Co jste možná nevěděli o nelineárním učení
Nelineární učení se objevuje již v 70. letech 20. století.[1] Nalezneme ho jak v neformálním a formálním vzdělávání, tak i v informálním, online a prezenčním vzdělávání. Jedná se o přirozený proces, o opak strukturovaného a nepřirozeného lineárního učení založeného na logické návaznosti obsahu a na naplánovaných krocích, kterými žák musí postupně projít (typické pro klasické na kurikulu založeném učení).[1] Nelineární učení nám poskytuje také mnoho důvodů, proč mu dávat přednost před učením lineárním, a proč je efektivnější skrze digitální technologie. Nelineární učení se také pojí s mnoha důležitými pojmy, nacházíme jej v mnoha formách, pracujeme s ním pomocí různých nástrojů a vnáší do našich životů například i kreativní způsob myšlení.
V jakých konkrétních případech se s ním ale můžeme setkat? K čemu nám může být nelineární učení v praxi dobré, a proč nám tedy vyhovuje více než učení lineární? Jak tuto formu učení kritizují kritikové? Nebo vás více zajímá, jaký je rozdíl mezi nelineárním, adaptivním, personalizovaným a diferencovaným učením? V odstavcích níže najdete odpovědi na položené otázky s konkrétními případy včetně digitálních nástrojů ke tvorbě vzdělávacích objektů založených na nelineární struktuře.
Nelineární vs. lineární učení
Než v této oborné eseji přistoupíme k využití a nástrojům nelineárního učení, zaujmu postoj lineární. Začnu tedy od toho nejzákladnějšího, a to od přestavení samotného přístupu nelineárního učení, které se bude nejlépe vysvětlovat na srovnání s učením lineárním a souvisejících pojmech.
Nelineární učení „Představuje klasický prvek behavioralistické nebo kognitivistické edukace, avšak může mít i konstruktivistické parametry.“ [2] Obecně se za něj považuje přístup, který žákovi umožní například zvolit si přesně to, co v jaký čas více preferuje, co ho zajímá a co potřebuje, a tak si dále určovat vlastní postupy, průchod učivem a volit si svou specifikou cestu vzděláním.[2] Můžeme říct, že je založeno na aktuální potřebě a zájmu žáka. [1] Narazíme také na tvrzení, že nelineární učení je nám lidem přirozené,[1] a naopak není přirozené se učit systematicky, neplánovaně, strukturovaně,[2] kdy proces získávání dovedností, znalostí a informací tvoří uspořádaný řetězec.[1]
Nelineární vzdělávací objekty
Do opozice postavím dva vzdělávací objekty. Jeden bude charakteristický pro nelineární učení a druhý pro učení lineární. Nyní si představme například e-learningový kurz realizovaný pomocí digitálních technologií a internetového připojení. Jako první mě napadají projekty spadající pod Masarykovu univerzitu, a to Kreativní práce s informacemi (KPI22), Kurz práce s informacemi (KPI11) a Kurz rozvoje digitálních kompetencí (KPI33). Tyto zmíněné e-learningové kurzy jsou designovány právě tak, aby si student mohl zvolit svou vlastní vzdělávací cestu a studoval dle svých vlastních možností a potřeb. Kurzy jsou otevřeny také široké veřejnosti nebo studentům aktuálně studujících na Masarykově univerzitě. Využijí je tedy studenti jak středních a vysokých škol, tak i lidé, kteří aktuálně nestudují, ale mají zájem se sami v pohodlí domova rozvíjet. Vzdělávacím objektem je v tomto případě webová stránka plná multimédií a hypertextových odkazů na jiné webové stránky.
Dalším skvělým projektem, na kterém se podílí Masarykova univerzita, jsou Humanitní vědy dokořán. Zde tvůrci pracují s interaktivními příběhy vytvořených v nástroji Twine 2. Opět vznikají vzdělávací objekty založené na nelineárním průchodu. O nelineárním průchodu ve vzdělávacích objektech vytvořených ve Twinu se dočtete ale později.
Lineární vzdělávací objekty
Druhým příkladem, který již ale spadá pod lineární učení, je design klasické vyučovací hodiny bez důrazu na kompetenční nebo zkušenostní učení, ale pracující s učebnicemi jako s primárním zdrojem informací. Právě učebnice je klasickým příkladem vzdělávacího objektu založeného na lineárním učení.[1] Stejně jako samotná skladba kurikula, tak i učebnice mají učivo poskládané za sebou tak, aby žáci začínali od nejzákladnějších informací až po detailnější informace a složitější souvislosti. Například učebnice angličtiny a její úrovně/lekce. V rámci lineárního učení nemají žáci žádnou možnost volby, zkoumání a objevování věcí v pořadí, které považují za aktuálně relevantní, potřebné a smysluplné, také nastavuje stejnou učební cestu všem žákům a neposkytuje jim ani žádnou motivační podporu.[3]
V jakých situacích se s nelineárním učením můžeme konkrétně setkat?
Formální vzdělávání
V úvodu jsme narazili na to, že nelineární učení může být součástí jak neformálního a formálního vzdělávání, tak informálního učení. „Dle Strategie celoživotního učení ČR je formální vzdělávání definováno jako vzdělávání realizované ve vzdělávacích institucích, zpravidla školách. Jeho funkce, cíle, obsah, organizační formy a způsoby hodnocení jsou vymezeny právními předpisy.“[4] Jako příklad nelineárního učení na školách uvedu volbu povinných předmětů na některých oborech vysokých škol. Studenti mají nastavenou šablonu, jaké předměty a v jakém pořadí je postupně absolvovat. Některé obory neumožňují do této šablony zasahovat a zapisovat si předměty dle libosti. Ale konkrétně obor informační studia a knihovnictví umožňuje studentům možnost volby. Mohou si například v prvním ročníku zapsat předměty z ročníku třetího a ve třetím ročníku naopak předměty z prvního ročníku. Právě možnost volby předmětů, které studentovi připadají aktuálně potřebné, relevantní, a které ho zajímají v danou chvíli více než ostatní, je typickým charakteristickým rysem nelineárního učení. V tomto případě spíše nelineárního vzdělávání.
Neformální vzdělávání
Neformální vzdělávání na rozdíl od vzdělávání formálního označuje „proces, při kterém dochází k rozvoji znalostí, schopností i dovedností vzdělávané osoby (jednotlivce) mimo rámec formálního vzdělávacího procesu.“[5] Typicky probíhá například v knihovnách, zájmových kroužcích, muzeích, v rámci workshopů, kurzů, lekcí, besed apod. Zde bych chtěla aplikovat přístup nelineárního učení na lekcích a workshopech informačního vzdělávání pořádané Ústřední knihovnou filozofické fakulty Masarykovy univerzity. K lekcím a workshopům se mohou přihlašovat jak studenti Masarykovy univerzity, tak veřejnost. Zájemci mají na výběr lekce/workshopy z oblastí vyhledávání a hodnocení zdrojů a informací, psaní odborného textu a tvorby citací, studijních dovedností a osobního rozvoje a podpory publikování. Po absolvování tří různých lekcí nebo workshopů může účastník požádat o certifikát absolventa. Kurzy jsou vypisovány pravidelně a v jarním semestru 2021 probíhaly distanční formou.
Informální vzdělávání
Pojem informální vzdělávání se také může označovat jako informální učení. Jedná se o učení spontánní, které není organizováno systematicky ani institucionálně.[5] Probíhá při práci, doma, obecně při každodenních činnostech.[6] V tomto kontextu můžeme také hovořit o sebevzdělávání[6] nebo individuálním vzdělávání.[7] „Sebevzdělávání klíčí ze zvědavosti, touhy pochopit, jak věci fungují, ať už se jedná o hračku, primitivní bakterii nebo celý vesmír.“[8] V tomto případě máme celou škálu možností, co si pod konkrétním příkladem vybavit. Můžeme například přemýšlet nad tím, jak vyplnit náš volný čas, co užitečného v dělat a co nového se díky němu naučit. Zaujme nás například oblast fototerapie neboli léčba pomocí bylin, a pak nacházíme takové informační zdroje, které nám v danou chvíli připadají nejvíce užitečné (atlasy rostlin, jednoduché recepty na domácí čaje…), dále děláme takové činnosti, které nás rozvinou v dané oblasti (vyrábíme herbář, mícháme čaje, chodíme po přírodě a kreslíme rostliny…) a přirozeně přeskakuji z činnosti na jinou činnost, neplánovaně, nestrukturovaně, nesystematicky. Učíme se novým věcem, čerpáme užitečné informace, jsme nadšení z nových znalostí a jsme hladoví po dalších. Je to pro nás přirozené stejně tak, jako nelineární učení.
V souvislosti s tímto příkladem musím zmínit metaforu “berrypickingu”, jejíž autorkou je Marcia Bates. Její teorie říká, že na základě své informační potřeby přirozeně nelineárně jednáme (vyhledáváme informace) stejně tak, jako sbíráme lesní plody. Informace vyhledáváme po částech a postupně zpřesňujeme svůj dotaz (teorie se týká pouze informačního chování v online prostředí).To také považuji za důkaz, že člověku je přirozenější nelinearita.
Adaptivní, personalizované a diferencované učení… co mají společného s učením nelineárním?
Abychom se mohli dále zaměřit na konkrétní platformy umožňující tvorbu vzdělávacích objektů, je nutné zde vysvětlit úzkou souvislost nelineárního učení s přístupy adaptivním, personalizovaným a diferencovaným učením, které jsou taktéž typické svým přizpůsobováním obsahu žákům a „pracují s myšlenkou, že aby se člověk mohl dobře učit, potřebuje, aby mu vzdělávací prostředí nabízelo úkoly a milníky, které jsou pro něj relevantní“.[2] Mají však odlišné prvky, které tyto přístupy rozdělují a mnoho z nás tyto pojmy nedokáže přesně charakterizovat.
Adaptivní učení
Bořivoj Brdička adaptivní učení charakterizuje jako „výukový postup modifikován i v průběhu aktivity (např. testu) na základě bezprostředně získaných výsledků“.[9] Důležitým prvkem adaptivního učení je také to, že je založeno na datech. Obsah a učební cesta se tedy přizpůsobuje datům, která jsou od studentů brána.[10] Technologie tedy dokáže určit, co žák v danou chvíli potřebuje, na co se má zaměřit a co je pro něj aktuálně relevantní. Jako příklad uvedu učební platformu Umíme česky, ve které si můžeme vyzkoušet, jak ovládáme český pravopis, mluvnici a práci s textem. Můžeme to zkoušet tak dlouho, dokud si vše zcela nevyjasníme a neprocvičíme, protože nám platforma bude generovat hlavně taková cvičení, u kterých vyhodnotí, že jejich učební náplň ještě zcela neovadáme. Cílem je se tedy zaměřit na to, co nám nejde, a tak zlepšovat naše slabé stránky v daném učivu. Volbu za nás sice učiní technologie, ale vše se přizpůsobuje našim aktuálním potřebám.
Personalizované učení
Pro personalizované učení je naopak typické, „že jsou výukové postupy nastavovány každému na míru na základě jeho schopností (znalostí) zjišťovaných před zahájením výukové aktivity (typicky formou pretestu)“. [9] Je zaměřeno na žáka a jeho individualitu a talent.[11] Podle Karen Triquetové je zásadní vnímat a pochopit osobnosti studentů, poznat, co je pro ně důležité, jaké potřeby či zájmy a poskytnout jim možnost si například nastavit laťku úrovní, kterých chtějí dosáhnout.[11] To se však týká přístupu, ke kterému nejsou většinou využívány vzdělávací technologie. Příkladem, jak personalizované učení také umožnit je využít právě služeb vzdělávacích technologií,[12] protože ty jsou schopny efektivně reagovat na potřeby žáků[11] na základně výukových výsledků.[12] Výsledkem je pak tzv. instruktivní forma učení. Volbu a výběr konkrétních kroků nečiní opět žák, nýbrž pedagog nebo zmíněná služba. Je ale analyzováno a poskytnuto přesně to, co je pro něj aktuálně potřebné a klade důraz, stejně jako myšlenka nelineárního učení, na individuální přístup.
Diferencované učení
„Abychom žáky přiměli učit se, musíme je zapojit do nejrůznějších aktivit. Pokud jsou pro ně tyto aktivity příliš jednoduché, nudí se, pokud jsou příliš náročné, nepracují.“[13] Diferencované učení se od ostatních se odlišuje se tím, že „je žákům k dispozici několik různých cest za poznáním, z nichž si každý (typicky na doporučení učitele) některou vybere“.[9] Tato výuka je také využívána pro žáky s určitými odlišnostmi za účelem dosažení maxima efektivity učení.[14] Opět zde nalezneme prvky nelineárního učení, od výběru určité cesty za poznáním až po přizpůsobování výuky.
Rozdíly mezi těmito třemi typy učení můžete vidět na periferiích Vénova diagramu níže. Jejich společné znaky se naopak v diagramu střetávají uvnitř. Jedná se například o individuální přístup k žákovi, zaměření na to, co je pro něj aktuálně nejvhodnější, přizpůsobení jeho potřebám nebo učební cesty, stejně tak, jako je to v nelineárním učení.
Nástroje pro tvorbu nelineárních vzdělávacích objektů a jejich využití
Nelineární učení je mnohem lépe realizováno pomocí digitálních technologií, které umožňují vytvářet sítě propojené s internetovými odkazy a dalšími multimédii. „Právě technologie totiž něco jako skutečně efektivní nelineární učení umožňují podstatně lépe než papírové nebo jiné klasické prostředky.“[2] Kdybychom zmapovali proces nelineárního učení daného člověka, zjistili bychom, že získávání informací, znalostí a dovedností tvoří síť.[1] Digitální vzdělávací objekt na podporu nelineárního učení může typicky obsahovat různé typy multimédií. Od videí s hypertextovými odkazy, přes podcasty, které se spouští automaticky, vložené online testy s okamžitým vyhodnocením, dále hypertextové odkazy na weby rozšiřující obsah až po obsah, který je součástí virtuální reality, kdy je žák vnořen do situace a je nucen se dále rozhodovat dle svého uvážení. Vzdělávací obsah těchto digitálních objektů je taktéž nelineárně strukturován. [1] Níže uvedu příklady digitálních vzdělávacích objektů a možné platformy, díky kterým lze tyto vzdělávací objekty vytvořit.
ThingLink a Google VR Tour Creator
O platformě ThingLink, která slouží právě ke tvorbě vzdělávacích objektů založených na virtuální realitě, tedy přesněji ke tvorbě interaktivních vizuálních médií, [15] jsem psala již dříve. Typicky umožňuje uživateli se zaměřit pouze na to, co ho aktuálně zajímá. Nelineárně učit se můžete ve výsledku prostřednictvím interaktivní mapy, videa, knihy, herbáře, slovníku, infografiky, komiksu, virtuální prohlídky apod.[15] ThingLink je prakticky obdobou (v červnu 2021 končícího) Google VR Tour Creatoru, jehož spuštění v režimu virtuální reality umožňuje aplikace Expedice. Google Creator umožňuje taktéž vkládat multimédia do virtuální prohlídky. Obě tyto platformy umožňují nelineární učení už jen nabídkou již předvytvořených artefaktů ve svých knihovnách. Uživatel zde nemůže postupovat lineárně, protože obsah těchto platforem není ani lineárně organizován, tudíž jsou všechny artefakty na stejné úrovni.
V obou platformách si můžeme například vybrat oblast, kam chceme virtuálně vycestovat, a díky tomu poznat různé památky. Pomocí „points of interest“ („i“ viz obrázek níže, případ Google VR Tour Creatoru) se lze zaměřit na konkrétní informace týkající se promítaného objektu, spustit podcast s průvodcem nebo se přesměrovat na jinou webovou stránku či si vyzkoušet vložený test z HP5. Na stejném principu je založen také TkingLink.
Twine 2
Další platforma, které jsem již dříve také věnovala pozornost byla Twine 2. Ta slouží ke tvorbě digitálních (nelineárních) interaktivních příběhů. S nelineárním učením interaktivní příběhy a podobné platformy na jejich tvorbu, souvisí více než jakýkoliv jiný typ vzdělávacího objektu. Právě z historie nelineárách textů, konkrétně od gambooků, se zrodila myšlenka nelineárního učení.[16] Pro tvorbu vzdělávacích interaktivních příběhů si tuto platformu zvolili i tvůrci podílející se na projektu Humanitní vědy dokořán, jak jsem již zmiňovala na počátku této eseje. Osobně jsem také ve Twine 2 zkoušela vytvořit krátkou interaktivní učebnici s kvízem a sběrem bodů zaměřenou na anatomii lebky (ukázka níže).
Coggle, XMind, Mindmeister…
Pro nelineární učení je taktéž typická tvorba myšlenkových map, protože jejich základ tvoří nelineární myšlení a tvorba asociací. [1] Příkladem přechodu od lineárního učení k nelineárnímu je tvorba poznámek, při čemž se dá také efektivně učit. Lineární psaní nám ale neposkytne takový náhled do souvislostí, organizace pojmů nebo[17] myšlenek, jako právě názorná, barevná, myšlenková mapa obsahující hypertextové odkazy a multimédia. Nelineární učení podporuje už samotná tvorba myšlenkových map (proces práce s informacemi). Donutí nás hledat informace a pro skladbu správné myšlenkové mapy, musíme informace také dostatečně chápat a kreativně tyto souvislosti prezentovat. „Právě kreativita bývá často dávána do souvislostí s nelineárním způsobem myšlení. Student musí sám nový pojem zařadit do své stávající mentální representace a aktivně s ním pracovat.“ [1] Myšlenková mapa vytvořena někým jiným, by dle mého názoru, nemusela ale poskytovat takový přínos informací, protože některé asociační větve mohou zůstat nepochopeny. Na tvorbu tohoto typu vzdělávacího objektu existuje mnoho aplikací. Doporučit mohu například XMind, Coggle, FreeMind a Mindmeister. Více bezplatných aplikací naleznete i na tomto odkaze.
Nevýhody a kritika nelineárního učení
Je zřejmé, že cokoliv, co je postaveno na větší míře sebeřízení nebo sebekázně, což nelineární učení je, [18] nemusí mít vždy kladný dopad. Nekritizuje se však pouze náročná osobní sebekázeň při tomto přístupu učení, poukazuje se také na rozpad logické struktury,[3] nižší míru systematičnosti výkladu než při lineárním učení, a tím způsobené pomalejší tempo a postup učení nebo zapříčiněné mezery v učební látce, kterou se měl žák naučit.[1]
Situace, se kterou se můžeme dle mého názoru setkat ve školním prostředí nejčastěji je, že pokud budou mít žáci přílišnou možnost volby, budou mít tendenci přeskakovat některé důležité kroky nebo témata. [2] Velké množství možností a volby, na kterých je nelineární učení založeno, souvisí s problémem rozptylováním žáků. Žákům chybí zmíněná logická struktura, před nimi se nabízí mnoho větvení informací, a to může vést právě k jejich rozptylování a zmatkování v tom, na co se právě chtějí zaměřit. [3] Na rozdíl od lineárního učení, které je (například pro celou třídu) společné, [2] je to nelineární také mnohem náročnější na čas a přípravu.
Závěr
Zjistili jsme, že nelineární učení lze nelézt ve všech typech učícího prostředí, máme k němu přirozený vztah a činíme tak v některých případech i podvědomě (učení každodenními činnostmi). Málokdo si totiž uvědomuje, že přirozené, neplánované, nestrukturované učení se může nějak odborně označovat, a to pojmem nelineární učení. V případě, že budete mít zájem se do tohoto přístupu zahloubat z bližší perspektivy, doporučuji dále hledat v zahraničních zdrojích, konkrétněji v odborných studiích, jelikož v českém prostředí není tento pojem zatím příliš rozšířený. Nejčastěji na něj narazíte zde na EdTechovém Médiu nebo v publikacích RNDr. Michala Černého, na kterého v této eseji velice často odkazuji.
Použité zdroje:
[1] ČERNÝ, Michal. CTML — Nelineární učení. IS MU: Psychologie v online vzdělávání [online]. [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/phil/jaro2021/ISKM63/index.qwarp?prejit=6775424
[2] ČERNÝ, Michal. Design digitálního vzdělávacího prostředí [online]. Flow, 2020, 7–198 [cit. 2021–04–18]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/phil/podzim2020/ISKM31/105896586/Michal_Cerny-design_digitalniho_vzdelavaciho_prostredi-5__1_.pdf?predmet=1295089, s. 11–133.
[3] MALAMED, Connie. Ideas For Designing Non-linear eLearning. The eLearning Coach [online]. [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://theelearningcoach.com/elearning_design/designing-nonlinear-elearning/
[4] Formální vzdělávání. In: Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019–02–25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20561193/331313a01.pdf/8999acec-2a60-47e9-9ade-51161603a358?version=1.0
[5] Vzdělávání. In: Český statistický úřad [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019–02–25]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20534652/w-3316-11u.pdf/d024e6c8-a335-4333-86c6-1d6b872359f8?version=1.0
[6] Formální, neformální a informální vzdělávání. Strategie digitálního vzdělávání [online]. [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: http://digivzdelavani.jsi.cz/slovnicek/formalni-neformalni-a-informalni
[7] Andragogický slovník: sebevzdělávání. Andromedia [online]. [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik-view-page/S
[8] MARIANČÍK, Tomáš. Sebevzdělávání: nejužitečnější schopnost, kterou můžete mít. Svoboda učení [online]. 3. dubna 2013 [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://www.svobodauceni.cz/clanek/sebevzdelavani/
[9] BRDIČKA, Bořivoj. Současný stav vývoje systémů adaptivního řízení výuky. Metodický portál RVP: Spomocník [online]. 07. 04. 2014 [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/18647/SOUCASNY-STAV-VYVOJE-SYSTEMU-ADAPTIVNIHO-RIZENI-VYUKY.html
[10] HILL, Phil. Differentiated, Personalized & Adaptive Learning: some clarity for EDUCAUSE. ELiterate [online]. October 15 2013 [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://eliterate.us/differentiated-personalized-adaptive-learning-clarity-educause/
[11] Education Talks: Personalizované učení staví studenty do centra pozornosti. School Educaton Gateway [online]. 18. 06. 2019 [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://www.schooleducationgateway.eu/cz/pub/viewpoints/interviews/education-talks-triquet-silva.htm
[12] BRDIČKA, Bořivoj. Personalizované či personální vzdělávání. Metodický portál RVP: Spomocník [online]. 05. 10. 2017 [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/21479/personalizovane-ci-personalni-vzdelavani.html/
[13] ONDRÁČKOVÁ, Lenka. Diferencované vyučování. EDUPRAXE s.r.o. [online]. 30. 1. 2014 [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: http://www.edupraxe.cz/index.php/diferencovane-vyucovani
[14] KASÍKOVÁ, Hana. Diferencovaná výuka: Wiki. Metodický portál RVP: Spomocník [online]. 23. 6. 2011 [cit. 2021–5–10]. Dostupné z: https://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/D/Diferencovan%C3%A1_v%C3%BDuka
[15] KOIVULA, Ulla-Maaria. New Tools for the Flipped School: Interactive Visual Media in Remote Learning. ThingLink [online]. 16 April, 2020 [cit. 2021–03–17]. Dostupné z: https://www.thinglink.com/articles/new-tools-for-the-flipped-school-interactive-visual-media-in-remote-learning
[16] ČERNÝ, Michal. Nelineární učení a technologie pro jeho podporu. Metodický portál RVP [online]. 24. 03. 2020 [cit. 2021–03–22]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/G/22446/NELINEARNI-UCENI-A-TECHNOLOGIE-PRO-JEHO-PODPORU.html/. ISSN 1802–4785
[17] ČERNÝ, Michal. Poznámky jako myšlenkové mapy. Medium [online]. 24. 2. 2017 [cit. 2021–03–19]. Dostupné z: https://medium.com/my%C5%A1lenkov%C3%A9-mapy/pozn%C3%A1mky-jako-my%C5%A1lenkov%C3%A9-mapy-6805d20e922b
[18] ČERNÝ, Michal. Nelineární učení. Psychologie a edTech [online]. March 16, 2017 [cit. 2021–03–22]. Dostupné z: https://edtechpsychology.tumblr.com/post/158473110122/neline%C3%A1rn%C3%AD-u%C4%8Den%C3%AD
