Designujeme s nedesignéry aneb nový zásadní text o vývoji Pábení

Tenhle text bolí. Píšu ho v době, kdy v rámci Pábení pracuju paralelně na 4 projektech, které vyžadují soustředění, cestování a facilitační, designérské a diplomatické znalosti, zkušenosti a dovednosti. A je to text, který cítím, že napsat musím, protože pomůže zaznamenat a taky formovat další vývojovou etapu Pábení.

Jmenovat by se mohl participativní design nebo co-design. Oba ty názvy vlastně hezky shrnujou to, co občas složitě vysvětluju jako přístup, kdy tým nedesignérů vedeme designovým procesem tak, aby vznikl smysluplný produkt nebo služba. Nebo jeho prototyp. Nebo aspoň plnohodnotné zadání pro designéry, kteří práci nedesignérů dokončují.

Co se dočtete níž?

Abych se neztratil ve zbytečných detailech a sáhodlouhých popisech, zkusím další vývojový stupeň Pábení shrnout do několik relativně krátkých bodů — směsky principů, postupů a bodů, které část naší práce dneska vystihují a které budou stále výraznější.

Základním předpokladem naší práce je víra

Věříme v to, že lepší výzkum vede k lepší znalosti. Znalost k lepšímu rozhodování. Schopnost rozhodování ke smysluplným projektům a ty k dlouhodobě udržitelnému a zdravému podnikání.

Věříme v HCD. Ve smyslu Human Centered Design. Je to mindset, který, když používáte moudře, dokáže divy. Aplikujeme ho u klientů i v Pábení.

  • Proto si hrajeme se systémem 6+1.
  • Proto tak trochu bolavě vzniká náš nový web.
  • Proto se v Pábení objevují takovéhle dokumenty.
Pár bodů, které postupně zavádíme do reality. Autenticitu textu nejlépe doceníte, pokud se zaměříte na gramatické a stylistické chyby. Tohle prostě nemohl psát copywriter. A je taky fér říct, že se tu hodně inspirujeme v Basecampu.

Věříme v HCD. Ve smyslu Hear, Create, Deliver. Postupně jsme si prošli opojením čirou kreativou — líbivou a neužitečnou. Pak opojením z naslouchání, kdy jsme se tak moc ptali, až jsme se ve datech občas utopili.

Jak jsme pochopili, co znamená D

V momentu, kdy jsme se naučili H a C dobře kombinovat… hádáte správně. Přišli jsme na to třetí písmenko ve zkratce HCD.

Postupně nám totiž dochází, že D je to, na čem záleží. Jakkoli jsme to ale nějak podvědomě věděli vždycky. Od doby, kdy je Pábení Pábením, mluvíme o tom, jak důležité je pracovat se správnými očekáváními. Že když vyhoří nějaký náš projekt — když není úspěšný u našeho klienta nebo jeho zákazníka — je to prostě proto, že jsme očekávání nenaplnili nebo úplně minuli.

Pomalinku jsme se s očekáváním naučili hrát. Nastavujeme ho v e-mailech, když si nejsme jistí, jestli nás klient poptal správně.

Tak co, odpověděli byste mi, kdyby Vám přišel takový e-mail?

V průběhu projektů jsme si postupně definovali set záchytných a kontrolních bodů. Třeba když s klienty a jejich zákazníky po malých krůčcích testujeme, že jdeme správně, abychom případně podchytili problém dost rychle a hlavně aby všichni neustále chápali smysl naší práce. Aby naše doručování nebolelo.

Z druhé strany si pak od prvopočátků hrajeme s různými typy workshopů, na kterých zjišťujeme, vizualizujeme, tvoříme… Využíváme canvasy i celé sety metod, jakými je třeba designsprint.

AHA moment z toho všeho je vlastně dost obyčejnej. Když totiž participativní a workshopový metody říznete HCD a když jste navíc dost důslední v tom, že Hear a Create děláte spolu s klientem, nebo že ho to všechno vlastně necháte dělat, o Deliver fázi se už vůbec nemusíte starat.

Co znamená v našem podání doručování výstupů?

Nebo aspoň ne o Deliver, jak ho chápeme v Pábení.

  • Tedy o to, že náš zákazník rozumí, proč je důležitý výzkum, byl jeho součástí a sám si prošel střetem s realitou a svými potenciálními zákazníky.
  • Že chápe, jak se ze všech dat, která výzkum přinesl, stalo zadání, byl součástí jejich analýzy a dokáže vědomě říct, jak a kde zapadá do jeho byznysu.
  • Že přesně ví, jak vznikala třeba aplikace pro lepší komunikaci mezi bankéřem a zákazníkem, nebo proč se interiér nové pobočky soustřeďuje víc na zaměstnance než zákazníka, nebo proč má nový web himl jen 3 podstránky, když jedou miliardovej byznys.
S tou pobočkou to myslím vážně :) Seznamte se s legem jako nejlepším prototypovacím nástrojem ever.

Výzkum a testování u designu totiž nemá jen přinést nová data

Je to nástroj na stmelení týmu. Na hlubší pochopení kontextu. Ne pro agenturu. Pro klienta.

Analýza je nástroj pro prioritizaci potřeb, kterou designér / výzkumník nemůže nikdy udělat tak dobře, jako klient, protože nemůže nikdy dost dobře pochopit všechny detaily cizího podnikání.

Fáze create pak není v 98 % případů od toho, aby v ní vzniklo něco wow. Jejím výstupem má být funkční, užitečný a srozumitelný nástroj, kampaň, sdělení. Anebo taky nepovedený prototyp, na kterém se toho hodně naučíte.

To vůbec nejlepší je změna

Víte, co je největší pecka? To, že jakmile s námi tým na straně klienta dokáže projít celý tohle martýrium, umí smysluplně obhajovat svýmu vedení celý koncepty i dílčí prvky společné práce — v korporacích je to k nezaplacení. A taky dokáže některý body z HCD sám opakovat a dělat. Nebo minimálně ví, kdy nás zase poptat.

Tím, že klademe důraz na D, do firem přinášíme změnu. Pomalinku. Trochu na punk. Ale přinášíme.

Když se mě nedávno známý ptal, proč neuděláme v Pábení nějakej vlastní produkt, kterej by pomohl hodně lidem, když nám to tak jde, došlo mi, že jedním z důvodů je, že naše poslání dělat produkty, služby a celý byznysy tak, aby dávaly smysl, může mít ve finále dopad na mnohem víc lidí, než kdybychom přišli se sebegeniálnějším jedním vlastním řešením. A pak teda taky nemáme na nějakej podobnej produkt nebo službu nápad a možná ani sílu to rozjet fakt ve velkým.

Co to říká o nás jako o Pábení?

Nejsme cvičený opičky třeba na designsprint. Odvést tu metodiku dokáže hravě nedesignér. My jsme ale dobří v tom, že designéři jsme. A že si uvědomujeme lecjaké souvislosti.

I to, že nejlepší je v pravej moment celej proces zabít.

I to, jak výsledky prodat dál do firmy.

I to, jak důležitý je mít v úvodu i v průběhu nakoupený správný lidi.

Naším hlavním záměrem je totiž vedle odvedení sprintu nebo HCD procesu dostat do hlav kontext. Proč, kdy, jak, co a co s čím souvisí.

Čím dál míň nám chutná být outsourcovanou silou. Jasně, že někde to nejde. Skvělej copywriting necopywriter nedá. Drát webu nedesignér nezmákne. Nevýzkumník se taky rychle ptát nenaučí. Ale u každýho z těch bodů můžou být. A byli konfrontováni s realitou. Aby rozuměli. Aby cítili, že je výsledek celé práce jejich, ne náš.

  • Tahle cesta není zdaleka tou nejjednodušší, jakou jsme si mohli zvolit. Je ale krásná. Pomáháme na svět náramnejm věcem, který dávno nejsou z ranku copywriting, marketing nebo web.
  • A ještě k tomu tohle celý naše uvědomění začíná vonět tím, co jsem si před pár lety nedovedl představit. Totiž, že jednou budeme taky u zásadních významných změn opravdu velkých firem.

Tenhle text bolel. Píšu ho v době, kdy v rámci Pábení pracuju paralelně na 4 projektech, které vyžadují soustředění, cestování a facilitační, designérské a diplomatické znalosti, zkušenosti a dovednosti. Pracuju na projektech, které voní změnou směrem k lidskosti. Které pomáhají mému uvažování o HCD a o našem posunu v Pábení. Potřeboval ale ven. A moc se těším na to, jak se k němu budu vracet. Doplňovat o odkazy na případovky a další texty. A taky budu rád, když u toho budete s námi.