Cizinci v Adastře: Datová analytička Makina Rahman z Bangladéše

Áda
Áda
Jul 30 · 5 min read

Rozhovor proběhl v angličtině.
Tento článek je jeho český překlad.
Původní anglickou verzi najdete tady:

Makina má magisterský titul z informatiky z České zemědělské univerzity

Makino, vím, že jsi k nám do České republiky přišla z Bangladéše. Povíš mi, jaký je ten příběh za tím?

Doma ve své zemi jsem dokončila bakalářské studium a začala jsem pracovat v bance. Tam jsem pracovala asi 5 let, ale chtěla jsem získat nějaké vyšší vzdělání. Přála jsem si mít titul z cizí země, ale současně jsem si nemohla dovolit studium v zahraničí na své vlastní náklady. Takže jsem čekala na nějaké stipendium. Nakonec přišla nabídka studovat magisterské studium informatiky v České republice, na ČZU — České zemědělské univerzitě.

Takže to nebyl vyloženě plán, jít do České republiky.

Nebyl. Ve skutečnosti jsem o České republice nevěděla vůbec nic, než jsem přišla. Nejdřív jsem zkoušela Kanadu, ale tam jsem stipendium nezískala. Já jsem se hlavně chtěla odstěhovat z Bangladéše — až poté, co jsem dostala stipendium, jsem začala zjišťovat informace o téhle zemi. Předtím mě ani nenapadlo, že bych tu skončila (směje se). Navíc to pro mě byla úplně první cesta do zahraničí. Takže pro mě bylo nové úplně všechno.

V Praze začala Makina jezdit na inlinech

„Všude můžu jít sama, i ve dvě ráno. To by v Bangladéši nikdy nešlo“

Jak se ti teď žije v České republice, když je mezi našimi zeměmi tak velký kulturní rozdíl?

Česká republika je první zahraniční země, kde jsem kdy byla, ale už tu žiju 3 roky a miluju to tady. Mám ráda Prahu, procházky ve Starém městě… líbí se mi skoro všechno.

Mezi mou zemí a Českem je obrovský kulturní rozdíl. Doma mají dívky skoro všechno zakázáno. Tady můžu jít kamkoliv sama, i ve dvě ráno, to by v Bangladéši vůbec nebylo možné. Když jde v Bangladéši žena sama do restaurace, každý se na ni dívá jako na mimozemšťana. Miluju tu nezávislost, kterou tu mám. Hraju badminton, zkouším plavání, chodím na spoustu lekcí. Ve svém věku jsem začala jezdit na kolečkových bruslích. To by v mé zemi nikdy nešlo.

Bangladéš je muslimská země, že?

Není vládou deklarovaná jako muslimská země, jako třeba Pákistán nebo Írán. Ale většina obyvatel jsou muslimové, i když jsou tam menšiny křesťanů, hinduistů, buddhistů… Já sama jsem muslimka.

Stává se ti, že tě potkají nějaké nepříjemné reakce ze strany Čechů?

Ano, obzvlášť starší lidé se na mě někdy dívají zle. Někteří lidi jsou nepříjemní, když vidí barvu mé kůže. Ale většina lidí je fajn.

Jak na to vlastně reagovala rodina a kamarádi, když ses rozhodla přestěhovat do Evropy?

Pokud jde o moje kamarády, většina z nich už se někam přestěhovala. Třeba do Kanady. Ale obecně vzato, dívka v mé zemi nesmí nikam cestovat sama. Může se leda vdát a pak někam jet se svým manželem. Můj otec je na jednu stranu velmi konzervativní, ale na druhou stranu mě hodně podporuje ve studiích. Takže jsem mu řekla, že cestuju do zahraničí, ať tady získám vyšší vzdělání, a že Česká republika je bezpečná země. Pak souhlasil, ať jedu.

Po čem se ti stýská?

Samozřejmě po jídle. A po některých kulturních událostech, občas mi chybí naše kultura. Ale mám to tu moc ráda. To, že můžu jít kamkoliv. Taky v práci jsi tu svobodná, můžeš jít přímo za projektovým manažerem a mluvit s ním, když máš nějaký problém, zatímco v mé zemi se k těm lidem dostáváš krok po kroku.

S kolegyněmi na turnaji v badmintonu

„Každý v Adastře je přátelský a rád pomůže“

Když už jsi žila v Praze, jak ses dostala do Adastry?

V prvním roce jsem začala pracovat pro jednu společnost z oblasti Telco. Když jsem zrovna dokončovala studium, potkala jsem Michaelu z Acamaru (Acamar je dceřinná firma, která zajišťuje lidské kapacity v Adastra Group, pozn.) na pracovním veletrhu. Pozvala mě na pohovor a nabídla mi pozici v Adastře. Chtěla jsem pracovat s daty, tak jsme začaly komunikovat. Prošla jsem tříkolovým výběrovým řízením a nakonec jsem začala pracovat na projektu v automobilovém průmyslu. Nejdřív na zkrácený úvazek, měla jsem toho ještě dost ve škole. Po třech měsících jsem studium dokončila, takže jsem se pobavila se svým manažerem a začala jsem v Adastře pracovat na plný úvazek.

Pověz mi, Makino, jak jako bangladéšská profesionálka vnímáš Adastru jako zaměstnavatele.

Mezi českými společnostmi můžu porovnat jen ty dvě, ve kterých jsem pracovala. Pro předchozího zaměstnavatele jsem pracovala rok, a nebylo tam tak přátelské a kooperativní prostředí. Adastra je extrémně přátelská. Atmosféra je příjemná, každý umí anglicky, lidi vždycky spolupracují. Každý je přátelský a rád pomůže. Občas máme taky různé akce, kde spolu trávíme čas mimo práci.

Makina cestou domů

Kromě příjemné atmosféry, co ještě máš ráda na Adastře?

Máme tu různé akce, kde se pobavíš, je tam jídlo… akce jsou buď pro celou kancelář, někdy pro lidi na projektu, někdy jen pro náš tým. Adastra nabízí lekce jazyků, takže by pro mě bylo jednodušší učit se česky. Máme možnost zůstat na home office. V kanceláři jsou nápoje a různé svačiny zdarma.

Čas od času cestujeme do jiného města za klientem. Adastra tam najala byt, takže když potřebuješ pracovat dlouho, můžeš tam zůstat přes noc. V jeden moment jsem řešila nějaké potíže s bytem, který jsem si najala, a na 12 dní jsem neměla kde být. Dívala jsem se po hotelích, ale manažer mi nabídl, že můžu zůstat v bytě Adastry. Tehdy mi to moc pomohlo.

Jak se ti líbí ta práce samotná?

Dělám datovou analytiku, reporting, vytvářím dashboardy pro klienty, taky dělám databázovou analytiku. A to je to, co mám ráda. Práci s daty miluju.


Chtěli byste pracovat s Makinou? Zrovna teď hledáme IT profesionály na stejný projekt v automobilovém průmyslu. Podívejte se na web Adastry a pak nám napište na kariera@adastragrp.com!

Ze života Adastřanů

Poznejte, jak se nám v Adastře pracuje.

Áda

Written by

Áda

Píši o životě Adastřanů. Oni za vším vidí data, já příběh.

Ze života Adastřanů

Poznejte, jak se nám v Adastře pracuje.

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch
Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore
Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade