Open acces ve vědě a občanská věda

Tato esej je vypracována jako výstup k předmětu ISKM Informační společnost (10 251 znaků).

Photo by Diane Serik on Unsplash

Open access (česky otevřený přístup) je možné definovat jako “[o]tevřený přístup k odborným informacím, především k plným textům recenzovaných vědeckých článků, ale i k textům preprintů, konferenčních sborníků ad., bez poplatků a komukoli. Jeho hlavním cílem je dosáhnout větší (“neomezené”) možnosti šíření a zpřístupňování vědeckých poznatků pro odbornou, ale i laickou veřejnost v souladu s možnostmi, které poskytuje aktuální stav informačních technologií.” (Havlová, J., Marek, J.)

V rámci této eseje se zaměřím právě na informačně-technologický rozměr otevřeného přístupu k vědeckým informacím a na jeho sociální a komunitní impakt, zejména pak na fenomén tzv. občanské vědy. Na otevřenou vědu budeme v těchto úvahách proto nahlížet jako na ideu pro redesign vědecké komunikace směrem k laické veřejnosti za použití nejaktuálnějších masově rozšířených technologií, zejména pak internetu.

Jak se tedy právě onen technologický rozměr promítá do vědy?

Otevřený přístup a ICT

S masivním rozmachem komunikačních médií od vynálezu telegrafu až po nejmodernější technologie jako chytré telefony nebo sociální sítě můžeme pozorovat informační explozi doposud největších rozměrů. Zejména díky všudypřítomnosti chytrých mobilních zařízení máme v každodenním životě nepřeberné množství informací doslova na dosah ruky.

Historické informační exploze je vždy možné vztáhnout k nové nastupující technologii — knihtisku, rádiu, internetu — a tyto technologie nejenže mění způsob, kterým je informace člověku podávána a způsob, jakým informaci přijímá, mění také samotný formát informace. V současnosti na poli vědeckých informací je formátem zejména výše zmíněný vědecký článek vydávaný v akademickém časopise.

S příchodem otevřené vědy se však objevují i další formáty (zejména ty spojené s badatelskou výukou a otevřeným vzděláváním) — hackatrony, book sprinty, barcampy a učící kroužky (Fahrenkrog a kol., 2023). Hackatron je projektově orientovaný interdisciplinární formát (nebo také metoda), jehož cílem je hledání inovativního řešení konkrétního problému. Book sprint označuje kolaborativní metodu psaní knihy, jehož rozsah může obsahovat také peer review a profesionální editaci textu. Cílem barcampu je sdílení a vyměňování znalostí a nápadů a networking. Učící kroužky označují peer-to-peer učení (P2P), ve kterém se učíme v rámci určité skupiny nebo komunity.

Tyto nové formáty otevřené vědy jsou ze své podstaty kolaborativní, jedná se o formáty podporující spolupráci, nikoliv západní ideu individuality, sdílení nápadů a řešení problémů — a to především těch obtížně řešitelných (tzv. zapeklitých problémů) a těch globálních se snahou nalézt univerzální řešení. Všechny tyto formáty spolupráce je možné podpořit technologiemi k dalšímu odstraňování (tentokrát geografických) bariér mezi spolupracujícími studujícími a řešiteli problémů.

Jednou z technologických oblastí vývoje vědy a otevřené vědy je užívání metod datové vědy a z toho vyvstávajícím trendem datově-orientovaného výzkumu. Výzkum podložený velkými datasety je nyní díky snadnějšímu přístupu k technologiím jak snadnější provést, tak vyhodnotit, také však pro velké množství dat může být důvěryhodnější a lépe zobecnitelný.

Principy otevřené vědy jsou transparentnost, reprodukovatelnost, znovupoužitelnost a otevřená komunikace (Fahrenkrog a kol., 2023), také ale definuje rozměr participace a přispívání. Zejména problematikou participace a přispívání dat se zaobírá občanská věd, které se budeme věnovat v poslední části této eseje. Tyto principy se vztahují nejen na výsledky, ale také na vědecké metody. Otevřená věda pomáhá budovat vyšší transparentnost vědy, umožňuje široké veřejnosti vidět smysl ve vědeckém bádání a napomáhá celoživotnímu učení a získávání nových a aktualizaci starých poznatků.

Otevřená věda jako sociální fenomén

I přes to, že se literatura zmiňuje o otevřené vědě jako snaze o demokratizaci odborných znalostí a vědeckého procesu, Dutta a kol. (2021) ve svém článku upozorňují na to, že otevřená věda je jevem vznikajícím v rámci Globálního Severu sloužící k podpoře hodnot a kapitalismu, kritizují ji pro znalostní neokolonizaci Globálního Jihu. Věda je bezesporu nástrojem pro rozvoj společnosti a ekonomiky, proto je zajímavé vidět ideál demokratického přístupu k vědeckým informacím a hledání cesty k celoživotnímu vzdělání vyzýván k úvahám i v dalších rozměrech — zejména v tom kulturním a společenském. Je pravda, že všechny problémy nejsou globálně v každém kontextu stejné a v debatě o univerzalitě užití poznatků na to musíme myslet.

Fahrenkrog a kol. (2023) definují jako jednu z hlavních výzev otevřené vědy možnost dlouhodobého použití zjištění vědeckého bádání v předem neznámých kontextech, což můžeme vidět jako cíl pomáhající uplatňovat princip znovupoužitelnosti vědeckého bádání.

Jedním z problému vědy je právě tzv. krize reprodukovatelnosti vědy, označující kritiku Jihu o redukcionistických vědeckých metodách Severu. Problém vidí v nemožnosti generalizace praktik a znalostí v globálním měřítku, ona kritika vidí příčinu v chybně zvolené důvěře v data (Dutta a kol., 2021). Pro důvěru v data můžeme hledat příčinu v nových technologických možnostech vědy — ať už ve vědách přírodních se stále se zdokonalujícími měřícími přístroji, také ale ve vědách humanitních a sociálních, kde nám technologie umožňují získávat větší a rozmanitější vzorek respondentů. Důvěra v data může být tedy jen jiným pojmenováním pro důvěru v technologie.

Klíčovou problematikou je také kulturní a genderová diverzita ve vědeckých týmech. Více různorodé vědecké skupiny mají dle Murphyho a kol. (2020) větší šanci představovat trhu inovativní řešení, ačkoliv může takovýto tým v počátcích své práce narazit na potíže při komunikaci. I tato výzva však může být v konečném důsledku benefitem, protože umožní lepší chápání problémů z různých perspektiv.

Ona diverzita se může týkat nejen sociálních a kulturních norem a hodnot, ale také těch oborových, ať už se jedná o paradigma nebo metodologii. I v otevřené vědě sledujeme interdisciplinární a transdisciplinární výzkumy, podobně jako v tradičním modelu vědeckého publikování.

Jednou z dalších kulturních komplikací otevřeného přístupu je jazyková bariéra. Pro tyto úvahy můžeme přijmout tu možnost, že by byl ve vědě skutečně univerzálně uplatňován otevřený přístup — v takovém případě mohou vědci i lidé z celého světa číst o nových výzkumech a objevech bez ohledu na svou aktuální zeměpisnou polohu. Velmi brzy však narazíme právě na problém jazykové bariéry, kvůli které zůstane množství zajímavých poznatků mnoha lidem nedostupný. Jazyková bariéra bude zřetelná nejen pro osoby patřící k malým jazykovým skupinám, ale také pro mluvčí velkých světových jazyků jako je angličtina nebo čínština.

Tento problém lze částečně eliminovat použitím překladačů fungujících na principu strojového učení. Umělá inteligence může být v současnosti schopná alespoň hrubých překladů, naráží však na obtíže v kulturním rozměru překladu, jež není schopná řádně reflektovat. Nezbývá tedy než sledovat vývoj umělé inteligence, které mohou být v budoucnu schopné kulturně zabarvených nebo komentovaných překladů.

Dalším ze sociálních rozměrů otevřené vědy je snaha o povzbuzení důvěry široké veřejnosti ve vědu, tyto snahy jsou povzbuzeny také přes aktivity občanské vědy, které se nyní budeme podrobněji věnovat.

Komunitní rozměr občanské vědy

Občanskou vědou rozumíme laické aktivity přispívající k vědeckému poznání, v mnohých projektech občanské vědy se často jedná zejména o pořizování, sběru a sdílení dat pro vědce, které následně procházejí analýzou.

Sice jsme se doposud zaobírali pouze tím, jaký vliv má otevřená věda na samotné vědce, nyní se více zaměříme na to, jakým způsobem může otevřená věda fungovat pro laickou veřejnost.

Jako první je nutno zmínit, že otevřený přístup k vědeckým a odborným informacím má potenciál zvyšovat vzdělanost společnosti a napomáhat k udržování přehledu o aktuálním vývoji poznatků lidstva, nekonečné studnice vědění, ze které si vždy jen vezmeme jen velice málo, zatímco toho tolik zbývá k objevení… Pro užití slova potenciál v rámci této debaty mám však velice konkrétní důvod.

Problém leží v přístupnosti vědecké informace. Častým problémem může být komplikace s vyhledáním věrohodné informace, nebo také mezera v kompetencích spojených s vyhodnocením informace. Mnozí laici také nemusí dostatečně rozumět vědecké metodologii, aby mohli správně vyhodnotit výsledek vědeckého výzkumu. Tento problém lze v krátkosti shrnout jako nedostatečná míra vědecké, informační a mediální gramotnosti v laické veřejnosti, vedoucí k důvěře v dezinformace a další negativní jevy ve společnosti.

Vědeckou gramotnost můžeme zvyšovat jak skrze vzdělávací programy (třeba i ty v rámci neformálního vzdělávání v knihovnách), tak skrze participaci na občanské vědě. Participanti-laici-občané tvoří komunitu soustředěnou kolem konkrétního problému (Rüfenacht a kol., 2021), směřující ke stejnému cíli, často pomocí sběru dat a tvoření reportů.

Rüfenacht a kol. (2021) také vznesli zajímavý bod, který musíme brát v případě občanské vědy v potaz — ne každý participant má stejnou úroveň digitálních kompetencí. Klíčové jsou zejména ty kompetence spojené s datovou gramotností (již jsme zmiňovali datově-orintovanou vědu a důležitost občanů pro projekty občanské vědy u sběru dat), také se ale také můžeme setkat s nejnovějšími technologiemi při laické vědecké práci, jako je např. strojové učení (pro více informací o využití strojového učení v občanské vědě viz. Franzen a kol., 2021). Participace na občanské vědě však přináší participantům možnost získávat a dále je rozvíjet.

Otevřená a občanská věda jsou jevy ve společnosti, jejichž rozmach podporují nejnovější technologie, od internetu, přes mobilní zařízení, po strojové učení. Tyto technologie budou nadále měnit způsob, jakým interagují jak vědci mezi sebou, tak laici s výsledky vědeckého bádání. V této eseji jsem chtěla ukázat, jaký mají technologie ve vědě vliv na společnost, jakým aktuálním problémům čelí a jaký existuje diskurz mezi vědci zaobírajícími se otevřenou vědou. Objevuje se jak pochvala směrem k demokratizaci znalostí a rozvoji ve vzdělávání, tak kritika směrem k centralizaci ke Globálnímu Severu a nedostatečné diverzitě vědeckých týmů.

Použitá literatura:

• Dutta, M. J., Ramasubramanian, S., Barrett, M., Elers, C., Sarwatay, D., Raghunath, P., Kaur, S., Dutta, D., Jayan, P., Rahman, M., Tallam, E., Roy, S., Falnikar, A., Johnson, G. C., Mandal, I., Dutta, U., Basnyat, I., Soriano, C. R. R., Pavarala, V., . . . Zapata, D. (2021). Decolonizing Open Science: Southern Interventions. Journal of Communication. https://doi.org/10.1093/joc/jqab027
• Fahrenkrog, G., Heller, L., & Blümel, I. (2023). Hackathons and other participatory open science formats. Research Ideas and Outcomes, 9. https://doi.org/10.3897/rio.9.e94851
• Franzen, M., Kloetzer, L., Ponti, M., Trojan, J., & Vicens, J. (2021). Machine Learning in Citizen Science: Promises and Implications. In Springer eBooks (pp. 183–198). https://doi.org/10.1007/978-3-030-58278-4_10
• Havlová, J., & Marek, J. (n.d.). Otevřený přístup (k vědefckým informacím). KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV). https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000015817&local_base=KTD
• Murphy, M., Mejia, A. F., Mejia, J., Yan, X., Cheryan, S., Dasgupta, N., Destin, M., Fryberg, S. A., Garcia, J. A., Haines, E., Harackiewicz, J. M., Ledgerwood, A., Moss-Racusin, C. A., Park, L. E., Perry, S. P., Ratliff, K. A., Rattan, A., Sanchez, D. T., Savani, K., . . . Pestilli, F. (2020). Open science, communal culture, and women’s participation in the movement to improve science. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 117(39), 24154–24164. https://doi.org/10.1073/pnas.1921320117
• Rüfenacht, S., Woods, T., Agnello, G., Gold, M. M., Hummer, P., Land-Zandstra, A. M., & Sieber, A. (2021). Communication and Dissemination in Citizen Science. In Springer eBooks (pp. 475–494). https://doi.org/10.1007/978-3-030-58278-4_24