Our language shapes how we think. It is absolutely crucial to our understanding of the world. We call it “linguistic relativity”. And, it is not just the spoken language through which we communicate. We don’t even realise it, but on daily basis, we use many languages. We don’t speak just with our mouth. We don’t listen just with our ears. And I don’t mean just our nonverbal language. Or body language, as we call it. There are many more ways, through which we communicate. Spoken language is just one of them. And it is not always the best of them. The world of our communication is very colorful. It is much more amazing, than the majority of us ever imagined. What are these other languages? How and what exactly they influence in us? Let’s take it step by step.

Spoken word

For the majority of us, the spoken language is the primary means of communication. Therefore, it has the biggest influence on us. As said above — it has direct impact on how we think. Cultures, which languages don’t have exact number words, which can’t compare the pile on the left with the pile on the right, can’t create more complex algebra. Therefore they can never built more complicated technical system. Their language determines (in a good or in a bad way) their way of life.

The speech reflects the way of life of the given ethnicity. Its thinking. When we learn this other language, in the differences, we see pieces of other life experience. We learn words and phrases which are better for expressing certain reality. We peek into the soul of other nation. Into another past.

We don’t have to go anywhere far. Let’s take Finnish. Language, which lacks the word “please”. A word, which is for most of us, so crucial in interpersonal communication. Regardless of our native tongue. The absence of it, together with the absence of the words “he” and “she”, is explained by the fact that the Finns, in their harsh way of life, didn’t have much time for small talks or any other forms of soft communication. But Finns are not bad people, as one could assume. At first contact, they can be quieter and a bit detach. But when you know them more, you will find out that underneath, they are like everyone else. And, when they really want to be nice, they say “could you”. Together with a softness in their voice. It is my experience that the younger generation is more sensitive to the absence of the word. So, when they speak, they supplement it sometimes with the English word “please”. It is just this little detail, this absence of 3 words, which is showing us the magnitude of one nations different historical experience.

Truly different language comes with truly different ethnicity. In other words, it comes with people who live (or lived) different way of life from me and you. We can imagine people who live (or lived) in much different relationship with nature. Usually, in much tighter relationship. We call them Indians, indigenous peoples, tribes. One of the most interesting languages I came across is the language of the Yamana (or Yahgnan) tribe.

A tribe, which, for 7,000 years, along with several others, inhabited the southernmost tip of “Tierra del Fuego”. Yes, unfortunately inhabited. The Yamana tribe has died out. Fortunately, at the beginning of the 20th century, their language was captured in the several time lost and once again discovered vocabulary of missionary E. Lucas Bridges. He lived with Yamanas between 1869 and 1898. During this period, he learned to speak fluent Yamana and and he wrote a phonetic vocabulary of their language. Even those people and their way of life is gone, the richness of their speech is showing us how they thought, how they lived. Their vocabulary captures 32,000 words. For comparison — English has now roughly 130,000 active terms.

Most Yamana words concentrate on social relationships, moving on canoes and around food. Only for family relationships the Yaman language had over 50 expressions. Their words are exceptional in the way, that the vast majority of them captures more complicated or complex events. Few examples:

• kaiyerri i: To come to the surface and cause a rush of water or a ripple on it as a seal, a fish, or a bird rising up from below.
• dop-a: To accompany or go with a spearman to help him as a woman by paddling or simply to accompany him in order to get a share of what he gets.
• kagiy-a: To go, come or get from the East to a place far West and cast anchor.
• das-a: To go or come to any place where a woman is for an improper purpose.
• ium-a: To tear and scatter, bite off and eat away as dogs do the hair of animals when tearing them.
• dga-rdgu: To take up a lot in the hands and throw away, as one does a lot of loose things when wishing to make boys scramble for them.

Just from those few words, ideas about lives and thoughts of these people come to mind. Even they are long gone, it’s like we understand them. One could write stories, just from swiping through their vocabulary.

By-cognitive approach

The problem with so different languages (with cultural differences) is that we can not define a precise translation of many words without greater insight or knowledge of a particular culture. The meaning of words is shaped by common experience. That’s way the “by-cognitive approach” is so important. It means, holding 2 concept of one thing in mind, at the same time.

Famous anthropologist and writer Jeremy Narby, spoke about this principle very nicely. It was during the group presentation “Science meets tradition” which took place on the Faculty of Arts at Charles University in Prague, on November 2018. Mr. Nearby grew up in Switzerland and Canada and studied at Canterbury and Stanford. It means on the West. Immediately after completing his studies, he went to the Peruvian Amazon, where he lived for many years with the tribe Ashaninka. So he has direct experience with life in two completely different civilizations. As an example, he spoke about the term “yuxin”. This term refers to spiritual or living power that penetrates through all living things. Where in plants, animals and humans, the manifestation occurs in the form of certain beings.

The term “yuxin” can be very easily translated as “invisible”. So, Europeans and Americans, from the view point of their culture, can easily attribute the word “spirit” or “soul” to this term. However, the translation is not so simple. The meaning of the word is variable. It changes according to circumstances. Beings living in plants, animals and humans can sometimes be visible. The term is also changing geographically. Beings that inhabit people are somewhere more referred as souls, but elsewhere as enchanted. Yuxin is also a completely separate dimension. A completely different world into which you can enter when consuming certain psychedelics. Ayahuasca, for example.

Recognising the true meaning of the word Yuxin suddenly opens up a great world that could be easily swept off the table with a bad translation of the word. World and facts that have only come into our mental space in the last decades and especially years. We don’t have to agree with so different worldview. However, it is crucial for our understanding of the Amazon forest civilizations.

”It is the mark of an educated mind to be able to entertain a thought without accepting it.” Aristotle

Learning of other languages goes hand in hand with the recognition of other cultures and our tolerance to them. It leads to the openness of mind and heart and to the knowledge that conflicts between cultures and people stem from not-knowing and ignorance. That is why knowledge of another language makes us, in all respects, better and richer people. It opens us up and improves our positive qualities. Empathy, understanding, it strengthens our ability to decide and solve crisis, make us less conflicting.

Time and space

Languages mostly show their difference in how they work with space and time. Because we all live in the time that flows, we say that our time is linear. This is reflected in all our languages. Time flows from one point to another. However, our languages differ in the way they describe this flow. In the Euro-American world, it is said that time floes from left to right. The past is on the left, the future is on the right. In the Arab world, time flows from right to left. In China, the time is referred to go from top to the bottom. This has to do with writing direction.

Again, we are encountering bigger differences with indigenous people. For the Yupno tribe from Papua-New Guinea, the time flows up the hill. Against the the river flow. Members of the tribe are referring to the past or future according to their position towards the hill. Interestingly, when being indoors, the past is always towards the door. Regardless of the the house position towards the hill. For Aborigines, the time goes from east to west.

The use of language for the non-linear flow of time in human existence has been excellently demonstrated in the Sci-Fy movie Arrival (based on the “Story of Your Life: Ted Chiang”). Learning this language has enabled the main woman character of the story, to see the future. Unfortunately, none of our languages can do that. :)

However, there is another way of handling with time in our languages. For example, sign language can do that. There are situations when it can expresses more phenomena at a time. It is so-called simultaneity. Signs or words are not placed behind each other. But the whole complexity of some reality or action is expressed at one time. Important note: There is an international signing system. However, the primary language of a deaf person of every nation is naturally its national sign language. The spoken language comes second.

In the way the situation is signed, we can see how fast the car is going. If it accelerates or brakes. In what direction it is going. Besides signing with hands, facial expression is indispensable part of the information. It delivers the emotions associated with the situation. It is a great deal of information being transmitted simultaneously. At one time. Therefore interpreting from sign language into spoken word takes always longer than saying the same thing in sign language.

There are more specifications of sign language. An interesting difference from spoken languages is the need for anchoring in time and space. It means that if I want to talk about a group of people, maybe about friends and what they have been talking about, at first I have to place them in an imaginary space. Then I only point on the people in this imaginary space. I am not saying “Petr told Paul”. I am just pointing from the point of Petr to the point of Paul.

Or when I am talking story in time. For example about something what happen before or after the Christ. I create a timeline in space and show a point to define Christ. Then I just point before or after Christ, depending on when the event happened. Regarding the space. It is interesting, that the languages of indigenous peoples are working with it similar as sign language. It is important for them to perceive, and in the communication to tell, from where to where a person moves.

For me, a very interesting personal experience with sign language was to see the signs for DNA and RNA. I knew that DNA is “Deoxyribonucleic acid” and that it has the shape of double helix. I knew that RNA is “Ribonucleic acid” and that it’s part of DNA.

Images

For the message transmission, images are often much more effective than speech. Imagine that your friends would describe each holiday photo instead of showing them. The boredom would be much more intense and longer. Or let’s take online shopping. If the goods in e-shop would be just described and not shown. How much time would we need just to get know the offer. Written Pinterest or Instagram would be a nice joke, but never mainstream. Visual communication was and is crucial for us.

We knew that all the alphabets of modern languages develop from counting marks and pictographic representations of real objects about 5,000 years ago. But only the recent research of Genevieve von Petzinger, launched in 2007, demonstrates the existence of a prehistoric graphical communication system, which was the true beginning of written communication.This system consists of 32 abstract shapes. These often appear accompanied with representations of people and animals. Where the abstract features outnumber the real portrayals about 2 times.

This prehistoric system appears in Europe 45,000 years ago. During the last ice age. But the system could not emerge out of a vacuum. It had to have time to develop. Which means, that it’s origins are even older. This graphic communication which linked abstract shapes together with representations of people and animals existed across a 30,000-year time span across Europe. 65 percent of those signs stayed in use during that entire period. Some being purely local, limited to a single territory. Like a dialect.

With regard to this topic, I can’t forget the comics. How, at first, it was struggling to be recognised as a full literary form. And now it’s struggling to be recognised as a language. The thing is, comics does not fully fulfil the linguistic definitions of a language. The reasons why, probably in the case of comics we should change the perspective, is described in a book by Hannah Miodrag “Comics and Language: Reimagining Critical Discourse on the Form”. Especially if we recognise that all art is a language. Universal language of humanity through time, communicating from simple messages to complex emotions.

I wonder, for what way communication or language would today’s humanity reach, if it needed to communicate universally. With all the people at once. I see such a universal language in the form of comics. The IKEA Manual seems to be the best example. Even without the text everyone understands it. Other examples are memes, picture manuals and many more.

I see comics as a transition between writing and visual capture of a sign language. In one image, stripe, or page, we can capture much more informations than we would be able to squeeze in with writing. Technologies brought even bigger integration of images into our communication. Icons and pictograms are unquestionable and versatile visual language, which will probably stay here for a long time. Graphic form existed in the beginning of written communication, in its course, and is still there. Now in a much richer and more sophisticated version.

The right language for the right moment

Whether we are able to accept or express some information at all, is determined by what communication system is used.

Describing reality

The strength and weakness of word expression is that it describes the experience. Collective to a certain group of people. The more our personal experiences differ from our common experience, the harder it’s for us to express ourselves. An examples of such an extreme personal experience is enlightenment. We can only approximate it by analogies.

Excessive complexity

If we work with very complex information, or with a great deal of information, so we don’t understand it. We will use more appropriate means of communication. We will use languages that make these complexities accessible to a level where we can even think and communicate about them. By converting information into another language, we will find hidden logic.

A specific example are mathematical or physical equations. These are languages that have their own characters and laws of sentences structure. In some cases, we simply can’t do without them. It doesn’t matter whether you are Arab, Mexican or Japanese. You can stand together in front of the board, not knowing the language of your colleague and (if you understand it) spend hours, days, weeks to solve very complex problems in your common language of mathematical equations. Of course that other common language is handy for communication not only about mathematics. Equations are therefore a language for a particular purpose.

Just like maps or data visualisations. Both is absolutely crucial in some situations. There is a wonderful example of connecting maps and visualisation data in the work of Doctors Without Borders. In particular, this connection proved to be the only possible language when dealing with the authorities, during the Ebla epidemic in Congo 2018. As long as the communication was only verbal, no one wanted to do anything. But the moment the visualisation of the progress on the map was introduced into the discussion, everything was understood, and things started to happen. It was only necessary to choose an adequate language.

Emotions

We can describe our emotions. But before we do that, our body language, the expression of our face, will do that for us. We learn the emotional languages. Primary in our family. We learn to love, to express it. We learn to perceive, to internally experience. Whether the emotions are direct or mediated. Like a music. Than we bring this language into our new relationship. Where we use it for communication with our partner. Together we create a new language that we pass on to our children.

Logic

Esher’s infinite staircases seem to be a just a play of perspective. However, displayed logic can be, under certain circumstances, correct. For example when playing rock–paper–scissors. If we start with a stone. We agree that paper beats stone. Then the scissors beats paper and another stone beats scissors.

With the simple logic that one element is more than the other, we could come to a direct conclusion, that the stone ending the game is 3 levels higher, than the stone starting the game. Because, it beat the scissors which beat paper which beat the stone. Therefore it has to be stronger. However it’s not. It’s circular hierarchy, which can ascent and descent forever. This logic then corresponds with the perspective displayed in Esher’s infinite staircases.

It’s about creating a reality, which is the reference point for assessing the given facts. The creation of such systems is defined by a calibration symmetry (Gauge Symmetry).

The best way

There are cases, where the only one possible, fully complex and full honest expression is the use of other language, then the spoken word or its writing. An example is the picture below. It is an representation of 3D object in 4D space. More specifically, it is the representation of the planet Earth through Hopf fibration (not vibration).

It was created in 70s as an intercourse between mathematics, differential mathematics and particle theory. It was created after a conversation, where a mathematician James Harris Simons and theoretical physicist Yang Chen-Ning where searching for a way, how to understand to each other. It’s a very complex picture that you need to watch it for a while. If you aren’t a top physicist or mathematician, you don’t have a chance to understand the equations on which the picture is based. But after watching the picture for a while, you will understand the logic of the space you are looking at. It will be only a little bit difficult to explain to others what you have just seen.

Whole section “The right language for the right moment” inspired by the podcast: “Joe Rogan Experience #1203 — Eric Weinstein”.

Be kind, curious and doubtful

My sister works as a sign language interpreter and she married a deaf man. This brought into my life an insight into the deaf community. For me, this was one of the crucial experiences in viewing, how languages shapes the way we think. The culture of the deaf is different. It is different because the deaf communicate in a different way, they have a different access to information, their language and life experience is shaping them differently. It’s a nation in every nation. Even my sister is married to her husband for 10 years, I am still noticing our mutual differences.

One recent situation for all. My sister sometimes interprets the session of a psychologist with deaf client. From time to time, one of them completes a test, which is afterwards evaluated by the psychologist. Here is the catch. Because the deaf have different life experience, their answers can mean something totally different. Examples:

• Do you feel like someone is watching you all the time?

Deaf will answer YES / Yes of course. At the moment the deaf starts signing, the hearing people start to look at them. They are simply curious.

• Do you feel lonely?

There is a big chance that deaf person will answer YES / Deaf people generally have a greater difficulty finding a partner. Due the communication barrier and the size of their community. Deaf women more than deaf man. It is related to the greater social sense of women in general. A hearing woman accepts a deaf man rather than a hearing man accepts a deaf woman.

A psychologist who has no insight into the life of the deaf community and does not know the specifics of their communication, then very simply evaluates the test inappropriately or inconsistently with reality. Unfortunately, this applies to a large number of psychologists. They don’t know that they don’t know. He doesn’t know that he doesn’t know. A sad fact is that tests are not only for adults but also for children. We don’t have to go far into the Amazon jungle to find out that different cultures live next to us and that we have a problem to understand even here at home.

“Language is a systematic means of communication.”

The fact is that we all are, in some way, a minority. It only depends on how we look at society. Whenever the society realises that part of it is somehow disadvantaged, and eliminates that disadvantage, then everyone benefits. It’s called the “curb-cut effect”.

The moment we create curb cut ramps for wheelchair users, the old people with shopping trolleys, shops suppliers and mothers with stroller will benefit from it. We will appreciate the TV subtitles in a noisy bar, when we want to watch the game, and so on. There are plenty of these handy modifications around us. They are making our life easier and we would never thought they were made specially for some minority. To realise and reflect this cultural and communication difference is a step, which can benefit the whole society.

There are about 5–7,000 languages spoken around the world. It depends how we define dialects. We’re losing 1 language a week. We are loosing an unique way of viewing and understanding the world. There is an old African proverb. “When an old man dies, a library burns to the ground.” When a language dies, the loss is much bigger. On the other hand, there are new languages being created and developed.

I am pleased by the news on how linguistic relativity is having influence in programming languages. They are simpler, more efficient. But I’m more pleased to learn about the last living grandmother of an Indian tribe, who has been working for 10 years on her nation’s vocabulary. And I believe that both will benefit us once in the future.

Communication can be messy and complicated. We learn in all our live and sometimes it gives us wrinkles. But when it works, human interaction can be one of the most beautiful things in our lives. Situation, where the other person is not lecturing you about something, but it’s kindly explaining his/her view or presenting his/her knowledge. Or really listening to what you want to say. Situation where two people are not fighting over who is right or who is the smartest one. Then we can experience real physical pleasure.

It takes the other person to experience this. It takes time to learn this kind of interaction. It takes time to cultivate your personality and learn principles of such communication. Once we experience such a discussion, it will remain with us. You know then, what a supreme communication is, how it looks like. We should try to talk to each other this way. It is what we need. What we always needed.

Tomáš Q Procházka: I am communication and Graphic Designer. You can see me reading something about Developmental Psychology or listening to History Podcasts all the time. It’s because I love to learn and to find connections everywhere.

Communication from the ice age to other dimensions was originally published in TOMAS Q PROCHAZKA on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.

Náš jazyk ovlivňuje to, jak myslíme. Je naprosto zásadní pro naše chápání světa. Odborně se tomu říká “lingvistická relativita”. Není to jenom mluvený jazyk, kterým komunikujeme. Ani si to neuvědomujeme, ale denně používáme mnohem více řečí. Nemluvíme totiž jen ústy, neposloucháme jen ušima. Nemyslím tím jen jazyk nonverbální neboli řeč těla. Způsobů komunikace je mnohem více. Mluvení je jen jedním z nich a není vždy tím nejvhodnějším. Svět naší komunikace je velmi pestrý. Je mnohem fantastičtější, než si mnozí z nás kdy uvědomili. Jaké další jazyky to jsou? Jak a v čem nás ovlivňují? Vezměme to popořadě.

Mluvené slovo

Mluvená řeč je pro většinu z nás primárním komunikačním prostředkem, a proto nás nejvíce ovlivňuje. Jak už bylo řečeno — ovlivňuje přímo to, jak myslíme. Kultury, jejichž jazyky nemají přesné označení pro počet, které nedokáží přesně definovat množství, porovnat hromádku vlevo s hromádkou vpravo, nemohou vytvořit složitější algebru. Proto ani nikdy nemohou stvořit složitější technické systémy. Jejich jazyk je svazuje (ať už v dobrém, či ve zlém), v jejich způsobu života.

V řeči se odráží způsob života daného etnika, jeho myšlení. Když se tuto odlišnou řeč naučíme, v rozdílech uvidíme kousky jiné životní zkušenosti. Poznáme slova a obraty, které se lépe hodí pro vyjádření určité reality. Nahlédneme do duše jiného národa, do jiné minulosti.

Nemusíme jít ale nikam daleko. Stačí si vzít třeba finštinu. Jazyk, ve kterém chybí slovo “prosím”. Slovo, které je pro většinu z nás, ať už je naše mateřština jakákoliv, v mezilidské komunikaci tak zásadní. Jeho absence, spolu s absencí slov “on” a “ona” je vysvětlována tím, že Finové ve svém drsném způsobu života měli jen málo času na klábosení nebo nějaké jemné sociální dovednosti. Finové ale nejsou hrubí lidé, jak by se mohlo zdát. Mohou být tišší a odtažití při prvním kontaktu. Když je však poznáte více, zjistíte že v jádru jsou jako my všichni. No a když opravdu chtějí být jemní, vypomohou si souslovím “mohl bys” spolu s měkkostí v hlase. Mám zkušenost, že mladší generace absenci slova vnímá a v mluvě jej občas nahrazuje anglickým slůvkem “please”. Každopádně tato drobnost, absence pouhých 3 slov, nám ukazuje velikost odlišné historické zkušenosti jednoho národa.

Skutečně odlišné jazyky ale přichází se skutečně odlišnými etniky. Neboli s lidmi, kteří žijí (nebo žili) výrazněji jinak než já a vy. Pod jiným etnikem si můžeme představit lidi, jež žijí (či žili) ve výrazněji jiném a většinou užším vztahu s přírodou. Říkáme jim indiáni, domorodé národy, kmeny.

Jedním z nejzajímavějších jazyků, ke kterému jsem se dostal, je jazyk kmene Yamanů (či Yahganů, v názvu není jednota). Kmene, který po 7 000 let, spolu s několika dalšími, obýval nejjižnější cíp Ohňové země. Ano, bohužel obýval. Yamanové již vymřeli. Jejich jazyk byl naštěstí na počátku 20. století zachycen v, několikrát ztraceném a opět objeveném, slovníku misionáře E. Lucase Bridgese, který s Yamany pobýval v letech 1869 až 1898. Za tuto dobu se naučil plynně yamansky a vytvořil fonetický slovník jejich jazyka. I když už jsou tito lidé a jejich způsob života pryč, bohatost jejich řeči odhaluje, jak žili a přemýšleli. Jejich slovník zachycuje 32 000 slov. Pro srovnání — angličtina má nyní zhruba 130 000 aktivně užívaných výrazů.

Většina yamanských slov se přitom soustředí kolem sociálních vztahů, přemisťování na kanoi a také kolem jídla. Jen pro rodinné vztahy měli Yamanové přes 50 výrazů. Jejich slova jsou výjimečná tím, že naprostá většina z nich zachycuje složitější či komplexní děje. Několik příkladů:

• kaiyerri i: Vystoupit na povrch a způsobit proudění vody, či její zvlnění, tak jako tuleň, ryba, nebo pták když stoupá odspodu.
• dop-a: Doprovodit nebo jít s oštěpařem za účelem mu pomoci, jako žena když pádluje, nebo jednoduše jej doprovázet abychom získali část toho, co získá on.
• kagiy-a: Jít, přijít nebo se dostat z východu na místo daleko na západě a vyhodit kotvu.
• das-a: Jít nebo přijít na místo, kde se nachází žena z nějakého nepatřičného důvodu.
• ium-a: Trhat a rozhazovat, vykusovat a užírat, tak jak to dělají psi se srstí zvířat, když je trhají.
• dga-rdgu: Vzít do rukou hodně věcí a odhodit je tak, jako když chceme, aby se o ně poprali chlapci.

Již z několika slov se do mysli derou představy života a myšlení těchto lidí. I když už jsou pryč, tak jako bychom jim rozuměli. Jen z pročítání jejich slovníku by se daly napsat příběhy.

By–kognitivní přístup

Problémem s takto odlišnými jazyky (s odlišností kultur) je, že nemůžeme definovat přesný překlad mnohých slov bez většího vhledu či poznání dané kultury. Význam slov je utvářen společnou zkušeností. Proto je tak zásadní koncept “by–kognitivního přístupu“. Neboli držení dvou mentálních modelů vidění světa v mysli naráz.

Velice hezky o tomto principu mluvil známý antropolog a spisovatel Jeremy Narby, na skupinové přednášce “Science meets tradition”, která se uskutečnila na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze v listopadu 2018. Pan Nearby vyrostl ve Švýcarsku a Kanadě a studoval na Canterbury a Stanfordu. Tedy na západě. Hned po dokončení studií odjel do peruánské Amazonie, kde dlouhá léta žil s kmenem Ašaninka (Ashaninka). Má tedy přímou zkušenost s životem ve dvou zcela odlišných civilizacích. Jako příklad uváděl výraz “yuxin”. Tento výraz označuje duchovní či živoucí sílu, jež proniká skrze vše živé. Přičemž v rostlinách, zvířatech a lidech dochází k její “manifestaci” ve formě určitých bytostí.

Výraz “yuxin” lze snadno přeložit jako “neviditelný”. A tak Evropané a Američané, z pozice své kultury, snadno přisuzovali tomuto výrazu slovo “duch” či “duše”. Překlad výrazu ale není tak prostý. Význam slova je proměnlivý. Mění se dle okolností. Bytosti obývající rostliny, zvířata a lidi mohou být někdy viditelné. Dále se označení mění i geograficky. Někde je o bytostech, jež obývají lidi, více referováno jako o duších, ale jinde zase jako o kouzelných bytostech. Yuxin je ale také celá samostatná dimenze. Zcela jiný svět, do kterého lze vstoupit při požití určitých psychedelik. Například ayahuasky.

Poznání opravdového významu slova Yuxin, nám najednou otevírá velký svět, který bychom snadno shrnuli ze stolu špatným překladem tohoto slova. Svět a skutečnosti, které se teprve v posledních desetiletích a zejména letech, dostávají do našeho mentálního prostoru. Nemusíme přitom s takto odlišným viděním světa souhlasit. Je však zásadní pro pochopení civilizací Amazonského pralesa.

”Jest znakem vzdělané mysli umět si pohrát s myšlenkou bez toho, aniž by ji přijala.” Aristotelés

Poznání dalších jazyků jde ruku v ruce s poznáním dalších kultur a s naší tolerancí k nim. Vede k otevřenosti mysli a srdce a k znalosti toho, že konflikty mezi kulturami a lidmi pramení z neznalosti a ignorace. Znalost dalšího jazyka nás proto činí ve všech ohledech lepšími a bohatšími lidmi. Otevírá nás a zlepšuje naše pozitivní vlastnosti. Empatii, porozumění, posiluje naši nekonfliktnost, schopnost rozhodovat se a řešit krizové situace.

Čas a prostor

Jazyky ponejvíce ukazují svou rozdílnost tím, jak pracují s prostorem a časem. Tím, že všichni lidé žijeme v čase, který plyne, říkáme, že náš čas je lineární. To se odráží ve všech našich jazycích. Čas plyne od jednoho bodu k druhému. Naše jazyky se ale liší v tom, jak toto plynutí popisují. V euroamerickém světě se říká, že čas ubíhá zleva doprava. Minulost je vlevo, budoucnost vpravo. V arabském světě ubíhá čas zprava doleva. V Číně se o čase zase mluví tak, že plyne shora dolů. Což koresponduje se směrem psaní.

S většími rozdíly se opět setkáme u domorodých národů. Pro lidi kmene Yupno z Papuy-Nové Guiney čas plyne do kopce, proti směru toku řeky. Členové kmene ukazují minulost či budoucnost dle toho, jak jsou směrem ke kopci natočení. Zajímavé je, že když jsou v interiéru, tak minulost je vždy směrem ke dveřím. Nehledě na to, jakým směrem je dům natočen. Pro Aborigince zase čas plyne z východu na západ.

Použití jazyka pro nelineární plynutí času v lidské existenci bylo výborně ukázáno ve sci-fi filmu Arrival (dle povídky Story of Your Life od Ted Chiang). Naučení se tohoto jazyka umožnilo hlavní hrdince vidět budoucnost. Toto bohužel žádný z našich jazyků neumí. :)

Avšak jiná práce s časem v našich jazycích existuje. Takovým jazykem je například jazyk znakový. Jsou situace, kdy vyjadřuje více jevů najednou. Jde o takzvanou simultánnost. Znaky či slova nejsou kladeny za sebe, ale najednou je vyjádřena celá složitost nějaké skutečnosti či děje. Důležitá poznámka: byť existuje mezinárodní znakový systém, tak přirozeně primárním jazykem neslyšícího příslušníka každého národa je jeho národní znakový jazyk. Mluvený jazyk je až jazykem druhým.

V tom, jak je daný děj zaznakován, vyčteme, jak rychle auto jede. Jestli akceleruje či brzdí. Jakým směrem jede. Mimo znakování rukama je nezbytnou informací i mimika znakujícího, která zprostředkovává emoci spojenou s danou situací. Jde o velké množství informací, předávaných simultánně, neboli najednou. Proto tlumočení znakového jazyka do mluvené řeči trvá vždy déle než stejná skutečnost řečená ve znakovém jazyce.

Znakový jazyk má více specifik. Zajímavou odlišností od mluvených jazyků je například potřeba ukotvení v čase a prostoru. Znamená to, že pokud chci mluvit o nějaké skupině lidí, třeba o přátelích a o tom, co si povídali, musím je nejdříve rozmístit do pomyslného prostoru. Pak na osoby v pomyslném prostoru pouze ukazuji. Už neříkám “Petr říkal Pavlovi”. Jen ukážu z bodu, kde je umístěn Petr, do bodu, kde je umístěn Pavel.

Nebo když mluvím o nějakém ději. Například o tom, co se stalo před Kristem, a co po Kristu. Vytvořím pomyslnou časovou osu v prostoru a ukážu na bod definující v časové ose Krista. Pak už jen ukazuji na pomyslné lince před či po Kristu dle toho, kdy se daná událost stala. Ohledně vnímání prostoru je zajímavé, že jazyky přírodních národů s ním pracují podobně, jako jazyk znakový. Je pro ně důležité vnímat a v komunikaci uvádět, odkud kam se kdo pohyboval.

Velmi zajímavou osobní zkušeností u znakového jazyka pro mne bylo vidění znaku pro DNA a pak pro RNA. Věděl jsem, že DNA je “Deoxyribonukleová kyselina” ve tvaru dvojité šroubovice. Věděl jsem, že RNA je “Ribonukleová kyselina”. Vždy jsem chápal, že RNA je součástí DNA.

Co mi ale nikdo nikdy neřekl, a ani mi to nikdy nedošlo z názvosloví, je skutečnost, že RNA je jedna část šroubovice DNA. Šlo o osobní zkušenost, kdy pro mě byl znak mnohem pochopitelnější než mluvené slovo.

Obrázky

Obrázky jsou často pro předání informace mnohem efektivnější než mluvené slovo. Představte si, že by vám vaši známí namísto ukazování fotek z dovolené každou fotografii popisovali. Ta nuda by byla mnohem intenzivnější a delší. Nebo takové nakupování online. Kdyby zboží v e-shopu bylo jen popsané a ne vyobrazené. Kolik času by nám trvalo se v nabídce vůbec vyznat. Textový Pinterest či Instagram by možná fungoval jako recese, ale ne jako mainstream. Obrazová komunikace pro nás byla a je zcela zásadní.

Věděli jsme, že všechny abecedy moderních jazyků se postupně vyvinuly ze znaků pro počítání a z piktografických vyobrazení reálných objektů zhruba před 5 000 lety. Ale teprve nedávný výzkum Genevieve von Petzinger započatý v roce 2007 dokládá existenci pravěkého grafického komunikačního systému, který byl tím pravým prvopočátkem psané komunikace. Tento systém sestává z 32 geometrických znaků, které se objevují spolu s reálnými vyobrazeními lidí a zvířat. Přičemž tyto abstraktní znaky jsou užívány zhruba 2x častěji než reálná vyobrazení.

Tento pravěký systém se v Evropě objevuje před 45 000 lety, během poslední doby ledové. Systém ale nemohl vzniknout najednou. Musel mít čas se vyvinout. Což znamená, že jeho kořeny jsou ještě mnohem starší. Tato psaná komunikace pomocí propojování obrázků s abstraktními znaky fungovala v Evropě přes 30 000 let. Po tuto dobu se udrželo 65 % znaků. Vznikaly i znaky čistě lokální, vyskytující se jen na určitém území. Podobně tomu je u nářečí.

Nemohu v tomto ohledu nepomyslet na komiks. Jak nejdříve bojoval o to, aby byl uznán právoplatnou literární formou. A nyní bojuje o to, aby byl uznán jako jazyk. Komiks totiž zcela nenaplňuje lingvistické definice pro jazyk. To, proč by v případě komiksu zřejmě mělo dojít k jinému pohledu či úpravě těchto definic, popisuje Hannah Miodrag v knize “Komiks a jazyk: Rekonstrukce kritického diskursu dané formy (Comics and Language: Reimagining Critical Discourse on the Form). Zejména pokud uznáváme, že veškeré umění je jazykem. Univerzální jazyk lidstava skrze čas, komunikující od prostých sdělení, až po složité emoce.

Přemýšlím, po jakém způsobu komunikace či jazyku by dnešní lidstvo sáhlo, kdyby potřebovalo komunikovat univerzálně. Se všemi lidmi najednou. Univerzální jazyk vidím právě ve formě komiksu. Jako nejlepší příklad mě napadá IKEA manuál. I bez textu mu všichni rozumí. Dalším příkladem jsou “meme”, obrázkové manuály a mnohé další.

Komiks vnímám jako přechodník mezi psaním a vizuálním zachycením znakového jazyka. V jednom obrázku, panelu, či na jedné stránce, je zachyceno mnohem větší množství informací, než bychom tam vtěsnali psanou formou. Ještě větší integraci obrázků do naší komunikace přinesly technologie. Ikony a piktogramy jsou nezpochybnitelný a univerzální vizuální jazyk, který zde zřejmě dlouho zůstane. Grafická forma existovala na počátku psané komunikace, v jejím průběhu, a je zde stále. Nyní v mnohem bohatší a propracovanější verzi.

Ten pravý jazyk pro daný moment

To, jaký komunikační systém je použit, přímo determinuje, zda jsme vůbec schopni určitou informaci přijmout či vyjádřit.

Opisování skutečnosti

Síla i slabost vyjadřování slovem je v tom, že opisují zkušenost. Společnou pro určitou skupinu lidí. Čím více se naše osobní zážitky a zkušenosti liší od společné zkušenosti, tím hůře se nám vyjadřují, předávají. Příkladem extrémního osobního zážitku je osvícení. Můžeme jej pouze přiblížit na základě analogií. Plně předat jej nelze.

Přílišná složitost

Pracujeme-li s velmi složitými informacemi, či s velkým množstvím informací, v kterých se nemůžeme vyznat, použijeme vhodnější komunikační prostředky. Neboli jazyky, které tyto složitosti zpřístupní na úroveň, na níž jsme vůbec schopni nad nimi přemýšlet a komunikovat o nich. Převedením informací do jiného jazyka v nich nalezneme skrytou logiku.

Konkrétním příkladem jsou matematické či fyzikální rovnice. Jde o jazyky, které mají své vlastní znaky a zákonitosti skladby vět. V určitých případech se bez nich jednoduše neobejdeme. Je pak jedno, jestli jste Arab, Mexičan či Japonec. Můžete stát společně před tabulí, neumět jazyk svého kolegy a hodiny, dny, týdny řešit velmi složité problémy ve svém společném jazyce matematických rovnic. Jiný společný jazyk se pak samozřejmě hodí pro komunikaci nejenom o matematice. Rovnice jsou tedy jazykem pro konkrétní účel.

Stejně tak i mapy či vizualizace dat. Oboje je naprosto nezbytné pro pochopení určitých informací. Krásným příkladem propojení map a vizualizace dat, je práce organizace Lékaři bez hranic. Konkrétně se toto propojení ukázalo jako jediným možným jazykem při jednání s úřady, při epidemii Eboly v Kongu 2018. Dokud byla komunikace pouze verbální, nikdo nechtěl nic dělat. V momentě, kdy byla do komunice vnesena vizualizace postupu epidemie na mapě, bylo vše pochopeno a konečně se začalo něco dít. Bylo jen potřeba zvolit adekvátní jazyk.

Emoce

Naše emoce můžeme popsat. Ale dříve než to uděláme, prozradí nás řeč našeho těla, naše tvář. Emocionální jazyky se učíme. Primárně v naší rodině. Učíme se milovat a dávat to najevo. Učíme se vnímat, vnitřně prožívat. Ať už emoce přímé nebo zprostředkované. Jako třeba hudbu. Tento jazyk pak vnášíme do svého vztahu, kde emocemi komunikujeme s naším partnerem. Spolu pak vytváříme jazyk nový, který předáváme našim dětem.

Logika

Esherova nekonečná schodiště se zdají být pouhou hříčkou perspektivy. Avšak logika v nich zobrazená je za určitých podmínek platná. Například při hře kámen, nůžky, papír. Začneme-li u kamene, shodneme se, že papír je více než kámen. Poté, že nůžky jsou více než papír, a pak že kámen je více než nůžky.

S přímou logikou, že pokud je jedno více než druhé, dospějeme k faktu, že kámen, kterým končíme tuto logickou řadu, je o 3 úrovně silnější než první kámen. Neb přeci porazil nůžky, které nejdříve porazily papír co porazil první kámen. Musí tedy být silnější. Tak tomu ale není. Je to cirkulační hierarchie, která může nekonečně stoupat či klesat. Této logice pak odpovídá právě vyobrazení pomocí Esherova shodiště.

Jde o vytvoření reality, která je referenčním bodem pro posuzování daných skutečností. Vytváření takovýchto systémů definuje takzvaná kalibrační symetrie (Gauge Symmetry).

Nejlepší způsob

Jsou případy, kdy jediným možným, plně komplexním a zcela upřímným vyjádřením informace je použití jiného jazyka než mluveného slova či jeho zápisu. Příkladem je obrázek níže. Jde o zobrazení 3D objektu ve 4D prostoru. Přesněji jde o zobrazení planety Země skrze Hopfovy fibrace (ne vibrace).

Vzniklo v 70. letech jako spojení matematiky, diferenciální matematiky a teorie částic. Bylo vytvořeno na základě konverzace, kdy matematik James Harris Simons a teoretický fyzik Yang Chen-Ning hledali způsob, jak si porozumět. Jde o velmi složité vyobrazení, na které je třeba se chvíli dívat. Pokud nejste špičkový fyzik či matematik, nemáte šanci porozumět rovnicím, na kterých je obrázek založen. Po chvíli pozorování ale porozumíte logice prostoru, na který se díváte. Jen bude trochu těžší někomu jinému vysvětlit slovy, co jste právě viděli.

Celá sekce “Logika” inspirována podcastem : Joe Rogan Experience #1203 — Eric Weinstein.

Buďte laskaví, zvědaví a pochybujte

Má sestra je tlumočnice znakového jazyka a za manžela si vzala neslyšícího muže. Což mi do života přineslo vhled do komunity neslyšících. Byla to pro mne jedna za zásadních zkušeností ve vnímání toho, jak jazyk definuje to, jak myslíme. Kultura neslyšících je jiná. Je jiná proto, že neslyšící jinak komunikují, mají odlišný přístup k informacím, jejich jazyk a životní zkušenost je formuje jinak. Jde o národ v každém národě. I když je má sestra se svým manželem již 10 let, našich vzájemných odlišností si všímám neustále.

Jedna nedávná situace za všechny. Sestra někdy tlumočí sezení psychologů s neslyšícími klienty. Občas některý z nich vyplňuje test, který je následně evaluován ze strany psychologa. Zde přichází háček. Tím, že neslyšící mají jinou životní zkušenost, mají jejich odpovědi na některé otázky zcela jinou výpovědní hodnotu. Příklady:

• Máte pocit, že vás neustále někdo sleduje?

Neslyšící odpoví ANO / Samozřejmě že ano. V momentě, kdy neslyšící začnou znakovat, tak se na ně slyšící lidé začnou koukat. Jednoduše ze zvědavosti.

• Máte pocit, že jste osamělý/lá?

Velká šance, že neslyšící napíše ANO / Neslyšící mají obecně, skrze komunikační bariéru a velikost své komunity, větší problém nalézt si partnera. Neslyšící ženy pak více než neslyšící muži. Souvisí to s větším sociálním cítěním žen obecně. Slyšící žena přijme spíše neslyšícího muže než slyšící muž neslyšící ženu.

Psycholog, který nemá vhled do života komunity neslyšících a nezná specifika jejich komunikace, pak test velmi snadno vyhodnotí nepřiměřeně či v rozporu s realitou. Toto bohužel platí pro velkou část psychologů. Neví to, že neví. Smutné je, že testy nevyplňují jen dospělí, ale i děti. Nemusíme jezdit daleko do amazonské jungle, abychom zjistili, že odlišné kultury žijí vedle nás a že máme problém si porozumět i tady doma.

“Jazyk je systematickým prostředkem komunikace.”

Skutečnost je taková, že všichni jsme v nějakém ohledu minoritou. Záleží jen, jak se na společnost podíváme. Vždy, když si společnost uvědomí, že její část je nějak znevýhodněna a toto znevýhodnění eliminuje, benefitují z toho pak všichni. Tomuto jevu se říká “curb-cut effect”.

V momentě, kdy vytvoříme nájezdy na obrubník pro vozíčkáře, přímo z toho benefitují staří lidé s vozíky, zásobování obchodů, maminky s kočárky. Titulky v televizi zas oceníme v hlučném baru, když chceme sledovat zápas, a tak dále. Těchto šikovných věcí kolem nás je spousta. Ulehčují nám život a nikdy by nás nenapadlo, že byly vytvořeny pro určitou minoritu. Uvědomění si a reflektování kulturně-komunikačních rozdílů je krokem, ze kterého může benefitovat celá společnost.

Na světě je 5 až 7 000 mluvených jazyků. Záleží, jak definujeme nářečí. Každý týden přicházíme o 1 z nich. Přicházíme tak o unikátní vidění a chápání světa. Jedno africké přísloví zní “když zemře starý člověk, vyhoří knihovna”. V případě ztráty jazyka to platí mnohonásobně více. Na druhou stranu zde vznikají a rozvíjejí se jazyky jiné.

Potěší mne zpráva o tom, jak se lingvistická relativita promítá do programovacích jazyků, a ty jsou jednodušší, efektivnější. Více mne ale potěší, když se dozvím o poslední žijící babičce indiánského kmene, jež 10 let pracuje na slovníku svého národa. Přitom věřím, že oboje nám jednou v budoucnu bude k užitku.

Komunikace může být komplikovaná a těžká. Učíme se ji celý život a občas nám dělá vrásky. Pokud se ale mezilidská interakce povede, může být jedním z nejkrásnějších zážitků v našem životě. Situace, kdy nás druhá osoba nepoučuje, ale laskavě vysvětluje svůj pohled či znalosti, anebo skutečně poslouchá, co chceme říci. Situace, kdy dva lidé spolu nebojují o to, kdo má pravdu, nebo kdo je chytřejší. Tehdy můžeme pocítit skutečné fyzické potěšení.

Abychom tohle mohli zažít, potřebujeme jeden druhého. Chce to čas. Kultivovat svou osobnost a naučit se principy komunikace trvá. Jakmile ale takovouto diskuzi zažijeme, zůstane to v nás. Víme, co je vrcholem komunikace a jak vypadá. Snažme se spolu takto mluvit. To je to, co potřebujeme. Co jsme vždy potřebovali.

Tomáš Q Procházka: Jsem Komunikační a Grafický Designér. Většinou mě můžete vidět jak neustále něco čtu o vývojové psychologii nebo poslouchám Podcasty o historii. Baví mě stále se něco dozvídat a objevovat souvislosti.

Komunikace od doby ledové po jiné dimenze was originally published in TOMAS Q PROCHAZKA on Medium, where people are continuing the conversation by highlighting and responding to this story.