Zlomená země boduje v Hugo Awards: Jemisinová versus bílá štěňata 3:0
N. K. Jemisinová napsala fantasy o konci světa a obdržela za ni Hugo Award za nejlepší román. Na tom by nebylo nic divného, kdyby toto ocenění nedostala třikrát v řadě — v roce 2016, 2017 a naposledy v srpnu tohoto roku, tedy postupně za každý díl trilogie Zlomená země. Nebylo by na tom nic divného, kdyby Jemisinová nebyla žena a v neposlední řadě by na tom nebylo nic divného, kdyby N. K. Jemisinová nebyla Afroameričanka.
Hugo, nejstarší a nejprestižnější ocenění na poli fantasy a sci-fi literatury, se totiž v roce 2013 stalo bojištěm alt-right aktivistických spisovatelů (Sad Puppies), kteří se rozhodli vytvořit hlasovací blok proti jimi pejorativně označovaným Social Justice Warriors (SJW), tedy spisovatelům, kteří se v těchto literárních žánrech zasazují o témata sociální spravedlnosti. Podle nich si liberální SJW na roky vzali oblast sci-fi a fantasy jako rukojmí svých vlastních politických agend a nereprezentovali většinový svět fanoušků SF, což se prý odrazilo v tom, že od roku 2010 Hugo Awards dostávali non-white, LGBT autoři a autorky píšící o progresivních tématech. V roce 2015 se ke kampani „smutných bílých štěňat“ přidala ještě „vzteklá bílá štěňata“ (Rabid Puppies) a společně svým hlasováním ovládla proces nominací. To následně vyústilo v neudělení cen ve spoustě kategorií a jednomu jedinému úspěchu štěňat — udělení ceny filmu Strážci galaxie, který měl ale podporu i mimo psí pelechy. Podobná situace se opakovala i v roce 2016, ale to už byl svět SF připraven a ocenění pro nejlepší román si odnesla právě Jemisinová za Páté roční období (2015). A právem. Tato fantasy totiž změnila svět SF 21. století. Letos v září pak Páté roční období vyšlo v překladu Romana Tilcera v brněnském nakladatelství Host (432 stran, 331,-).
Příběh Pátého ročního období se odehrává v zemi nazývané Tišina, přičemž toto jméno je samo o sobě paradoxem. Tišina je totiž vše, jenom ne klidná — nestabilní životní prostředí, zemětřesení, sopečné výbuchy. Celý svět prochází apokalypsami, a to tak pravidelně, jako přicházejí roční období. To následující roční období má být ale tím nejhorším v historii. V této křehké krajině, v níž se nachází město Jumenes, se nikoli matka země, ale Otec Země poctivě snaží zničit celou civilizaci. Nestálost půdy pod nohama se tak promítá i do každodenní reality, jejíž jedinou konstantou zůstává kastovní systém, který rozděluje společnost a utlačuje menšinu orogénů. Ačkoli právě orogéni jsou jedinými, kdo s formálním vzděláním Jumenu, vědou a magií mohou zemi utišit. Anebo ji naopak roztrhnout vedví. V tom všem se snaží normálně (pře)žít Essun. Orogénka, jejímž životem hned na první straně knihy otřese vlastní manžel, když surově zabije jejich syna a unese jejich dceru. A co je pak rozbitý svět oproti rozbitému životu.
Jemisinová na čtyři sta třiceti stranách důkladně vystavuje nový fikční svět, ve kterém tematizuje nejen životní prostředí, ale i práva menšin v barvité společnosti (vždyť většinu postav knihy bychom podle dnešních měřítek mohli nazvat Afroameričany) spolu s až iracionálním strachem z odlišnosti. Po nedávném úspěchu marvelovky Black Panther se nemusíme obávat, že bychom se právě kvůli hlavním „černým“ postavám brzy nedočkali i filmového, potažmo seriálového zpracování, jak tomu ostatně bylo v minulosti například s Gaimanovými Americkými bohy (2001). Producenti se je totiž snažili „zbělit“, protože s „černými“ postavami se přeci mainstreamové bílé publikum neztotožní, a právě to Gaiman vehementně odmítal. Na zfilmování se tak čekalo více než patnáct let. To naštěstí v roce 2018 již nehrozí, nebo snad ano?
psáno pro VDM říjen/2018
