Vedneměsíčník
Published in

Vedneměsíčník

Vlastenectví — proč ho vnímáme jinak než dříve?

Vlastenectví. Omílané téma, které nedávno nabralo nových rozměrů vlivem současných událostí.

Jednou z těch hlavních je válka na Ukrajině, při které Rusko využívá vlastenecká hesla na podporu své agrese vůči svrchovanému, demokratickému státu. Od ruských propagandistů pak slýcháme o jakési „svaté válce“, kterou Rusko pouze brání své občany, svou kulturu a svou státnost před výpady uskupení, které nazývají „kolektivním Západem“. V této rétorice o obraně vlasti před okolním světem se současná ruská propaganda téměř neliší od té sovětské.

Nelze také opomenout současné protivládní demonstrace, během kterých řečníci využívají vlastenecká hesla jako fasádu pro šíření proruské propagandy a pokusy o narušování demokratického státního zřízení. Mezitím si populistické strany jako SPD, Trikolora či již zaniklý Volný blok přivlastnily nálepku „vlastenecké“, přičemž pod tímto přízviskem razí izolacionistickou ideologii, která využívá dezinformací, faktů vytržených z kontextu a ze všeho nejvíc strachu svých voličů z okolního světa.

Novotvar „flastenec“ se stal karikaturním označením pro nepříliš vzdělaného, hrubě vystupujícího člověka, který s českou vlajkou na zádech a podobiznou Vladimíra Putina na hrudi skanduje prokremelská hesla, sdílí dezinformační řetězové e-maily a útočí na veřejnoprávní novináře.

Vždy jsme takto vlastenectví nevnímali. Proč nyní chápeme vlastenectví jinak?

Zásadní problém tkví v tom, že jako společnost již dlouho opomíjíme rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem: podstatou vlastenectví je hrdost na svou vlast, oddanost domovské zemi, která se projevuje např. ochotou svou vlast bránit a podporovat. Oproti tomu nacionalismus, jak jej chápeme dnes, je ideologií, která vyzdvihuje jeden stát (vlast) nad ostatní státy či národy.

Jak je na první pohled poznat, vlastenectví má jako slovo velmi abstraktní význam a je jednoduché si jej vyložit dle vlastního přesvědčení. Základní odlišující vlastností je, že vlastenectví je introspektivní; zakládá se na podporování domácí národní identity. Končí tam, kde začínají státy jiné: součástí není negativní postoj vůči jiným státům, nýbrž kladný postoj vůči tomu vlastnímu. Naopak nacionalistické směry často mají negativní postoj vůči okolním státům či národům jako stěžejní složku svých aktivit.

Vzhledem k tomu, že slovo nacionalismus má pejorativní význam i historické konotace, nacionalistické skupiny i vlády (např. ruská) využívají vlastenectví jako nálepku pro nacionalistickou ideologii. V tomto případě idea vlastenectví slouží jako pouhý nástroj k prosazení nějakých cílů a ovlivnění populace.

V souvislosti se současnou situací stojí za zmínku obraz vlastenectví z doby první republiky. Ten je, stejně jako celá prvorepubliková éra, silně idealizován, přesto však zanechal jasnou stopu v národním povědomí. Za první republiky bylo vlastenectví ve vzduchu. Po třech stech let rakouské vlády si Češi a Slováci vybojovali vlastní stát a byli na něj náležitě hrdi. Tato kultura vlastenectví ale měla i své praktické důvody.

Během celého období první republiky, zejména na jeho začátku, byla samotná existence Československa v ohrožení. Jazykové a národnostní menšiny, zejména Němci a Maďaři, zcela nesdílely nadšení Čechů a Slováků ze samostatnosti — přikláněly se spíše k začlenění do okolních států. Tyto státy pak často využívaly samotnou existenci početných menšin jako argument proti dalšímu trvání československého státu.

Silná vlna vlastenectví posílila a ukotvila jak československou státnost, tak národní identitu. Proto ji podporoval i československý stát; slogany jako „od Jasině do Aše, republika je naše“ vznikaly ve vládních strukturách.

Vlastenectví jako idea vyvolává v lidech silné reakce. Proto se jej mnohokrát v historii pokusili různí jedinci a skupiny využít k prosazení vlastních zájmů, ať byly jakékoli. To, co zažíváme nyní, není nic jiného než další opakování historie.

Na samotném konceptu vlastenectví není nic špatného, pro příklad nemusíme sahat daleko: vlastenectví Ukrajinců pomohlo aktivizovat a sjednotit dříve rozdělenou společnost Ukrajiny, a právě toto odhodlání a vysoká morálka stálo do velké míry za jejich nedávnými úspěchy. Míra odhodlání Ukrajinců navíc zaskočila řadu expertů, zejména těch ruských, kteří takřka spoléhali na rozpad ukrajinského lidu. Na tom vlastenectví mělo a má nemalý podíl — není radno podceňovat jeho sjednocující moc.

Být vlastencem, tedy být hrdý na svůj národ a stát za ním i v těžkých situacích, není v ničem ostuda. Vlastenectví Čechů tváří v tvář habsburské nadvládě stálo za pokračující existencí našeho národa. Nesmíme však zapomenout na to, kdo by z vlasteneckých nálad mohl těžit. Jejich projevem nikdy nesmí být nenávist.

text Jakub Justin, foto David Turnley

--

--

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store