Když tě Strategický výzkum nezabije, tak tě posílí
“Na příštích několik víkendů si nic neplánuj.” Touto větou začala moje cesta ke školení Strategického výzkumu. A bylo tomu tak. Víkendy jsme trávili v kanceláři, o vedení hloubkových rozhovorů se mi zdálo a kategorizace metod mě strašila ve snu několik týdnů. Oproti očekávání nebylo nejtěžší postavit se do čela učebny a prezentovat, ale celé školení připravit, vybrat to nejdůležitější a logicky to pospojovat.
S prezentacemi jsem měla pramalé zkušenosti, se školením žádné. Výzkum v terénu je naopak můj denní chleba. I přesto bylo neuvěřitelně těžké sesumírovat a vyjádřit věci, které ve výzkumu dělám automaticky. Často pracuji intuitivně, a proto jsem se při přípravě několikrát ocitla v situaci, kdy jsem nedokázala vyplodit jednoznačný návod, ale obligátní UX hlášku: to záleží. Účastníci školení si ale nepřišli pro vágní vatu, ale pro praktický návod a odhodlání k tomu vyrazit do terénu a výzkum si zkusit sami.
Teorie je důležitá, ale…
Co mi v tom nesmírně pomohlo? Knihy. Otevřela jsem výzkumnické bible a načetla obrovské množství článků, Jan nám nechal z USA expertně dovézt ty nejžhavější novinky, které by jinak z Amazonu nestihly včas přijít a každý zvlášť jsme se v nich nořili. To, co dělám intuitivně anebo to mám zažité natolik, že z toho nedokážu vydestilovat esenci, kterou bych jednoznačně předala, najednou vyklíčilo a vyrostlo. Díky velmi tvrdé systematizaci a kategorizaci z teoretických knih moje zkušenosti z praxe získaly pevnou a živnou půdu. S tím rostlo i mé sebevědomí, protože ve většině případů jsme objevili, že přesně to, co všichni radí, děláme. Na posledním Marketing festivalu nám Kim Goodwin mluvila z duše.
Někdy totiž není tou nejlepší strategií nejprve všechno načíst a pak se pustit do terénu. Člověk může mít pochyby o tom, zda to dělá správně, jestli náhodou na něco nezapomněl, má plnou hlavu pouček. Věřím, že je lepší vyrazit do terénu, spolehnout se na intuici, nebát se a zkoušet si to. Jasně, že uděláte nějaké chyby, ale mnohdy je to lepší než mít plnou hlavu obav a představ o tom, jak přesně to má být. Protože jsem postupovala přesně takto a hromady teorie absorbovala až po hromadě zkušeností z terénu, všechno to do sebe příjemně zaklaplo. (Nutno tedy podotknout, že jsem studovala sociologii a design služeb, takže úplně bez teorie to nebylo :)).
Ne všechny momenty ovšem byly růžové. Narazili jsme na to, že jsou oblasti ve kterých nemáme úplně jasno a uvědomili si slabá místa ve vlastním procesu. A začali je zlepšovat. Chtěli jsme hlásat: “Scénáře hloubkových rozhovorů dělejte zásadně ve skupině!” Ano, kolikrát jsem ale měla k dispozici lidi, kteří by mi s tím pomohli? No mockrát ne. Kromě toho, že nás v Housu moc není, mají všichni ostatní dost práce. Faktem ale je, že se to postupně snažíme zavádět. Na vlastní kůži pak pociťujeme benefity práce v týmu. Zkrátka tím, že člověk učí, učí sám sebe.
Zapomeňte na ego
Další úskalí přípravy školení nastalo, když jsem měli všechny podklady na jednom místě. V obrovském dokumentu, plném našich vlastních zkušeností, doporučení z knih, případovek klientů, vtipných meme atd. Pak jsme si museli s Janem sednout a dohodnout se na tom, co z těch desítek stran masitých poznámek vybrat, aby to účastníkům co nejvíce pomohlo. Doteď jsme se navzájem testovali a odhalovali před sebou, kolik toho víme. Nyní ale nastal čas na vyjednávání o tom, co se do školení reálně promítne. Pokud školení připravujete sami, uděláte si to tak, jak nejlépe uznáte za vhodné. Pokud ho děláte ve dvou, diskutujete nad každým slidem, protože ne vždy jeho obsah dává smysl oběma.
Na rovinu — někdy bylo dusno. Byla to zkouška ohněm. Někdy jsem svoje ego do školení tlačila hrozně moc a prosazovala, že potřebuji, aby tam byly třeba typy otázek do dotazníku. A někdy jsem se naopak cítila jako loutka, která mechanicky dělá jen to, co se od ní očekává. Na vypjaté diskuse a vyjednávání jsem zkrátka rezignovala. Neměla jsem už na to sílu. Důležité je ovšem ale říct, že jsem se do těchto extrémů stavěla sama. Je jednodušší nadávat na to, jak je to těžké, že se neshodneme a času je málo. Ve chvíli, kdy jsme přijali, že školení je naše společné dílo, začali se bavit výhradně k věci a viděli společný cíl, začalo to fungovat. Nejde o to, čí moudro je na slidu, ale o to, stravitelně a systematicky předat to nejlepší, co umíme a známe.
Polovinu školení jsme předělali
Pak jsme podstoupili generálku před členy Housu, výzkumnicí Laďkou Zbiejczuk Suchou a dalšími kritiky a ocitli se pod solidní palbou. První tři části nám totálně ztrhali, takže jsme předělávali, překopávali a cizelovali. Nesčetněkrát.
Přiznávám, že jsem několikrát pociťovala hluboký Odpor v přípravě školení pokračovat. Ale i když byly porodní bolesti těžké, výsledek stojí za to. Jsem na školení pyšná a děkuji Janovi, že věřil a nabídl mi, ať se do toho vrhneme spolu. Udělali jsme obrovský kus práce. Získala jsem řád, větší jistotu a sebevědomí. Ohlasy jsou skvělé. Na konci nám tleskají. Wow. Stálo to za to.
Školení vylepšujeme dodnes a každý běh je trochu jiný. Třeba po prvním školení jsme se ještě více osekali teorii ve prospěch praktických cvičení, ve kterých si účastníci vše na vlastní kůži vyzkouší — už je jich tam pět. Teorie je sice důležitá, ale uživatelský výzkum je potřeba zažít na vlastní kůži. Jestli se tedy nechcete probírat v knihách, ale vyzkoušet si výzkum sami, pomůžeme vám.
Velmi prakticky pojatá demýtizace uživatelského výzkumu ve skvělém školení plném tipů, co dělat i co rozhodně nedělat, motivujícím k dalšímu studiu a postupnému zlepšování. Cíl „rozšíření obzorů za účelem poskytování kvalitnějších služeb vlastním klientům“: splněn.
Vít Rýznar
Přijďte se přesvědčit sami.
Další čtení o výzkumu
Strategický výzkum & Strategická optimalizace
Praktická školení uživatelského výzkumu a optimalizace webových projektů, kterými vás provedou Jan Řezáč a Honza Kvasnička! Obě školení jsou vhodná pro majitele firem, manažery i designery.
House of Řezáč je brněnská designová agentura. Navrhujeme a pomáháme rozvíjet digitální služby pro české i zahraniční klienty.
