Remote workshopy, výzkum na dálku a terénní práce v době bezdotykové
Na toto téma proběhlo nedávné online EvalCafé. Poznámky z něj — a v nich i další praktické tipy — najdete v novém článku.
S aktuální pandemií stojí nejen evaluátor před výzvou, jak adekvátně nahradit klasické metody sběru dat, kde se počítá s osobní účastí respondentů. Ať již jsou to rozhovory, fokusní skupiny nebo jiné typy workshopů. Článků o tom, jak převést „offline“ do „onlinu“ se objevila celá řada. Naštěstí existuje totiž mnoho příbuzných oborů, které s tímto mají větší zkušenost než my (většinou se jedná o marketingové výzkumy) a můžeme se tedy od nich inspirovat. V tomto příspěvku máme za cíl přinést několik odkazů na nejzajímavější z nich a shrnout to podstatné. Také jsme se v rámci editorského týmu pokusili shrnout naše osobní zkušenosti.
Jak vybrat z nepřeberného množství nástrojů a nezbláznit se?
Nástrojů, jak propojit velké množství účastníků, je mnoho. Velmi hezké a přehledné shrnutí naleznete zde. Obecně se experti shodují na tomto: zvolte něco, co je respondentům blízké, s čím umí pracovat. Přizpůsobte se. A také buďte připraveni na to, že jim budete muset pomoci s technickými záludnostmi. Tedy čím méně stahování, přihlašování, tím lépe.
Mezi nejvíce adorované nástroje patří Zoom. Mezi velmi využívané pak Skype (ten má ale prý často problémy s kvalitou přenosu); Microsoft Teams nebo Webex (často korporátní nástroje), popř. Whereby. Větší IT fajnšmekři mohou vyzkoušet Miro, Figma nebo Jitsi. Jako další zajímavý nástroj pro sdílení je Mural anebo Whitebord — lidově řečeno se jedná o online tabuli, kde účastníci mohou vytvářet lepíky v rámci brainstormingu nebo něco psát. Za zmínku možná ještě stojí nástroj Ethnio, který pomáhá s plánováním rozhovorů a umí automaticky posílat připomínky.
Ty lepší nástroje umí nejen jednotlivé účastníky propojit, ale také nasdílet obrazovku či prezentaci, nahrávat setkání, a dokonce rozdělit online účastníky do menších skupinek. Výhodné jsou také nástroje „hlášení se do diskuse“, analogicky ke klasickému zvednutí ruky s žádostí o slovo.
Zmíněné nástroje obvykle nabídnou okleštěnou verzi zdarma a ty opravdové vychytávky až za poplatek. Nicméně výhodou např. Zoomu nebo MS Teams je to, že obvykle pro uspořádání videokonference stačí jeden placený účet, ke kterému se pak ostatní jednoduše připojí (přes aplikaci nebo jen přes webový prohlížeč) už bez nutnosti cokoliv platit (více informací o cenách jednotlivých nástrojů najdete v níže zmíněném článku na Lupa.cz).
Kam dále pro inspiraci?
· UX workshopy na dálku — video nebo zápis ; Asociace UX
· Jak na videokonference? Aplikace spojí i desítky účastníků, jsou za peníze i zdarma; Lupa
Na co si během online setkání dát pozor?
Obecně se experti shodují, že online prostor je velmi specifický a jiný, ať již pro facilitátory /moderátory anebo účastníky. Všechno trvá déle. Je nutné počítat na začátku s 10–20 minutami na doladění technických problémů. Diskuse „neodbíhá“ tak plynule, jako při osobním kontaktu. Moderátor nevidí participanty, neumí tedy odhadnout, jak se cítí, nevidí neverbální projevy. Proto je dobré mít jednak detailněji a lépe připravený scénář setkání a také dělat častěji krátké přestávky. Je vhodné cca každých 20–30 minut shrnout, co se udělalo, o čem se debatovalo či k čemu se dospělo, aby účastníci měli pocit, že se setkání posouvá zdárně kupředu. Nahrazení informace z neverbálního chování je někdy možné přímými otázkami na to, jak se účastníci cítí.
Ještě více než při osobních workshopech či rozhovorech/FG je vhodné mít dva moderátory. Jeden vede jednání, řeší obsahovou stránku. Druhý sleduje na obrazovkách, jak se lidé tváří, zda jsou stále „s vámi“, anebo zda už upadli do kómatu:-); případně řeší technické problémy. Nebojte se i v onlinu využít „ice breakery“ či další interaktivní metody. Např. každý u sebe si může něco napsat na papírek, vyfotit a sdílet anebo je možné využít výše zmíněné online tabule.
Zcela jinak funguje předávání slova. V rámci klasických fokusních skupin se doporučuje metoda „pop corn“, tedy nechat účastníky samotné rozhodnout, kdy budou mluvit. Nedělat umělá „kolečka“. To v online prostředí nejde. Neboť buď mluví více lidí najednou a v důsledku toho nic neslyšíte, anebo naopak všichni mlčí. Proto je vhodné využít výše zmíněné aplikace „hlášení se o slovo“ anebo např. nechat participanty na začátku vybrat si číslo a dle toho určit závazné pořadí řečníků.
Důležité je, aby moderátor na nikoho nezapomněl a měl přehled o účastnících. Osobně si myslím, že online je vhodnější pro menší počet lidí. Jak je např. i vidět na některých odkazech v tomto článku (např. výzkum na dálku), u většího počtu účastníků může být pocit, že nikdo nestihl říci, co chtěl, a přesto se jednání velmi táhne. Nicméně zkušení online facilitátoři hovoří o tom, že zvládli uřídit dokonce i 30 účastníků (!).
Další zajímavou alternativou v rámci vzdáleného výzkumu může být využívání tzv. deníčků — např. skrze Messenger anebo WhatsApp. Lidé mohou popisovat svoji zkušenost, popř. mohou nahrávat videa nebo sdílet fotky. Výzkumník se také rychle může doptat, na to, co ho zajímá ve větším detailu. Doporučuje se si s respondentem na konci ještě zavolat a vše shrnout.
V neposlední řadě pak zmiňované nástroje poskytují možnost udržovat týmovou náladu i v případě, že jsou všichni delší dobu na home office. Čas od času určitě kolegu nebo podřízeného potěší, pokud si bude moci promluvit, byť přes obrazovku, tváří v tvář. Stejně tak si někdy dát s kolegy v podvečer neformální meeting na dálku se skleničkou v ruce může celkově atmosféru uvolnit a zvýšit i produktivitu týmu.
Kam dále pro inspiraci?
· Uživatelský výzkum na dálku — video nebo zápis; Asociace UX
· Vzdálené workshopy; House of Řezáč
ČES také na toto téma aktuálně připravuje Online EvalCafé. Cílem je, aby si účastníci vyměnili aktuální zkušenosti na toto téma. Pro více informací sledujte stránky czecheval.cz a svou emailovou schránku.
