Digitální domorodec aneb nový závislý druh?
Spojením dvou slov do podoby termínu digitální domorodec může být pro nezainteresovaného člověka poněkud matoucí. Přeci jen by nejdříve zamířil svoji pozornost na slovo domorodec, které, pokud bychom jej pojaly významově, tak mnohým z nás jako první vyvstanou na mysli člověk, který není znalý v pokročilejších způsobech života a popřípadě i s technologiemi, které řídí nynější svět.
Pojem digitální domorodec však značí pravý opak a to sice ten, že se jedná o tu populaci, která se narodila po roce 1990 a s technologiemi víceméně vyrůstala již od svých dětských let. Sám tomu mohu jít příkladem. Jsem totiž ročník 94 a ačkoliv jsem ke svému prvnímu vlastnímu počítači přišel až zhruba ve čtrnácti letech, tak jsem k technologiím (jako jsou počítače a mobily) přistoupil díky svému o deset let staršímu bratrovi, který mi byl víceméně takovým guru na poli technologií. Přesto si do dneška pamatuji, že jsem zažil dobu disket a později samozřejmě nástup cédéček. Pokud bychom se zeptali dnešního mladého digitálního domorodce, co je to disketa, tak by pravděpodobně jen pokrčil rameny a pohodil po nás fleškou.
Opusťme však moje dětství a přesuňme se spíše k teoretickému představení. Na toto téma bylo sepsáno již mnoho článků, které velice dobře popisují danou problematiku. V krátkosti je nutné vypíchnout, že digitální domorodec je většinou oproti členům společnosti, které se narodili před rokem 1990 ve značné technologické výhodě, kdy pro ně není problémem napsat mail, podívat se na zajímavosti na internetu, popřípadě zapojit počítač ba dokonce vytisknout/oskenovat stránku textu.
K tomu však ruku v ruce přichází problematika závislosti. Jelikož technologie jsou v současnosti nedílnou součástí lidského života, tak mohou vyvstat situace, kdy daný jedinec může, byť si to neuvědomuje se stát závislý, ať už na mobilním telefonu, který mu díky internetu víceméně poskytuje stálý přístup ke svým kamarádům a informacím, tak také k počítačům, které představují, jak pracovní tak hlavně především i zábavný nástroj u kterého mohou především děti strávit několik hodin denně.
Co tedy, ale digitálního domorodce v dnešní době vymezuje a čím se jeho myšlení vyznačuje? Americký profesor Jeff DeGraff říká:
TD rádi sdílejí své myšlenky se druhými (technologie internetu tomu přímo vybízí — diskuzní fóra, zájmové skupiny)
TD spíše záleží na moderních hodnotách než na těch tradičních — nevěří jim
TD vidí smysl v demokratickém vedení světa — nechtějí a odmítají centralizované vlády (příkladem může být různá hnutí za svobodný internet — např. problematika SOPA a PIPA)
Smyslem však mého článku není upozornit na možnou problematiku společnosti, která vyrůstala společně s technologiemi hned od svých raných dětských let, ale spíše podpořit tyto dva tábory ke vzájemné spolupráci. Popravdě komu se ještě nestalo, že svému staršímu rodinnému příslušníku nevysvětloval na jeho žádost nějakou věc, kterou sám vnímal jako drobnost, týkající se technologií? (Založení mailu, přesun fotek z foťáku do počítače, popřípadě jejich úprava do požadovaného rozlišení)
Zamysleme se tedy znovu, až nás někdo z rodiny bude prosit o pomoct na technologickém poli, možná nám to přijde nepříjemné v rámci banálnosti, který celý úkon představuje, avšak kdo nás naučil všechno ostatní co nyní ve svém životě každodenně využíváme a potřebujeme?
Zdroje:
