WebExpo představení — Lukáš Plíhal

Lukáš stojí za WebExpem od začátku. I letošní podoba konference je jeho dílem.

Je čtvrtek 16. června chvíli po půl čtvrté odpoledne. Jedu za Lukášem z Michle tramvají číslo jedenáct: „Mám hlad. Vymysli, kam půjdeme.“ Lukáš se trochu ošívá. Už je po jídle. Nechce se mu ztrácet čas v restauraci, ale nakonec se nechá přesvědčit. Půjdeme u nich v ulici na zahrádku U Holanů. „Tady jsem nebyl … roky.“

Lukáš Plíhal. Ideamaker, přednáší kreativní proces na VŠE s Markem Prchalem, spolupracuje s Ambiente. S WebExpem je spojený od úplného začátku až do současnosti. „Web is our DNA.“ „Designuju, zeptej se mě jak.“ V agentuře I like this (nyní Actum) potkává spoustu inspirativních lidí. Po příchodu do Prahy pracuje pro Seznam.cz a Stratosféru.

Příští týden plánuje s Lukášem dělat Filip Dědic rozhovor pro blog WebExpa. Lukáš teď potřebuje na přípravu sparing partnera. Začínáme. „Podívej se na Machalův seznam, co má znát dobrý kodér, a Pixyho knížka má přes tři sta stran.“ Demokratizace médií — pro Lukáše velké téma: „Tvorba webů má být jednoduchá. Teď je to exkluzivní obor. Původně to měl být jednoduchý způsob, jak může kdokoli publikovat.“

Vytahuju historku s Dušanem Janovským. Přišel za mnou a položil mi záludnou otázku: „Jak vlastně dneska lidi dělají weby?“ To je voda na Lukášův mlýn: „Přesně! Koho zajímá, že se něčemu říká UX?“ Složitým procesem zastíráme svou nezpůsobilost soustředit se na důležité. To Lukáš nemá rád.

„Nejhorší na světě je říct, že je něco složitý.“

Šárka Štrossová se na Lukáše obrátila před pár měsíci. Dva roky se WebExpu nevěnoval. Webdesignerská scéna se výrazně proměnila. Vyrojila se spousta úzce specializovaných akcí a je potřeba na to reagovat. Snažíme se zjistit jak.

„Lidi se ptaj na program. Skutečnej důvod, proč chodíme na konference, je užít si to! Konečně nemáš pocit, že někam spěcháš. Sejdem se na jednom místě a máme čas rozebrat, co děláme. Co se povedlo a do čeho se pustit.“

Něco udělat vyžaduje vědet, co chceme a pro koho. Zároveň se čeká, že budeme ukazovat všechno aktuální — zeitgeist. Objevuje se věčná otázka: jak celou akci profilovat a jak rozhýbat kolektivní myšlení. Co lidem od webu chybí? Zahrádka se zaplňuje. Přisedá si k nám starší pár. Vykají si a pán přinesl tabulku čokolády. Stačí málo. Většinou si ale připadáme dobří, až když to o nás někdo napíše. Webdesignu chybí sebereflexe. Přitom není potřeba na nic čekat.

„A víš, jak se pozná dobrá přednáška?“

Na řečnickou otázku mám vždycky touhu reagovat. Teď jsem ale zaměstnaný zapisováním. Nenahráváme. „S Prchalem přednášíme dva roky a celou dobu se na to snažíme přijít.“ Zmiňuje výzkum, podle kterého je potřeba opakovat sdělení dvacetkrát, aby si ho posluchač zapamatoval. „Prezentace, to je infotainment. Učení znamená něco jinýho. Nepotřebuješ ukazovat metody, ale jejich očekávatelný výstupy. Přínosy vlastního řešení — ukázat svůj přístup.“

Lukášův táta měl v Ústí na Labem internetovou kavárnu s ohromným satelitem na střeše. Stahovali se do ní geekové z širokého okolí. Se zbytkem tehdejšího českého internetu ho propojovala diskuzní služba Kecárna.

„Lidi na nás nějak nereagujou. Čím to je?“

Rozebíráme, jestli už WebExpo nikoho nezajímá, nebo je to po devíti letech naopak pro všechny samozřejmost. „Měli bychom se stát veřejnou službou podobně jako DVTV. Řešit problémy komunity. Sloužit.“

Myslím, že to máme. Přepisuju poznámky ze sešitu a loučíme se. Zítra je pátek a budeme společně se Šárkou dávat dohromady první nástřel programu.

— Martin

Uplynulý týden byl pro nás všechny těžký. Lukáš v sobotu 18. června zemřel. Dnes v poledne se v Děčíně koná pohřeb.