Otevřená budoucnost knihoven
Co znamená koncept tzv. otevřených knihoven (open libraries či staffless libraries) pro budoucnost knihovnictví? Je to nový směr, nebo slepá ulička?
Koncept
Otevřené knihovny se v Dánsku rozšířily kolem roku 2011 jako důsledek snižování rozpočtu zvláště v mimoměstských lokacích. Johansen uvádí, že na počátku stála snaha zastupitelů zachovat existenci knihoven jako místa pro setkávání lokálních komunit (hlavně rodiny). Šlo tedy o kompromisní řešení, jak zachovat služby, fond a prostor knihovny s vynaložením minimálních nákladů. Úvazky a hodiny, které zaměstnanci původně na pracovišti sloužili, byly zredukovány a personál nahradila technologie společně s flexibilnější otevírací dobou.
Pro přístup do otevřené knihovny slouží čip knihovní ID karty v kombinaci s občanským průkazem či jiným identifikačním údajem. Relativní bezpečí mimo hodiny s přítomným personálem je zajištěno systémem CCTV a knihy chrání RFID. Půjčuje se přes self-check a vrácené výpůjčky putují do biblioboxu. Kromě toho knihovny zavedly i další změny, jak zpříjemnit uživatelům pobyt. Pro pocit bezpečí bylo nutné osvětlit temná místa a ideálně zajistit výhled ven z budovy. Prostory knihovny by měly být pravidelně čištěny pro dobrý dojem. Dostupnost a vystavení knihovních jednotek je samozřejmostí. Jde i o maličkosti jako nabídku občerstvení a kávy nebo pravidelné střídání dekorace.
Koncept se v průběhu posledních 6 let rozšířil po celém světě a je vnímám jako kontroverzní téma. V Irsku proti zavádění tohoto řešení proběhly protesty knihovníků. Nevole je znát i u jejich ostrovních sousedů, kde vzniklo přes 72 otevřených knihoven (hlavně kvůli velkému snižování stavů). Ian Anstice na svém aktuálním blogu podrobně shrnuje stav ohledně otevřených knihoven ve Velké Británii a uvádí jejich výhody i nevýhody. Těm bude záhy věnována pozornost. Pokud vás téma zajímá, jeho blog je pro vás téměř povinností, protože odkazuje na zkušenosti mnoha ostatních knihoven.
Otázky
Jedná se tedy o inovaci, nebo znouzecnost a optimalizaci zdrojů? Otevřené knihovny přinášejí jasné a měřitelné výsledky, pokud používáme k měření vynaložené finance. Ostatní data např. o návštěvnosti a užití dalších služeb otevřených knihoven jsou podle Johansena bez přítomnosti personálu nebo efektivní metody měření spíše nepřesná. Je také otázkou, nakolik vypovídají současné ukazalate výkonnosti o reálném dopadu, jak píše Lukáš.
Otevřenost těchto knihoven je také dost diskutabilní, protože instituce může vyžadovat vstup s dozorem pro osoby mladší 15 let kvůli jejich bezpečnosti. Tu by částečně měly zajišťovat kamery. Pokud dojde k vandalismu, knihovna se uzavře nebo otevírací dobu zkrátí. Vstup je navíc podmíněn kartou, což při její ztrátě vede k nedostupnosti. Jde tedy ještě o otevřenost?
Dalším problémem je nedomyšlený koncept prostoru a celé služby. Je otevřená knihovna stále knihovnou? A co je vlastně knihovna dnes? Jaká by měla být v roce 2030? Takové otázky vyvstávají, když se zamyslím nad tím, že v otevřených knihovnách působí zaměstnanci třeba 10 hodin. Zbylých 88 hodin je bez obsluhy ponecháno uživatelům např. od 8:00 do 22:00 pondělí až pátek. Většinu času jsou tedy knihovnické pulty zbytečné a je otázka, jak moc je potřeba dalšího „tradičního“ vybavení i jeho současného rozestavení. Velkou výzvou je vhodně navrhnout informační architekturu a instrukce, jak knihovnu bez obsluhy použít. Zná vůbec otevřená knihovna a její zřizovatel potřeby komunity, které slouží? Ty totiž nemusí odpovídat regálům, křeslům a počítačům. Pokud má být knihovna místo, kde se komunita setkává, nelze počítat s tím, že všichni její členové budou tiše sedět a číst. Současné hybridní řešení podle mě dává smysl pouze z krátkodobého hlediska před transformací k řešení, jehož budování bude velmi pravděpodobně někoho stát peníze a čas.
Odpovědi
Jak řešit krizi financování knihoven? Nemám na to odpověď. Myslím, že zprostředkovávat prostor k setkávání občanů a návštěvníků města zadarmo je zcela správné. Na druhou stranu, je otázka, zda toto musí vykonávat právě knihovna, jejíž očekávaný účel (od uživatelů, zřizovatele i zaměstanců) se nemusí protínat s takovou funkcí. Pokud chceme vytvářet hybridní řešení, je nutné dbát na jejich citlivé přizpůsobení aktuálním potřebám a zahrnout do jejich naplnění alespoň v nějaké formě lidskou složku. Důvody nejsou jen bezpečnostní, ale také pocitové, které hrají u služeb velkou roli.
