Ten den jsem dělal věci, které obvykle nedělám. Běžel jsem závod (5 km za 27 minut), a pak jsem trochu pil (červené víno) a trochu se díval na most (Bay Bridge). Ale bylo to rozhodnutí svobodné, učiněné za plného vědomí.
S úžasem se probudím ve čtvrt na čtyři odpoledne. Nic neslyším, a tak čekám, až se mi probudí uši — ale čekám zbytečně. V bytě je klid, naprosté ticho. Šišmarjá, kde jsou děti?!
Ty jsi Delfín A a ty Delfín B, přiděluju dětem kódová jména. Až řeknu, že se máte seřadit, delfíni, tak se seřadíte, jasný?
Pospícháme s kočárkem na autobus a děti byly poněkud neklidné, ale jako delfíni jsou k nezaplacení.
Již nikdy nenavrátí. Konkrétně v abecedním pořadí akordeon, brčko, cedník, časopis a další, až po život. Na mnoha místech povstávají matky a jasně a zřetelně pojmenovávají, co všechno jim děti vzaly a co již nikdy nedostanou zpátky. Za všechny například: Ztráty a nálezy, Vezmou vám děti váš život…
K parku přicházíme s úderem desáté, zrovna když otevírají. Kolem je už docela dost lidí, všichni jen tak postávají, toho využijeme a šikovně mezi nimi s kočárkem prokličkujeme. Hraje pěkná hudba, my si povídáme, ale všichni ostatní pořád jenom stojí a mlčí. Pak to Ludmila odhalí: Hraje americká hymna!
Děti dneska odpoledne pozdě vstávaly a bylo jasné, že před devátou je do postele nenaženeme. Já se vrátil z práce přiměřeně včas a doma chyběl chleba, takže jsem popadl za pačesy ideální příležitost spojit příjemné s užitečným a vyrazil jsem s dětmi nakoupit.
V hotelu Lafayette v San Diegu máme dva pokoje, jeden pro nás a jeden pro děti. V tom dětském je černá tabule s křídou, a tak se stane, že večer po návštěvě ZOO u té tabule stojím a místo vysvětlování intencionální logiky nebo datových modelů kreslím zvířátka.