Ontologický design — můžeme využít zpětnovazební smyčky v náš prospěch?
Ontologický design vychází z tvrzení, že: „My navrhujeme svůj svět, zatímco náš svět na nás působí a navrhuje nás.” (Willis, 2006)
Tím, že designujeme prostor, digitální technologie nebo rozhraní, navrhujeme v konečném důsledku i sami sebe. Existuje jakási zpětnovazební smyčka mezi námi, naším chování a designem. Navrhujeme prostředí, nástroje a systémy. Ty determinují to, jak se budeme dál chovat a to opět ovlivňuje to, jak budeme navrhovat další technologie.
Americký antropolog Arturo Escobar zastává názor, že design by se měl stát hybatelem přechodu k jinému společenskému, politickému a ekonomickému uspořádání (Escobar, 2018). K vysvětlení svého postoje využívá právě koncept vztahové ontologie. V jeho pojetí spočívá ontologická povaha designu především v dialogu o tom, co je vůbec možné. Zatímco se spekulativní design zabývá tím, jak nám mohou úvahy o budoucí podobě předmětů každodenní potřeby, pomoci definovat, jak by tato budoucnost mohla vypadat, ontologický design jde v této úvaze ještě dál. Říká, že tyto předměty a naše interakce s nimi jsou tím, co nás, jakožto obyvatele této budoucnosti, definují. (Wikinson, 2015)
Šířeji a jednodušeji řečeno, design utváří to, co znamená být člověkem (Escobar, 2018).
Ač příklady zpětnovazební smyčky můžeme nejlépe popsat na digitálních technologiích (např. využívání sociálních sítí), tento vztah popsal už Marshall McLuhan, když řekl, že „nejprve sestrojujeme nástroje a ty pak sestrojují nás.“ (Kahana, 2014)
Do kontrastu bychom mohli postavit sociální redukcionismus, který poukazuje na to, že zamýšlený způsob užití technologie je jedna věc, praxe, jak s ní člověk naloží a k čemu nástroj využije, je věc druhá. Podíváme-li se ale na design konkrétních technologií, vidíme, že volby uživatele jsou ovšem mnohdy jen domnělé nebo se týkají nepodstatných aspektů jejich používání.
Pokud bychom přesto trvali na aspektu „svobodné vůle uživatele“, ignorovali bychom celou řadu jevů, které do našeho vztahu s technologiemi vstupují. Ať už na individuální nebo celospolečenské úrovni. Na té individuální, můžeme zmínit už jen to, že náš mozek je „konstruován“ tak, že v designu odhalíme chyby a překážky, pokud bude ale vše „fungovat, jak má“, mozek nás odmění notnou dávkou dopaminu a příště se budeme chovat stejně. Naše užívání technologie bude probíhat přesně tak, jak zamýšlel její tvůrce. A to bohužel i přesto, že v delším časovém období může mít daná technologie řadu negativních dopadů — kupříkladu na naše duševní zdraví nebo stav demokracie. Na tyto souvislosti nás evoluce zatím nepřipravila.
Přesuneme-li se na úroveň společenskou, lze uvést to, do jaké míry technologie prorostly s naší kulturou, jazykem nebo komunikací. Facebook zkrátil vzdálenost mezi libovolnými dvěma lidmi na planetě na 3,5 kontaktů, změnil význam slova „přítel“ a způsobil, že už si nepamatujeme narozeniny ani jednoho ze svých příbuzných. (Wang, 2016) Drží nás aktivní, bezduše scrolující a jakoby mimoděk proměnil to, jakým způsobem editoři formulují novinové titulky nebo jak architekti navrhují interiéry restaurací, aby na této sociální síti správně vynikly. Ovlivnil náš život na tolika úrovních, že to nejsme schopni ani dohlédnout.
Přesunuli bychom nárok posoudit, jak a k čemu používat konkrétní technologie, pouze na samotné uživatele, rezignovali bychom na všechny nároky týkající se odpovědnosti jejích poskytovatelů, výrobců nebo designérů. Což by znamenalo, budeme-li se držet příkladu Facebooku, lhostejně přihlížet tomu, že si je tato společnost vědoma dopadů na psychické zdraví dospívajících a přesto připravuje speciální verzi své aplikace zaměřenou právě na tuto skupinu.
Diskuse začíná být zajímavá ve chvíli, propojíme koncept ontologického designu s možnou pozitivní sociální změnou. Nechci se pouštět do utopistických úvah, ač ontologický design nemusí mít daleko od sociálního inženýrství, představa, že změnou prostředí, nástrojů a technologií jako takových dosáhneme změny lidského chování „k lepšímu“, je lákavá. Ať už jde o řešení klimatické krize, rostoucích sociálních nerovností nebo lidskoprávních otázek. Ostatně je to právě proměna našeho chování nebo jazyka, kterým mluvíme, po kterém volá např. Kate Raworth při nastínění možné budoucí podoby ekonomicko-sociálního fungování světa (2020).
Fry (2012) upozorňuje, že design má velkou transformativní schopnost. Už ale neříká, jestli z této transformace bude profitovat celá společnost, nebo hrstka technologických společností. Vliv designu na socio-politické podmínky, ekonomiku, konzumerismus a kulturu slouží podle něj jako katalyzátor změny.
Aby tato změna byla pozitivní, musel by být ontologický design naprosto autonomní. Jen tak totiž dokáže respektovat vazby provázaného okolí. Tím narážím na současné nastavení systému, ve kterém bohužel zmíněná zpětnovazební smyčka někdy funguje nevyváženě jen jedním směrem. Design určuje technologický výrobce — společnost, která má své zájmy, které sleduje — a tím, určuje i naše chování. „Býval to Hollywood, který poháněl kulturu. Teď je to Silicon Valley,“ glosuje Madray (2017). Designér nestojí mimo, v nezávislé pozici, ale na straně svého zaměstnavatele nebo zadavatele, jehož primárním cílem je zisk. Zároveň je i tento přístup stále orientovaný čistě na cílového uživatele a nikterak nerozporuje, zda daný design ze své podstaty jiné uživatele vylučuje nebo jaký má vliv životní prostředí. Je zkrátka antropocentrický. A tak můžeme jen těžko čekat, že budou brány v potaz širší souvislosti a dopady.
Jsme v bodě zlomu, ve kterém mají technologie dopad na obrovskou masu lidí, odpovědnost za jejich design ale leží na designérech, podnikatelích a inženýrech, kteří mají v rukou nejen to, jak jejich produkty ovlivní interakci s jejich uživatelem, ale interakce mezi lidmi samotnými.
Na stole tak zůstává jedna otázka až příliš podobná té, jestli byla dřív slepice, nebo vejce: Musí nejdříve dojít k proměně ekonomicko-politického modelu, ve kterém žijeme, abychom mohli zpětnovazební smyčky využít k nastartování regenerativních procesů a dostat lidstvo „do koblihy“, nebo musíme začít designovat technologie s jinou motivací než zisk, aby k takové změně mohlo dojít?
Použité zdroje
ESCOBAR, A., 2018. Designs for the pluriverse: Radical interdependence, autonomy and the making of worlds. Durham: Duke University Press. ISBN 978–0–8223–7105–2.
FRY, T., 2012. Looking back, forward and elsewhere. In Design and ethics: reflections on practice. New York: Routledge. ISBN 978- 0415688130.
FRAGA, D. The Manifesto of Ontological Design. In: Medium.com [online]. 28. 5. 2022 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://medium.datadriveninvestor.com/the-manifesto-of-ontological-design-7fdb19169107
FRY, T., 2012. Looking back, forward and elsewhere. In Design and ethics: reflections on practice. New York: Routledge, pp. 215–225. ISBN 978- 0415688130.
KAHANA, E. First we build the tools, then they build us. In: law.stanford.edu [online]. 18. 9. 2014 [cit. 11. 1. 2022]. Dostupné z: https://law.stanford.edu/2014/09/18/first-build-tools-build-us-marshall-mcluhan/
MADRAY, D. The Ecovolution of Design with Culture Thinking. Why we should think about culture before we design. In: Uxdesign.cc [online]. 1. 6. 2017 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://uxdesign.cc/exploring-how-to-design-meaningful-products-with-culture-31b1fe132bd3
SILVA, J. Are We the Designers or the Designed? In: Bigthink.com [online]. © 2007–2022 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://bigthink.com/videos/jason-silva-on-ontological-design/
RAWORTH, K., 2020. Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století. Praha: Družstevní nakladatelství IDEA. ISBN 978–80–907775–1–4.
THACKARA, J., 2015. How to Thrive in the Next Economy: Designing tomorrow’s world today, London: Thames & Hudson. Dostupné z: http://thackara.com/wp-content/uploads/2020/05/PDF-Thrive-Press Copy.pdf
WANG, Y. Facebook 12 Years On: How the Social Network Changed the Way We Interact. In Independent.co.uk. 5. 2. 2016 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: https://www.independent.co.uk/life-style/gadgets-and-tech/features/facebook-12-years-on-how-the-social-network-changed-the-way-we-interact-a6855526.html
WILKINSON, J. Ontological Futuring. In: Newschool.edu [online]. 28. 11. 2015 [cit. 15. 1. 2022]. Dostupné z: http://sds.parsons.edu/transdesign/seminar/ontological-futuring/
WILLIS, A. Ontological Designing — laying the ground. In: Design Philosophy Papers [online]. 2006. Dostupné z: https://www.academia.edu/888457/Ontological_designing
