Jak se cítit dobře v digitálním prostředí?

O digitálním wellbeingu a digitálním minimalismu

Ilustrační obrázek od Yingchih, převzato z Unsplash

Jistě není pochyb o tom, že technologie jsou v mnoha ohledech užitečné. Jsou motorem společenského pokroku, dokážou mnoho činností zrychlit, zjednodušit a zefektivnit. Odepřít jim nelze ani jejich užitečnost v současné pandemické době. Na technologie se ale nelze dívat pouze jako na spasitele, problematika technologií si zaslouží více než jen jednosměrnou optiku.

Pandemická situace zavřela po celém světě miliardu lidí v jejich domovech. Covid-19 otřásl nejen zdravotnictvím, ale i společností, ekonomikou, politikou. Po roce a půl od vypuknutí pandemie již nepozorujeme jen primární dopady ve statistikách nemocných či zemřelých na ocemocnění způsobené koronavirem, ale i mnoho dopadů sekundárních.[1] V době pandemie 4 z 10 dospělých Američanů nahlásilo úzkostné pocity, u mladých dospělých (18–24 let) se příznaky úzkosti či deprese dokonce objevily u 56 % dotázaných.[2] Třetina obyvatel USA také v červenci minulého roku reportovala zvýšené problémy se spánkem.[3]

V České republice uvrhla pandemie do deprese každého desátého Čecha. I zde jsou jednou z nejohroženějších skupin mladí dospělí.[4] Podle Národního ústavu pro duševní zdraví se dokonce v důsledku pandemie Covid-19 potýká s nějakým duševním onemocněním třetina Čechů. Oproti předpandemickému období vzrostl trojnásobně výskyt deprese a rizika sebevražednosti a dvojnásobně výskyt úzkostných poruch.[5] Dbát na duševní hygienu je proto dnes důležitější než jindy.

Ilustrační fotografie of Annie Spratt — převzato z Unsplash

Technologie a duševní zdraví

V kontextu tohoto článku je nutné podotknout, že hlavním viníkem zde nejsou technologie, jak by se z úvodu eseje mohlo zdát. Negativní emoční stavy a zhoršení duševního zdraví a duševní pohody (tzv. wellbeingu) jsou především reakcí na restrikce, nejistotu a společenskou izolaci nebo také projevem strachu o sebe nebo o své blízké. Duševní hygiena představuje komplexní sadu nástrojů, které pomáhají udržet si psychické zdraví. Jejím základem je kvalitní životospráva — vyvážená strava, dostatek pohybu či kvalitní spánek.[6] Vztah k technologiím zde ale také hraje podstatnou roli.

Zastavme se na chvíli například u spánku, jehož kvalita se promítá do celkové duševní pohody.[7] Přílišné vystavení se technologiím se do spánku negativně promítá, nejen že je obtížnější pro jedince usnout (například kvůli tzv. modrému světlu, kvůli kterému se netvoří melatonin — hormon pomáhající usnout), zároveň je náš spánek nekvalitní, jelikož modré světlo a informační přetížení se promítají do spánkových fází REM a NREM. Nevyužíváme tak svůj celý spánkový potenciál.[8]

Technologie se do naší duševní pohody promítají vícero způsoby. Kvůli lockdownu se většina schůzek, porad, konzultací anebo školní výuky přesunula do on-line prostředí. V něm se nacházíme s mnoha dalšími lidmi, se kterými jsme nuceni interagovat. V době, kdy bychom se neměli s nikým vídat, je to velmi užitečná záležitost. Tento fenomén s sebou ale nese některé negativní vlivy v podobě únavy nebo pocitu vyhoření kvůli nadužívání komunikačních prostředků, které díky studii ze Stanfordu získaly souhrný název Zoom fatigue.[9]

Ilustrační obrázek od Elena Mozhvilo — převzato z Unsplash

Mnoho lidí, kteří nyní pracují či studují z domova, může být také vystaveno zvýšenému riziku tzv. technostresu — nejsou schopni nalézt s novými technologiemi „zdravý vztah“.[10] Stírá se totiž čas mezi volnem a prací, což často vede například k workoholismu a k nadměrnému trávení času s digitální technologií. Takový stav může vyeskalovat v tzv. technopřetížení.[11] Daleko od tohoto konceptu pak není ani informační přetížení a kognitivní přetížení. A dalších negativních vlivů na psychiku je celá řáda. Vývojáři některých digitálních aplikací navíc často sledují v první řadě zisk, a proto jsou technologie nadesignované tak, že wellbeing spíše zhoršují.[12]

V posledních letech se velmi skloňují například rizika sociálních sítí ve vztahu k dětem a mladistvím, kterými mhou být například kyberšikana, kybergrooming, netolismus. Digitální technologie jsou často spouštěčem či médiem pro různé sociálně-patologické jevy.[13] A to vše se může do duševní pohody promítnout. Na mentální wellbeing má veliký vliv i fenomén sociálního srovnávání. A tím zdaleka výčet nekončí.

Tyto špatné vlivy zde ale existovaly již dávno před covidem. V současné době je však problematika vážnější právě proto, že mnoho lidí — a často i nedobrovolně — přichází do kontaktu s digitálními technologiemi v mnohem intenzivnější míře, než byli v předpandemické době zvyklí. Výuka probíhá (či probíhala) převážně distančně, mnoho zaměstnanců se přesunulo na tzv. home office, společenské dění se z kulturních stálů, kuloárů a divadel přestěhovalo na streamovací platformy. S nárůstem událostí konajících se on-line narostl logicky i čas strávený v tomto prostředí.

Podle dat Národní knihovny ČR narostlo nejvíce „sledování filmů a seriálů (+24 % růst), četba textů na internetu (+23 %), využívání sociálních sítí (+19 %) a sledování zpravodajství (+19 %). (…) Koronavirová pandemie se nejvíce odrazila v mediálním chování nejmladší generace (15–24 let), u níž došlo k daleko vyššímu nárůstu u většiny mediálních aktivit než u generací jiných.”[14]

Delší čas trávený na technologiích ještě ale nemusí automaticky zvyšovat jejich negativní dopady, nemusí nutně snižovat náš wellbeing. Mezi horšími negativními pocity a delším časem tráveným s médii je podle nové oxfordské studie korelace, nikoliv kauzalita. To, že negativní pocity způsobuje delší doba, kterou trávíme s médii, sice může být pravda, stejně tak to ale může být naopak — že lidé kvůli svým negativním pocitům utíkají na delší čas k médiím.[15] Ať už je to ale jakkoliv, média a digitální technologie se staly místem, kde trávíme mnoho času — a už proto je nutné se zamýšlet nad tím, jak ten svůj čas využíváme a jak se u toho cítíme.

Zvýšený zájem o téma používání technologií a jejich vlivu vykazuje v současné chvíli i vědecká komunita, studií a článků na téma vztahu lidí k technologiím v poslední době výrazně přibylo.[16] Že je potřeba zamýšlet se nad vztahem k technologiím vzhledem k naší duševní pohodě, ukazují i doporučení Asociace klinických psychologů České republiky. Např. ve své infografice pro lepší psychickou pohodu doporučují „mediální půst“.[17]

Infografika Asociace klinických psychologů České republiky

Pryč s technologiemi?

Ačkoliv se technologie potýkají s velkou kritikou, je potřeba si na druhé straně uvědomit i jejich užitečnost. Žijeme v informační společnosti a technologie jsou její esenciální součástí. A i v současné době vidíme jejich pozitiva — S menšími přestávkami jsou desítky milionů žáků na celém světě už více než rok odkázány na vzdělávání doma.[18] Díky technologiím mají (samozřejmě ne všichni, ale alespoň někteří) ke vzdělávání přístup.

A vzdělávání není přístupné na internetu jen žákům, kteří jsou součástí formálního vzdělávání. Cokoliv nového se nyní můžeme učit virtuálně všichni. A nejde jen o samotné vzdělávání. Například sociální sítě nám také mohou pomoci od pocitu naprosté izolace. Také nám mohou posloužit jako zdroj nekonečné inspirace a můžeme si na nich budovat svou digitální identitu.[19] A pokud se používají správným způsobem, tak naopak dokážou být pro náš wellbeing přínosné. [12]

Ve svém bestselleru Hluboká práce radí americký akademik a spisovatel Calvin Newport, aby lidé přijali fakt, že sociální sítě a další technologie nejsou v první řadě zlo a mohou být pro nás v mnoha ohledech důležité. Zároveň je ale potřeba přijmout kritéria, která musí daná služba splňovat, abychom ji věnovali náš čas, pozornost a osobní údaje.[20] Odstranit zcela všechny digitální technologie z našeho života by zřejmě nebylo rozumné. Řešení je spíše v hledání zlaté střední cesty. Tu Newport více rozvíjí v další své úspěšné knize — Digitální minimalismus. Nejedná se o absolutní vypuštění technologií ze života, nejedná se o „digitální poustevnictví“. Je to právě ona střední cesta mezi technologickým maximalismem a absolutní technologickou absencí.[21]

„Digital Minimalism — A philosophy of technology use in which you focus your online time on a small number of carefully selected and optimized activities that strongly support things you value, and then happily miss out on everything else.“ — Cal Newport, 2019

U digitálního minimalismu je základem záměrnost namísto bezmyšlenkovitého používání technologií. Kdykoliv se objeví nová technologie (např. nová socální síť, nový typ produktu), tak se digitální minimalista sám sebe ptá, zda ji doopravdy potřebuje. Zamyslí se nad svými hodnotami a zváží, zda daná novinka dokáže nejlepším možným způsobem naplňovat tyto hodnoty a cíle. Je-li odpověď ne, tak se minimalista buď dále technologií nezabývá, případně se ji pokusí optimalizovat tak, aby doopravdy z co největší části naplňovala jeho vizi — třeba tím, že si sice aplikaci nainstaluje, ale vypne u ní notifikace.[21]

Naopak digitálnímu maximalistovi (který se přirozeně skrývá ve většině lidí) stačí tušit, že z používání novinky plyne jakýkoliv potenciální benefit — a to je pro něj dostatečný důvod, proč začít technologii používat.[20] Potenciální škodlivé dopady do své „cost-benefit“ analýzy oproti minimalistovi nezahrnuje — vlastně si žádnou takovou analýzu nejspíš ani nedělá.

Digitální minimalismus je právě o tomto zamýšlení se nad tím, co nám technologie může dát a co nám může vzít. Digitální minimalismus je o záměrnosti a vědomém rozhodnutí vypustit z technologického života to, co pro nás není důležité a děláme to třeba i nezáměrně, automaticky — třeba v rámci prokrastinace. Digitální minimalismus je o našem vlastním hledání rovnováhy.[21]

Jak tedy nalézt rovnováhu?

Internet je plný doporučení, jak zmenšit podíl technologií na našem životě či jak zavést do života minimalismus. Vybrala jsem některé z nich [20] [21] [22] [23] [24] [25], k tomu přidala některé ze svých vlastních poznatků a vše jsem rozdělila do několika kategorií:

1) Mít přehled o svém chování:

• Nastavit si sledování času u obrazovky, mít přehled, co bere nejvíce času.
• Zjistit, v jakých aplikacích trávíme více času, než bychom chtěli.
• Všímat si, jaké emoce v nás vyvolávají různé obsahy.
• Popsat, jak se cítíme, pokud zrovna nemůžeme být on-line.
• Zjistit, které věci děláme automaticky, aniž bychom nad nimi přemýšleli.
• Zamyslet se, zda nejsme na technologiích závislí — lze se i otestovat.

2) Zbavit se nepřátel:

• Upravit notifikace nebo je úplně zakázat.
• Smazat aplikace, kde trávíme zbytečně moc času.
• Promazat nepotřebné soubory, aplikace, hry, fotky.
• Zablokovat si některé (zbytečné, združující) webové stránky.
• Odhlásit nepotřebné newslettery.
• Přestat na sociálních sítích sledovat profily, které nám nic nedávají.
• Uklidit si soubory v počítači a snažit se v nich už navždy držet nějaký řád.

3) Vědomě se omezit:

• Změnit si barvy telefonu/tabletu/jiného lákadla na šedé, aby se nám v prostředí tolik nelíbilo.
• Nastavit si „úřední hodiny“, kdy smíme technologie používat.
• Konzumovat zprávy jen jednou/dvakrát denně.
• Otevírat e-mail (či jinou aplikaci dle vlastního výběru) jen jednou/dvakrát denně/týdně.
• Zkomplikovat si přístup k aplikacím — třeba je dát do více složek, aby nebyly dostupné na jedno kliknutí.
• Anebo si alespoň u nich nastavit časové omezení.
• Na ploše počítače nebo vstupní obrazovce mobilu toho mít opravdu co nejméně.

4) Zkusit to chvíli vydržet bez nich

• Vyzkoušet digitální detox — na čas se odpojit, informovat o tom dopředu své známé, nastavit si automatickou odpověď v e-mailu. A prostě vypnout.
• Při práci odložit telefon daleko od sebe — klidně do jiné místnosti.
• Nebrat si telefon na porady, do hospody, na narozeninové oslavy.
• Zkusit jít na procházku bez telefonu a jen se dívat okolo sebe.
• Nespat s telefonem v místnosti — klidně si i zakázat jakékoliv digitální technologie v ložnici.

5) Najít alternativu

• Psát si poznámky ručně na papír, pořídit si na ně pěkný sešit, který nám bude dělat radost.
• Pořídit si papírový diář a používat ho místo toho digitálního.
• Chodit více na procházky do přírody, sportovat.
• Když to situace dovolí, setkat se s kamarádem osobně namísto hovorů.
• Využít tzv. kreativní samoty.
• Trávit čas sami se sebou a vlastními myšlenkami.
• Tvořit něco rukama — vyrábět, šít, kreslit, vymalovávat, sázet kytky.
• Meditovat, procvičovat tzv. mindfulness přístup.

Ani tento mesh-up různých internetových návodů ale není všespásný. Náš přístup k technologiím si každý musíme stanovit sám dle svých vlastních potřeb. Nelze nakazovat někomu, kdo se živí jako novinář, aby si vypínal při práci svůj telefon nebo ho odkládal do jiné místnosti. Nebo aby si grafický designér zakázal na obrazovce barvy. A asi bychom nechtěli, aby vedoucí naší diplomové práce chodil do své e-mailové schránky jen jednou za týden.

Různé návody nám mohou sloužit jako dobrá inspirace. Chceme-li být digitálními minimalisty anebo se zkrátka jen cítit dobře v digitálním prostředí, musíme se zamyslet nad vlastními pravidly. Je dobré stanovit si časové bloky nebo „úřední hodiny“ — avšak podle svých potřeb. Je jedno, jestli to bude 20 minut denně na Twitteru, čtení e-mailů 4x denně nebo sledování zpráv nejdříve ve dvě hodiny odpoledne. Je ale výhodné si nějaký čas nebo délku trvání určit. A stejně tak si naordinovat i další pravidla. Třeba každodenní hodinovou procházku bez telefonu anebo výměnu nedělního internetového surfování za hraní deskové hry s rodinou. Hlavní je si k tomu nerušeně sednout, cíleně se nad tím vším zamyslet, rozhodnout se, určit si to — vybrat a zkombinovat si ty postupy a metody, které nám osobně pomůžou ke spokojenosti.

Cítit se dobře = být kompetentní

Digitální wellbeing není totéž co digitální minimalusmus. Není jen o množství času a počtu aplikací, které používáme. Není jen o zmíněné záměrnosti. Jde o širší koncept, který se řadí mezi digitální kompetence. V evropském rámci DigiComp 2.0 se wellbeing schovává pod komponentou Bezpečnost. Ochranu fyzického a duševního zdraví a pohody nalezneme v rámci digitálních kompetencí hned vedle ochrany zařízení, osobních dat a prostředí.[26]

„Digital wellbeing — The conscious use of technology to enable each indidividual to realise their potentital, to benefit them and their community“ — Goergie Powell, 2019

Podle novinářky a expertky na digital wellbeing Georgie Powell je digitální wellbeing to, jak dokážeme technologie využívat pro dobré účely. Její koncept digitálního wellbeingu zahrnuje šest oblastí:

1. Kontrola — Kdy, kde a proč je zařízení využíváno.
2. Přístup — Snadná dostupnost potřebných služeb pro všechny.
3. Občanství — Vystavení sociálnímu a antisociálnímu online chování.
4. Kompozice — Přetvářka maskující emoce, které online aktivity vyvolávají.
5. Identita — Správa dat, soukromí a digitální identity.
6. Informace — Otevřený nepolarizovaný přístup.[27]

Část infografiky od Georgie Powell

Podobných konceptů, modelů, pojetí či zobrazení je samozřejmě více. Podstatné je na nich to, že se neomezují jen kvantitativně a nepovažují za hlavní řešení vzdálit se od technologií. Naopak zahrnují další souvislosti a zabývají se tím, co a jak vlastně s technologiemi děláme, k čemu je využíváme.

Konceptualizaci digitálního wellbeingu nalezneme i v českém prostředí, kde se jím v současné chvíli zabývá projekt Partnerství 2030, jehož cílem je podpora realizace vládního strategického vzdělávacího plánu Strategie 2030+. Autoři konceptu vnímají digitální wellbeing jako soubor rozličných kompetencí:

1. Digitální gramotnost — na úrovni, která umožní jedinci mít důvěru ve své schopnosti a pomocí těchto schopností řešit problémy, se kterými se setkává. Právě do této kompetence se řadí také digitální minimalismus jakožto schopnost rozpoznat, kdy digitální technologie použít a kdy ne.
2. Bezpečnost — ochrana zařízení, osobních dat, ale hlavně schopnost zvládnout reálné rizikové situace, které mohou jedince v digitálním prostoru potkat.
3. Zdraví — kromě duševního také fyzické — to zahrnuje například správné sezení u počítače nebo dbání na ochranu svého zraku při nadměrném vystavení se záření obrazovky.
4. Informační a mediální gramotnost — práce s důvěryhodnými informacemi, kritické myšlení (ale ne apatická skepse!), schopnost budovat si své (ověřené, důvěryhovné) osobní vzdělávací prostředí.
5. Spolupráce a sdílení — digitální komunikace, efektivní spojení s okolím, osobní vzdělávací prostředí formou interakce s druhými.
6. Digitální občanství — vyvracení dezinformací, diskuse ve veřejném prostoru, obrana demokratických hodnot, aktivní přístup k informacím a digitální stopě.
7. Kreativita — tvořivé myšlení, konstruktivistický přístup, badatelství, práce na projektech.
8. Plnění osobních cílů — vrchol potenciální pyramidy wellbeingu, umění nastavovat si své cíle a dosahovat jich, a to za využití technologií.[28]

Schema kompetenčního rámce digitálního wellbeingu z projektu Partnerství 2030

Bude-li strategie úspěšně implementována, možná se i brzy dočkáme větší věnované pozornosti tématu digitální pohody ve školách. Umět se v digitálním prostředí cítit dobře a využívat jej “správným” způsobem není jen benefitem pro naše duševní zdraví. Je to také důležitá kompetence pro život ve 21. století.

Závěr

V současné situaci jsme k mobilům, počítačům, tabletům a dalším vymoženostem upoutáni více než kdy dřív. Zároveň jsme v současné době také vystaveni většímu riziku duševní nepohody. Proto je při dodržování duševní hygieny potřeba mimo jiné hledat zdravý vztah i s technologiemi. Koncepty digitálního wellbeingu a digitálního minimalismu nám v tom mohou pomoci. Nefungují však univerzálně. Nejlepší ze všeho je, aby si z nich každý vzal to, co mu bude vyhovovat a pomáhat nejvíce.

Použité zdroje

[1] SCHALLOM, Rachel. One year later: 15 ways life has changed since the onset of the COVID pandemic. Fortune [on-line]. 09.03.2021, [cit. 24.05.2021]. Dostupné z: https://fortune.com/2021/03/09/covid-pandemic-how-life-has-changed-coronavirus-one-year-later-march-2020/

[2] PANCHAL, Nirmita, KAMAL, Rabah, COX, Cynthia a Rachel GARFIELD. The Implications of COVID-19 for Mental Health and Substance Use. Kaiser Family Foundation [on-line]. 10.02.2021, [cit. 24.05.2021]. Dostupné z: https://www.kff.org/coronavirus-covid-19/issue-brief/the-implications-of-covid-19-for-mental-health-and-substance-use/

[3] HAMEL, Liz, KEARNEY Audrey, KIRZINGER Ashley, LOPES Lunna, MUÑANA Cailey a Mollyann BRODIE. KFF Health Tracking Poll — July 2020. Kaiser Family Foundation [on-line]. 27.07.2020, [cit. 24.05.2021]. Dostupné z: https://www.kff.org/coronavirus-covid-19/report/kff-health-tracking-poll-july-2020/

[4] BARTOŠ, Vojtěch, CAHLÍKOVÁ, Jana, BAUER, Michal a Julie CHYTILOVÁ. Dopady pandemie koronaviru na duševní zdraví. Studie IDEA anti COVID-19 # 22 / 2020. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR, 2020. ISBN 978–80–7344–543–0 Dostupné také z: https://idea.cerge-ei.cz/images/COVID/IDEA_Dusevni_zdravi_covid-19_cervenec2020_22.pdf

[5] Výsledky studie Já a COVID-19. Queer Geography [on-line]. 2020, [cit. 24.05.2021]. Dostupné z: www.queergeography.cz/ja-a-covid-19-vysledky

[6] MATTUŠ, Libor. Co to je duševní hygiena a jak na ni. Code of life [on-line]. 11.03.2021, [cit. 24.05.2021]. Dostupné z: https://codeoflife.cz/vykonnost/co-to-je-dusevni-hygiena-a-jak-na-ni/

[7] FREEMAN, Daniel et al. The effects of improving sleep on mental health (OASIS): a randomised controlled trial with mediation analysis. Lancet Psychiatry. 2017, 4(10), 749–758. ISSN 2215–0366 https://doi.org/10.1016/S2215-0366(17)30328-0 Dostupné také z: https://www.researchgate.net/publication/319574872_The_effects_of_improving_sleep_on_mental_health_OASIS_a_randomised_controlled_trial_with_mediation_analysis

[8] WALKER, Matthew P. Proč spíme: odhalte sílu spánku a snění. Překlad Filip DRLÍK. Brno: Jan Melvil Publishing, 2018. ISBN 97-880-7555-05-07

[9] FAUVILLE, Geraldine, LUO, Mufan, QUEIROZ Anna Carolina Muller, BAILENSON Jeremy a Jeff HANCOCK. Zoom Exhaustion & Fatigue Scale [online]. Stanford University, 15.02.2021 [cit. 2021–05–25]. Dostupné z: https://ssrn.com/abstract=3786329.

[10] BROD, Craig. Technostress: The Human Cost of the Computer Revolution. Reading, MA: Adison-Wesley, 1984.

[11] QUINN, Ànn Marcus, HOURIGAN Tríona a Caroline MURPHY. Technostress: How Covid is straining teaching and learning. The Irish Times [on-line]. 20.04.2021 [cit. 26.05.2021]. Dostupné z: https://www.irishtimes.com/news/education/technostress-how-covid-is-straining-teaching-and-learning-1.4536271

[12] BRDIČKA, Bořivoj. Digitální wellbeing pro Strategii 2030+. Metodický portál: Spomocník [online]. 21. 09. 2020, [cit. 29.05.2021]. Dostupný z https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22594/DIGITALNI-WELLBEING-PRO-STRATEGII-2030.html ISSN 1802–4785.

[13] KOSOVÁ, Lucie a Petr MARTINEK. Bezpečně v kyber! 1. vyd., Brno: Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, 2018

[14] Národní knihovna ČR. Čtení v čase koronavirové pandemie — tisková zpráva [on-line]. 2021 [cit. 26.05.2021]. Dostupné z: http://text.nkp.cz/soubory/ostatni/tz_cteni_covid2021.pdf

[15] KOVAŘÍKOVÁ, Ludmila. Mají nová média negativní vliv na náš wellbeing? Metodický portál: Spomocník [online]. 27. 05. 2021, [cit. 27.05.2021]. Dostupný z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22905/MAJI-NOVA-MEDIA-NEGATIVNI-VLIV-NA-NAS-WELLBEING.html ISSN 1802–4785.

[16] VARGO, Deedra, ZHU, Lin, BENWELL, Briana, YAN, Zheng. Digital technology use during COVID-19 pandemic: A rapid review. Human Behavior & Emerging Technologies. 2021; 3(1), 13– 24. ISSN: 2578–1863 https://doi.org/10.1002/hbe2.242, dostupné také z: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/hbe2.242

[17] Informační materiály ke COVID-19. Asociace klinických psychologů České republiky [on-line]. Nedatováno, [cit. 29.05.2021]. Dostupné z: https://www.akpcr.cz/koronavirus

[18] UNESCO COVID-19 Education Response: How many students are at risk of not returning to school? [online]. Paris: UNESCO, 2020 [cit. 29.05.2021]. Dostupné z: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000373992

[19] KŘIVÁNKOVÁ, Kateřina, KNOLLOVÁ Josefína a Mariana ŠUTOVÁ. Průvodce po sociálních sítích. Brno: Zvol si info, 2019. Dostupné také z: https://zvolsi.info/app/uploads/2020/01/zvolsi_brozura_digitalni.pdf

[20] NEWPORT, Cal. Hluboká práce. Přeložila EŠNEROVÁ, Kateřina. Brno: Jan Melvil Publishing, 2016. ISBN 978–80–7555–008–8.

[21] NEWPORT, Cal. Digital minimalism: on living better with less technology. New York: Portfolio/Penguin, 2019. ISBN 978–05–2553–654–3

[22] SILVESTRE, Dan. Digital Minimalism: How to Simplify Your Online Life. Start it up — Medium [online]. 18.9.2018 [cit. 28.05.2021]. Dostupné z: https://medium.com/swlh/digital-minimalism-how-to-simplify-your-online-life-76b54838a877

[23] 5 účinných tipů pro digitální detox. Digitální detox [online]. 28.03.2019 [cit. 28.05.2021]. Dostupné z: http://www.digitalnidetox.cz/5-ucinnych-tipu-pro-digitalni-detox/

[24] Jak na digitální detox? Digitální detox [online]. 2015 [cit. 28.05.2021]. Dostupné z: http://www.digitalnidetox.cz/jak-na-digitalni-detox/

[25] MOLČAN, Filip. Promažte apky a neberte nabíječky do postele. Detox nefunguje, digi minimalismus ano. Forbes [online]. 12.08.2019 [cit. 28.05.2021]. Dostupné z: https://www.forbes.cz/promazte-appky-a-neberte-nabijecky-u-postele-nedelejte-detox-ale-digi-minimalismus/

[26] The Digital Competence Framework 2.0. EU Science Hub: The European Commission’s science and knowledge service [on-line]. 09.01.2019 [cit 29.05.2021]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/jrc/en/digcomp/digital-competence-framework

[27] POWELL, Georgia. Defining Digital WellBeing. Space [on-line]. 05.03.2019, [cit. 29.05.2021] Dostupné z: https://findyourphonelifebalance.com/news/definingdigitalwellbeing

[28] BRDIČKA, Bořivoj. Digitální kompetence pro wellbeing. Metodický portál: Spomocník [online]. 03.05.2021, [cit. 29.05.2021]. Dostupný z https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22858/DIGITALNI-KOMPETENCE-PRO-WELLBEING.html ISSN 1802–4785.