Taneční styl High heels aneb umění na podpatcích

Tanec za nás dokáže vyjádřit to, co nedokážeme říci slovy. Je to procítěný pohyb doprovázen emocemi a sebevyjádřením. Umění. Každý styl se nějak konkrétně vyznačuje a dnes se spolu podíváme na taneční styl High heels aneb tanec na vysokých podpatcích. Krásný pohyb plný krásy, výrazů, dynamičnosti a emocí.

Taneční styl High heels se začal objevovat na konci 20. století a na začátku 21. století v USA a Evropě. Svůj rozmach začínal tento styl dostávat v divadelních představeních a kabaretech, ale také se hlavně začal objevovat v tanečních videích známých zpěvaček. Videoklip písně Crazy in Love od Beyoncé je tomu krásným příkladem. Dále začaly např. Lady Gaga, Rihanna a Ariana Grande zakomponovávat tanec na podpatcích do svých koncertních představení. V tomto druhu tance se může propojovat spousta stylů, jako je jazz, street dance, dance hall, contemporary nebo i latinskoamerické tance. Dříve byl taneční styl High heels považován za mravně neslušný, proto byli muži i ženy nuceni potlačovat svoji sexualitu. Díky tomu vznikaly komunity, ve kterých se tanečníci scházeli a navzájem se podporovali.

V dnešní době spousta lidí stále považuje High heels za vulgární a nevhodný, ale je to tanec jako každý jiný. Dívky, ženy i muži mají úctu jak k sobě samotnému, tak i k ostatním. Tancem vypráví stejný příběh tělem jako všechny ostatní druhy tance. Spousta mužů je stále odsuzováno za svou sexualitu, ale komunita High heels je právě pro spoustu z nich komfortním útočištěm. V dnešní době jsou i těmi nejlepšími tanečníky právě muži.

A něco málo k historii právě bot na podpatku. První poznatky spadají až do roku 3500 př. n. l., kde byly znázorňovány na nástěnných malbách v Egyptě. V Římě byla obuv brána jako symbol prostituce a za vlády Ludvíka XIV. nesměl mít nikdo větší podpatek než on samotný. V roce 1888 se otevřela první továrna výroby obuvi s podpatkem v Americe. V dnešní době jsou boty na podpatku brány jako symbol elegance a krásy. Taneční podpatky jsou uzpůsobeny přímo k tanci. Jejich výška se liší podle zkušenosti tanečníka, ale platí, že čím vyšší, tím samozřejmě složitější pro rovnováhu. Měl by být úzkého jehlovitého tvaru a boty musí být silně utažené pro stabilizování kotníku a paty.

A co tak na sebe? Tanečníci se v sobě snaží probudit ženskost, takže upnuté, krátké oblečení pro zvýraznění křivek. Dále červená a černá barva či třeba tygrované vzory. Výrazný make-up, červené rty… Ale ve skutečnosti je úplně jedno, co má člověk na sobě, není to žádná povinnost. Každý je individuální a každý se cítí komfortně v něčem jiném, takže když si vezmete např. tepláky, tak tím vůbec nic nezkazíte a vůbec se nemusíte bát, že by vás někdo za to v taneční komunitě odsoudil.

Kdyby Vás tento styl zaujal, mám pro Vás skvělý tip. Od začátku školního roku probíhá kurz jednou týdně, každý čtvrtek pod vedením Aničky Kuntové Malíkové ve Výměníku 1. Jediné, co Vám stačí, je vystoupit z komfortní zóny a přijít se uvolnit. Lekce jsou přizpůsobeny jak pro začátečníky, tak i pro pokročilé. Jak pro teenagery, tak pro už vysloužilé tanečníky a třeba i muže. Sál plný krásných tanečníků, hudby, tance, uvolněné atmosféry, kde se nemusíte vůbec stydět. Takže vezmi podpatky a přijď si s námi někdy zatančit.

text a foto Magdaléna Budínová