Digitální tvorba
V digitálním prostředí se dnes pohybuje snad každý z nás. Setkáváme se dnes a denně s produkty digitální tvorby, ať už jde o články, blogy, podcasty, filmy, seriály nebo podobné video formáty. Přemýšleli jste ale někdy na tím jak třeba takové video vytvořit? Vzít kameru, natočit to první co se namane a hodit to na internet nemyslím, to zvládne kdokoli. Mluvím o úpravách videí, sestříhat to, dodat znělku a nějaké ty efekty. Nemusí jít nutně o video formát ale i třeba o text, ať už dříve zmíněný blog nebo vlastní web. Taktéž se na internetu pohybují velmi vkusné a někdy až smysly matoucí obrazy, koláže a další grafické výtvory. Tvorba je člověku vlastní. Friedrich Nietzsche řekl že člověk je zvíře, které může slíbit. To znamená že ačkoliv je člověk tvorem z přírody pocházejícím, jako zvířata, je schopen plánovat a rozhodovat se nad rámec základních instinktů. Díky tomu že člověk disponuje jazykem je schopen tvořit, neboť bez konceptu jazyka je výtvor velmi těžké pochopit. Nemyslím tím že bychom museli umět mluvit stejnou řečí jako autor daného výtvoru, třeba anglicky nebo rusky, ale že chápeme způsob jakým naše lidská řeč jakožto dorozumívací prostředek funguje. Zvířata se sice také nějak dorozumívají ale nezdá se že na tak komplexní úrovni jako člověk.
Pěkným příkladem je například programování. To že má programátor ideu, vizi toho co chce naprogramovat, nic neznamená pokud to nedokáže převést do systému který „pochopí“ i počítač. Musí to tedy převést do programovacího jazyka. Programovací jazyky jsou základem digitální tvorby. Rozhraní ve kterém pracujete tak možná nevypadá, ale v podstatě vše co v počítači uděláte se převádí do nějakého programovacího jazyka díky kterému počítač ví co má udělat. Tvorba se díky novým technologiím stala velmi jednoduchou a dostupnou záležitostí, na rozdíl od například středověku. Tehdy bylo velmi těžké stát se třeba spisovatelem nebo malířem, neboť se jednalo o nákladné a časově náročné záležitosti které si žádali roky studia finančních prostředků na materiály. Neříkám že se dnes nevyplatí umění a literaturu studovat ale z hlediska tvorby stačí mít papír a tužku či jinou psací potřebu, anebo že máte telefon s kamerou a připojení na internet. Během pár chvil můžete sdílet s půlkou světa cokoliv vás napadne a jakousi primitivní tvorbou bychom to asi zvát mohli.
Samozřejmě že vzít mobil, a zmáčknout tlačítko pro záznam zvládne téměř kdokoliv. Dodat videu ale něco navíc a třebas i jakýsi punc profesionality? To už není tak jednoduché a hodí se na to mít lepší editor videí než je třeba základní Windows Movie maker, aby vámi natočené záběry šlo hezky poskládat a doladit. Osobně bych vám na to doporučil Shotcut. Jedná se o takzvaný „freeware“ což znamená že je to program zcela zdarma. Využívám ho už přes rok pro tvorbu různých videí o hrách která točím na youtube a myslím že pro začátečníky je skvělý. Pokud vás zajímá můj kanál, odkaz je zde. Shotcut má velmi přehledné rozhraní a internet je plný návodů jak s ním pracovat, ačkoliv je většina v angličtině. Ono rozhraní si také můžete přizpůsobit dle libosti, jako vlastní pracovní stůl. Nabízí běžné možnosti střihu ale i úpravu zvukových stop, kombinaci vícero obrazů a záběrů přes sebe a mnoho dalších efektů. Není problém v něm udělat pohyby obrázků tak aby se plynule střídaly na obrazovce, nebo aby se doplňovaly v pěkné koláži která se skládá a mění za pochodu. I základní úpravy zvuku v něm svede ačkoliv na existují taktéž specializované programy. Mezi ty nejzákladnější patří kupříkladu Audacity, taktéž „freeware“. Pokud se s Shotcutem ale člověk naučí pracovat více než jen na základní úrovni, dokáže v něm jednoduše řečeno divy. Ale i ona základní úroveň postačí, můj kanál je toho důkazem a rozhodně není jediný.
Máte-li však zájem o nějaké tvůrčí psaní, psát třeba blog nebo vlastní webové stránky, taktéž se najde mnoho snadno dostupných možností. Na psaní blogu je oblíbený Wordpress, Tumblr a Blogger. Velmi kvalitní aplikací je i Medium, na kterém nejspíš právě čtete tento článek. Většina těchto stránek a programů má velmi příjemně vypadající rozhraní ve kterém je málo rušivých elementů. To samozřejmě pomáhá soustředění při práci, čímž se zvyšuje produktivita. Pokud si chcete ovšem vytvořit vlastní web doporučil bych Google sites, WIX, nebo před chvílí zmiňovaný Wordpress. Na Google sites je mnoho možností pro vlastní úpravy aby stránka vypadala profesionálně a ani to nestojí mnoho času ani úsilí. Sám jsem v rámci školního projektu jednu vytvořil, k prohlédnutí je zde. Jedinou nevýhodou je vzhled URL adresy, pokud si ale zaplatíte doménu, není problém to na Google sites změnit. Není problém vytvořit vícero stránek, mít je plné obsahu a popropojované mezi sebou. Doplnit je o ilustrace, případně i videa nebo měnící se prezentace je otázka pár kliků což je velmi pohodlné. Podobně je to i s WIX, ale tam nemám tak bohaté zkušenosti takže to nemohu tvrdit s naprostou jistotou.
Máte-li však zájem o grafické úpravy fotografií a podobně, tak vám od mých přátel mohu doporučit klasiku jako Adobe Photoshop a GIMP. Velmi zajímavá je také webová aplikace jménem Canva kterou spustíte bez problémů v prohlížeči a která funguje jako takové lepší malování. Kupříkladu onen obrázek na začátku a konci tohoto článku jsem vytvořil v Canvě. Zabralo mi to asi 5 minut a minimum úsilí, což jen dokazuje jednoduchost s jakou se dá Canva používat.
Při tvorbě ale nesmíme zapomínat na dvě velmi podstatné věci, a těmi jsou netiketa a bezpečnost v kyberprostoru. Internet je plný temných zákoutí, falešných a podvodných stránek, virů a dalších nepěkných záležitostí. Navíc působí že jsme chráněni neboť nic co tam děláme neděláme „fyzicky“ a díky tomu někdy provádíme věci které bychom jinak nedělali.
Bezpečnost na internetu se zdá býti samozřejmosti. Všichni přeci známe pravidla jako, „nestahuj soubory z neznámých stránek“, „pozor na to kam na internetu lezeš“, „nikdy nikomu nedávej svoje heslo“, „pozor s kým si píšeš“ a „nikam nedávej osobní údaje“. Tím že kyberprostor není fyzický, můžeme nabýt dojmu že není tak nebezpečný, leč opak je pravdou. Ona před chvílí zmiňovaná pravidla jsou naprostý základ, pokud je nedodržujete, tak je pro vás na internetu opravdu nebezpečno. Krom pravidel o bezpečném chování ale musíme být schopni zabezpečit i svá zařízení. Prvním krokem je samozřejmě nějaký antivirus, tedy program chránící náš stroj před viry a dalšími škodlivými programy. Některé počítače v sobě tento „digitální imunitní systém“ již mají díky operačnímu systému ale vždy je lepší si stáhnout nějaký externí, mezi ty nejznámější patří třeba Avast a AVG. Vedle toho také existují programy známé jako VPN, jedná se o programy které vás chrání na internetu zašifrováním vašich dat. Díky tomu je obtížnější se vám do systému nabourat protože je tam další vrstva kterou je potřeba prolomit. Většina VPN programů tím také skryje vaši IP adresu a změní vaši lokalitu z pohledu internetu podle toho přes který server se na internet připojíte. To zvýší míru anonymity se kterou můžete po internetu brouzdat což vás opět chrání, kryje to vaši polohu a totožnost. Osobní zkušenosti mám s VPN Surfshark ale přátelé hojně doporučují Nord , pokud ovšem hledáte VPN zdarma tak vás zklamu, pár jich existuje ale kvalita je nevalná, pokud vůbec nějaká. Ani ty vás však nedokáží ochránit před všemi hrozbami protože vždy je rozhodující lidský faktor. Antiviry a VPN vás neochrání proti například podvodům velmi známí a oblíbený druh je takzvaný „fishing“. „Fishing“ je druh podvodu formou mailů, stránek nebo příspěvků na sociálních sítích inzerujících nějaké drobné soutěže nebo nabízející nějaké exkluzivní služby. Na začátku třeba stačí dát like na facebooku ale poté se to stupňuje, podvodník po vás chce osobní údaje stále citlivějšího a zneužitelnějšího charakteru. Telefon a adresa jsou velmi časté, taktéž i zaplacení nějaké malé částky, poté se snaží nachytat nepozorné uživatele aby od nich získali třeba číslo účtu a další přístupové údaje. Myslím že je zbytečné vysvětlovat jak jednoduché je toho zneužít a jak snadno se může podvodník obohatit přístupem do vašich účtů. Buďto vám „vysaje konto“, nebo údaje prodá, anebo obojí. Z toho důvodu je podstatné si dávat pozor co na jakých stránkách vyplňujeme.
Velmi poadstatná je také netiketa, která je řekněme na druhé straně barikády. Nejde o naše bezpečí a soukromí ale o vliv našeho chování na ostatní. V běžné společnosti funguje morálka a etiketa, jakási nepsaná pravidla a zásady slušného chování, díky kterým neznepříjemňujeme život lidem v okolí, tedy více než je nutné, občas se tomu nevyhneme. Netiketa funguje stejně, ale v kyberprostoru. Nejde tak úplně o posouzení dobré/špatné ale spíš oto jak usnadnit komunikaci a interakci v kyberprostoru nám i ledem kolem. Platí tedy i ono základní pravidlo „nedělej ostatním, co nechceš aby dělali oni tobě“. Zkrátka si musíme uvědomit že většinu času sedí na druhém konci dat člověk, což znamená že slušné chování není od věci. Samozřejmě se vede dlouhá diskuse o takzvaných „chatbotech“. To jsou programy schopné napodobit lidský dialog, slouží často jako základní technická podpora pro běžné a snadno řešitelné problému u kterých není potřeba živý člověk. U některých ale ani nevíme že jsou to stroje protože jsou natolik komplexní a propracovaní, že konverzaci ukončíme něž si toho všimneme, ačkoliv může jít i o velmi dlouhou konverzaci. Otázka tedy je jak by se měl algoritmus onoho chat bota chovat k člověku a jestli by člověk neměl být upozorněn že komunikuje se strojem a ne s živou osobou. Dovolím si upozornit na sadu zásad které sepsala Virginia Sheaová v článku Netiquette. Je to jakési desatero.
1. Pamatuj na člověka
Jak jsem říkal, pokud s někým komunikujete na internetu, tak to nejspíš znamená že je na druhém konci drátu člověk. Měli bychom se tedy chovat adekvátně, tedy stejně jako bychom s ním mluvily tváří v tvář.
2. Drž se stejných standardů jako v reálném životě
Zní to výstižně a jednoduše, ale na internetu se setkáme s věcmi které by se mimo něj nestali. Není to tedy univerzální vodítko. I tak je dobré se jím řídit kdy to jen jde.
3. Uvědom si kde se nacházíš
Toto má dvě části kontext a pragmatismus. Bez kontextu může snadno dojít k nedorozuměním a hádkám. Neznáme-li téma debaty, můžeme snadno říct něco urážlivého, odpudivého nebo jinak nevhodného. Pragmatismus přichází na scénu když něco sdílíme. Měli bychom se ptát kdo to uvidí? Jak s tím bude zacházeno? A následně zvážit jetli to opravdu chceme sdílet.
4. Respektuj možnosti ostatní
Na internetu snadno ztratíte přehled o čase, to že my máme „fůru času“ ale neznamená že jsou na tom ostatní stejně. Nemá cenu někoho nutit třeba do konverzace nebo hraní her, je to neuctivé, obtěžuje to a jen to dělá „zlou krev“.
5. Hlídej si pověst
Všechny naše činy jsou na internetu uchovány, nic nezmizí, na nic se nezapomene. To ovlivní pohled a názor ostatních lidí na nás. Mějme to na paměti až se znovu ponoříme do hlubin internetu.
6. Máš-li odborné znalosti — sdílej je
Velmi zajímavý bod založený na představě že všichni mají právo na informace. Pokud můžeme podpořit růst poznání a vzdělanosti, proč bychom to neměli udělat?
7. Pozor na „flame wars“
„Flame wars“ jsou zuřivé hádky, které se mnohdy vedou jen proto aby se lidé hádali. Nemají žádný účal a je zbytečné se do nich zapojovat. Jenom nás to rozzlobí.
8. Respektuj soukromí ostatních
Ne každý chce sdílet všechno, stejně jako vám v baru málokdo řekne všechno o sobě. Jsme sice zvyklí svým soukromím platit za služby zdarma ale to neznamená že musíme toto „platidlo“ vyžadovat a poskytovat i od ostatních lidí. Někdo sice tvrdí že soukromí už skoro neexistuje ale o tom by se dalo velmi dlouze debatovat.
9. Nezneužívej moc
V online prostředí má člověk pocit moci, je anonymní a pokud se vyzná v počítačích, dokáže mnohé. To ale neznamená že je králem všeho a všech, zneužití moci vede k problémům na všech stranách. I když máte pocit že na vás nikdo nemá a můžete si moc zneužívat moc dle libosti, dovolte citovat klasika „There is always a bigger fish.“ Tedy „Vždycky se najdě větší ryba.“
10. Buď smířlivý k chybám ostatních
Jak již bylo zmíněno dříve na internetu je vše evidováno. Chyby se proto neztratí, to že člověk ale udělá chybu ho nemusí definovat. Jak se říká „i mistr tesař se někdy utne“.
Digitální tvorba je rozhodně zajímavé téma a zábavný koníček. Nesmíme ale zapomínat na rizika a hlubiny internetu, stejně jako na fakt že jsme všichni lidé a měli bychom se podle toho chovat.
