Nejdu spát! Ďolíček se vzteká, ne a ne a ne! Beru si ho do náruče; brání se.
„S tím nekonečnem to není jen tak,“ povídám dětem cestou do školy, protože cestou do školy vždycky…
Jsme v Hillerově leteckém muzeu a já cítím, že mám nejen peněz na rozdávání, ale zároveň i chuť na sociální experiment.
K parku přicházíme s úderem desáté, zrovna když otevírají. Kolem je už docela dost lidí, všichni jen tak postávají, toho využijeme a šikovně mezi nimi s kočárkem prokličkujeme. Hraje pěkná hudba, my si povídáme, ale všichni ostatní pořád jenom stojí a mlčí. Pak to Ludmila odhalí: Hraje americká hymna!
Člověk si ani nevšimne, jak to letí. Najednou je neděle a zítra jdou Mauglí s Dášeňkou do školy! A první den školy…
Umíš plavat v bazénu?Jasně že umím plavat.No ale v bazénu!
Pokud mě paměť neklame, moje česká první třída začínala v 8 hodin ráno a každý den jsem měl čtyři vyučovací hodiny…
Ráno je zima a děti si nevzaly teplé vesty, tak jim aspoň vykládám o požáru Národního…
S úžasem se probudím ve čtvrt na čtyři odpoledne. Nic neslyším, a tak čekám, až se mi probudí uši — ale čekám zbytečně. V bytě je klid, naprosté ticho. Šišmarjá, kde jsou děti?!
Již nikdy nenavrátí. Konkrétně v abecedním pořadí akordeon, brčko, cedník, časopis a další, až po život. Na mnoha místech povstávají matky a jasně a zřetelně pojmenovávají, co všechno jim děti vzaly a co již nikdy nedostanou zpátky. Za všechny například: Ztráty a nálezy, Vezmou vám děti váš život…
