#zaděti

Falešného moralizování, stavění vyučujících proti široké veřejnosti, nepravd, lží a dezinformací — toho všeho jsme se dočkali v posledních dnech před největší školskou stávkou za posledních třicet let. A to ne od dezinformační scény, od které by to člověk snad i očekával, ale přímo od vlády České republiky a ministerstva školství. Zní to drsně? Ano, ale čtěte, prosím, dál. #zaděti

Do zmiňované školské stávky se zapojilo sedmdesát čtyři procent mateřských, základních a středních škol v ČR — v absolutních číslech přes 7 200 škol. Přes 7 200 škol tím dalo jasně najevo, že investice do školství (a tím do vzdělávání) na rozdíl od české vlády považuje za investice do budoucnosti republiky.

Premiér země Petr Fiala /ODS/, ministr sociálních věcí Marián Jurečka /KDU-ČSL/ a ministr vnitra Vít Rakušan /STAN/ nejdříve na společné tiskové konferenci označili stávkující za nezodpovědné. O několik dní později je přispěchal podpořit i sám ministr školství Mikuláš Bek /STAN/, který se v podvečer stávky, tedy protestu zaručeného Listinou základních práv a svobod, za stávkující omlouval následujícími slovy: „Stávka je samozřejmě vážná věc, a já se omlouvám všem rodičům za to, že se oni a jejich děti stali rukojmími ve sporu mezi vládou, odbory a stávkujícími.“ Slova moralizujícího ministra školství vyjadřujícího se spíše už jen jako náměstek ministra financí, která přirovnávají rodiče a děti k osobám nezákonně proti své vůli zadržovaným (a to kým jiným než jejich vlastními vyučujícími), považuji za více než nepřiměřená. Uhodnete, v jakém kontextu se již po celé týdny nemluví o ničem jiném než o rukojmích? Ano, správně, v mediálním diskursu — ve zpravodajství o izraelských rukojmích Hamásu. Ještě konkrétněji ve spojení se slovem terorismus. Nevěřím tomu, že skupině sestávající z jednoho politologa (Fiala), jednoho člena samozvaného „sociálního svědomí vlády“ (Jurečka), jednoho učitele dějepisu a němčiny (Rakušan) a jednoho muzikologa (Bek), který kdysi na znamení protestu proti porušování lidských práv v Číně vyvěšoval před svým rektorátem tibetskou vlajku, tato souvislost uchází.

Ministr školství přirovnávající výraznou většinu vyučujících na českých školách, která se rozhodla vzepřít nejen slovy, ale i činem a na den si vzít neplacené volno (ve kterém beztak připravovala hodiny na následující dny) a která se tak postavila za vzdělávání, k někomu, kdo používá fyzické násilí k dosažení politických cílů, z podstaty nemůže být ministrem školství, leda tak ministrem dezinformací.

Když už jsme u těch dezinformací — vláda ČR spolu s ministerstvem ~školství~ dezinformací na veřejnost vypouští i další nestydatosti — například cinklé sloupcové grafy, jež mají „nárůst“ financování školství za současné vlády ukázat jako podstatně dramatičtější. Škoda, že onen dramatický nárůst vydaných prostředků je jen falsum, neboť minima jednotlivých sloupců nezačínají na nule. Jak transparentně zacházet s vizualizací dat a nastavovat minima a maxima v grafech v Excelu se přitom podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání učí již v šesté třídě (za toto upozornění díky Martinovi Juricovi na Twitteru, ehm X).

Když tedy premiér Petr Fiala veřejně proklamuje, že „Česká republika dlouhodobě vydává na školství podobnou částku ve vztahu k HDP jako jiné vyspělé země“, nedá se to již nazvat jinak než hloupou lží. Výdaje na školství v ČR dlouhodobě nedosahují ani průměru zemí OECD. Například Německo v relativních číslech do školství ve vztahu k HDP dává o cca polovinu více než ČR. A vůbec, sníme tady jen o dosažení průměrnosti? A není to málo, Antone Pavloviči?

Vláda a ministerstvo školství dezinformací se na každé další tiskové konferenci, v každém dalším rozhovoru, v každém dalším veřejném vystoupení ptají K čemu ta stávka je? Mluví o ní jako o nedůvěryhodné, neodůvodněné a o požadavcích školských odborů jako o nejasných, aby hned druhým dechem dodali, že jsou přeci platy vyučujících dostatečně vysoké. Jako by šlo jen a pouze o ně.

Akorát že vůbec! O platy tady ve skutečnosti jde až na posledním místě. Učitelská platforma ve svém Otevřeném dopise zástupců škol proti drastickým škrtům ve školství jasně formuluje, co nedostatečný rozpočet školství způsobí: 1) pokles počtu hodin, kdy mohou školy dělit třídy na skupiny (to může být problém nejen pro dělení skupin v jazycích, ale například i češtině či dalších předmětech, pro které škola dělení využívala), 2) výrazný pokles počtu asistentů pedagoga(tak se asistentům sice říká, jsou ale přidělováni přímo dětem, nikoli vyučujícím), 3) absolutně nedostatečnou péči o duševní zdraví dětí (z posledního průzkumu Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že 40 % deváťaček a deváťáků vykazuje známky střední až těžké deprese, dalších 30 % pak úzkosti), 4) obrovskou nejistotu pedagogických i nepedagogických zaměstnanců (věděli jste, že paní školní uklízečky mnohdy čistě tabulkově nedosahují ani na minimální mzdu, tedy nejnižší přípustnou odměnu za práci v pracovněprávním vztahu, která je v tomto státě ještě legální? A že chce ministerstvo nyní tento tabulkový výměr snížit o další dvě procenta?).

Současná vláda se místo arogantního a paternalistického kárání stávkujících musí stejně jako vyučující ne slovy, ale činy postavit za děti, za vzdělání, za vzdělanostní společnost, a tedy za demokracii. Není jiné alternativy. Pokud to totiž neudělá, ztratí mnohem víc než jen důvěru vyučujících, potažmo důvěru Poslanecké sněmovny. Pokud to totiž neudělá, my všichni v této Country for the Future ztratíme budoucnost.

PK, toho času gymnaziální a vysokoškolský pedagog

psáno pro VDM 4/2023