Daty řízené školství a jeho kritika
Překonání představy, že do člověka-žáka lze vědomosti nasypat drilováním a že jeho vnitřní duševní procesy jsou pro vzdělávání docela nevýznamné, vedlo ke snaze chápat vzdělávání jako interakci dvou živých osob, propojování a budování vzdělanosti. Teď se zdá, že lidské chování produkuje velké množství něčeho, čemu se říká data. Jak moc lze člověka rozebrat na data? Potřebujeme ještě člověka biologicky nebo by už bylo možné simulovat existenci člověka vytvářením jakéhosi datového halo (upřímně nevím, jestli tento pojem existuje, ale mě připadá příhodný)? Lze řídit vzdělávání člověka na základě toho, jaká data produkuje jednotlivec, třída, ročník, škola, okres, kraj, stát? Pomiňme celorepublikovou úroveň, v minulém článku jsem se zabýval daty Českého statistického úřadu, i debaty o cut-off skóre, které vedli představitelé krajů.
Budeme věřit ministerstvu, že nějaká data má a nějak s nimi pracuje, a věnujme se školství na základní úrovni. Víme, že většina škol má nějaký informační systém a tedy data nejen vznikají a jsou ukládána, ale je možné s nimi i pracovat. Data nám mohou třeba jasně ukázat, jaký je vývoj známek či docházky za časové období pro konkrétního jednotlivce či předmět. Ale sama o sobě nám nedávají odpověď na kvalitativní otázky — jak, případně proč. Ale vidíme co zlepšit, a to může být fajn až do chvíle, kdy data-driven school narazí na učitelku před důchodem (stereotyp, fuj). Naopak ale správná práce s daty, či spíše už s informacemi, může pomoci k vytváření individuálních plánů, které nebudou řešit jen statistiku známek, ale samotné pochopení látky. Doporučení New Mexico School for the Arts k tomu dodávají, že je třeba jako první krok podporovat učitele v jejich vlastním rozvoji a studovat best practice dalších škol. Dále určit si, jakým předmětům je třeba se věnovat přednostně, které budou žáci potřebovat v dalším vzdělávání. Nutností je mít vhodný informační systém pro řízení vzdělávání a vytvořit vhodné procesy pro datové analýzy. A samozřejmě iterovat, reflektovat, feedbackovat a zkrátka pracovat v kruhu. Šlo by ošklivě dodat, že motat se v kruhu školství jde samo.
Daty řízené školství ale vyvolává samozřejmě i pochybnosti. Takové se týkají psychologických a etických aspektů takových projektů. Jak jsem se snažil uvést v začátku článku, je snadné člověka redukovat na data. To se mi zdá, ještě více pošetilé, než člověka redukovat na projevy vnějšího chování. V daty řízené škole hrozí rizika s motivací, neustálý dohled rodičů nad dítětem, rizika zneužití dat komerčními subjekty.
Pravda ale je, že některá z těchto pochybností v EU by měla řešit GDPR, která v principu říká, že se mají sbírat a chránit data jen pro určitý důvod, v co nejmenším rozsahu a po nezbytně dlouhou dobu.
Podělte se v diskusi o svůj názor nebo zajímavé zdroje pro nebo proti.
