Příhody zpoza Atlantiku

Bez peněz do Ameriky nelez; Sražen autem; Horny slečna.

To chceš!

Bez peněz

Byť jsem pracoval víc jak rok před odletem, jako student jsem neušetřil měsíčně víc jak pár tisíc, takže při příletu jsem měl na účtu mrzkých $2800. Koupit tohle, zaplatit tamto… Dolary se rychle začaly kutálet pryč.

Nejdražší položkou na seznamu bylo zapůjčení auta — na dva týdny $1000. No, za samotný vůz jsem zaplatil asi $200, zbytek bylo všemožné pojištění a přirážka za řidiče mlašího 25-ti let. Ok, jezdit jsem potřeboval, a tak mi Hertz na účtu zablokoval dohodnutou částku.

Nicméně když jsem si našel během prvního týdne ubytování i kolo (a zaplatil další $1000 za nájem), auto jsem už nepotřeboval, a tak se mi v hlavě zrodil ďábelsky geniální plán: vrátím auto o týden dřív čímž ušetřím polovinu! Tož jsem auto vrátil… A půjčovna mi z účtu strhla dalších $500. Jsem v mínusu.

V peněžence padesát dolarů, na účtu dluh 4000 Kč a do výplaty daleko. Volám na Hertz, kde mi sice vysvětlili, že původní $1000 mi vrátí, jenže už mi nebyli schopní říct kdy. Mohl to být týden, dva a hotovost by mi tak dlouho nemohla vydržet.

K trablím jsem se postavil čelem a vyřešil je jako každý správný muž. Napsal jsem rodičům. Nechť jim pánpbůh oplatí tuto dobrotu na dětech.

Sražen autem

Když můžu, jezdím po chodnících — jsou prázdné a podle mě bezpečnější než kličkování mezi auty. Občas.

V žádném případě nechci živit předsudky, ale řídila ženská... Z parkoviště vyjížděla doprava, ze stejného směru přijíždím já po chodníku. Vidím auto, brzdím, jenže pak mi řidička zastavila. Mezera tak akorát pro mě a lidi tady dávají cyklistům skoro absolutní přednost, i když na ni nemají nárok. Ok, jedu. Auto taktéž.
Paní za volantem se nejspíš celou dobu dívala na druhou stranu a když jsem na ni přes sklo konečně pořádně viděl bylo už pozdě. Jemně mě ťukla, z kola jsem nespadl, tak jsem jen mávnul rukou a jel dál. Myslím že z celé události má větší trauma řidička auta než já.

Živě si pamatuju, jak jsem ten den ráno oponoval kolegovi, že řidiči v LA jezdí fakt opatrně a na cyklisty dávají majzla.

Slečna Horny

V pátek večer mi napsala kamarádka, že vyráží se známými ven, ať se přidám. Super! Dorazil i týpek od televize, single čtyřicátník, jemuž na každém rameni visela vysoce atraktivní slečna 23–26. Jedna s opravdu krásnými šaty s výstřihem až po pupík, naše seznámení proběhlo takhle:
- Hello, I’m Pavel.
- Hi, I’m horny.

Fakt! Nekecám! Jen mi z nějakého záhadného důvodu hlásek v hlavě říká: “Přeslechl ses.” O čtvrthodiny později se obě slečny zavřely do koupelny, kde nejspíš došlo na drogy. Tímto zavrženíhodným činem se nám holky značně zprotivily. Nenabídly nám. Po návratu zmiňované krásné šaty ukazovaly ještě víc než kdykoli předtím — škoda, že slečny stihly zmizet dřív, než jsem zjistil, jak se vlastně jmenují.

Zbytek společnosti pokračoval do Hennessey’s a já do postele. Kontrolovali IDčka.

Show your support

Clapping shows how much you appreciated Pavel Kučera’s story.