Adastřani mimo office: Konzultant na mistrovství ČR v autostopu

Áda
Áda
Sep 19 · 7 min read
Martin a jeho parťačka Janča

Je duben. Čas pomalu si uspořádat plány na léto. Co však jisté je, že mě ještě v červnu čekají státnice. Než v Adastře přejdu z polovičního na plný úvazek, chci si své poslední „prázdniny“ ještě naplno užít!

S plány mi nečekaně pomohla moje dlouholetá kamarádka Janča, která přišla s tím, že hledá k sobě parťáka pro Mistrovství ČR v autostopu.
Hltám informace uvedené na webu a zjišťuji, že to je přesně to, co chci zažít. Ideální mix vzrušení, zážitků, dobrodružství i adrenalinu!
Netrvá to dlouho a s Jančou společně vyplňujeme přihlášky.

Stopovali jsme okolo Botnického zálivu přes Pobaltí až do Prahy

S myšlenkou uspořádání závodu v autostopu přišel zhruba před šesti lety stopařský nadšenec Pavel Zíka, který Mistrovství ČR v autostopu založil. Cílem závodu je projet co nejrychleji vytyčenou trasu, která v průměru mívá přes 5 000 km a provádí závodníky nejrůznějšími státy Evropy.

V minulosti se například závodilo na Gibraltar, nejvíce ročníků (letos se jel šestý ročník) bylo ale směřováno spíše na východ Evropy, na Ukrajinu či do Makedonie. Tento rok ale přišla změna. Tým organizátorů rozšířený o Kláru Kučerovou a Emila Pattu si pro nás připravil severský okruh okolo Botnického zálivu do Tallinnu a přes Pobaltí zpět do Prahy.

Z Prahy až za polární kruh a zase zpátky

Závod má ale především charitativní rozměr. Do celkového hodnocení tedy vstupuje nejen rychlost posádek během závodu, ale též finanční obnos, který se posádkám pomocí dárcovských SMS (DMS) podaří vybrat.

Letos všechny vybrané peníze putovaly na nový mechanický vozík pro Kačku, která naši zemi hrdě a skvěle reprezentuje v různých atletických disciplínách na nejrůznějších šampionátech. Kačka je především juniorskou mistryní světa v hodu oštěpem, ale také několikanásobnou mistryní ČR v hodu diskem.

Jednotlivé týmy mají během závodu u sebe GPS lokátor, jehož aktuální přesná poloha se zobrazuje na webu, a po cestě zveřejňují příspěvky z plnění různých úkolů, čímž se snaží získat podporu široké veřejnosti formou DMS.

Někdo jezdí v létě za teplem, jiný v bundě na sever

Tři, dva, jedna, start!

Závod začal v sobotu 22. června v 9.00 ze Smetanova nábřeží v Praze, zhruba deset dní po mých úspěšných státnicích. S Jančou jsme oba velmi soutěživí a od začátku jdeme do závodu naplno.

Ještě na Vltavské jen tak tak dobíháme metro do Letňan, abychom zanedlouho oslovovali první řidiče u McDonaldu na severním okraji Prahy. Štěstí nám přeje a vcelku rychle se přes Ústí dostáváme až na benzínku do Drážďan, kde nás čekala první zkouška trpělivosti. Hodinu a půl čekáme, než nás jedna paní nabírá a odváží k Lipsku. Během čekání jsme na mapě jen strnule pozorovali, jak nás ostatní týmy předjíždí.

Co se stalo pak, jsme s Jančou ani jeden nečekali. Týmy, které se vydaly směrem na Berlín, zůstaly v okolí Berlína zasekané až na šest hodin, než se s dalšími řidiči vydaly dále. Toho jsme bohatě využili. Cestou přes Hannover a Hamburg jsme s dvěma Češkami zpívali v autě karaoke, svezl nás Němec mající Slovenku za manželku, a dokonce jsme jeli kus cesty i na matraci v dodávce.

První den jsme zakončili na děleném prvním místě v Kodani na letišti, kde jsme ještě s dalším týmem nocovali do dalšího rána. Každý tým si totiž během noci mezi 21:00 a 9:00 musel vybrat povinnou noční přestávku v délce pěti hodin.

Stíhací jízda s Ahmedem

Ráno se probouzíme a pohledem do mapy zjišťujeme, že je jeden tým před námi. V tu chvíli ještě netušíme, že to tak bude po celý den, ač nám bude přát štěstí sebevíc.

Štěstí se zhmotnilo v podobě řidiče Ahmeda, který s nás vezl celých osm hodin!! Mimo to nám pomohl i s plněním některých úkolů. Zajel s námi i do Bullerbynu, jež se stal předlohou knihy Astrid Lindgrenové Děti z Bullerbynu. V této knize jsme po příjezdu do Bullerbynu museli najít stránku, na které se nachází zadaná věta. Úkolu se ujala Janča a upřímně mi ji bylo dost líto, protože najít tu větu bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Janča to ale zvládla bravurně.

V městečku Dětí z Bullerbynu

Po splnění úkolu nás bohužel kousek za Stockholmem čekalo rozloučení s Ahmedem, neboť jel pro své kamarády na místní letiště. S pomocí několika dalších řidičů jsme se vcelku svižně dostali až za město Umeå. Projeli jsme 2/3 Švédska, což představovalo více než 1 000 km za jediný den, a ještě k tomu autostopem! Nicméně na první místo to zatím nestačilo.

Nošení manželek uprostřed Finska

Vedení v závodu se nám povedlo převzít hned třetí den závodu, a to ještě dopoledne. Měli jsme štěstí na řidiče, který jel až k Severnímu polárnímu kruhu. Cesta z něj do Finska byla nicméně dosti náročná, přeci je to jen místo, kde už ani kočky nedávají dobrou noc. Při cestě zpět jsme byli vděční i za obytňák, který jel v průměru 70 km/h, což není úplně závodní tempo.

Na Severním polárním kruhu

Před devátou hodinou večerní jsme dorazili do městečka Sonkajärvi. Toto městečko je známé hlavně proto, že se v něm každý rok pořádá mistrovství světa v nošení manželek. Organizátoři si pro nás připravili pikantní úkol, a to uspořádat tam menší obdobu závodu s alespoň dvěma místními páry. Úkol se stal rázem o to těžší, protože v devět večer v Sonkajärvi nefunguje vůbec nic a na ulici nebyla téměř ani noha. Ale stejně se stal zázrak! V půl desáté večer jsem vzal Janču na ramena a s místní majitelkou restaurace, jejím zaměstnancem a jejich kamarády jsme se utkali v závodu v nošení manželek. Moc jsem si neškrtl, ale o zábavu bylo postaráno.

Kdo chce do sauny, musí si naštípat dříví

Čtvrtý den se nesl v duchu strastiplné cesty přes střední a jižní Finsko. Hned brzo ráno jsme se nechali vyhodit u nákupního centra, od kterého mělo být stopování údajně snadné. No, bohužel nám nedošlo, že v osm ráno je nákupní centrum zavřené a že tam nebude ani noha. Dostat se z takového místa bylo nesmírně náročné a zabralo nám to zhruba dvě hodiny. Díky tomu začaly ostatní týmy mocně stahovat náš náskok.

Další úkol nás čekal v hlavním městě Finska, v Helsinkách. Úkol nás zavedl do místní komunitní sauny Sompasauna, kde jsme museli provést tři saunovací cykly. Nepředstavujte si ale luxusní wellness centrum. Jednalo se o pouhé dva domky na pobřeží, které udržuje místní komunita. Vstup je sice zdarma, ale před vstupem je nejdříve třeba nařezat a naštípat dříví. Zchlazení je možné, ale žádný bazének k dispozici není, hezky po schůdkách dolů a šup do moře.

Ještě ten večer jsme se jako první dostali trajektem do Tallinnu, kde nás čekal povinný jednodenní odpočinek.

Kvalitní cedule je základ

Směr Praha! Ale šlapou nám na paty

Po zaslouženém odpočinku jsme se konečně mohli vydat přes Pobaltí zpět do Prahy. Cesta ubíhala svižně, ale přejezd přes hranice z Litvy do Polska nás nečekaně dlouho zdržel. Vzpruhu nám přinesl až Rumun, který v Polsku prodává zaručeně pravé parfémy, ale hlavně, že to valil 170 km/h na místech, kde byla devadesátka.

Před večerem jsme splnili předposlední úkol, což byla návštěva Bělověžského národního parku a po půlnoci jsme si ustlali vedle kruhového objezdu někde uprostřed Polska. V tu dobu nám už další tým nebezpečně šlapal na paty.

Varšava, už nikdy!

Hned ráno nám na zmíněném kruhovém objezdu zastavil řidič kamionu, který jel do Varšavy. Byť jsme si skoro nerozuměli, vzal nás do své firmy, kde jsme splnili poslední úkol. Hodinu jsme tak na oplátku pomáhali zase my. Zametli jsme dvůr, zajezdil jsem si s ještěrkou a za odměnu jsme dostali od šéfa kafe a sušenky.

Stopař se manuální práce nezalekne

To, co následovalo potom, byl zlý sen. Sice nás vzal státní zástupce Mustangem do centra Varšavy, ale dostat se z Varšavy pryč se zdálo jako nadlidský úkol. Ve Varšavě jsme pro změnu my zůstali trčet na šest hodin, než nás někdo vzal.

A jak asi tušíte, stálo nás to první místo. Bohužel.

Cestou k českým hranicím už se zase začaly objevovat české SPZky a v tu chvíli jsme byli vděční, že můžeme zase mluvit česky. Pomocí dvou česky mluvících řidičů jsme se dostali do Prahy ještě v pátek podvečer.

O tři hodiny druzí, zato peněz jsme vybrali nejvíc

Sice jsme do cíle dorazili až na druhém místě s asi tříhodinovou ztrátou na vítěze, ale přivezli jsme si spoustu zážitků a zkušeností, které prostě v pohodlí domova nezažijete.

S Jančou se nám navíc díky našim rodinám, přátelům, kolegům a dalším podařilo vybrat nejvíce peněz ze všech týmů (více než 12 000 Kč) a společně s ostatními týmy jsme celkem vybrali přes 62 000 Kč, což bylo nejvíce ze všech ročníků závodu.

Závod nás za necelých sedm dní provedl trasou dlouhou přes 5 500 km, devíti státy, svedl nás dohromady s milými lidmi a řidiči, kteří neváhali a zajeli si s námi i několik desítek, možná stovek kilometrů jen aby nám pomohli. Za to jim i organizátorům patří velké díky. Bez nich by se nic z toho nestalo.

Tak třeba zase za rok na startu… Ahoj!

Ze života Adastřanů

Poznejte, jak se nám v Adastře pracuje.

Áda

Written by

Áda

Píši o životě Adastřanů. Oni za vším vidí data, já příběh.

Ze života Adastřanů

Poznejte, jak se nám v Adastře pracuje.

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade