Síla portfolio assessment a norská zkušenost
O přehledný popis a vyzdvihnutí významu portfoliového hodnocení se postarala Nika. Rád bych na tento text navázal, využil osobní zkušenost s tímto způsobem hodnocení v rámci studia v Norsku a vyzdvihl některé z jeho pozitivních aspektů ve srovnání s testy a zkouškami, které známe z našich luhů a hájů.
Nedostatky konvenčního hodnocení
Konvenční způsob testování studenta do značné míry sterilizuje jeho touhu po vzdělávání. Učitel zadá jednotlivé úkoly, kde je často bohužel dán způsoby jejich provedení. Následně zvolí kritéria jejich hodnocení. Část studentů to může donutit alespoň k nějaké aktivitě. Jejich úsilí však spočívá pouze ve splnění formálních požadavků kurzu, kde není vyžadována žádná vlastní invence nebo zaujetí pro téma. Jak často se stává, že student sám přinese do výuky či diskuze něco, co ho zajímá, a chtěl by se o tom dozvědět více nebo to probrat s ostatními? Kolik studentů se aktivně dožaduje vysvětlení něčeho, co se neprobírá podle předem stanového učebního plánu teď a tady? Dokonce i učitel může sklouznout k tomu, že učí, aby testoval, a zapomene na původní cíl.
O tom, že klasickým způsobem neměříme výkon studenta v čase, ale pouze nárazově, o problémech se stresem a o dalších nedokonalostech najdete krátké povídání na webu Miami university.
Severní vítr je krutý, ale výuka skvělá
V Norsku jsem se setkal s portfoliových hodnocením, které sice nebylo dokonalé, ale přesto ho považuji za ten nejlepší způsob, se kterým jsem se za celou dobu svého studia na všech typech škol setkal. Jako oporu paměti pro popis toho, jak to probíhalo, si pomohu citací z vlastního blogu (pozor, nespisovnost a možné vulgarizmy):
…pro každej kurz máš 4 úkoly, který na konci odevzdáváš v elektronickym archivu … dva úkoly spočívaj v napsání odborných článků na zadaný téma a dva sledujou praktickou stránku kurzu. U nás to byla např. analýza kvality databáze, navržení strategie pro její dlouhodobou konzervaci, tvorba SIP extrakčního balíčku pro archiv nebo navržení a vytvoření vlastní databáze podle zadání. Abys splnil kterejkoliv z úkolů, musíš mít načteno, jinak se nehneš.
Nejde pouze o to „mít načteno“. Podle toho, na kterém úkolu student zrovna pracuje, jak úkol uchopil a odkud čerpal, vyvstávají přirozeně otázky na učitele. Ten potom již pouze zaplňuje mezery ve znalostech a dovednostech, které student sám aktivně nabyl. Portfoliové hodnocení podle mého soudu nutně vytváří podhoubí pro autonomní, sebeřízené učení, a to alespoň částečně.
Ve skutečnosti to neni tak hrozný a velkou výhodou je, že si můžeš hospodařit s časem podle svýho.
Stanovení a ujasnění si všech požadavků na začátku kurzu a možnost vlastní práce s časem v průběhu semestru dává studentovi do rukou neskutečnou svobodu a flexibilitu, kterou naše školství prakticky nezná. Kolik kurzů s úkoly „z týdne na týden“ jste absolvovali?
Učící se společnost? Učící se třída
Za „nevýhodu“ portfoliového přístupu, jež se promítla v mé zkušenosti, považuji „riziko“ ticha ve třídě. Ticha v tom smyslu, že interakce třída-učitel a učitel-třída je minimální. Naproti tomu zde docházelo k něčemu, co bych označil za průběžné konzultace (student konzultuje konkrétní problém s učitelem) a intenzivní šum (studenti se učí vzájemně podle toho, se kterými problémy se již setkali a jakým způsobem přistoupili k jejich řešení). Uznávám však, že portfolio není vhodný vždy a pro každý vzdělávací obsah. Jak tedy shrnout esenciální rozdíl mezi klasickým a portfoliovým přístupem k výuce a hodnocení na univerzitě?
Základní rozdíl mezi jejich výukou a naší je v tom, že tady se opravdu počítá s tim, že studuje student. Dostaneš nadílku v podobě toho co si přečíst, dostneš základní přednášky, ale znalosti a skilly si prostě musíš získat sám. Zabere ti to mnohem víc času než kdybys to zkonzumoval ve škole a někdo ti to naservíroval a vysvětlil nebo o něčem řekl a ukázal a ty ses to našprtal. Ale právě tim hnusnym procesem, kdys nad tim strávil tolik času, to budeš chápat a budeš si to nejspíš i pamatovat. U nás se hodně věcí prostě naleješ ale potom to zapomeneš.
Na závěr dodávám: ano, pamatuji si toho mnohem více, než z alma mater; ne, nemohu dokázat příčinou souvislost se způsobem výuky a hodnocení a už vůbec svou zkušenost zobecnit. Ale pokud se někdy dostanu do situace, ať už jako student či vzdělávající, kdy budu moci portfolio assessment vyzkoušet, neváhám ani minutu.
