Nejsme Google a zkratky v podobě kyslíkových stanů nefungují

Minulý týden jsem absolvoval závod, na který jsem se připravoval posledních 8 měsíců 10–12 hodin týdně. Největší obavou a neznámou pro mě bylo kolo. Loni to pro mě byla nejslabší disciplína, proto jsem se mu v přípravě hodně věnoval. Jednou ze změn, kterou jsem udělal, byla příprava na základě telemetrických dat. Zjednodušeně řečeno máte v kole měřič výkonu, uděláte si test, na základě kterého zjistíte maximální udržitelný výkon tj. číslo udávající watty. V závodě se snažíte jet 80% (bezpečná hranice)- 85% (strop) z toho výkonu, abyste potom byli schopni běžet dobře půlmaraton. V mém případě 255w x 0,8 = 204w celých 90km. Ať fouká, jedete do kopce, padají trakaře snažíte se držet ten výkon. Technická odbočka, výkon je absolutní, rychlost, srdeční aktivita (tepy) a další údaje jsou relativní. Pokud jedu 204w do kopce, může být moje rychlost 25 km/h, když jedu po rovině s větrem v zádech může to být 35 km/h a nebo třeba 45 km/h když se přimáčknu jinému cyklistovi na záda (hákování je ve skutečnosti zakázané). Proto je důležité orientovat se primárně podle výkonu nikoliv podle rychlosti, která je relativní a nemá sama o sobě velkou vypovídající hodnotu.

Zpátky k závodu, po plavání jsem přepnul hodinky na ukazatel výkonu a pustil jsem se do cyklistiky. Snažil jsem se držet výkon podle stanovené strategie, což se mi úplně nedařilo (výkon byl nižší, což nemuselo být na škodu kvůli šetření sil na běh), ale pocit z jízdy byl famózní. Závodníky na trati jsem předjížděl jako kdyby byli ve zpomaleném filmu. Po 90km, kdy nemám jiné údaje než aktuální výkon, slezu z kola a místo pocitového času 2h:37m bylo reálných 2h:54m. Málem jsem se zbláznil vzteky, protože veškeré ambice na solidní čas byly v trapu a přede mnou byla vyhlídka na půlmaratonu, ve kterém už kromě cti o nic nešlo. O téhle anabázi vám nepíšu samolibě, protože z ní existuje spousta ponaučení pro to co děláme v DevOps.

Když vylezeš po plavání s loserama, budeš předjíždět jenom losery. Je proto irelevantní jaký z toho máš pocit, když je předjíždíš. Ten s kým se chceš měřit je někde úplně jinde. V DevOps máme za sebou několik úspěchů, ale nemůžeme se srovnávat jenom podle toho, že někam přijdeme na meetup a tam nás poplácají po zádech. Nemůžeme koukat na ten měřič výkonu a ignorovat další údaje, které nám je pomáhají zasadit do kontextu. Když se podíváme na kadenci našich releasů je bez přehánění famózní. V České republice? Možná. Když se podíváme na to, kolik regresí se nám objevuje nebo kolik nás release stojí úsilí, už to skvěle nevypadá.

Snažím se něco odkoukat od těch nejlepších závodníků, ale nemůžu to slepě přebírat. Když vítěz závodu spí v kyslíkovém stanu, aby se mu vytvořilo větší množství červených krvinek, můžu si ho taky pořídit, ale k ničemu mi nebude vzhledem k objemu mého tréninku. Možná by mě ještě manželka vyhodila z bytu nebo se rozvedla, že jsem se definitivně zbláznil. Měli bychom koukat na Google, Netflix nebo Spotify, ale měli bychom zůstat nohami na zemi a uvědomit si, že řešení které používají odpovídají problémům, které řeší. Všichni asi intuitivně cítíme, že mít jeden obrovský monolit není správné, ale správné ani není slepě jej rozdělit na tisíc mikroslužeb, jako to má Netflix, protože takhle se to přece dělá.

Tím se dostávám k poslednímu bodu. Moje filozofie vychází z lean/kaizen přístupu, vylepšovat věci krok po kroku podle toho kde nás nejvíce tlačí bota. Když jsem se učil plavat — plavání uvádím protože je strašákem pro většinu atletů — nedokázal jsem si představit, že kraulem uplavu více než 100m. Za dva roky mají moje tréninky běžně 2500m-3800m. Všechno je jenom o drilu a soustředění pouze na to jak uplavat lépe další bazén. Jestliže nase Continuos delivery pipeline (fast track) na začátku roku dokázala doručit jeden release za den a trvalo to pět hodin a šestnáct ručních kroků, dneska jsou to releasy tři a trvá to hodiny dvě. No a za půl roku to bude třeba pět releasů po hodině na jedno kliknutí. Máme cíl, abychom nedělali výpadkové releasy jednou za týden, ale jednou za měsíc a dojdeme k tomu postupně dennodenním drilem a vylepšováním po malých krůčcích, protože nejsme Google a zkratky v podobě kyslíkových stanů jsou nepřenositelné.