3 (odvrácené) tváře spravedlivé tranzice: Nenasytný byznys, podvyživený stát a podceňovaný ne*zisk
V rámci iniciativy Global Donut Day jsme pod hlavičkou spolku Doughnut Czechia uspořádali minikonferenci 3 tváře spravedlivé tranzice. 70 lidí napříč sektory hledalo celý den praktické cesty k naplnění vize dobrého života v mezích planety pro všechny.
Akci jsme zahájili příspěvky 9 řečníků a řečnic. Co bylo smyslem akce a o jakých tématech byla řeč, shrnujeme v tomto článku. Na přednášky jsme odpoledne navázali kulatými stoly: dvě skupiny se věnovaly tématu odpovědné produkce a jedna tématu spravedlivé redistribuce. V plánu byl ještě kulatý stůl na téma důstojné reprodukce, který se ale kvůli malému zájmu nakonec nekonal.
Odpovědná produkce, spravedlivá redistribuce a důstojná reprodukce jsou 3 klíčové kompetence, které potřebujeme jako společnost podporovat a rozvíjet, pokud máme úspěšně zvládnout udržitelnou transformaci s cílem zajistit dobrý život v mezích planety pro všechny.
Následující text se opírá o klíčové myšlenky, které zazněly během kulatých stolů, ale není jejich prostým shrnutím; naopak, dílčí teze jsou dány do vzájemných souvislostí a doplněny o potřebný kontext. Jedná se tedy o druh autorské interpretace, který nemusí věrně nebo úplně odrážet postoje jednotlivých účastníků a účastnic kulatých stolů.
Stávající patová situace je výsledkem nastavení systému
Bohužel, kulaté stoly ukázaly, že aktuální nastavení systému neumožňuje podporu a rozvoj 3 klíčových kompetencí zmíněných výše. Výsledkem je patová situace: nenasytný byznys, podvyživený stát a podceňovaný ne*zisk. Nejsou takovými proto, že chtějí. A už vůbec ne proto, že by takoví byli lidé, kteří v nich pracují.
Stávající podoba sektorů odpovídá pravidlům, která musí v nich působící organizace dodržovat. Tato pravidla přitom jako společnost nastavujeme na základě příběhů, které si o jednotlivých sektorech a o sobě navzájem vyprávíme.
O firmách si dnes říkáme, že jejich jediným smyslem existence je hlavně maximalizovat zisk. Státu vzkazujeme, ať se radši do ničeho neplete, protože kdo nic nedělá, nic (dalšího) nezkazí. A ne*ziskovky označujeme za příživníky tahající z ostatních peníze.
Tyto příběhy mají samozřejmě svůj základ v realitě. Klíčové ale je, že stávající podoba sektorů neodráží nějakou jejich nezměnitelnou podstatu. Produkce může být odpovědná, redistribuce spravedlivá a reprodukce důstojná. Musí se ale změnit pravidla, a tedy příběhy spojené s jednotlivými sektory — a organizacemi, které v nich působí.
Je proto na čase oceňovat ne*ziskovky za to, že svou nezištnou péčí udržují společnost v chodu. Podpořit stát v tom, aby se nebál říct si o něco na oplátku za zázemí, které poskytuje jednotlivcům a organizacím. A přesvědčit firmy, že úspěšné podnikání je takové, které zisk vytváří s respektem k lidem i planetě.
Mimochodem, ne*zisk záměrně píšeme s hvězdičkou, protože do něj zahrnujeme všechny organizace, které nejsou firmy ani úřady. Vedle klasických neziskovek sem patří třeba školy nebo nemocnice. Zároveň termín „péče“ chápeme široce jako jakoukoli činnost, která přispívá k reprodukci a regeneraci společnosti.
Kdo na udržitelné transformaci vydělá a koho semele?
Naplnění vize udržitelné transformace v podstatě znamená proměnit fungování většiny základních kamenů, na kterých stojí civilizace globálního Severu. Jedná se tedy o projekt podobného významu, jakým předtím byla průmyslová revoluce, která — obvyklému výkladu navzdory — nebyla pro všechny jednoznačnou změnou k lepšímu.
Jedním z příběhů, který si o rozvoji průmyslové výroby vyprávíme, je ten o ludditech: lidech, kteří se proti mechanizaci bouřili a svůj odpor se nebáli vyjádřit blokádami a násilnými střety s autoritami. Luddité bývají obvykle vyobrazováni jako pomatenci, kteří jen nechápali, že je technologie o práci nepřipraví, protože sice zaniknou jejich stávající pozice, ale zároveň vzniknou nové. Makroekonomická data dávají tomuto příběhu za pravdu: bilance zaniklých a vzniklých pozic je vyrovnaná. Stejným způsobem proto od té doby přemýšlíme o všech velkých transformacích, včetně té udržitelné — pracovní místa budou sice zanikat, ale zároveň vzniknou nová.
Platí ale teze o nahrazování pracovních míst i na mikro úrovni? Nebo ve skutečnosti vždycky existuje jedna generace, kterou transformace připraví o práci, aniž by jí zajistila novou? A pokud taková generace existuje, jak se vypořádat s tím, že v případě udržitelné transformace jsme těmi ohroženými nejspíš my?
Škody napáchané zánikem pracovních míst jsou v případě průmyslové revoluce většinou omlouvány tím, že nové pozice pracovníkům zajistily lepší pracovní podmínky. Přitom ve skutečnosti ve strašných podmínkách pracuje spousta lidí dodnes, a to i ve firmách typu Amazon, jejichž podnikání je možné jen díky rozsáhlému využívání moderních technologií. Nabízí se proto otázka, jestli technologický pokrok skutečně vytváří lepší pracovní podmínky, nebo spíš usnadňuje skrývání a odsouvání těch strašných do jiných částí společnosti a planety.
Jak velmi důsledně ukazuje Gavin Mueller v knize Breaking Things at Work, luddité se nebouřili proti technologiím jako takovým, ale vůči nedůstojným pracovním podmínkám, které na pracovišti vytvářelo a vnucovalo jejich využívání. Pro spravedlivou tranzici je proto zajištění důstojných pracovních podmínek stejně důležitým úkolem jako nalezení ekologicky šetrných způsobů výroby a spotřeby.
K pomyslnému kormidlu musíme pouštět víc lidí
Jako první krok ke zlepšení pracovních podmínek se nabízí větší zapojování zaměstnanců do rozhodování ve firmách a dalších organizacích. To by koneckonců mohla být také cesta, jak do tématu udržitelné transformace na úrovni organizací vtáhnout více lidí a vymanit se ze stávajícího stavu, kdy udržitelnost v každé organizaci řeší při nejlepším pár jedinců, kteří často ani nemají dostatečný mandát na prosazování potřebných změn. Dnes ale většímu zapojování zaměstnanců brání příběh o tom, že rozhodovat mohou jen ti, kteří vlastní; a že ti, kteří vlastní, si to nepochybně museli zasloužit — tak jako ti, kteří nevlastní nic.
Koncentrace rozhodovacích pravomocí a vlastnictví v rukách úzké skupiny lidí je samozřejmě ovlivněno také tím, že stávající legislativa nutí firmy optimalizovat své chování s ohledem na finanční výsledky, nikoli s ohledem na dopady na společnost a planetu. Paragrafy mluví jasně: být dobrým hospodářem znamená v prvé řadě vydělat. Jinými slovy, firmy nyní postrádají jinou definici úspěchu než maximalizaci zisku. ESG legislativa, která je aktuálně s tématem udržitelnosti spojována nejvíce, takovou definici neposkytuje, protože se jedná o nástroj risk managementu, nikoli o návod, jak podnikat odpovědně a udržitelně.
Jsme paralyzováni neřešeným traumatem z komunismu
K přerámování role dobrého hospodáře na úrovni legislativy je třeba politická vůle ke změně, která zatím chybí. Velký vliv mají lišící se časové perspektivy jednotlivých aktérů: někteří svými rozhodnutími cílí na další volby, jiní na důchod a ještě jiní na další kvartál.
Svou roli ale nepochybně sehrává i historická zátěž: jakákoli snaha vykolíkovat hřiště a pískat fauly je interpretována jako útok na osobní svobodu a jakákoli chuť nesoutěžit, ale spolupracovat je označována za návrat komunismu. Dokud bude redistribuce sprosté slovo, o kterém se v dobré společnosti nemluví, z místa se nepohneme. Zvrátit stávající přešlapování ale znamená obnovit ve společnosti důvěru v instituce i sebe navzájem. Znovu uvěřit, že instituce jsou schopné přerozdělovat efektivně a že drtivá většina jednotlivců nemá sklony systém zneužívat.
Budoucnost práce není v zaměstnání, ale v péči
Cesta k posílení důvěry nakonec může vést i přes uvědomění, že zaměstnanec či zaměstnankyně v dnešním slova smyslu je jen jedna z životních rolí a že je třeba trávit více času s ostatními, mimo zaměstnání, vykonáváním činností, které dnes nechápeme jako práci, ale které jsou přesto klíčové pro udržování společnosti v chodu: péčí o sebe, další lidi, vystavěné prostředí i přírodu.
K tomu ale může dojít pouze pokud zpochybníme příběh o tom, že osoby, které vykonávají práci spojenou s péčí, tak činí proto, že k tomu mají vrozené předpoklady, přirozené sklony a je to pro ně způsob seberealizace; a že takové osobnostní rysy jsou typicky ženské. Jedním z předpokladů spravedlivé tranzice je tak opuštění představy, že muži budují lepší budoucnost, zatímco ženy se jim starají o zázemí.
Do roku 2024 vstupujeme s otázkami a chutí hledat odpovědi
Do dalšího fungování spolku Doughnut Czechia si z kulatých stolů odnášíme trojici otázek, které směřují k mindsetu, jehož změna se stále naléhavěji jeví jako klíčový předpoklad úspěchu spravedlivé tranzice:
- Jaké příběhy si dnes o jednotlivých sektorech vyprávíme?
- Ke zdůvodnění nezbytnosti jakých pravidel jsou tyto příběhy používány?
- Jak by se pravidla měla změnit a jakými novými příběhy lze tuto změnu odůvodnit?
A pak trojici otázek, které už cílí na konkrétní témata:
1/ Jak na úrovni organizace vtáhnout co nejširší skupinu lidí do tématu udržitelné transformace?
2/ Jak citlivě, efektivně a ve velkém odbourávat historickou zátěž?
3/ Jak vytvořit více prostoru pro práci spojenou s péčí a jak ji spravedlivě dělit mezi všechny členy a členky společnosti?
Nejspíš vás napadají ještě jiné otázky. Budeme proto rádi, když je s námi nasdílíte. Buď tady do komentářů, nebo e-mailem na matej@pabeni.cz.
Na otázky spojené se spravedlivou tranzicí chceme hledat odpovědi v co nejširší a nejpestřejší skupině lidí:
- První možnost popovídat si o tématech spojených se spravedlivou tranzicí připravujeme na přelom ledna a února. V plánu je 2hodinové online setkání.
- O konkrétním termínu hlasujeme do 15. prosince přes Doodle.
- Pokud se chcete setkání účastnit, sledujte náš Eventbrite profil, na kterém ohlásíme finální termín.
Doughnut Czechia
Skupina expertů i aktivních nadšenců, která chce podporovat spravedlivý přechod k udržitelné ekonomice. Vytváříme příležitosti pro vzdělávání a osvětu v oblasti spravedlivé tranzice vycházející z konceptu Doughnut Economics.
Doughnut Economics & Global Donut Day 2023
Global Donut Day je akce pořádaná pod záštitou Doughnut Economics Action Lab (DEAL), která má za cíl uspořádat na co nejvíce místech po celém světě komunitní akce propagující myšlenky a principy Doughnut Economics.
Klíčovým podkladem je Doughnut model, který vizualizuje nejdůležitější princip udržitelnosti: nacházet takové způsoby naplňování základních lidských potřeb, které nezpůsobují překračování ekologických limitů planety. Více informací najdete na https://doughnuteconomics.org/
Designérské studio Pábení
Pábení je designérské studio zaměřené na utváření odolných organizací a prosperujících služeb. Věnuje se inovacím v komerčním, neziskovém i veřejném prostoru. Jejich práci silně provází respekt k potřebám lidí a planety.
