BELGIE MĚ NEPŘESTÁVÁ PŘEKVAPOVAT. OPĚT.

Myslela jsem si, že mě můj mnohaletý dočasný domov u Severního moře už jen tak něčím nepřekvapí. Zažila jsem v Bruselu teroristické útoky i totální laxnost veřejné správy, která by se někdy dala nazvat neschopností pohlcenou chaosem a nezájmem, kafkárnou na hranici surrealismu a dadaismu.

Přesto mám Belgii ráda nejen pro to, jak umí z mnoha těžkých situací v klidu vybruslit a jak jsou tam lidé otevření a tolerantní. Ale toto je už úplně mimo moje chápání toho, kde začíná a končí něčí svoboda. Belgie je asi jedinou zemí na světě, kde sami RODIČE VYHLÁSILI PETICI (!) požadující od svých vlád a samospráv (o 9 ministrech zdravotnictví napíšu někdy příště) ZAVŘENÍ VŠECH ŠKOL, a to s ohledem na stoupající čísla infikovaných koronavirem, kterých bude ve skutečnosti mnohem víc.

Za přibližně stejnou dobu od ohlášení prvního pozitivního případu jak v Česku, tak i v Belgii, má k 11. březnu 2020 království na severu více než trojnásobný počet nakažených v porovnání s Českou republikou. A také už první úmrtí. Přitom má Belgie přibližně stejný počet obyvatel jako ČR, ale koncentrovaných na mnohem menším prostoru, celá multikulturní společnost cestuje do zahraničí mnohem víc, zdraví se na pozdrav spíš kontaktně (líčko na líčko, v článku zde) a nadto nejen v Bruselu žije početná italská komunita, která se částečně vrátila z dovolených a jarních prázdnin… Nejsem odborník, ale tohle samo o sobě by mělo stačit na výrazně jiná opatření, než jak jsou teď nastavená…

Přečtete si tuto ANALÝZU (odkaz tady), která dává globální čísla o šíření koronavirové nákazy do dost zajímavých souvislostí. A varuje: jednejte, dokud je čas!