Mar 21, 2021
#datavizbits(2): data ve výtvarné výchově a 59000 koláčových grafů
#1: Rozvoj datových a vizualizačních dovedností by neměl být obsahem výhradně matematických předmětů. Postupy a procesy lze zapojovat v rámci ZŠ/SŠ vzdělávání třeba i do občanky nebo výtvarné výchovy. První pokusy s osobní “uměleckou” vizualizací v páté třídě základní školy popisují Joy G. Bertling, Lynn Hodge a Shande King pro Art Education v článku The Case for Data Visualization in the Art Classroom. Kromě podrobného rozboru aktivit najdete v textu několik finálních výkresů.
“[…] another group portrayed students’ favorite places as a cityscape with building width corresponding to the preference level. Thus, Jump Jam, a local trampoline park, the most preferred location, is positioned as the widest building in the center. […] These final visualizations and signage were displayed at a school community night to educate attending students, families, and other community members about the 4th-grade class and to communicate their data visualization learning.
Bonus: v rámci teoretického úvodu zmiňují autoři i několik datových umělců, o kterých jsem tady slyšel poprvé. Well hello, Worry Beads! Více prací Loren Madsen najdete na jejím webu.
#2: Jonathan Schwabish, autor blogu PolicyViz, vydal knihu Better Data Visualizations: A Guide for Scholars, Researchers, and Wonks. Další z příruček o “správném” přístupu k vizualizaci je řádně obsáhlá a pečlivá. Kromě běžných a očekávatelných oblastí se zaměřuje i na budování vizualizačního style guide na úrovni organizací a její největší síla leží ve slovníku vizuálních metafor: téměř 300 stran je věnováno jednotlivým formám grafů. Že by konečně aktualizace za nepřekonatelnou referenční příručku Roberta L. Harrise?
#3: Barevnost města je jedním z důležitých prožitků: navěky si třeba budu pamatovat zašedlou růžovou vulkanického tufu, ze kterého je vybudovaný skoro celý Jerevan. Yota Kikuchi a Makoto Okamoto z Future University Hakodate ve svém článku Irosashi: Visualization of the Colors of a Building Which Leave an Impression to Identify Characteristics of an Urban Environment hledají způsob, jak vizualizovat městské prostředí skrze barvu omítek a střech. Prezentují dva prototypy (včetně jejich prvních evaluací): treemapu a Irosashi Impression. Velmi zajímavý přístup, využitelný i v oblasti architektury nebo památkové ochrany. Pak už to jen napojit na Google Street View a bude vymalováno.
#4: Slavná mapa londýnského metra dramaticky zjednodušuje skutečné geografické rozložení zastávek — ostatně právě proto je slavná, že mnohé nepotřebné informace osekává. Je to výhoda nebo nevýhoda? Je efektivní? Jakou roli při jejím čtení hraje zkušenost čtenáře? A můžeme to nějak změřit? Min Chen, Alfie Abdul-Rahman, Deborah Silver a Mateu Sbert využívají dříve navržený model nákladů a přínosů vizualizačních procesů a dále ho rozvádějí a testují v článku A Bounded Measure for Estimating the Benefit of Visualization: Case Studies and Empirical Evaluation.
Je to hutné matematické čtení, které povětšinou absolutně nedávám. Každopádně snaha přinést do vizualizační teorie a praxe něco hmatatelnějšího a empiričtějšího než pocity a intuitivní šimrání o tom, co je a co není funkční/efektivní/správné, je tu s námi od počátku. Přes Tuteho matematické vzorečky se pomalými kroky suneme dál, tentorkát skrze pokusy využít k matematizaci vizualizační evaluace teorii informace.
“While the development of measurement systems, methods, and standards for visualization may take decades of research, one can easily imagine their impact to visualization as a scientific and technological subject.”
Pokud stejně jako já omdléváte u pasáží, jako je tato…
…doporučuji vám přílohy, kde je srozumitelněji vyvětlen celý přístup a důvody, proč se tímto pohledem na věc vůbec zaobírat (včetně přehledu dosavadních výzkumů).
“There are also concerns that visualization may mislead viewers, which cast further doubts about the usefulness of visualization, while leading to a related argument that “visualization must be accurate” in order for it to be useful. The accuracy argument itself is not bullet-proof since there are many types of uncertainty in a visualization process, from uncertainty in data, to that caused by visual mapping, and to that during perception and cognition. Nevertheless, it is easier to postulate that visualization must be ac curate, as it seems to be counter-intuitive to condone the idea that “visualization can be inaccurate,” not mentioning the idea of “visualization is normally inaccurate,” or “visualization should be inaccurate.”
Verze v Arxivu obsahuje navíc také recenze oponentů, takže se dá dále kontemplovat nad otázkami, zda je to vůbec potřeba, nakolik to celé dává smysl a zda se to vůbec bude dát překlopit do praxe. Navíc je to výborný vhled do recenzního procesu — samotný článek zatím do TVCG/SciVis přijat nebyl.
#5: Někdy prostě nemůžete jinak, než že vyberte k vizualizaci svých dat koláčový graf. A někdy se vám stane, že těch koláčových grafů uděláte moc. A když se to stane — a vy jich vyrobíte třeba takových 59 000 — už není jiné cesty, než to nazvat PieParty a pořádně si to užít.
Data ze single-cell RNA sekvenování (scRNA-seq) jsou zobrazeny tak, že je každá buňka reprezentována jako koláčový graf (místo běžného barevného bodu) a každá výseč v těchto koláčových grafech odpovídá genové expresi. Sekvenování a genetice vůbec nerozumím, ale vzhledem k tomu, že každý koláč tady funguje jako miniaturní glyf zprostředkovávající komplexnější informace skrze barvu v celku, tak to asi může s jistými limity fungovat. Název metody je každopádně zlatý.
#6: Robert Kosara se na blogu eagereyes zaměřil na dekompozici legendární Minardovy vizualizace Napoleonova tažení na Rusko a zpět. Minardova vizualizace je skutečně unikátní a specifická — a je zcela zřejmě vina Tufteho, že o ní mluvíme až moc — a Hapax Legomenon je dobrý point… Zásadnější než artefakt samotný je ale za mě proces a myšlení, které je za ním skryté: rozhodnutí o tom, co zobrazit a co vynechat (a s jakým cílem), bez ohledu na další aplikovatelnost této metody vizuálního zobrazení. Minardova vizualizace není ikonická per se, ale jako reprezentace výborného vizualizačního přemýšlení a procesu. Tohle video dodává skvělý kontext. A příběh o přecházení řeky už nikdy vyprávět nebudu, to slibuji. Za ping díky Jan Boček.
