Zdeněk Lanc z ČT: Baví mě sledovat zdravý hlad po objevení správneho problému
Zdeněk Lanc ako vedúci dizajnu a výskumu digitálnych služieb zodpovedá v Českej televízii za tímy zamerané na UX, grafický dizajn, výskum, analytiku, prístupnosť a SEO. Ako hovorí, nevytvára len podmienky pre kooperáciu tímov, ale aj radosť z práce.
Dozviete sa o tom, aké špecifiká má Česká televízia v porovnaní s komerčným sektorom a aj to, aký veľký tím pracuje na rozvoji digitálnych produktov. V našom rozhovore však hovorí aj o dizajnovom myslení vo fyzickom svete.
V Českej televízii ste nedávno prešli redizajnom webu ČT24.cz a prešli ste aj na nové CMS. To vyzerá na dosť zásadne míľniky.
Většinu práce odvedli kolegové přímo v produktovém týmu ČT24 a obdiv zde patří rozhodně jim. Já sám jsem historicky nejvíce času strávil na videoplatformě iVysílání, kde jsme prošli zásadnější proměnou designu rozhraní webu i aplikací před dvěma roky. Právě na tomto produktu vznikl i základní style guide pro všechny ostatní produkty ČT, který s jejich redesigny postupně aplikujeme.
Hlavní důvody pro změnu CMS v případě ČT24 byly technologické. Původní systém, na kterém běželo CMS, se blížil k hranici své životnosti a podpory a jakékoliv změny v něm byly čím dál bolestivější. Redakce potřebovala moderní a efektivní nástroj a nemohli jsme se zde spokojit s ustrnutím rozvoje. Bylo potřeba dobře analyzovat potřeby redaktorů směrem k novému systému a pak se rozhodnout a vybrat buď nějaké již hotové “krabicové” řešení nebo postavit vlastní systém. Rozhodli jsme se jít druhou cestou a postavili zcela nový systém na moderním dev stacku, a to především kvůli našim specifickým potřebám a návaznostem na naše další systémy. Ohýbání krabice je totiž noční můra.
Co se týče samotného uživatelského rozhraní webu ct24.cz, tak jde z velké části spíše o facelift. Není a neměl to být radikální redesign. Šlo nám v první řadě o přestavbu původního úspěšného webu pomocí nových vizuálních prostředků a prvků na novém systému. Díky tomu se technologicky dostáváme na úroveň, kdy jsme schopni dělat razantně rychlejší inovace a kdy dokážeme doručovat změny přírůstkově a rozhodovat se o nich na základě dat a zpětné vazby uživatelů. Konečně se nám rozvázaly ruce! ČT24 je dlouhodobě nejdůvěryhodnější zpravodajský web v ČR a zahodit vše staré a proměnit ho ostrým střihem není obvykle ten nejlepší nápad.
V ČT asi máte zrejme mnoho produktov, a teda aj príležitostí, kde sa dá využiť dizajnové myslenie a postupné iterovanie. Chodíte už v dizajnovom procese vychodenými cestičkami, alebo skúšate aj nové metódy?
Řekl bych, že je obecně designové myšlení a iterativní přístup poměrně přirozeně v naší krvi. Řada lidí pochází z firem, kde takto byli zvyklí pracovat, být v kontaktu s uživateli, pro které to celé děláme, opírat se o data, ověřovat hypotézy. Není to určitě stejné napříč všemi týmy, ne všude je situace ideální a určitě máme před sebou ještě dost práce. Dokázal bych si představit mnohem intenzivnější zapojení uživatelů i četnější testování, ale celkově jsme myslím na dobré cestě.
Tam, kde to funguje, mě baví sledovat zdravý “hlad” po objevení toho správného problému nebo příležitosti i iterace při hledání nejlepšího řešení. Myslím, že spousta lidí u nás ani netuší, že se tomu říká designové myšlení, ale dělají to. Tyto pojmy někdy vytváří zbytečnou bariéru mezi lidmi, mluvila o tom na Design blogu Anežka Řepík. Myslím si, že to je srozumitelné jen pro jisté obory. Ale co teď není, může časem být. Rádi bychom letos rozjeli interní workshopy zejména pro produkťáky právě na designové myšlení a user-centred design.
Tak si povedzme ako vlastne vyzerá štruktúra v ČT a potom si môžeme rozobrať, ako sa pracuje s dizajnovými metódami.
Česká televize je velmi rozmanité prostředí a zaměřím se proto jen na naši divizi Digitální služby (pozn. do jesene 2023 pod názvom Nová médiá) a to ještě zjednodušeně. Máme na starosti veškeré online aktivity ČT kromě správy sociálních sítí, které jsou v divizi Marketing. Provozujeme asi 10 produktů. Ty největší jsou portály ČT24, ČT sport, iVysílání a Déčko. K tomu máme další, již o něco menší weby, jako ČT edu, ČT art, eShop, TV poplatky a podobně. Produktem pro nás je například i komponenta videopřehrávače nebo CMS.
Běžíme na webu, v mobilních aplikacích (Android i iOS) a mnoho z produktů je zastoupeno také v prostředí televize, ať už jako HbbTV nebo smart TV aplikace (Android TV, Apple TV, aplikace pro Samsung nebo LG apod.).
V našem týmu je asi 170 lidí, což se může zdát jako velké číslo, ale je to velmi málo s ohledem na tak široké portfolio produktů, řadu platforem pro distribuci, většinově interní vývoj s komplexním dev stackem, s vlastní serverovou infrastrukturu a provozem a s tím, že do počtu zahrnují i některé redakce ukotvené v naší divizi. Na ČT si hrozně vážím toho, že díky všestrannosti řady kolegů dokážeme někdy celkem zázraky.
Organizační uspořádání je tradiční matice. Jsme formování do produktových týmů složených z lidí různých profesí (vertikál), kde každý má svého produktového vlastníka. Nad všemi produktovými vlastníky bdí manažer produktů, což je obdoba Chief Product Officer (CPO). Horizontály jsou naopak oborové a slouží k propojení a kooperaci lidí stejného řemesla. Vznikají zde dohody a standardy, jak fungujeme a je tu těžiště mé role. Konkrétně vedu obory UX, grafický design, výzkum, analytiku a SEO. Kolega má podobně na bedrech zas techničtější obory — vývoj, infrastrukturu, testing. Máme také horizontálu pro agilní management.
Nestarám se tedy o konkrétní produkt, i když mi na jejich rozvoji, samozřejmě, velmi záleží. Pečuji mnohem více o to, aby v mé horizontále mohli kolegové dělat fakt kvalitní práci, předávali si zkušenosti, sdíleli zpětnou vazbu, navazovali na práci ostatních, znali kontext i mimo produkt, na kterém pracují, dokázali dobře odhadnout rozsah problému — protože když všechno souvisí se vším, snadno člověk propadne paralýze. Hlavně je, aby měli z toho, co dělají radost, a to nejen z výsledku, ale i z průběhu.
K takejto štruktúre ste sa zrejme dopracovali postupne.
Ano! Kdysi jsme byli rozděleni na dva až tři velké týmy, kde se mezi sebou lidé téměř neznali. Organizačně každý patřil jinam a dá se říci, že i každý produkt vznikal poměrně izolovaně (technologicky, z pohledu designu, procesů, používaných nástrojů).
Dnes jsme, díky bohu, konečně jeden tým a urazili jsme spolu slušnou cestu také ve vzájemném sjednocování. Když máte takto uchopený tým, můžete začít opravdu budovat standardy. Můžete říct, že na tohle používáme tento nástroj, tady ukládáme data napříč produkty, tady vzniká společný design systém, tady je naše úložiště výzkumných dat, takhle pojmenováváme návrhy a takto verzujeme. Když nejsou všichni sdružení v jednom oddělení se společným vedením, můžete si to krásně vymyslet, ale uskutečnit to je reálně velmi těžké.
Z vašej skúsenosti, ako je lepšie presadzovať zmeny — tlačiť zhora alebo mať pripravené zmeny zdola? Z predchádzajúceho rozprávania trochu šípim, aká by mohla byť vaša odpoveď.
Myslím, že odpověď na otázku je začít shora, ale nezůstat jen u toho. Každá změna stojí určitou energii, čas, empatii i dobrou komunikaci. Když se tento prostor otevře a legitimizuje shora, vytvoří se tím podmínky pro to, aby se mohla začít reálně odehrávat i zespodu. Jedno bez druhého nakonec nejde. Mám špatnou zkušenost s tím, že změny, které se narodí v dobré víře jen odspodu, nemusí být často snadné dotáhnout ve chvíli, kdy vyžadují více úsilí nebo zapojení dalších lidí, když nejsou předem dobře komunikovány a vedení nerozumí, proč jsou potřeba. Z pohledu vlastníků produktů jsou zásahem do jejich priorit a je zásadní ten prostor pro změnu shora otevřít a vymezit si pro něj kapacitu lidí, kteří změnu rozhýbou.
To je alespoň moje zkušenost z České televize. Záleží, samozřejmě, na mnoha okolnostech.
Ako ste sa vlastne vy dostali k dizajnovému mysleniu? Aká bola tá osobná cesta?
Tohle bude asi trochu vousatý příběh, předem se omlouvám. Krátce po přelomu tisíciletí jsem poprvé nastoupil do České televize. Tehdy ještě nebyly role tak diferencované jako dnes a člověk co “dělal weby” byl nejspíš webmaster. A to jsem byl i já. Dnes by to byl možná unicorn nebo “full-stack bůhvíco”, ale tehdy to bývalo poměrně běžné i na větších produktech. Zkrátka, jeden člověk namaloval grafiku, návrh nakódoval, napsal si v PHP nějakou administraci a provozoval to.
Přesto jsem se vždycky cítil více doma v grafice a designu obecně a zde jsem se často dostával do situací, kdy jsem prezentoval některé své návrhy a získal zpětnou vazbu, ze které jsem byl nešťastný. Diskuse se totiž neodehrávala na úrovni cílů, uživatelských potřeb, hypotéz, ale dostával jsem instrukce, kam co posunout, co zvětšit a co jak přebarvit. Nedokázal jsem tomu dobře čelit. Neměl jsem tušení, že existuje celý obor UX, který byl přesně tím po čem jsem hladověl. A jak jsem stále více pátral po argumentech, o které bych opřel své tehdejší návrhy a jejich obhajobu, narazil jsem nepřekvapivě na Dona Normana a Jakoba Nielsena — matadory oboru. Ponořil jsem se na pár let do knih, začal potkávat první lidi z tehdy malé komunity UX designerů a odjel jsem do Londýna za Jakobem. Vždycky jsem si bral trochu větší sousta, než užvíkám a dodnes jsem ČT vděčný, že mi umožnila tuhle cestu. Absolvoval jsem jejich čerstvě otevřený kurz v rámci NNg, který později začali i certifikovat a hlavně jsem se tam potkal s řadou lidí z Evropy, kteří byli v tom dál, než jsem byl já. To mě strašně moc posunulo.
Mnohem později jsem víceméně náhodou dostal příležitost učit na vysoké škole Fachhochschule Wien designové myšlení a UI design. Najednou jsem zjistil, že mnohým věcem nerozumím tak dobře, jak jsem si původně myslel, když jsem je měl někomu vysvětlit. Musel jsem se do toho ponořit a věnovat tomu hodně energie, abych vůbec dokázal hodiny odučit, ale zpětné mi to strašně moc pomohlo v práci. Doporučil bych to zkusit každému. Nakonec mi to vydrželo skoro 6 let.
Čo vlastne potrebuje dobrý UX dizajnér? Je to vzdelanie, skúsenosti, alebo mu na začiatok stačí premýšľať o používateľovi?
Myslím, že to je především o mindsetu. O přístupu k řešení problému se zápalem, s přirozenou zvědavostí, chutí přijít věci na kloub a vyřešit ji co nejlépe a s pokorou i empatií při hledání této cesty a hlavně s uživateli! Patří k tomu určitě i schopnost jednoduše a srozumitelně komunikovat myšlenku. Zbytek se pak už člověk naučí snáze.
Hodí se, myslím, i schopnost pracovat s nejistotou a rizikem a uzpůsobovat vynaložené úsilí velikosti řešeného problému a jeho dopadu. Jde o to řešit správný problém, správným způsobem, správně. Nebo jak říká Eric Reiss: “Do whatever you have to do to get the s**t done”.
Může se to zdát jako samozřejmost, ale není to, bohužel, tak ani u některých “seniorních” designerů. Na pohovorech se nám stále objevují lidé, co například nebyli schopni během celého povídání zmínit uživatele nebo jeho potřeby. To slovo prostě vůbec nezaznělo a přistupovali k oboru spíše technicky, byli zaměření mnohem více na nástroje nebo proces bez hlubšího povědomí o tom, proč ty věci dělat.
Když to v sobě člověk na druhou stranu ale má, tak to ostatní vnímám vlastně jako podružné. Je jedno jaký nástroj k návrhům používá, naučí se ten, co potřebujeme. Stejně za 5 let bude celá planeta používat zas něco jiného.
A když jsme u těch “nešvarů”, tak zmíním ještě jeden. Setkal jsem se s designéry, kteří říkají, že dělají uživatelské testování a výzkum mezi uživateli. Ale když se dostaneme ke konkrétním příkladům, tak se ukáže, že nevidí ten opravdový význam, proč to dělají. Často tím jen získávají finální fajfku “otestováno s uživateli”, aby měli krytá záda před klientem. Je to velký rozdíl oproti člověku, který opravdu hledá nejlepší řešení, kteří se snaží udělat uživatelské testování tak, aby mu to přineslo potřebné vstupy, bez kterých by riskoval, že se nerozhodne správně. Otázka tedy zní: Máte dostatečný prostor pro iterace, abyste mohli aplikovat zjištění zpět do návrhu, vylepšit ho a ještě znovu otestovat? Ne? Neděláte to pro “fajfku”, že ne?
Hovorili ste o formálnom odfajkovaní používateľského výskumu medzi UX dizajnérmi. Povedzme si, ako za tie roky, odkedy sa zaoberáte dizajnovým myslením, posunulo toto odvetvie? Posúva sa po krôčikoch alebo ide o veľký skok dopredu?
Můj pohled je omezen na mou bublinu, i když jsem nebyl celou dobu jen v ČT, ale i v jiných typech organizací a často o tom debatuji s lidmi z designerské komunity z různých firem. Netroufám si posuzovat posun celého odvětví. Výsledky Humans of UX z 2021 nevypadají v tomto vůbec zle. Možná by zajímavým zrcadlem mohlo byt, jak se daří agenturám tuto expertizu prodávat. V začátcích to byl obrovský problém a UX design se schovával do celkových rozpočtů mezi položky, o kterých nebyla diskuse jako grafika a vývoj, ale dnes jsme úplně jinde a řada firem velmi úspěšně prodává čistě tuto expertizu a celkové povědomí o tomto oboru je, řekl bych, už velmi dobré. Snad se nepletu.
Mnoho lidí se soustředí zejména na druhou část dvojitého diamantu, kde se řeší, jak vyřešit problém — zaměřují se na použitelnost UI. Tady vidím značný prostor pro zlepšení. Ale přitom jsou někdy obrovské příležitosti s velkým dopadem zejména v první části — objevování správného problému, ve strategickém designu. Podle mého názoru je v této metodologii fáze “define” ta nejsložitější a často člověk dojde k tomu, že musí jinak postavit nebo doplnit předchozí fázi. Chce to už více zkušeností. V této oblasti stále nevnímám roli UX ve firmách jako zcela vyspělou a nezpochybnitelnou. Možná to je tím, že designeři nevnímají tuto fázi jako součástí jejich práce, nebo proto, že zde nemají ve své firmě dostatečný prostor a nejsou ve formování strategie přizváni k jednomu stolu s produktovým vlastníkem.
Spomínali ste, že pri maticovej štruktúre ste presadili aj rovnaké nástroje naprieč tímami. O ktoré konkrétne ide?
V tomto ohledu nejsme výjimeční. Jako hlavní návrhový nástroj používáme Figmu, ale v minulosti jsme používali i Adobe XD, Axure a Sketch. Rozhodli jsme se pro Figmu kvůli dobré podpoře komponent v rámci design systémů a také velké aktivní komunitě.
Například u složitějších formulářů stále používáme Axure, kde můžeme dobře simulovat složitější logiku, lépe ladit reakce s formulářem a také jej používáme u televizních aplikací, kde můžeme simulovat ovládání přes dálkový ovladač (mapovaný na klávesy), což se zde dělá trochu pohodlněji.
Z dalších nástrojů používáme Miro jako digitální whiteboard. Pracuje v něm více profesí než jenom designéři — asi tretina celého týmu a hodně v něm kolaborujeme na společných věcech.
Komunikujeme hlavně přes Slack, email používáme méně, většinou jen s jinými odděleními v televizi. Pro dokumentaci používáme Confluence, pro správu úkolů používáme Jiru a občas na menší věci nebo pro osobní todo listy používáme Trello. Pro správu dokumentace designového systému používáme Supernovu, což je český nástroj. Předtím jsme uvažovali ještě o Zeroheight.
Ve výzkumu nám pomáhá nástroj Condens, který využíváme jednak pro transkripci nahrávek z rozhovorů do textu, ale také pro kódování textového obsahu, například odpovědi z otevřených otázek v dotaznících. Zvažovali jsme také jeho konkurenta Dovetail, ale Condens si lépe poradil s češtinou. Je to nástroj z Německa a mají v týmu české kořeny a vyšli nám velmi vstříc.
Využíváme i umělou inteligenci, kde to dává smysl. Například opět na automatické značkování otevřených odpovědí z různých kvantitativních výzkumů nám pomáhá, protože ruční procházení tisíců reakcí je za hranou našich možností.
Experimentujeme s Microsoft Clarity pro nahrávání uživatelů a heatmapy. Dříve jsme používali Hotjar, ale odešli jsme od něj kvůli změně finanční politiky a také kvůli technickým důvodům.
Pro vytváření interaktivních formulářů používáme Alchemer. Existuje řada nástrojů, ale potřebovali jsme něco, co umí docela hodně logického větvení ve formulářích.
Používáme také malý nástroj nazvaný Getsitecontrol, který umí zobrazit na webu popup. V našem případě je to okénko s textem: “Chcete nám pomoci zlepšit naše weby? Přihlaste se do výzkumu.” Umí to spoustu věcí jak v oblasti návrhu, logiky i cílení. Ušetřili jsme tím dost sil interního vývoje na jiné věci.
V oblasti analytiky používáme klasické měření od Google Analytics. Máme tolik dat, že je musíme odlévat do BigQuery, vytváříme si dashboardy v Looker Studiu a všechna data si stahujeme. Denně vygenerujeme asi 60 GB dat. Data pak propojujeme s daty z dalších interních systémů. Používáme také měření od Gemius NetMonitor a Nielsen nebo Chartbeat pro analýzu zpravodajského obsahu.
Keď ste pred pár rokmi robili redizajn webu ČT24, tak ma prekvapilo, že okrem persón, ktoré mapovali divácke správanie, ste viedli veľa rozhovorov priamo v redakcii, ako by si tú webstránku predstavovali samotní redaktori. Kto sú teda prirodzení stakeholderi vo vašich produktoch?
Máme produkty, které si dokážeme vytvořit od začátku do konce včetně obsahu uvnitř Digitálních služeb. Pak máme produkty, které mají celou redakci v jiných odděleních České televize. To je případ například ČT24. Redaktoři, kteří denně píšou články, a jejich šéfredaktor, jsou blíže televizní divizi, ale pro nás jsou jedni z nejdůležitějších stakeholderů při navrhování ČT24. Ale nejde ani tak o komunikaci nad vizuálním stylem. Jde spíše o to, že mají poměrně jasno v tom, jak portál dramaturgicky a koncepčně tvarovat, kam ho chtějí směřovat, mají přehled o konkurenci a o trendech v televizním světě. Je to i strategická otázka nakolik se má lišit webová ct24.cz a televizní ČT24 a jak a kde je koncepčně provázaná. Samozřejmě, že jejich pohled prolínáme z naší expertízou a znalostí online trhu, děláme jim výzkumy, dodáváme data, aby toto partnerství bylo co nejlepší. Naši výzkumníci, analytici a designéři mohou přinést nové podněty, nápady, mohou být ambasadory uživatelů a jsou schopni ověřovat hypotézy pro produktového vlastníka i třeba redakci. Například při iVysílání je to jiné, tam máme redakci přímo “u sebe”, a produkt kompletně včetně dramaturgie vzniká v naší divizi Digitálních služeb.
Hlavní stakeholdeři jsou určitě redakce a šéfredaktor produktu, pro který se to vyrábí, pak produkťák, který u nás v divizi produkt zastřešuje a který zase zná online prostředí. Pak jsou to lidé z dalších distribučních platforem — mobilních a televizních aplikací. Ve vhodné části procesu je zde zastoupen i člověk z technologií. To je hlavně kvůli tomu, aby do toho dal vstup o proveditelnosti nebo náročnosti.
Poslední roli plním já nebo někdo z mé horizontály, abychom hlídali konzistenci napříč produkty, využívali společný design systém a pečovali o kvalitu celkového zážitku.
Darí sa vám získavať ľudí na testovanie? Robíte si to v televízii priamo alebo cez agentúru?
Testování děláme přímo a nemáme s tím větší problém. V minulosti jsme si budovali výzkumný panel, tedy databázi lidí, kteří projevili zájem nám pomoci. Nyní ho však nevyužíváme. Když chceme něco otestovat, oslovíme lidi přímo na produktu. Na webu se objeví krátký dotazník a my tak získáme základní sociodemografická data a případně odpovědi na další otázky, díky kterým respondenty pak lépe segmentujeme. Těžíme z toho, že ČT je značka, které lidi chtějí pomáhat a často nabereme potřebný počet velmi rychle.
Má to ale svá úskalí. Víme, že se do výzkumu více zapojují lidé, kteří nás mají buď velmi rádi nebo velmi neradi, chybí nám zde onen “střed” a také se nám obtížně oslovují uživatelé internetu, kteří ale nejsou uživatele našich služeb — logicky proto, že je oslovujeme jen na našich webech. Proto se snažíme objevovat i jiné cesty, využíváme z části externí panely, nicméně myšlenku vybudování vlastního výzkumného panelu jsme ještě nezavrhli a máme ji pořád v backlogu.
V minulosti jsme měli také dedikovanou místnost pro rozhovory a uživatelská testování — TestLab, ale zcela jsme od ní upustili. Chceme pokrývat celou republiku a nechceme dělat výzkumy jen s lidmi, kteří to mají do Prahy blízko nebo zde bydlí. Dneska je dostupnost online spojení širší a i méně technicky zdatní lidé si s tím museli poradit. Covid tohle posunul velmi kupředu.
Když jsme ale dělali výzkumy na televizních aplikacích, bylo skvělé uživatele navštěvovat přímo v jejich obývacích pokojích. Je to sice mnohem náročnější v mnoha směrech, ale je to zcela autentický zážitek, během kterého přijdete na věci, které online nemáte šanci odhalit.
Vráťme sa k dizajnovému mysleniu, tento prístup sa dá aplikovať na rôzne oblasti. Vy máte dlhoročné skúsenosti z online produktov v ČT, ale aj z prostredia mimo televízneho sveta.
Řekl bych, že mě nejvíce posunuly projekty, které nejsou čistě z digitálního světa. V roce 2015 se mi podařilo uspět v projektu Rok jinak od nadace Vodafone. Mohl jsem tak celý následující rok pomáhat neziskovce reSITE navrhnout novou digitální platformu, která by propojila architekty, designery a lidi žijící ve městech, a pomohla hledat, inkubovat a realizovat dobrá řešení. Participativní plánování, tedy zapojení občanů do procesu tvorby města, nabírá na čím dál větší důležitosti v městském rozvoji. Se zvyšující se životní úrovní obyvatel se zvyšuje i jejich zájem o fungování města. Městské instituce vidí v zapojení veřejnosti příležitost, jak zvýšit kvalitu projektů tak, aby lépe sloužily místním obyvatelům. Je to velmi dobrý příklad metodologie designového myšlení a skvělou práci odvádí například IPR. Všem designérům doporučuji zapojit se do akce, třeba v místě, kde žijí. Je to zajímavá zkušenost.
Rád bych zmínil ještě jeden projekt, a to návrh navigačního systému v budově MČ Praha 10. Jde o poměrně nepřehlednou stavbu, ve které sídlí úřad a která byla postavena původně k jinému účelu. Mým úkolem bylo navrhnout navigační systém tak, aby lidé, kteří přijeli něco vyřídit, trefili ke správným dveřím. Je to typický wayfinding.
Tam jsem si vyzkoušel řadu metod, na které jsem byl dříve zvyklý jenom z online světa. Paradoxně, hodně věcí šlo mnohem jednodušeji ve fyzickém světě než v prostředí webů a aplikací. Jako na dlani máte respondenty, jejíž potřeba není vsugerovaná, ale zcela realistická v daný moment na daném místě. Prototypujete papírem, nůžkami a lepidlem, přelepujete původní cedule a řešíte o jaké indikátory se opřít, aby bylo možné změřit, že další iterace orientačního systému je lepší než ta předchozí. Bylo to fakt velmi hmatatelné s okamžitým “reality-checkem” a hrozně mě to bavilo. Zkuste si to někdy!
V čom je vlastne práca vo verejnoprávnom médiu iná v porovnaní s inými sektormi? Na prvý pohľad a so štipkou nadsadenia by sa dalo tvrdiť, že rozdiel spočíva v absencii reklamy na webe.
Ano, to, že nemáme reklamu, nebo ji máme jen omezeně, je skvělé. Víme, že lidi obtěžuje a jsme rádi, že naše uživatele nemusíme trápit. Ale to je jen malý dílek toho, v čem se lišíme. Veřejnoprávní instituce mají z podstaty jiné cíle než komerční firmy. Když si člověk přečte statut České televize nebo Českého rozhlasu, objeví, že jde o mnohem vyšší misi, než je dosažení výkonu.
Pro nás je důležité zejména doručení hodnoty všem uživatelům a divákům. Tedy nikoliv jen těm, kde je to komerčně zajímavé, ale poskytujeme vyváženou nabídku všem skupinám obyvatel s cílem posilovat vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnou společnost s pluralitou názorů. Zejména v dnešním světě realistických fake news a dezinformací vidím i obrovský význam v poskytování objektivních, všestranných a ověřených informací pro svobodné vytváření názorů, aby si lidé v Čechách mohli vytvářet svůj vlastní názor na základě nezkreslených informací podaných srozumitelně.
Řešíme také dostupnost. Naším cílem je, aby naše služby byly dostupné pro co nejširší skupinu lidí. To znamená, že naše služby jsou navrženy tak, aby byly přístupné i na starších telefonech a při pomalých internetových připojeních. Kromě toho nabízíme rozsáhlý videoarchiv s hlubokou historií, který je dostupný kdykoli. A v neposlední řadě, dbáme na to, aby byly naše služby snadno ovladatelné. Zde už se přibližujeme k tématu přístupnosti. Uvědomujeme si, že populace stárne a ČT musí zůstat relevantní i v online světě pro lidi s nižšími kognitivními schopnostmi nebo omezenou haptikou, a také například pro osoby s postižením. Budovat inkluzivní prostředí otevřená všem — je náš cíl, ale není snadné ho dosáhnout vždy hned.
Není to tak, že by pro nás výkonový kritéria jako například Reach, Page views, Time spent byla nezajímavá. To vůbec ne. Pokud dobře děláme svou práci a opravdu přinášíme hodnotu, pak pokud ji přineseme 100 lidem, je to menší dopad na společnost, než když ji přineseme milionu. Netlačíme ale na výkon za každou cenu. Nenajdete u nás žádné “dark patterns”.
To jsou pro mě zároveň i hlavní důvody, proč jsem hrdý na to, že mohu pracovat pro toto médium. A myslím si, že to platí i pro řadu mých kolegů. Hlásí se k nám jistý specifický typ lidí, pro které je důležité, vidět hluboký smysl v tom, na čem pracují. To souvisí s celým designovým myšlením. Protože pokud máme doručovat hodnotu, tak to bez designového myšlení nebo podobných metod prostě nejde. Jak bychom si mohli být jistí, že doručujeme tu správnou hodnotu těm správným lidem, když bychom neznali jejich potřeby a nebyli schopni si ověřovat, že tak opravdu děláme?
Tak to bola dobrá rečnícka otázka na záver. Ďakujem za rozhovor.
