Jak Úspěšně Zvládnout Studium — Část 2
Bez Plánu Nejsou Koláče
Znáte to rčení “I idiot s plánem může porazit génia bez plánu”? Tak přesně tím je třeba začít. Ať už se chci učit jedno odpoledne nebo několik týdnů, vždy je potřeba mít plán. (Burnet, 2016)
V případě, že bych studoval například 2 týdny a neměl na paměti, že DNES si potřebuji projít “jen pár látek”, tak bych se cítil opravdu vystresovaně a mnohem jednodušeji bych sáhl po prokrastinačním řešení. Když to vím, tak se mohu soustředit vždy pouze na jednu konkrétní věc, kterou se potřebuji naučit TEĎ, což je pro mě klíčové pro dosažení požadovaného výsledku a nemusím se neustále soustředit na celou zkoušku jako takovou.
Abych dosáhl tohoto mentálního stavu, potřebuji si své studium naplánovat. Při tomto plánování je třeba počítat s vlastními schopnostmi a limity. Jestliže bych byl schopen se naučit 10 stránek za hodinu, tak si nemohu plánovat 200 stran studia denně.
Dekompozice
Při větším množství učiva je zapotřebí rozdělit problém na podproblémy. Způsobů jakým tento úkon provést je mnoho. Lze dekomponovat podle kapitol, témat, souvisejících celků a jinak. Záleží na případě užití a na tom, co komu víc vyhovuje.
Já většinou rozdělil učivo na specifické látky například v podobě maturitních či státnicových otázek. Snažil jsem se provést rozdělení tak, abych nad látkou nestrávil déle než 1–2 hodiny. Případně lze tyto látky rozdělit na ještě menší části, pokud jsou látky příliš velké a je to z logického hlediska možné. Dále jsem si ke každé látce vytvořil osnovu, abych mohl získat rychlý nadhled hlavního kontextu.
Testování
Pro mě se jedná o nezbytné doplnění studijního procesu, jelikož cílem není se něco naučit, ale naučit se to správně. Bez ověření správnosti naučených látek bych riskoval, že kontext špatně pochopím a následně si jej takto zapamatuji.
Je na každém z nás, jakou zvolíme velikost testovacích celků. Může se jednat například o odstavec, stránku či látku. Já si po dokončení každé látky nejprve odpočinul a až následně jsem se vyzkoušel z toho, co jsem se naučil.
Toto zkoušení lze hodnotit pomocí barev, emotikonů nebo čímkoliv jiným. Volím tyto alternativy, protože známky A-F jako ve škole na mě působí stereotypně a dostatečně mě nemotivují. Po zkoušení jsem se odměnil čokoládou, cvičením nebo čímkoliv, co by mi v daný moment udělalo radost a co by mě motivovalo k lepším výsledkům příštího testování.
Rovněž mi vyhovovalo testování s další osobou, která právě podstupuje stejné studium. V tomto ohledu to lze pojmout zábavnou formou jako je například kvíz, při kterém se losují testovací otázky na papírcích z mísy. Tímto jsme se s dalším studentem vzájemně nejen motivovali, ale i doplňovali. Pro odlehčení atmosféry jsme si například přidávali bonusové papírky jako “Nyní se odměň kouskem čokolády.” Zkrátka beru testování jako radost z ověření nově nabytých vědomostí a ne jako trest, kterého se bojím. (Johnson, 2018)
Metoda Fází
Nejvíce na mě působila metoda, při které jsem učivo rozdělil do 3 a více fází, přičemž v každé fázi jsem se na učivo podíval z úplně jiného úhlu pohledu. Každá fáze zahrnuje všechny látky. Tyto fáze by mohly vypadat následovně.
1. fáze
- Cílem je pochopit principy.
- Čtu potichu a nespěchám.
- Vysvětluji si problematiku na konkrétních příkladech, a případně na nákresech protože obrázek může vydat za tisíc slov.
- U předmětů, jejímž cílem je vyřešit nějaký problém, jako je například matematika nebo programování se snažím nejprve problém sám vyřešit než začnu hledat výsledky.
2. fáze
- Cílem je uložit si informace do krátkodobé a střednědobé paměti.
- Pokládám si otázku “Proč to tak je?”
- Sumarizuji si u každé látky, co jsem se již naučil z první a druhé fáze.
- Následně se zkouším z látek, které jsem se učil před tou aktuální. (Brown, 2014)
3. fáze
- Cílem je uložit si informace do dlouhodobé paměti a pochopit souvislosti.
- Před každou látkou si nejprve sumarizuji a otestuji znalosti z předchozích fází.
- Pokud mohu, tak se snažím spojit si informace s mými zkušenostmi a zejména někdejšími pocity, protože právě vědomosti nabyté ve spojení s emocemi se nám mohou uchovat v podvědomí po dlouhou dobu.
- Hledám souvislosti mezi látkami např. pomocí myšlenkových map nebo jiných pomůcek. Více o tomto tématu naleznete na Jak Úspěšně Zvládnout Studium — Část 4: Holistické Učení.
Plánovací Pomůcky
V případě většího množství studia byl pro mě uvedený plán těžko představitelný. Za tímto účelem jsem si vytvořil pomocnou tabulku (Tab. 1). Jednotlivé látky jsem zařadil dle souvisejícího obsahu do celků, přičemž každý list v dokumentu znázorňuje jeden studijní celek. Pro každou fázi jsem si zaznamenával datum výuky, hodnocení a poznámku o hlavních nedostatcích.
Následně jsem si pro každou látku zapsal odhadované datum výuky. V první fázi jsem se obvykle plánoval učit 2–4, ve druhé 4–6 a ve třetí 6–10 látek denně. Po dokončení konkrétní látky jsem si pro zlepšení správnosti plánovacího odhadu označil datum zeleně nebo červeně, podle toho jestli jsem to ve stanoveném čase stihl. Na závěr jsem zvýšil celkově odhadovaný čas na učení o 15–30% rezervu. Nyní je znám celkový počet dní potřebných k učivu. Jako pomůcku lze použít například i úsečkové diagramy, myšlenkové mapy či cokoliv jiného. (Allen, 2015)
Závěr
Některé studenty může uvedená metoda s fázemi zdržovat, ale nebál bych se vyzkoušet nové způsoby. Jakmile jsou uvedené plánovací pomůcky pro dlouhodobější studia jednou přichystány, tak to při dalších studiích člověka nijak zvlášť nezdrží, protože se využijí stejné materiály na pouze jiný obsah. Při menším objemu učiva a při troše tréninku lze celý proces vizualizovat v hlavě bez nutnosti pomůcek.
Nahlížet různými způsoby není třeba jen na látku, ale i na celkové postupy a procesy, protože jen tak naleznete ty nejvhodnější, které jsou pro vás na míru.
TL;DR
- Proč je důležité plánovat dlouhodobá studia.
- Způsoby dekompozice materiálů.
- Testování znalostí.
- Možnosti plánování dlouhodobého studia.
Pokud vás tento článek zaujal, tak si neváhejte přečíst Jak Úspěšně Zvládnout Studium — Část 3: Síla Soustředěné Myšlenky.
Přeji mnoho studijních úspěchů!
Zdroje
Děkuji Danu Vybíralovi, Dominiku Tilpovi, Filipu Ustohalovi, Nicole Gruberové, Martinu Záklasníkovi, Boryaně Yaneva, Tomáši Janíkovi, Tomáši Kohoutkovi, mé rodině a všem ostatním, kteří se na tomto článku podíleli.
