Vedneměsíčník
Published in

Vedneměsíčník

Vražda v gay baru — máme v tom prsty taky

Doposud převážně demokratická západní Evropa v poslední době čelí gradujícímu problému, o kterém by se vyvoleným šťastlivcům, žijícím uprostřed oduševnělé bubliny respektu a svobodomyslnosti, ani nezdálo. V Itálii si cestu k moci dláždí Bratři Itálie, novodobí fašisté, a dosud příkladným Švédskem a jinými tradičními demokraciemi zmítá krajně pravicový populismus. Výrazný vzestup extremismu je dlouhodobě vidět i ve východní části Německa, hendikepované svou komunistickou minulostí, typickou nedostatkem respektu k lidské individualitě.

Historie dokazuje, jak snadné je zneužít situace, ve které lidé pociťují nejistotu a strach o vlastní budoucnost. Politici, populisticky reflektující nálady ve společnosti, namísto toho, aby jim zodpovědně čelili, budují své kariéry na podpoře extremismu. Podobně zavírá nad problémem oči i školský systém, mylně zaměňující politickou neutralitu na akademické půdě za zodpovědnost při výchově k demokracii a respektu. Mladí lidé se navíc často pohybují ve virtuální realitě sociálních sítí plné nenávisti, limitující jejich schopnost soucitu. Spoléhat se na způsobilost rodin korigovat názory mladých nelze, jelikož rodiny často samy žijí v zajetí extrémních názorů svých sociálních bublin.

Tuto systémovou bezradnost dokazuje i nedávná tragická událost na Slovensku, kde 19letý neonacista bezcitně zastřelil dva mladé lidi jen pro jejich sexuální orientaci. Ještě děsivější je fakt, že šlo o systematicky připravovaný čin podložený antisemitským a homofobním manifestem z rukou vraha. Byť se vražda může zdát sebevíc šokující, je jednoznačně důsledkem systémového selhání sociálních vazeb –⁠ od rodiny přes školu až po komunitu a veřejný prostor. Řešením není lamentování politiků nad tragickou událostí, ale prevence bezuzdné verbální agresivity, která je jen krůček od skutečné tragédie.

Zapojit se musíme všichni a začít bychom měli u toho, co máme pod nosem. Co třeba klást větší důraz na boření stigmat ohledně psychického zdraví ve školách? Učit děti, že na odlišnostech není nic špatného, a otevírat prostor diskuzi? Nebo skrze vytvoření přehledu o moderních dějinách (s jejichž výukou se na školách začíná pozdě, pokud vůbec) zajistit schopnost dát si je do kontextu se současným světovým děním? Zkrátka vychovávat z nich nikoliv jedince vševědoucí, nýbrž jednoduše dobré a tolerantní?

text Markéta Kubešová, foto Alessandro Alle (Pixabay)

--

--

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store