Den třetí: Déšť nás nezastaví

I když celý středeční den pršelo, Zlin Design Week to nezastavilo a na plné obrátky běžel dál. Nasadily jsme pláštěnky, nasedly na koloběžky a objely hlavní taháky dne.

Ve dvanáct hodin se v Lighthousu KOMA sešla skupinka studentů designu a některých účastníků konference, která proběhla o den dříve. Proč? Jeden z řečníků konference, designér Petr Novague, zahájil sérii workshopů Vepřo knedlo design. Nad kávou se témata stočila k udržitelnosti designu, nákladům na zajištění bezpečné půdy pod nohama designéra, ale i k tomu, jak Petra v Číně vesele kopírují a proč nedělá design PET lahví. Došlo i na zhodnocení proběhlé Konference design & marketing a všichni účastníci navzájem sdíleli, co si odnesli, co ocenili, co naopak berou s rezervou. Povídání se protáhlo, Petr Novague už měl dávno být někde jinde, stále ale ne a ne odhodlat se k odchodu. Celé posezení zakončil motivujícím příběhem o muži, který stále říkal „Počkej, počkej.”, ať už se mu dařilo nebo ne, ve výsledku to takříkajíc vyhrál. I po jeho odchodu část lidí zůstalo, nebo se společně odebrali na jídlo, rozhodně ale témata z diskuze resonovala i po skončení samotného Vepřo knedlo design.

Na 64. budově po vystoupání 121 schodů se člověk dostane do posledního patra, kde mimo jiné výstavy najde i 18. sklizeň. Výstava reflektuje vývoj v chápání fotografie a posun vizuální komunikace během posledních let. My jsme z fotografií měli pocit, že zachycují jiný svět a jdou ruku v ruce s industriálním prostředím, se kterým výstava aktivně pracuje. Od středeční páté hodiny probíhala její vernisáž a tak jsme se tam vydaly. Vernisáž zahájil vedoucí ateliéru Jaroslav Prokop. Mluvil především o tom, co se povedlo během posledních devíti let, které uběhly od poslední výstavy. Na fotografiích je znát, že celý ateliér se snaží přicházet s novými pohledy na svět i na fotografii, která je zachycuje. Z celého úvodního proslovu jsme měly pocit, že právě o to se ateliér snaží a že pan vedoucí ateliéru Prokop je vděčný, že tuto myšlenku může se studenty sdílet a rozpracovávat.

Poté jsme se přesunuly do Kreativního centra (UP) Zlín, kde jsme se dočkaly přednášky v podání mmcité + nazvané FIRST STEPS. Zahájení bylo poměrně netradiční, celá přednáška totiž začala promítáním filmu z devadesátek o Zlínu a jeho porevolučním vývoji. Jednotlivý řečníci pak na sebe chronologicky navazovali. Nejdříve se mikrofonu chopil pan Karel Havliš, který dlouhou dobu zastával funkci hlavního architekta města Zlína. Všem účastníků, kterých byly desítky, představil historický vývoj Zlína. Od jeho provinciálních dob přes proměnu v baťovské město až po následně změněný charakter města. Dokonale to ilustrovaly dobové fotografie, které ukazovaly jednotlivé proměny Zlína. Nejvíce byly patrné změny zlínského náměstí — zachycovaly venkovská stavení a následný kontrast, kdy za chalupami rostla městská výstavba, také období devadesátek, kdy velkou část náměstí zabíraly budky s tržnicí. Plynule se téma dostalo k veřejné soutěži na městský mobiliář, v dané době velmi ojedinělé. Byli do ni přizváni studenti, mezi nimi i David Zezula, Bohuslav Stránský, Radek Hegmon, David Karásek a Petr Babák, kteří byli na přednášce přítomni a komentovali své tehdejší návrhy ze svého současného pohledu. Hodně mluvili o své tehdejší naivitě a o tom, že nyní vidí, že to bylo často velmi vzdálené od realizovatelnosti. Jana Koldová, která měla v dané době na starosti městský mobiliář na straně města okomentovala, jaké bylo spolupracovat se studenty a jak se v průběhu realizace původní vítězný návrh proměnil. Postupně se velmi uvolňovala atmosféra a jednotliví řečníci se začali doplňovat, až jsme měly pocit, že jsme se ocitly na jejich slučovacím večírku po dvaceti letech.

Díky dnu strávenému na koloběžce v neustálém pohybu jsme pocítily celou atmosféru Zlin Design Weeku. A skrze setkávání s návštěvníky i rozhovory s aktéry jednotlivých akcí jsme tento pocit sdílely napříč Zlínem. Večer jsme ulehly s hlavou plnou designu a zážitků a věříme, že pokud Zlin Design Week navštívíte i v dalších dnech, budete tak usínat taky.

Autorky: Anna Kremláčková, Lenka Sršňová