení. Takhle to ale prostě nefunguje. A mladí by neměli mít pocit, že ano. Stejně tak je důležité vědět o ochraně, sexuální orientaci, praktikách, antikoncepci, rizicích, pohlavních nemocech atd. Je to důležité téma, přijde mi důležitější než půlka věcí obsažených v dnešních osnovách…

Jáchym, 19 let

Z mnoha úhlů pohledu se dá říct, že určitou tematiku nikdy nepoznáme dost do hloubky. Jsou tu ale výjimky, kdy dostatečně neznamená nutně úplně, a to je případ sexuální výchovy. Je to předmět jako kterýkoliv jiný, jeho výuka má ale několik citlivých úskalí –⁠ mezi ně například spadá vyspělost žáků a jejich vztah ke konkrétnímu učiteli, schopnost sdílet své emoce a v neposlední řadě otázka reciprocity již zmiňované intimity.

Je také třeba zdůraznit fakt, že sexuální výchova není jen o sexu jako takovém — sexuální výchova by měla klást a odpovídat na otázky napříč obory. Když mluvíme o sexu, objímáme verbálně sociologii, biologii, psychologii, etiku, právo, jistým způsobem i náboženství. Sdílení názorů a poznatků o sexu a sexuální výchově je důležité i kvůli tomu, že je to historicky velice tabuizované téma obecně obklopené řadou stereotypů. Podle učení římskokatolické církve je pohlavní styk považován za Boží Dar manželům, dobro, které je zdrojem velké radosti a velkého potěšení. Sex může koneckonců vyústit v dítě, ale také v HPV. (A potom můžete teprve přemýšlet nad Božím Darem.) Jako jiná „dobra“ je ho však nutno užívat správným způsobem. Ale co je správný způsob? Na to si vytváříme odpověď sami, bohužel často bez pomoci zvenčí.

Česká společnost se, včetně těch nejmladších generací, k nepovrchní debatě na tohle téma ještě nedostala. Přestože je sex základním prvkem lidského pokolení jako takového, máme k jeho otevřené prezentaci, tedy necenzurované, dostatečně hluboké výuce po všech stránkách, ještě dalekou cestu.

Tip na čtení: Klub rozkoše (Jouissance Club), Jüne Plã

Klub rozkoše a mnoho dalších nedávno publikovaných knih ze sexu snímá nejen tabu a záplavu otazníků a tajemství, ale snaží se z něj vytvořit společensky naprosto přijatelné téma. Takové zajímavější počasí. Otevřená debata o sexu je totiž součástí mnohem důležitějšího společenského domina, a to sice rovnosti ve vztazích. Kniha zdůrazňuje především význam svobodné volby, nezužuje sex na interakci mezi mužem a ženou. Obrázky, které tvoří základ knihy, neznázorňují celá těla, ale jen kresbu jejich částí.

Klub rozkoše potěší nejen svou necenzurovanou otevřeností, ale poslouží i jako manuál –⁠ čí ruka laská čí bradavku se z něj ale úmyslně nedozvíte. Otevřenost knihy zároveň nesklouzává do bulvarizace a má vyloženě edukativní nádech. Dohromady s odlehčeným jazykem, který například neváhá nazvat masturbaci se zmrzlým ovocem „tutti frutti“, pak představuje dostupný a snadno stravitelný manuál.

text Barbora Nosálová, foto Česká televize, Lui.cz

--

--

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store